MLHAVÉ RÁNO...

 mne zlákalo vyjít na louku.

 Vzbudila jsem se docela brzy, vytáhlo mne z postele pálení v krku a ucpaný nos. Přemýšlela jsem kde jsem mohla čapnout nachlazení a zřejmě to bylo při čtvrteční cestě autem, kdy jsme čekali v autě půl hodiny na řízeném semaforu kvůli práci na silnici a museli si pustit klimatizaci.

A tak jsem si šla na bylinkový záhon pro šalvěj na kloktání.

Venku mlha, že by se dala krájet, ta na mne však nehodlala čekat než se rozkoukám, ladně se válela po loukách a jemnými pohyby plula kolem lesů vzhůru do oblak.

Rychle pro foťák.

Stihla jsem pár pohledů zachytit a když jsem se vracela zpět, mávala mi z nebe na rozloučenou.

Jen si stoupej do oblak.

A hele letadlo.

Někdo letí za hranice všedních dnů, nebo se někdo vrací domů.

Já sklonila hlavu a svůj pohled směřovala na malé rostliny v trávě zmáčené deštěm, který jsem zaslechla nad ránem ťukat na střešní okno.

Natrhala jsem si bylinkovou kytičku na čaj.

 Muž ještě spal.

 Ani se nedivím.

 Tapetuje pokoj a potřebuje nabrat energii, sílu do rukou :o).

A já budu kloktat ...