DOBRÉ ROZHODNUTÍ...

jsme učinily v pátek s kamarádkou a naplánovaly na sobotu výlet do přírody. Konečně jsem se dočkala.
V sobotu jsem ráno vytáhla batůžky, mázla malou svačinku, uvařila čaj, do dozičky nasypala poslední zbytky domácích Koka sušenek. Za chvilku jsme začali hledat - kde máme ten malý zavírací nožík, který vždy na výlety nosíme? Ty nevíš? Já taky nevím! Nebude někde u cyklopotřeb? Jéé, já nemám svoje výletové podkolenky na svém místě, to je divné, měla jsem je přeci sebou na posledních kolech? Ty, neviděl si někde můj nákrčník ? V šupleti kde má být není. Chytala jsem se za hlavu, hledání jsem vzdala... Prosím vás opravdu nejsem "bordelářka", já to přisuzuji věku :o).
Po lehkém obědě jsme vyrazili. Počasí sice nebylo zrovna sluníčkové, ale nepršelo, nefoukalo, co bychom si více chtěli po zimě přát ? Museli jsme se přiblížit k našim kamarádům autem a já po cestě přemítala kde ty věci mohou být, no jistě že jsem si vzpomněla. Podkolenky zůstaly zapadlé ve sportovní tašce z posledních kol (čisté, nepoužité), nákrčník zůstal v brašničce na kole, jen ten nožík jsme zatím nenašli :o))).

Na dohodnutém místě jsme se rozrostli na čtyři kousky a vyrazili do terénu.

Celá asi 10 kilometrová trasa vedla lesem, procházeli jsme místa kde zřejmě na podzim museli kvůli uvolňujícím se ohromným balvanům, které vyvracely staré stromy, vymítit kus lesa. Pohled byl tristní...
Naštěstí to byl jen kousek a pak už jsme se ponořili opět do lesa, šli a šli, já se snažila hodně fotit, ale přeci jen když se toho ještě moc nezelená, nejsou fotky úplně skvělé a sluníčko jim také chybí.

Asi tak po půli cesty jsme otevřeli batůžky a provětrali kapsičky s dobrotami. To musí být na každém výletě, takové malé odměny. Dokonce v jednom batůžku se objevila termoska se svařákem :o), no to byla odezva na výborný nápad...

Bylo v plánu, že až dorazíme na konec trasy, vrátíme se vlakem, který jezdí každé dvě hodiny. Musím říct, že nikdo nesledoval čas, povídali jsme si a šlapali, čas šel mimo nás... Kdybychom nestihli jeden vlak, počkáme přeci na další v nějaké hospůdce :o)).

A už se objevili první náznaky civilizace, první domky na okraji vesnice. Jejda kolik je vůbec teda hodin ? Hm, tak prý na vlak v 17,05 nestihneme dojít na nádraží... Ale jak to, vždyť jsme vyšli u nějaké zastávky a zrovna tam čeká nějaká slečna? Za 3 minuty přijel vlak :o))).

Když jsem se v neděli ráno probudila a viděla venku tu zamračenou, opravdu ošklivou oblohu s padajícím sněhodeštěm, řekla jsem si ... to bylo ale dobré rozhodnutí.


Pak, že štěstí nechodí kolem nás... 


Chceš být šťastný?
Udělej svůj život tak oduševněle jednoduchý
jako dýchání ve spánku.

Sri Chinmoy