NEDĚLNÍ TOULKY ...

kolem Sedla.

Sedlo (447 m) je vrchol, který tvoří protáhlý hřeben s čedičovými skalami, které mají místy patrnou sloupcovou nebo deskovou odlučnost. Dříve odtud byl pěkný rozhled do okolí, ale dnes už je vrchol zcela zarostlý a výhledy jsou možné jen od dolního okraje lesa. Vrch býval známý výskytem stepních a suťových porostů s vzácným hořcem německým a v křídových slínech za nádražím se dříve nacházely zajímavé zkameněliny. V roce 1423 na úpatí kopce údajně tábořilo husitské vojsko, které tehdy obsadilo město, a za selských bouří v roce 1775 se zde shromažďovali nespokojení sedláci.

Vyrazili jsme hned po obědě (k obědu byl segedín s knedlíkem a tak pohyb byl zapotřebí) s tím, že nahoru na vrchol nepůjdeme, to si necháme až bude slunečné počasí. Tentokrát jsme to vzali úpatím a i tak jsme se místy museli hodně vyhýbat blátu. Nad hlavami nám pískala káňata, na pastvině bečely ovce s mláďaty a když nás zahlédly, pelášily pryč. Když jsme procházeli kolem ohromných křovisek, ptala jsem se muže, zda by tady nemohla být divoká prasata, že jsou vidět skrz křoví vyšlapané pěšinky. Odvětil, že asi jo a tak jsem začala mluvit víc nahlas, abych je případně odradila od útoku :o).

Asi po dvou hodinách jsme se vraceli domů, najednou začalo krásně svítit sluníčko a to jsem byla trochu naštvaná, že nevykouklo dřív, protože by fotky byly daleko hezčí.

 Výhodou našeho žití v malém městě je, že vyjdeme z domu a po několika metrech jsme již v přírodě, to už bych nevyměnila za nic na světě.

Skutečné štěstí je vždycky tam, kde je nehledáme. Přichází vždy jako dar a nedá se na životě vybojovat, ani vyvzdorovat.

Nicolai Hartmann