pondělí 15. června 2015

AU, AU, achichouvej...

Takhle naříkám od sobotního večera.
Nejsem nemehlo, bývám na sebe hodně opatrná, nepamatuji si, že bych měla
někdy v životě zásadní úraz.
V sobotu jsem měla namále.
Celé odpoledne jsem na pergole šila, neboť jsem si dala závazek, že vše musím dokončit maximálně do neděle
(o tom vás budu informovat v samostatném příspěvku)
a tak jsem pilně pracovala. 
Muž odjel po obědě do Kadaně na třídní sraz ze základky a tak jsem měla celé odpoledne pro sebe. Práce mi šla krásně od ruky, to jsem byla spokojená a nadšená.
Najednou se začalo zatahovat a když jsem zahlédla na protějším vršku tmavé mraky a z druhé strany se tlačily další, věděla jsem, že je zle.
Honem jsem vše balila a přenášela do domu, rychle utíkala zavřít skleník, uklidit deštník, který by mohl skončit v bazénu při prudkém poryvu větru, hnala jsem zavřít všechna okna v domě a stihla jsem to jen tak tak.
Jen jsem dosedla v obýváku a vydýchávala ten úprk, začala bouřka.
Uff, dobrý, zvládla jsem to.
Sprchlo pěkně, spadlo pár větších krup, ale bez vážných následků na naší zahradě. Vzduch se překrásně pročistil po tropickém parnu, které trvalo již od rána a a proto se dalo čekat, že nic dobrého z toho nevzejde.
Volal muž, že zrovna vyráží domů.
Než přijel bylo po všem, žádné škody po bouřce, prima vzduch a tak jsme se rozhodli, že je škoda prosedět večer doma a že si něco malého hodíme na gril a posedíme na pergole.
Vše jsem nachystala na tác a nesla na zahradu.
Znám mokrou variantu našich schodů, jsou hodně hodně kluzké a tak jsem zvyklá si dávat bacha, našlapuji opatrně, schod po schodu.
Na druhém se to stalo.
Je zajímavé, že přesně v té vteřině mi proběhla hlavou kosmickou rychostí myšlenka - teď spadneš - a opravdu, při došlapu na druhý schod mi pantofle sklouzla a už jsem se válela.
A  se mnou letěl podnos svou vlastní rychlostí směrem na chodníček.
Bylo slyšet jen řinčení střepů.
A já ani nehekla, nehlesla, jen jsem ležela rozvalená na těch schodech a zhluboka dýchala. Vůbec, ale vůbec se mi nechtělo vstávat.
To už běžel muž s otázkou - jsi v pořádku ? Špitla jsem, že určitě ano a začala vstávat. Šlo to, oddychla jsem si, že není nic zlomeného.
"Prosím tě pojď si sednout, já to všechno uklidím. Jsi bledá jak stěna."

Bodejť bych nebyla.

Chodím druhý týden na rehabilitaci se zádama, kde mi  krásně nahřívají, masírují a procvičují má bolavá bedra a já si tady takhle namelu.

Při té smůle vše dopadlo celkem dobře, mám jen
obroooovitou modřinu na půlce zadku :o)), mírně naraženou kostrč.
Dnes jsem na rehabilitaci hlásila, že cvičit raději nebudeme a když paní shlédla tu modrotu, souhlasila...

Opatrnosti co nejvíce přeji všem.


(ilustrační foto - zdroj Wikipedie)

 
 

13 komentářů:

  1. Alenko, cítím s tebou! jednou jsme ze schodů letěla podobně jako ty...
    Ať to brzo nebolí!
    Pa, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Helenko za podporu, začínají se objevovat různá další bolavá místa :o))). ale za pár dní to bude dobré.
      Měj se hezky.
      Ála

      Vymazat
  2. To je dobře, že to nebylo nic horšího, ale i naražená kostrč umí pěkně potrápit... A střepy přece přináší štěstí :-)

    OdpovědětVymazat
  3. To je dobře, že to nebylo nic horšího, ale i naražená kostrč umí pěkně potrápit... A střepy přece přináší štěstí :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo střepů bylo požehnaně :o)), takže štěstí bude určitě celé léto se mnou.
      Krásné dny.
      Ála

      Vymazat
  4. Alenko, taky držím palce, ať je zase dobře!
    Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já byla šťastná, že to odneslo hlavně jen to pozadí, je krásně modré - a modrá je dobrá :o))).
      Krásné dny Jarko.
      Ála

      Vymazat
  5. Alenko,
    foukám ti na modřinu :-)
    Přesně tohle se mi stalo před pár měsíci, kdy jsme zrovna také měla větší problémy se zády.
    Letěla jsem v 22h. večer také po druhém schodě a dopadlo to obdobně, také velká modřina a naražená kostrč ;-)
    Naštěstí tím má záda nijak více neutrpěla !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ilonko děkuji, už se pěkně vybarvuje a pohled je to hrozný, ale to zajisté znáš když si měla také lítací moment :o).
      Pořád je to jenom modřina a naraženina, zlomenina by byla horší, takže jsme dopadly dobře viď ?
      Krásné dny.
      Ála

      Vymazat
  6. Ali, úplně s tebou cítím. Já se takhle natáhla předminulý týden. Bylo po dešti a při nějakém zvláštním směru větru nám někdy trošku naprší i pod střechu na terasové schody. no a já otevřela dveře, našlápla a už jsem letěla. Jenže jsem nechtěla spadnout, tak jsem to kormidlovala nohou a pěkně si namohla kyčel. Plakala jsem. ale už je to dobré. A jak píšeš, taky jsem tak moc opatrná.
    ať tě to brzy přestane bolet. Majka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jsi alespoň mohla balancovat :o), já držela v ruce velký podnost plný věcí, takže se nedalo vůbec nic dělat. Jak jsem psala, ani jsem nestihla vykřiknout :o)).
      Krásné dny Majko a děkuji.
      Ála

      Vymazat
  7. Jejda Álo to musí bolet .... držím pěsti at je brzy vše v pořádku a ty jsi bez bolesti...Pád na zadnici s naraženou kostrčí už mám také za sebou a nic příjemného to tedy oprav du není...měj se moc hezky.
    Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Martinko, musím se tomu už smát když vidím tu šílenou modřinu. Muž mi řekl, že to vypadá jako kdyby mne kopl kůň - no to bych asi dopadla hůř :o))))
      Krásné dny.
      Ála

      Vymazat

Děkuji za návštěvu a čas, který jste mi věnovali.
Vážím si toho a jsem za to ráda.
Ála