VEPŘOVÁ SMĚS S ČÍNSKÝMI NUDLEMI...

Tak tu si "objednal" na neděli náš syn, který masovo zeleninové směsi má v oblibě a vždy mu udělám velikou radost, když začnu připravovat pánev WOK.

Ona každá směs je vždy jiná.

Záleží co mám v lednici za zeleninu, jaké maso použiji - zda vepřové, kuřecí či krůtí. Jemu je to ale úplně jedno, chválí vždy :o).

 

Tentokrát jsem si připravila vepřové plecko.

Použila jsem na nudličky nakrájenou mrkev, celer, na kolečka světlé papriky, na kousky čerstvé žampiony, vedle na pánvi jsem si osmažila paličky česneku rozkrojené na půlky.

A pustila jsem se do smažení :

- 3 cibule pokrájené na čtvrtky jsem restovala na oleji,

- přidala pokrájené maso,

- když bylo ve fázi, že se šťáva z masa vypekla, osolila jsem,

dala do pánve jednu kytičku badyánu a vrchovatou lžičku koření Argentina,

 -  přidala mrkev s celerem,

- po chvíli přišly na řadu žampiony,

- vše řádně promíchala,

- zakápla worcesterem,

- v misce jsem měla připraveno trochu Karpatského bujonu (ten je moc dobrý) na mírné zalití,

- poprášila jsem lžící hladké mouky (nebo Solamylu - ten mi právě došel),

- na poslední chvilku vsypala papriky (aby se jen prohřály a zůstaly křupavé)

 

 Omáčky na dochucení dávám na stůl, protože každý máme rád jídlo jinak ostré, takže si zvolíme tu svou oblíbenou.

 Syn chválil opět :o) ...

 

SLADKÉ POHÁRY...

s ovocem je největší rychlovka když se mi nechce nic péct.

V sobotu na oslavě jsme se namlsali dortem a v neděli byla chuť na něco malého, sladkého. Nápad byl okamžitý.

Připravila jsem malé poháry.

V mikrovlnné troubě jsem uvařila vanilkový puding, dala do pohárů a než vychladl, ušlehala jsem v misce šlehačku, přidala trochu moučkového cukru a lehce vmíchala zakysanou smetanu.

 Navršila na puding a ozdobila čerstvými borůvkami, které jsem zrovna měla v lednici, zasypala strouhanou hořkou čokoládou.

Žádná složitá příprava a chuťové pohárky se nabažily.

Jen se po nich zaprášilo...

Poháry jsem stihla udělat během vaření nedělního oběda - viz předcházející příspěvek :o) a na odpolední svačinu byly krásně vychlazené.

NAROZENINOVÁ OSLAVA...

jak se patří.

Naše kamarádka bude mít příští týden kulatiny.

 

- zdroj Pinterest -

- zdroj Pinterest -

   

V týdnu volal její muž, zda máme v sobotu 27.2. odpoledne čas a zda bychom přišli kolem třetí hodiny do restaurace na oslavu jejich narozenin.

Nic v plánu, co by se nedalo odložit, jsme neměli a tak s kyticí a dárkem se vydali v sobotu do hospůdky.

Když jsme přicházeli, zarazilo nás množství aut, která tam byla zaparkovaná a mírně jsme se vyděsili, jestli tam není nějaká svatba a zda to její muž nepopletl a nebude oslava až příští týden :o).

No nic, už jsme byli na místě a tak jsme nahlédli dovnitř, kde jsme s úlevou objevili známé tváře, takže žádná svatba, opravdu se jednalo o její oslavu.

Popřáli, předali kytku a dárek, usadili se u stolu. Všimli jsme si ale, že je oslavenkyně mírně zkoprnělá, v tom však přicházeli další gratulanti, tak nebyl čas na hovor a otázky.

Během chvíle nám došlo, že ona o oslavě vůbec nic nevěděla, že jí děti a manžel připravili překvapení a to tak, že šli na společný rodinný oběd a když se po něm chystala odcházet, že půjdou všichni k nim domů na posezení, sdělili jí, že ještě přijde pár hostů.

Opravdu byla překvapená, vůbec netušila kdo přijde.

 Celý jeden stůl obsadily květiny a dárky, na druhém stole se pyšnil třípatrový dort (mimochodem vynikající, mňam), v zadní části byl studený raut s dobrůtkami, ovocem.

Za hodinu duo hudebníků rozbalilo nástroje a začali hrát.

 Rozproudila se zábava, vnučky tančily jak o život, oslavenkyni si všichni předávali z kola do kola.

 Roční holčičky si průběžně vždy chvíli pospaly venku v kočárku, načerpaly sílu a pak šly z ruky do ruky.

Ze všech stran zněl smích.

Rodina a přátelé.

Lidi, kteří jsou jí nejbližší, kteří ji znají plno let.

Věk prozrazovat nebudu, jsou to jen čísla, která vůbec nevypovídají o žádném z nás. Důležitější je, jak dokážeme s těmi roky, které stále před sebou máme k žití, naložit. A to máme ve svých rukou.

Vrásky ? To jsou jenom stopy našeho smíchu.

Šediny ? To jenom dochází k chemické reakci v našem těle a k úbytku pigmentu melaninu.

Bolesti kloubů ? To jsou jenom následky radostného křepčení v mládí na tancovačkách a bálech.

Zapomínání ? To se týká všech bez rozdílu věku.

 

Čas je neúprosný a vyměřuje stejně každému z nás.

Je to jen a jen na nás jak s ním naložíme...

P.S.
Koupila jsem jí v antiku soupravu šálku s podšálkem a dezertním talířkem, protože vím, že má ráda věci co mají něco za sebou :o).
A k tomu jsem jí napsala básničku :


 

Malý hrníček a talířek,

kdysi, kdesi, komusi                            

radost dělal.

K tobě cestu našel si,

aby pocit klidu a pohody                       

navodil v ten správný čas.

Uvař si čaj, posaď se

do křesla

a zasni se.

Malý hrníček a talířek…

Jenže jsem si nic nevyfotila :o(...

HOVĚZÍ NA ČESNEKU...

se špenátem a a bramborovými špalíčky.

Tip na nedělní oběd.

Máme v mrazáku ještě několik porcí hovězího masa přímo od farmáře a tak střídám o nedělích maso hovězí s vepřovým ze zabijačky :o), abych všechny zásoby brzy zpracovala. Musím říct, že to hovězí maso je prostě lepší, chutnější, rychle měkké, šťavnaté.

Jakmile budeme mít opět možnost si hovězí zakoupit, neváhám a udělám zásoby znovu.

Špalík zadního masa orestuji ze všech stran na oleji, nechám ho pěkně zatáhnout, osolím, opepřím, mírně podleji a dám péct do trouby. Maso v troubě obracím a případně přilévám horkou vodu či vývar.

Když je maso měkké (píchnu doprostřed dlouhou vidličkou), do šťávy přidám dostatek rozdrceného česneku. Maso vyndám a šťávu zahustím hladkou moukou (to když je nás hodně, abych měla dostatek na přelití).

Příprava špenátu je jednoduchá a každý z nás má ten svůj způsob v oblibě, takže je zbytečné tady popisovat jak ho dělám já :o)).

Bramborové noky jsou z klasického bramborového těsta, připravím si kousky, které vyválím na "hada", nožem odkrajuji špalíčky a ty vařím na páře v parním hrnci.

Já to stále říkám, že prostě nemůžu být vegetarián.

Jak bych se mohla připravit o takové dobroty ...?

 

7x JABLEČNÝ OCET...

Jablečný ocet se už před začátkem našeho letopočtu používal jako zázračný lék. I dnes se mu připisuje mnoho pozitivních účinků na zdraví, ale široké využití má i v domácnosti. Vyrábí se z jablečného moštu a má žlutohnědou barvu.

Netoxický čistič

Nerafinovaný jablečný ocet obsahuje všechny antibakteriální látky, které v sobě běžné octy nemají. Pro výrobu přípravku smíchejte díl octa se stejným dílem vody.

Zabiják plevele

Smíchejte 1,5 l jablečného octa, 1/4 šálku soli a lžičku přípravku na mytí nádobí. Postřik tímto roztokem zničí každý plevel, ale i jiné rostliny, takže opatrně.

Neutralizátor pachů

Nalijte trochu octa do misky a umístěte ji blízko zdroje zápachu.

Pečení

Trocha octa přidaná do těsta pěkně nadýchá moučníky, aniž by v nich byl cítit jeho zápach.

Omáčky a marinády

Ocet dodá ochucovadlům pikantní sladkokyselou příchuť.

Polévky

Polévka s trochou octa zesvětlá a bude mít výraznější (nikoli octovou) chuť.

 

Tělesné problémy  

Jablečný ocet vás prý zbaví bradavic, modřin či zápachu nohou a z úst, vyléčí spálenou pokožku nebo štípnutí od hmyzu.

         Vždy mám doma zásobu octů, jak klasického, tak vinné bílé a červené, ocet jablečný a balsamico, které mám moc ráda do salátů.

Ocet a takové veliké možnosti uplatnění, že ?... 

čerpáno z časopisu DomaDnes

fotografie z Wikipedie - opět :o))  

JABLEČNÝ KOLÁČ V CUKULETU...

další z rychlých oblíbených koláčů.

Některá jablka ve sklepě již nemají dobrou slupku a tak nezbývá než upéct chutný jablečný koláč. Receptů mám mnoho a tak jsem v sobotu listovala ve svém receptáři a vybrala tento moučník bez těsta :

500 g polohrubé mouky 

 200 g krystalového cukru

1 vanilkový cukr

• - vše smícháme v míse dohromady
• - na plech s pečícím papírem nasypeme jednu třetinu směsi

1 kg jablek

1 ztuhlé máslo

skořice

1 vanilkový cukr

• - jablka postrouháme nahrubo
• já mám takovou vychytávku - jablka rozkrojím na půlky nebo čtvrtky, vykrojím jadřinec a stopku a rovnou strouhám, v ruce mi zbyde jen slupka

• - do jablek přidáme 3 kávové lžičky skořice a vanilkový cukr
• - můžete přidat ořechy či rozinky nebo mandle namočené v rumu
• - jablka naklademe na sypkou část
• - posypeme zbývající sypkou směsí
• - z vychlazeného másla krájíme nožem tenké plátky, tolik aby byl celý koláč máslem pokrytý

 Pečeme v předhřáté troubě na 150°C skoro hodinu až povrch zezlátne,

 upečený moučník můžeme pocukrovat (já již cukr nedávám)

či zdobit šlehačkou.

Manžel koláč i snídal jak mu chutnal.

Já sladké k snídani nemusím.

A to říkal, že musí trochu zhubnout :o)...

TAK TROCHU DALŠÍ RECY...

Nic závratného nečekejte :o).

Pustila jsem se do velikého gruntování v mé malé pracovně.

Mám tu výhodu, že v našem domě při rekonstrukci půdy na ložnici a pokoj před mnoha lety, zbyla v patře jedna malá místnost, kterou kdysi obýval náš nejmladší syn jako dětský pokojík.

Ihned jsem si ho zabrala na svou pracovnu.

Mám zde uložené veškeré mé potřeby pro pletení, háčkování, uschované barvy na hedvábí, na textil, mám tu šicí skříňku, šicí potřeby, žehlím tu.

Neumím si představit kde bych všechny ty věci vlastně měla ?

Jenže znáte jak to chodí. Tohle budu určitě někdy potřebovat, tenhle zbytek přeci nevyhodím, do tohoto tvoření se ještě někdy pustím.

A věcí přibývá.

Řekla jsem si a dost. Na každý den jsem si naplánovala určitou část, kterou jsem probrala a natvrdo vyhazovala do tříděného odpadu vše co stoprocentně již neupotřebím. Dělala jsem to několik dní, ale zarputile jsem postupovala k cíli. Už mi zbývá jen šuplíkový kontejner, každý šuplík probrat a uspořádat.

Koupila jsem si novou komodu s košíky, mám vyhlédnutou polici s košíky na zeď (než jsem se doma rozmyslela, tak mi ji v Jysku vyprodali!!) a pečlivě vše třídím a ukládám.

Ušila jsem si nový závěs na okno. 

Při té příležitosti jsem našla pečlivě schované vyřazené povlečení, je letité (šila mi ho maminka do výbavy :o)), ale velmi kvalitní látka), kdy po odstřižení vrchních vetchých částí zbylo dostatek látky na povlaky na malé polštářky, které máme rádi na spaní, takové ty muchláčky pod hlavu.

Tak do těch jsem se pustila.

Žádné zapínání na knoflíky nebo zip, obyčejný jednoduchý překlad a během odpoledne jsem ušila 6 kusů plus jeden z opět vyřazeného polštáře.

 

Když jsem si v Jysku vybrala tuto bílou komodu a prodavač mi nesl ze skladu v ruce takový ne příliš velký balík, ptala jsem se kde že jsou ty košíky ? Paní, ty jsou vevnitř.

Trochu jsem tápala, ale nic sem neříkala.

Doma to bylo jasné.

Manžel byl blahem bez sebe. Každý košík se skládal ze čtyř dílů, které se šroubovaly k sobě. Takže část skříňková plus šest košíků. Málem si ukroutil ruce, chudinka :o). Ale vytrval a komoda si za krátký čas lebedila na svém místě.

Po přesunutí šicí skříňky do rohu jsem vyměřila, že se mi vedle nové komody přesně vejde ještě jedna.

Manžel už ví, že až ji budou mít, čeká ho zase šroubovák.

Nový závěs je obyčejná bavlna, líbila se mi barva a jemný vzoreček.
 

V Jysku zrovna měli slevy na tyhle malé košíky, no nekupte je za 65,- Kč, když běžně za ně chtějí 169,- Kč.
Jen nevím proč jsem si vzala jenom dva !
 

Také došlo o víkendu k došití malých sáčků, které jsem naplnila posledními zbytky mé levandule.  

 A konečně jsem se rozhoupala, že zrenovuji svou starou židli.
Muž mi vnucoval ať si koupím novou bílou, ale kdepak.
Tuto vezmu smirkovým papírem a pěkně si ji na bílo sama natřu.
Jsem na ni zvyklá :o)). Ušiji nový podsedák a bude jak nová.

Tak snad se mi podaří během nadcházejícího víkendu se do ní pustit.

Manžel jen pokyvuje hlavou a ptá se, kde že prý beru tu energii.

Já nevím, beru vitamín B12, že by tím ?... :o)))

 

SKÁLA...

PETER MAY.

Thriller temný a děsivý jako bouřlivé skotské moře za zimní noci.

The Daily Record

Mrazivá atmosféra ve strhujícím románu...Působivé čtení.

The Times

Domníváte se, že jste už viděli a četli vše, ale v tom přijde Peter May s románem Skála a připomenen vám, že pojmy jako "jedinečný" a "mimořádný" stále patří do slovníku detektivních románů. Velký příběh, a navíc něco, co jste pravděpodobně ještě nečetli.

The Big Thrill

Thriller s nepolevující působivostí, zároveň mrazivý i žhavý, stejně jako země, v níž se odehrává. Mistrovské.

L´Humanité

Knížka je označena jako KRIMIROMÁN.

Anotace

Skotský ostrov Lewis je krásné, ale drsné odlehlé místo bez stromů, bičované větry, pokryté vřesovišti, kde se topí rašelinou a mluví gaelsky. A kde je snad jen strach lidí z Boha silnější než starost o živobytí. Pod zástěrkou víry však přežívají staré pohanské hodnoty a prapůvodní touha po krvi a pomstě. Na ostrov přijíždí nedávnou ztrátou syna poznamenaný policejní detektiv Fin Macleod, jenž se má podílet na vyšetřování brutální vraždy, provedené podle stejného scénáře jako vražda v Edinburghu. Fin prožil na ostrově Lewis dětství, takže je pro něho vyšetřování zároveň cestou domů a do minulosti. Setkává se s dávnými kamarády, s Artairem, který si vzal Marsaili, Finovu první lásku, a s mnoha dalšími. Pro většinu z nich však není vítán. Fin netuší, že klíč k případu by mohl otevřít i dveře, za nimiž je ukryto tajemství, jež se bezprostředně týká jeho samého. Jakou roli hraje v případu Finova dávná účast při tradiční výpravě na lov terejů hnízdících na nepřístupné nebezpečné skále An Sgeir? Tragédie, jež se tam tehdy odehrála, povede i po všech těch letech možná k další oběti.
Skála je detektivní román vzácné síly a představivosti odehrávající se v kulisách, které připomínají velké anglické romány devatenáctého století, například Na Větrné hůrce Emily Brontëové. Peter May napsal napínavý příběh o temnotě v lidských duších a o tom, jak obtížné je uniknout minulosti.

Tolik oficiální část z knihy.

A teď můj dojem po přečtení. 

V prvé řadě má kniha úžasnou obálku, ta se mi moc líbí a vystihuje to podstatné (což vám nemohu prozrazovat) z děje.

Na začátku byla mrtvola, na ostrov přijel detektiv, děj se pomalu začal odvíjet.

Najednou jsem zjistila, že stále více jsem ponořená do vzpomínek Fina, do jeho dětství, do jeho života na ostrově, do těžkého života jeho obyvatel a vše mne vtahuje do psychologických úvah nad osudem jednotlivců, kteří jsou vzájemně propojeni. Osudy, křivdy, bolest, neštěstí, láska, touha, zapomnění, vymazání paměti.

Lovci guga, tradice, která se musí dodržovat, za každou cenu.

Měla jsem přečteno přes půlku knihy a zjistila jsem, že v myšlenkách nepátrám po pachateli, ale ocitám se v dětství Fina, při jeho dospívání a někde tam vzadu v hlavě mi blikotala myšlenka, že někde musí být zádrhel.

Četla jsem a četla, najednou mi to docvaklo.
Při dopadení pachatel vše do sebe zapadlo.
 

Nebyl to krimi román, takový klasický jaké znávám, pro mne to byl více román psychologický s malou detektivní zápletkou.
Kritiky shora opsané z obálky jsou příliš nadnesené, do thrilleru to má hodně daleko, temné a děsivé to také úplně nebylo.

Když jsem dočetla, uvědomila jsem si jednu podstatnou věc.

Jak je mnohdy špatné mít tajemství, nosit ho v sobě celý život, nechat se tlačit do pocitů, že se tajemství nesmí nikdy vyzradit.

Člověka to může poznamenat na celý život, neboť když ty vzpomínky potlačí, zasune,myslí si, že je vymazal nadobro.

Ale tak to nefunguje. 
Naproti tomu, ale zase je tajemství jehož zachování je pozitivní pro druhého člověka na jeho cestě životem.
  

Cituji z knihy : "Všechno, co se stane tady na skále, cokoli mezi námi padne, zůstane tady. Na ostrově. Uchováme to ve svých myslích, ale nikdy to neprojde přes naše rty. A jestli o tom kdokoli, kdo tu teď sedí, jen špitne živé duši, bude se dříve než svému stvořiteli zodpovídat mně."

Tak nevím jak bych s tajemstvími naložila já...

 

ŠKVARKOVÁ POMAZÁNKA...

Já vím, že v době, kdy si většina z nás hlídá cholesterol a baští pouze zdravou stravu, je tato pomazánka skoro nepřípustná.

Já však nejsem takový zarytý hlídač kalorií a občas dovolím svému tělu zahřešit, neboť si říkám, že náš organismus se nezblázní, když všeho požijeme s mírou, je tomu třeba i rád.

Strava má být pestrá a má obsahovat vše.

Proto ze mne nikdy nebude vegetarián :o).

To je můj osobní názor, nikomu ho nevnucuji a každý ať se stravuje jak on sám uzná za vhodné, sám si zvolí a chce.

  

Ale zpátky k té pomazánce.

Každý jistě zná vepřové sádlo (mimochodem řízek smažený na sádle je nejlepší co jsem kdy jedla) a když se škvaří, zbydou škvarky.

Dočetla jsem se, že když se dříve chovala domácí prasátka tak na 200 kg i více a sádla vždy bylo požehnaně, uchovávaly se škvarky tak, že je hospodyně rozemlela, přidala sůl, pepř a rozdrcený česnek (koření, která se používá na zabijačce), mírně zalila sádlem a uložila v nádobách či sklenicích v chladnu. Takto pomazánka vydržela prý bez problému.

V dnešní době máme chladničky a tak si můžeme dovolit zpracovat v ní uložené škvarky postupně na různé pomazánky, které se rychle spotřebují.

Škvarková pomazánka I.

- rozemelu škvarky v masovém mlýnku zároveň s cibulí, pokrájenou na čtvrtky,

- nastrouhám vařená vejce,

- osolím, opepřím, přidám trochu hořčice,

- vše řádně smíchám

Škvarková pomazánka II.

 - k rozemletým škvarkům s cibulí přidám nastrouhané kyselé okurky,

- nastrouhám vejce a tvrdý sýr,

- osolím, opepřím

- vše řádně smíchám 

Pomazánka je vynikající na čerstvém chlebu nebo bagetce.

Musím říct, že z mističek mizely obě dvě pomazánky rychlostí blesku, ale něco ještě pro uložení do chladničky přeci jen zbylo.

Stále platí, že nic se nemá přehánět, ale jednou za čas snad můžeme náš organismus trochu

promastit ...