PADLA NA MNE...

trochu tíseň. Snad je to tím uplakaným počasím a blížícími se svátky, nevím. Před 14 dny jsme měli malého Jonáška v nemocnici na pár dnů na vyšetření, měl na celém těle zvětšené uzlinky. Diagnózy mohly být všelijaké. Proběhlo testování krve, stěry z krku a čekalo se. Mrňousek byl naštěstí bez teplot, na první pohled zdravý jako řípa. Nic moc se nezjistilo, prý to vypadá na 90% na mononukleózu, kterou prodělává. A tak je propustili s maminkou do domácího ošetřování. Včera byli na dalším odběru krve a dnes se to potvrdilo, prodělal ji a tak bude půl roku na dietě k tomu určené.
V neděli odvezla záchranka tchána našeho syna se silným krvácením, které podcenil, do nemocnice a dostal okamžitě 1,5 litru krve transfuzí a měl opravdu namále. Myslel si, že to přejde samo !
V pondělí jel manželův otec na kontrolu kardiostimulátoru, který má tři roky a hned si ho v nemocnici nechali, neboť mu zjistili příšerný stav srážlivosti krve, která se rovná léky a zároveň docela přísnou dietou, tu on občas ve svém věku 84 let porušuje a nyní se mu to vymstilo. Už se to však vyrovnává a zítra ho zřejmě propustí domů.

A mně se neustále honí myšlenky hlavou, jak relativní vše je, jak málo stačí k tomu, abychom nebyli najednou šťastní, spokojení, usměvaví. Jak málo si občas vážíme toho co kolem sebe máme, jak jsme nepozorní k sobě samým, jak malý krůček je k neštěstí a bolesti.

Blíží se konec roku a já si říkám, že se odehrálo mnoho krásných dnů, kdy jsem se cítila velmi šťastná, ale zároveň i hodně momentů kdy mi bylo úzko a měla jsem strach o své blízké. Vždy nastanou během roku chvíle, kdy už člověk nechce slyšet nic špatného, nechce mít další obavy ze všeho co se kolem něj děje. Prožívání našeho života není jen o radostech, ale také i o starostech a jakmile začne převažovat ta strana negativní, je to vždy bolestné. A když si vezmeme v úvahu, že člověk musí být za každou cenu silný, vytrvat i v těch horších okamžicích, není to opravdu jednoduché někdy vše ustát.

Ze zkušenosti vím, že je důležité se zastavit, zhluboka nadechnout, srovnat dech a myšlenky, nepropadat panice. Zase přijdou chvíle, kdy vše bude v souladu, v rovnováze, bude čisto v našich úvahách, rozjasní se oči a nastanou ty chvíle štěstí, radosti, poklidu.


Jinak by naše životní cesta měla příliš mnoho slepých uliček.

Proto každý večer zapaluji svíčky a mé myšlenky mají jediný cíl...