NOČNÍ KRUPOBITÍ...

nás vyhnalo z postelí.

Okna byla všude přivřená, neboť černé mraky, které se navečer valily všude nad námi, dávaly najevo, že něco mokrého spadne.

Jenom, že to budou obrovské kroupy, to nás opravdu nenapadlo.

Do střešních oken narážely takovou silou, že jsem měla strach, že o okna přijdeme, že musí dojít k prasknutí skla.

Naštěstí nedošlo.

Celá ta spoušť mne přinutila vstát, doběhnout pro foťák a zadokumentovat.
Manžel kontroloval celý dům.

A já jsem v pyžamu fotila.

Odnesla to naše stříška přede dveřmi.
Je jako řešeto a na zemi zbylo jenom plno plastových úlomků.
Výměna desek je nutná.
Pojistka k ničemu, je to malá plocha a máme spoluúčast, která je vyšší než náklady na pořízení nových tří desek.

Spánek nepřicházel, neboť v ložnici bylo vedro na padnutí. Okna jsme kvůli prudkému dešti nemohli otevřít a místnost byla z horkého dne řádně vytopená.
Ležela jsem odkrytá a čekala jsem na vysvobozující spánek.
Přišel.
A pak se manželovi něco zdálo a vzbudilo mne jeho plácání rukama. Do mne!!
Zaječela jsem :" Co děláš ?" 
Něco zamumlal a jenom se otočil.

A já opět hledala spánek...

A CO TŘEBA PUNTÍK...

místo obvyklého proužku nebo drobné kostičky použít na venkovní ubrus na pergolu?

Chtělo to změnu.

Bílý puntík na modrém základu mi okamžitě v obchodě padl do oka. Už jsem nehledala nic jiného.

Zakoupila jsem látku, sedla k šicímu stroji a nový bavlněný ubrus byl v neděli prostřený.

Občas mne manžel zlobí s tím, že prý ten umělý by byl taky dobrý. Nemusela bych ho prát, jenom otřela mokrým hadříkem a on by se nemusel bát, že ho něčím pobryndá :o)).

Já mu vždy odvětím, že i kdybych ho měla prát v ruce, tak prostě na stole bude klasika nebo jenom holé dřevo.

Žádná umělina.

Prostě mne to baví si hezky prostřít i venku na zahradě, a i když grilujeme a dojde k zapatlání, není to žádná tragédie, ubrus se vymění a ten se skvrnami vypere.

Kombinuji na pergole modrou a zelenou barvu, tyhle dva odstíny mi tak nějak "sedí" k létu a mému oku lahodí.

I když samozřejmě barevných kombinací lze použít mnoho.

Příští rok mne třeba osloví úplně jiná barva, kdoví?

Ale modrá je dobrá, ne ? ...

NAKLÁDANÉ OKURKY ...

jsou u nás ve veliké oblibě a já jsem zvyklá mít docela slušnou zásobu na zimu ve sklepě.

Když žili manželovi rodiče, pěstovali hodně zeleniny a my jsme od nich mívali všeho do zásoby.

Vzpomínám jak jsme vždy přivezli nacpanou přepravku až po okraj nakládačkami a já je musela zpracovat všechny najednou.

Manžel mi zdatně pomáhal, jinak bych to asi nezvládla.

Dnes si je pěstujeme již na záhonu sami.

A to je veliká výhoda pro mne.

Sklízíme po troškách a já si je v pohodě a s ležérností radostné kuchařky zavařuji.

Letošní první várka.

Recept je rodinné tajemství, neprozradím, dědí se.

Každý, kdo je u nás ochutnal, je nadšený z jejich chuti.

A tak je nosíme na návštěvy jako jedlé dárky a víme, že se to vždy setká s nadšením.

Jééé, ty vaše skvělé okurky... :o)

SKLO A DŘEVO ...

k servírování čehokoliv.

Velmi dobrá kombinace.

Uzavíratelné sklenice na servírovacím dřevěném prkénku.

Já jsem vám nedávno slíbila při ukázce břidlicové servírovací desky, že příště se pochlubím co jsem si zároveň s ní ještě koupila.

A zapomněla jsem na to :o).

Tak napravuji.

Celé léto trávíme převážně na zahradě a pergole od rána do večera, snídáme, obědváme, večeříme.

Grilujeme s kamarády.

A já potřebuji spoustu vychytávek, které mi usnadní servírování. Zvlášť, když musím ven vše nanosit, protože nemáme výhodu terasy u domu, do které by se vešlo dveřmi přímo z obýváku či kuchyně. 

Nosím  a nosím. 

Pravdou je, že hodně maličkostí na pergole mám trvale.

Sklo na pití, příbory, prkénka, pánev, nářadí na grilování, dokonce i zástěra mi visí na háčku spolu s chňapkami.

Výhodu těchto sklenic jsem si uvědomila okamžitě.

Větší obsah a uzavíratelnost víčky.

Co si budeme povídat, mouchy jsou atakující a obzvláště když je jídlo na stole.

Využít se dají na všelicos.

třeba na čokoládové čočky ... 

na saláty, na dipy,..

A když se při grilování vše nespotřebuje, uzavřené se uloží do lednice a zkonzumuje druhý den.

Jsem z nich nadšená...

MŮŽETE MI PORADIT ...

kam zajet na podzim na hezké místo k dobrému vinaři?

V loňském roce jsem pořádala pro kamarády víkendový výjezd na 
na Moravu za vínkem do Pouzdřan.

Na základě úspěchu naší mise, mám prý připravit i na podzim letošního roku cestu na Moravu.
Chceme však navštívit jiný kout.
V Pouzdřanech jsme byli již několikrát a i když vinař Petr je báječný, a vždy se naší malé skupince věnoval, chce to změnu.
A já pátrám a pátrám a možností je tolik, že jsem
 v rozpacích co vybrat.
 Máme rádi menší vesnice s atmosférou, malý penzion v místě na ubytování, možnost shlédnout v okolí cokoliv zajímavého.
Vinaře, který opravdu rád posedí s hosty, o víně vypráví s hrdostí a láskou v srdci.

Napadlo mne, že vás poprosím o tipy, o vlastní zkušenosti, kam bych mohla nasměrovat naše putování.

Moc děkuji předem ...

CUKETOVÉ KARBANÁTKY ...

s červenou čočkou.

Máte rádi cuketu, máte rádi červenou čočku ?

Pak vyzkoušejte úžasné zeleninové karbanátky z uvedených surovin, neboť jsou chutné, lehké, zdravé a v neposlední řadě i levné :o).

Cuketa na zahradě, hadovka ve skleníku, brambory na záhonu.

A co vše potřebujeme?

- 1 střední cuketu

- 200 g červené čočky

-2 cibule

- 3 stroužky česneku

- 2 vejce

- 1/2 hrnku mléka

- 8 lžic olivového oleje

- 4 lžíce hladké mouky

- 4 lžíce ovesných vloček

- 200 g sýra (Gouda, Niva, Camembert)

- sůl, pepř

- strouhanka

 Čočku uvaříme doměkka (u červené je výhoda, že se nemusí namáčet), trvá to chvilku a necháme vychladnout.

Oloupeme cuketu, nastrouháme nahrubo, přidáme pokrájenou cibuli, česnek, čočku, olivový olej, vejce, mléko, mouku, ovesné vločky, strouhaný sýr, pepř a sůl, a tolik strouhanky, abychom měli dostatečně hustou směs na karbanátky.

Vše pěkně promícháme, případně dosolíme.

Dělám vyšší placky, které pokládám na pečící papír na plech a peču v troubě na 200°C dorůžova 15 min z každé strany.

Můžete však plech vymastit olejem a péct na něm, nebo smažit v pánvi. Já upřednostňuji ten pečící papír.

Nejvíc mi chutnají s bramborovou kaší a klasickým okurkovým salátem.

Já si pochutnala velmi a na manžela čekají ...

KNIŽNÍ VÝHRA ...

u Petry na blogu
Pozdravy z hájenky.

Radostná zpráva mne zastihla na dovolené v Lužnici a já se moc těšila na zásilku.

Autor Haruki Murakami je považován za jednoho z nejvýznamnějších japonských spisovatelů současnosti a v roce 2006 mu byla v Praze udělena Cena Franze Kafky.
Dosud jsem od něj nic nečetla, i když jsem zaznamenala, že jeho knihy mají úspěch.
Tak nějak jsem vyčkávala a ejhle, kniha se ke mně dostala oklikou.
Výhrou.

Kniha není "tlusťoška", má 248 stran, je to soubor sedmi povídek a tak bych ji měla přelousknout rychle. 
|Jen se do ní pustit.
Znáte některou z knih od tohoto spisovatele?

Nejdřív bych měla přečíst rozečtenou.

Ale tam jsem teprve pár stran na začátku!
Tu přeci mohu odložit na potom a začít znovu.

Rozhodnuto.
Je to příliš lákavé.

Dnes otevřu knihu
Muži, kteří nemají ženy ...