úterý 9. června 2015

Z MORAVY...

pocházela moje mamka, a to přímo
z Velkého Meziříčí.




Na sever Čech se odstěhovala po válce, její 
starší sourozenci,dva bratři a sestra, 
nejprve zde hledali práci a bydlení
a když vše zajistili, následovali je jejich rodiče
a moje mamka jako nejmladší z dětí. Musela jít s rodiči,
protože v té době byla svobodná.
A už tu všichni zůstali.

Ona však srdcem vždy byla z Moravy.
A já se jí ani nedivím. Vždy, když jsem na Moravu
přijela, cítila jsem zvláštní pocit
a pokaždé mi zde bylo velice dobře.
Zřejmě to bylo tím, že maminka mi hodně vyprávěla
o svém dětství a mládí.
 Myslím si, že někdy v koutku svého srdce
litovala toho, že ze svého rodného města musela odejít.
Měla zde své kamarádky, přátele, svůj začínající život.
Bylo jí dvacet let...
Jenže kdyby nepřišla na sever, nepotkala by se
se svým nastávajícím, mým otcem a tím pádem bych
se nenarodila já.
Určitě se vše uspořádalo tak, jak to mělo být.
Spousta věcí pro ni musela být hodně těžká.
Třeba to, že se starala o svoji nemocnou 
maminku, která již pak jen ležela, protože byla
na mateřské a tak její sourozenci rozhodli, že
ona na péči má nejvíce času a možností, oni
musí chodit do práce.
V té době měla dvě malé děti, mé sourozence, neměla
pračku a tak veškeré prádlo prala v neckách na
valše. A tehdy neexistovaly žádné plenky pro dospělé,
tak se musela hodně moc nadřít při častém praní
ložního prádla...
Znám to z jejího vyprávění.
Její rodiče již nežili když jsem se narodila. 


Vzpomínám často s úsměvem na to, jak nazývala některé
věci:

podej mi křidlu - pokličku
vezmi si šufánek - sběračku
tady máš žlicu - lžíci

Její moravské lidové písničky zněly při každé
příležitosti a jakmile některou zaslechla v televizi
nebo rádiu, všeho nechala a zpívala spolu. 

Také byla pověrčivá.
Pamatuji si, že jako malé holce mi občas nebylo dobře a ona
mi hned říkala, že mne někdo uřknul, poprskala mi oči tfuj tfuj
a otřela mi je lemem svého kombiné :o))).
Vzpírala jsem se, ale marně.

Hodně jsme spolu chodily na procházky, navečer to bylo
nejhezčí. Jakmile nám přes cestu přeběhla černá
kočka, musely jsme jít jinudy.

Před mnoha lety jsme s mužem moji mamku 
naložili do auta a zajeli do místa jejího 
rodiště.
Ukázala nám dům kde vyrůstalo ve dvou maličkých místnostech
osm dětí a rodiče, vyprávěla jak byli chudí, pracoval
jenom tatínek, který byl prý velice zručný,
maloval a zaměřoval pro geodety mapy.
Šli jsme se podívat kam se jako děti chodily do řeky
koupat "Na placáky", navštívila kamarádku, s kterou
si léta dopisovala, byla pozdravit tetičku, ke které
často chodila...
Byla tehdy tolik šťastná i když na zpáteční
cestě mírně zasmušilá.

Nedivila jsem se jí, byly to vzpomínky na její
dětství, na mládí.







Život je plný závazků a odpovědnosti,
nejsou však důležitější než ty,
které máme sami k sobě. 



Zdroj obrázků :
Wikipedie 

17 komentářů:

  1. Alenko, to je taková krása! Tolik lásky a něhy....musela si maminku mít moc ráda.
    Děkuji za nádherný příspěvek, Klárka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já děkuji Klárko....
      Ano, to jsem měla a chybí mi stále. Letos na jaře to bylo 10 let co mi odešla.
      Ála

      Vymazat
  2. Álo, je to opravdu nádherné povídání... co víc psát...život někdy s námi zamává... ale jak píšeš asi se vždy vše uspořádá jak má být...
    Měj se hezky. Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vše co se nám v životě má stát, stane se. Jen my lidé většinou nechápeme proč tomu tak je, když je to občas i bolestné. Vše má svůj smysl.
      Krásné dny Jarko.
      Ála

      Vymazat
  3. Alenko, moc hezké vzpomínání - takový je prostě život, někdy to prostě není procházka růžovým sadem, ale bojujeme dál...
    Moc tě zdravím, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ze všeho si má člověk vzít ponaučení, jak z těch radostných chvil, tak i z občasného trápení. Když se člověk ohlédne zpět, vidí jaká je to jen chvilka co tu je a jen doufá, že toho má ještě hodně také před sebou. Proto máme mít rádi každý den.
      Helenko i tebe zdravím a přeji stálé krásné dny.
      Ála

      Vymazat
  4. Alenko krásné vzpomínání :o)
    měj se moc hezky...
    Martina

    OdpovědětVymazat
  5. Krásné povídání o moji rodné Moravě:-) Já se tady narodila a můj muž se ke mně před šesti lety přestěhoval ze severních Čech. Osudy lidské jsou různé.....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano Míšo, máš pravdu - osudy lidí jsou opravdu různé a mají svůj význam.
      Určitě se tvému muži na Moravě líbí, hlavně v tvé blízkosti a tak to má být.
      Krásné dny.
      Ála

      Vymazat
  6. Alenko, je krásné vědět, kde máme kořeny..moc krásné vzpomínání...Ten život byl tehdy mnohem složitější..měj se krásně..Inka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Inko to určitě byl, a někdy bych řekla, že lidé k sobě měli kupodivu blíž jak v rodinách tak i sousedsky než někdy v dnešní době. Vzpomínám na všechny tetičky, strýce, sestřenice a bratrance, kteří k nám, za mojí mamkou, jezdívali. Ona měla takové dobré srdce a otevřenou náruč...
      Krásné dny.
      Ála

      Vymazat
  7. Vše bylo tak, jak mělo být... obdivuji všechny, kteří se navzdory těžkostem v životě dokázali a dokáží ze života radovat :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Vše bylo tak, jak mělo být... obdivuji všechny, kteří se navzdory těžkostem v životě dokázali a dokáží ze života radovat :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Někdy vše do sebe zapadá, občas někde něco drhne, jindy nás život protáhne uličkami starostí či neštěstí, bolestí, strachy a je jen na každém z nás jak s tím vším naložíme. Zvednout hlavu, narovnat záda a říct si - jdu dál a bude líp, to můžeme udělat každý z nás kdykoli. A mít ze života radost ? Ne nadarmo se říká, že s úsměvem jde všechno lépe...
      Přeji hezké dny.
      Ála

      Vymazat
  9. Ali tak krásně to píšeš. A ještě navíc z místa, kde jsem se narodila.
    krásný den Majka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Majko děkuji, moc. Jsou to jen takové vzpomínky. Já od té doby ve Velkém Meziříčí nebyla, jednou jsme ho myslím náhodně projížděli, ale nebyl čas stavět. A pochybuji, že bych ten mamky rodný dům našla...
      Krásné dny přeji.
      Ála

      Vymazat

Děkuji za návštěvu a čas, který jste mi věnovali.
Vážím si toho a jsem za to ráda.
Ála