VÍKEND...

nebyl vůbec lenošivý i když jarní únava

na člověka chvilkami padá.

V sobotu ráno všichni odjeli a já po obědě opět

začala pracovat na zahradě.

Nejdříve jsem ale pověsila další ozdobený věnec

a vytáhla ze zimní zahrady stoleček se 

židličkami, to je místo na dopolední kávu,

sem jde ranní slunce...

 

 A hned jsem zjistila, že bude třeba nový nátěr.

Poté jsem popadla nářadí a šla na věc.

Vydržela jsem dvě hodiny, víc záda nedovolila

a vzpamatovávám se ještě dnes :o).

 

Přála bych si mít na záhonech vše zarostlé kytkami tak, 

aby plevel neměl šanci, avšak vím, že to se nikdy

nestane - on vždy vyhraje.

Ač ho řádně rvu i s kořínky, je tam za čas zase.

Jak boj s větrnými mlýny...

 

Jejda, na trávníku zůstal můj stín, to jsem si všimla až teď.

Tak snad nevadí  :o(...

V neděli od rána počasí nic moc a já se tak těšila 

na malý výšlap na kopec nad naším domem.

Jenže jsem potřebovala záda pořádně rozchodit a tak 

jsme s mužem vyrazili i když to lákavé na procházku moc

nebylo.

A dobře jsme udělali, počasí se umoudřilo,

sluníčko vykouklo a bylo nádherné odpoledne.

 

Jmenuje se Zámecký vrch a nahoře jsou zbytky

starého hradu Kamenice.

Z knížky o historii našeho města jsem se dočetla

a na dobových pohledech bylo vidět, že

zde kdysi byla nádherná výletní restaurace.

Všechno vzal čas...

 Stromy zde jsou hodně staré a mnoho jich je napadených,

celý prostor kopce by bylo potřeba řádně prořezat

od náletů.

Město vynaložilo nemalé finanční prostředky na zabezpečení

trosek hradu, aby se dalo vyjít až nahoru na vyhlídku,

ale to by tam musel denně sedět 

nějaký hlídač, aby vše zůstalo neporušené.

Nechápu co některé lidi vede k ničení všeho co může 

sloužit všem.

Vše co bylo ze dřeva je rozkradené, vylámané.

Až srdce bolí se na to dívat...

 

   Pamatuji si jak jsem na tato místa chodila s mamkou,

ona milovala procházky a to mám asi po ní.

K hradu vedla kamenná cesta, protože se tam 

dalo vyjet autem, byl zde umístěn televizní

vysílač a když byla porucha musel se tam 

opravář rychle dopravit.

Nyní sem vede nová turistická trase,

město se snaží nalákat turisty a vytvořilo

kolem městě několik krátkých okruhů.

A to je moc dobře...

Buď přátelský - to je cesta ke štěstí.

Zasni se - to je vagon, který tě odveze až ke hvězdám.

Rozhlížej se kolem sebe - den je příliš krátký na to být sobecký.

Směj se - to je hudba tvé duše.

stará anglická modlitba