středa 4. února 2015

ČETLA JSEM V LEDNU...

jak jsem již psala dříve, čtu ráda od mala.
Letošní rok jsem začala s knížkama, háčkování jsem odložila na pak.

Vždy jsem milovala nové knihy, jejich vůni, jejich obálky, jejich vazbu. Nákup nové knížky pro mne byl takový malý svátek, má radost a těšení.
Mým snem bylo mít velikááánskou knihovnu a spoustu knížek.
Naštěstí můj muž býval také docela čtenář, takže mé "syslování" knížek chápal a podporoval i vánočními knižními dárky. Nyní čte jen o vánocích (vždy dostane také příděl) a na dovolených.

 
 Neumím si představit, že bych neměla knížky po ruce, a tak po všech možných místech se nakonec soustředily všechny víceméně v obýváku ve třech policových knihovnách (ano, Ikea). Úplně praktické to není, uzavřené by byly na údržbu knih jednodušší, ale i tak mi to vyhovuje.


Všechny knihy jsem přečetla, některé i vícekrát, ale musím přiznat, že mám i knížky u kterých jsem začala číst a odložila, jsou asi tak čtyři. Myslím, že až čas dozraje...


Začal měsíc únor a tak jsem udělala rekapitulaci co jsem přečetla v lednu.
Byly to knihy půjčené.


Dívky ze Šanghaje / Lisa See

 - děj se odehrává v letech 1937 - 1957 nejdříve v Šanghaji, rodišti a bydlišti dvou sester, jejichž otec byl majetný, ale svůj veškerý majetek utratil v hazardu. Své dcery nabídl jako úplatu za své dluhy a měly se provdat za bohaté americké Číňany. Naplánovaná cesta do zaslíbené Ameriky nebyla lehká a mohla skončit tragicky. Jejich pevná vůle, síla a sesterská soudržnost je přivedla až do Los Angels, kde zjistily, že jejich domluvení ženichové vůbec nejsou tak bohatí, že jsou ve vleku svého otce a život v Čínské čtvrti je těžký a nezáviděníhodný.
...Nakouknutí do jiného světa tehdejší doby...

Lvice / Iny Lorentzová

- v knize jsou zachyceny události typické pro severní Itálii na konci 14.století. Sledujeme osudy dcery zavražděného kapitána/kondotiéra Francesca di Monte Elde, který vedl žoldnéry Železné roty, které si najímali vévodové italských velkých měst k boji o území a politickou moc.
... Musím říct, že první část knížky pro mne byla těžká v orientaci postav, mnoho italských jmen, příbuzenských vztahů, vévodů, kondotiérů, hrabat, zástupců vévodů, důstojníků, markýzů :o) - uff, ale prokousala jsem se tím a pak už jsem se nechala strhnout dějem a sledovala cestu Kateřiny, která zdědila po otci jako jeho jediný žijící potomek Železnou rotu...

Manželovo tajemství / Liane Moriarty

- Pandořina skříňka : Přeci ti říkali Pandoro, že tu skříňku nemáš otvírat, ty jedna slídilko. Typická ženská s tou vaší neukojitelnou zvědavostí. Jen se podívej, co jsi udělala! Přitom to za prvé nebyla žádná skříňka, ale nádoba, a za druhé  nikdo neřekl ani slovo o tom, že ji nemá otvírat.
V ději knihy poznáme rodiny, které, ač se ne úplně znají, jsou osudově propojeni. Vše se jednoho dne změní, když manželka najde na půdě v krabicích dopis nadepsaný manželem, který v té době byl na služební cestě - Pro mou ženu Cecilii Fitzpatrickovou. Otevřít jen v případě mé smrti. A tady nastává zlom: otevřít, neotevřít ?
...Co se stalo, to si opravdu raději přečtěte. Zajímavé protnutí osudů... 

 

A už mám rozečtenou knihu další, ale o tom až uplyne měsíc únor.

Krásné čtení přeji všem čtenářům, co knížky mají rádi...


 
 

úterý 3. února 2015

MÁMA...

Dnes dopoledne. 
Právě se chystáme k odjezdu na návštěvu k taťkovi mého muže.
 Letos mu bude 83 let. 
Zvoní zvonek a u dveří naší paní poštovní. Má pro mne balíček.
Ano, čekám, ano ten je pro mne.
Mám radost, v balíčku knížka od Věrky "pisovatelky"
MÁMA...
 
 
 
Odpoledne se vracíme. Těším se až si udělám kávu a knížku otevřu.
Vidím na první stránce krásné razítkové srdce,
pod ním věnování.
 
 
 Rozsvítila jsem si lampu a začetla se.
 
Ano, chvilkami mám vlhké oči, nezastírám;
 ano, chvilkami mám úsměv ve tváři;
 ano, chvilkami jsem zabředla do svých vzpomínek když jsem byla holčička;
 ano, je mi líto, že jsem žádnou takovou babičku neměla.
 
Před půlhodinou jsem dočetla.
 

Děkuji Věrko  Carolina Mia
za tolik hezkých písmenek... 
 
 
 
 
 

ZNOVU ŠVESTKY...

protože mi zbyly v lednici z nedělního pečení.
Sáček z mrazáku byl nějak hodně naplněný a tak jsem je musela střelhbitě spotřebovat, pustila jsem se včera proto
do dalšího koláče.
A když už jsem byla v tom pečení, zpracovala jsem jedno rychlé těsto na obyčejnou bábovku.

Mřížková pochoutka

300 g hladké mouky
200 g cukru (dávám vždy méně než je v receptech uváděno)
1 vejce
1 vanilkový cukr
175 g másla (dala jsem Heru)

- na vále zpracujeme klasicky těsto, koláčovou formu vymažeme a těsto namačkáme (necháme si drabítek těsta na mřížky)


                       -Náplně do koláče můžete použít jakékoli, marmelády či ovoce, podle chuti a stavu špajzky-

Švestky jsem rozkrájela na menší kousky a rozvařila s cukrem a skořicí, zakápla rumovým aróma (rum doma nemaje), po vychladnutí rozetřela na těsto.
Vše pokryla mřížkami a pekla na 180°C cca 30 min.


Bábovku jsem ani nevyfotila, přišla návštěva a tak jsem začala krájet, přišel nejstarší syn, dala jsem mu půl bábovky sebou domů a ještě stihl si jen tak vestoje ochutnávat koláč švestkový. Rychle jsem musela dát na stranu pár kousků na dnešní den, kdy jedeme navštívit manželova taťku. Zbyly tři plátky bábovky a ze švestkového koláče jsem neochutnala ani kousek.
 
Tak takhle to u nás totiž chodí, než se otočím jsou prázdné hrnce, tácy, mísy...
Mně to však nevadí, to je vlastně "pochvala" pro kuchařku, ne ?
 
 
  

pondělí 2. února 2015

S HÁČKEM ...

mne naučila moje teta.

... nákrčníky, brože, kardigan...

Už od mala mne bavilo si na panenky šít a později plést a háčkovat.
Vždy jsem se zajímala o ruční práce. Nebavilo mne večer sedět u telky
s rukama v klíně, musela jsem pořád s něčím "cvakat" (nu jen vyšívání je hodně tiché...).
Když byli kluci malí, šila jsem na ně, pletla a to hlavně z důvodů, že nic hezkého
v obchodech prostě nebylo.
Jsem takový samouk.
Vyzkoušela jsem malování na hedvábí, obrázky decupauge, pletení z pedigu, chodila jsem na keramiku...

...tunika, tašky a tašky bylo téma loňského léta...
 
Jen už nešiju, skoro nepletu, nevyšívám, ale zato s háčkem mne to před dvěma roky začalo neskutečně bavit.

... téma tašek vládlo celému létu...
Když jsem zjistila co všechno mohu na internetu najít za návody, tipy a rady,
naprosto jsem propadla...


... z uháčkovaných tašek jsem zachránila pro sebe jen tuto ...
A tak se mi doma hromadí klubíčka, háčky všech velikostí a do galanterií někdy raději nechodím a obcházím je velikým obloukem.

 ...do tašek jsem všívala i podšívky, aby to hezky vypadalo i uvnitř...

Jen si pro sebe něco uháčkuji, už mne kamarádky žádají, zda bych také mohla i jim něco podobného uháčkovat.
 A já mám radost, že jim mohu vyhovět a hned opět beru háček do ruky. 
Je to vášeň snad ??? 


sobota 31. ledna 2015

ZA VYSVĚDČENÍ...

patří odměna, jakákoli která udělá radost.

Máme vnoučka v první třídě a tak očekávání bylo veliké, školní povinnosti nejsou lehké a nové vyučovací metody dovedou potrápit i dospělé.

Matematika dle Frausovy metody, nové písmo Comenia script...

Vzhledem k tomu, že ho po škole vyzvedávám, děláme spolu i úkoly, musela jsem být opatrná ve vysvětlování počítání, abych mu v tom nenadělala ještě větší zmatek. Ano, přinesl i 4 v žákovské když začali krokovat a počítat v pyramidkách, to mi bylo moc a moc líto za něj, ale popral se s tím statečně a pochlapsku.
Jen u nové metody vidím, že při odčítání začal mít právě problémy, najednou se vše zpomalilo a začal hádat, počítat na prstech. Už je to dobré, když vidí příklad napsaný v sešitě nebo na pracovním listě, vše vypočítá. Ale běda když začneme odčítat slovně, to váhá... Tak nevím jaké to bude dál, slyšela jsem dost nepříjemné zážitky rodičů s touto metodou.
Necháme se překvapit, nic jiného nám stejně nezbude.

Psaní mu nedělá žádné potíže, nová písmenka se mu píší dobře.
A co mi dělá obrovskou radost, krásně čte, zajímají ho od mala knížky a v tom ho hodně podporuji.

Takže vysvědčení bylo jedničkové.

Zašli jsme pro něco malého do hračkárny a v pátek zajeli na malý výlet.
Navštívili jsme spolu Rajské ostrovy, což je oddělená expozice zoo, umístěná ve čtyřech patrech budovy, kde jsou malé ukázky ryb a plazů. Prohlídka je stylizovaná jako cesta kolem světa, při které lze poznat neuvěřitelný svět na korálovém útesu, mangrovovém pobřeží, v tropických pralesích či na polopouštích. 

REUNION : korálový útes 
v přízemí expozice je stylizován do podoby staré lodi a ukazuje v několika malých druhových akvárií a jednoho velkého mořský svět.
FIDŽI : mangrovové pobřeží  
výraz mangrove pochází z portugalštiny a označuje močálovité pobřežní lesy, jejich typickým obyvatelem je lezec obojživelný.

SULAWESI : asijský tropický deštný prales
pohled do světa želv, agam, hadů a nočních primátů.

HAITI : polopoušť karibských ostrovů
zde se potkáme s ohroženým leguánem kubánským, pavouky, hady aktivními za šera.

Při našem putování Rajskými ostrovy nám mírně vyhládlo a zašli jsme na oběd do jednoho obchodního centra, kdy byla výstava železných monster. 
A to bylo poslední překvapení našeho malého výletu.  

  

Není nad rozzářené oči dětí...

 

ŠVESTKOVÝ KOLÁČ V KOKOSOVÉM ZÁVOJI...




jsem dnes pekla.

 V mrazáku jsem ještě našla švestky a dostala chuť na koláč.
Vybrala jsem z mých oblíbených tento recept :

  • těsto
 
300 g polohrubé mouky
140 g cukru
150 g Hery nebo másla
2 vejce
1,5 lžičky skořice
1 vanilk.cukr
1 prášek do pečiva

- formu vymazat a vysypat kokosem, těsto rozetřít stěrkou nebo namačkat rukama

  • další vrstva 
 
3 žloutky
60 g cukru
180 g kysané smetany
60 g kokosu

- vše smíchat a nalijeme na spodní těsto
- pokladem půlky švestek řeznou stranou nahoru
- pečeme na 180°C 25 min.


- poté vyndáme z trouby a lžící naneseme kokosový závoj a pečeme ještě dalších 15 min (zkusíme špejlí)

  • kokosový závoj
 
sníh ze 3 bílků
60 g cukru
60 g kokosu  


Samozřejmě, že lze použít jakékoli ovoce a kdo nemá rád
kokos,
vynechá ho :o) a koláč zahalí pouze do sněhové peřinky...

 

čtvrtek 29. ledna 2015

Z MÉ KNIHOVNY...

jsem dnes připravila pro inspiraci k četbě
následující knihy  :


Ariana Franklinová
britská spisovatelka


Vykladačka smrti

Detektivní triller ze středověké Cambridge nás zavádí do dvanáctého století,  na jeho počátku jsou čtyři brutálně zavražděné děti. Anglický král povolal specialisty z jižní Itálie a tak příjíždí vyšetřovatel židovského původu, arabský osobní strážce a mladá lékařka Adélie, hlavní hrdinka příběhu, která je zároveň patoložka s velikým nadáním, odvahou a zaujetím rozluštit tajemný případ. Příběh je plný napětí a zároveň nám připomíná, že střetávání kultur, náboženská zaslepenost a zápas humanity s intolerancí provázejí lidstvo od nepaměti.


Labyrintem smrti


Další detektivní příběh se středověkou lékařkou Adélií ze Salerna. Po vyšetření případu zavražděných dětí jí král Jindřich II. zabránil odjet zpátky na Sicílii, neboť si chce nechat schopnou vyšetřovatelku ve svých službách. Pro ni to není dobrá zpráva, je žena lékařka, má nemanželské dítě a nemá to ve středověké Anglii lehké. Dostává však příležitost opět dokázat své schopnosti a talent. Je totiž otrávena králova milenka Rosamunda a hlavní podezření padá na královnu, Eleonoru Akvitánskou. Adélie má prokázat královninu nevinu. Musí rozluštit záhadu mrtvé a zmrzlé ženy, která se nachází uvnitř Rosamundiny věže.


Relikvie mrtvých


Lékařka Adélie hledá důkazy o smrti krále Artuše. Mnichové v anglickém Glastonbury najdou po rozsáhlém požáru v klášteře dvě lidské kostry. Existuje domněnka, že právě Glastonbury je oním bájným Avalonem a mohlo by se tedy jednat o ostatky krále Artuše a Guinevery. Král Jindřich II. požaduje důkazy a povolá opět Adélii, aby prozkoumala podezřelé kostry. Jenomže někdo si nepřeje, aby byly pozůstatky identifikovány a je připraven kvůli tomu i zabíjet. Adélie má před sebou opět těžký úkol.


Vrahova modlitba


Král Jindřich II. posílá svou desetiletou dceru Johanu do Palerma, aby ji tam provdal za krále Viléma II. Sicilského. Válka a mor v Evropě jsou pro tuto cestu velmi nebezpečné. Král důvěřuje ze všech nejvíc "vykladačce smrti" Adélii a má proto princeznu doprovázet a starat se o její zdraví a bezpečí. Adélie musí zanechat svou šestiletou dceru na královském dvoře jako rukojmí, aby se vrátila zpět. Na cestě ji doprovází arabský ochránce Mansur, její milenec Rowley a irský námořní kapitán O´Donnell. Avšak ke královskému průvodu se připojí jeden člověk - vrah, který se chce pomstít a v princeznině okolí začnou umírat lidé. Vrah je příliš blízko.

A to byl poslední z příběhů "vykladačky smrti".

Kdo má rád historické romány s napětím, přečte knihy jedním dechem...