VOŇAVÉ RÁNO...

jsem si dnes nenechala ujít.

Nevstávám za ranního kuropění, či kokrhání kohoutů (kde by se v naší ulici také vzal), občas si spánek protáhnu do času u mne neobvyklého, ale už jsem se smířila s tím, že poruchy spánku pak doháním.

Dnešní ráno bylo tak plné slunce a vůně z hutné rosy, že jsem vyskočila (no to asi není to správné slovo v mém věku) z postele, ranní hygiena proběhla rychle a já vyšla zadní brankou na louku nad námi si natrhat nějaké bylinky na čaj.

Měla jsem si vzít holínky, sice tráva zde není vysoká, ale i tak jsem měla nohy mokré. Vůbec mi to nevadilo, voda ještě nikomu neublížila a z ranní rosy již vůbec ne. Zhluboka jsem se nadechovala a rozhlížela po okolí. Opět mým nitrem prostoupil pocit krásna, okolní kopečky umocňovaly mé pocity.

Žijeme v nádherném místě a já si všeho co mám na dosah velmi vážím.

Příště si musím vzít fotoaparát.

V hrsti jsem měla pár bylinek a vrátila se domů.

Doma bylo ticho tichoučko, manžel ještě spal. On je silný spáč :o).

Vždy mu říkám o co je ochuzen, když nevyleze brzo ráno z postele, ale vždy se na mne dívá, jako že za to prostě nemůže.

Nedalo mi to, vzala jsem do ruky foťák a prošla zahradu.

Ještě spoustu krásných květů jsem si nafotila.

Projděte se se mnou.

Popíjím uvařený čaj z bylinek.

Tuhle jsem nedokázala zařadit.

Nevíte ?

Zkusím prolistovat knížku o bylinkách.
- Doplňuji - Je to Lnice obecná.

Mám naložený mátový olej a tinkturu z echinacey.

Letošní paní Zima bude koukat jak jsem se

na ní připravila.

Mějte krásná rána...