Křížem krážem...

 se touláme v blízkých krajinách, převážně v lesích a kolem rybníků. Tam nacházíme klid, pohodu a plno radosti z daného okamžiku.

Nedávno jsme objevili další neznámá místa. Žijeme v našem městě spolu mnoho let a najednou nacházíme nová a nádherná. Zřejmě je to tím, že vyhledáváme neznámé samoty, netoužíme po frekventovaných, turisty hojně navštěvovaných, lokalitách v Českém Švýcarsku, kterých je zde opravdu hojně. Ač všechna ta místa jsou našim srdcím blízká, nyní je vynecháváme.

Minulou sobotu jsme díky informaci našeho syna našli pár kilometrů od domu, hlouběji v lesích, úžasný rybník, vlastně soustavu několika rybníků, z nichž jeden je velký, ostatní droboučké. Vede tudy dokonce naučná stezka, dle našeho názoru veřejnosti málo známá, kterou vytvořili Lesy ČR. Ti také prostor rybníků dosud vlastní.  Ten den opět nebyl zkrášlen sluncem, vzduch kolem  nás však neskutečně voněl čerstvým dřevem následkem hluboké těžby lesníků, místy jsme se museli vyhýbat vytlačeným kolejím těžkou technikou, naplněných vrstvami bláta, ale vše jsme prošli bez úhony.

Před odjezdem z domova mi manžel připomněl, že bychom u rybníka mohli nafotit můj dokončený podzimní kardigan. On je tak pozorný, že myslí i na mé pletařské projekty! Neskutečné.

Mlha se líně válela nad rybníkem a fotky získaly zvláštní atmosféru.

Včerejší sváteční den jsme využili opět k malému toulání neznámými místy. Díky odkazu, na který jsem narazila na webových stránkách Českého Švýcarska v tipech na výlety, jsem se dočetla o Bělských vodopádech v Kytlici. Vůbec jsem nechápala, jak nám tato lokalita tolik let unikala pozornosti. Na místě jsem přišla na důvod.  Na hlavní cestě k Bělskému rybníku, kam často chodíme i jezdíme na kolech, se v jednom místě nachází dřevěný mostek, bez jakéhokoliv označení o směru kam pěšina vede. A ona vede k vodopádům. Na místě jsou lavičky, cesta je zpevněná dřevěnými kulánky, které ji udržují schůdnou i v jarním tání. V zimě se tam dají shlédnout ledopády. Vodopády jsou dva, Velký a Malý, ale vody zde nyní teče málo.  

A my to místo objevili až nyní. Opravdu nechápu, jak je to možné :-). Zpáteční trasu jsme zvolili lesem, věděli jsme, že po pár metrech musíme narazit na lesní zpevněnou cestu a pak už by to měl být kousek k autu. Netušili jsme však, kde všude lesní dělníci zasahují. Průchod lesem byl zpestřený.

 Jaká místa objevíme příště?