PRÁSKNI DO BOT ...

 je název divadelního představení pražského divadla

Na Jezerce

 

zdroj - Divadlo na Jezerce

 Pro mne jedním slovem - veliké zklamání a litovala jsem, že když mi kamarádka zavolala, že má možnost zakoupit vstupenky, kývla jsem bez rozmyšlení a nepřečetla jsem si dopředu nějaké recenze.

Prostě jsem věřila, že když hru režíroval pan Hřebejk, hraje v ní pan Hrušínský, pan Zavřel, pan Sitta, které jako herce znám, bude to zajisté představení kvalitní. 

Chtělo se mi po přestávce odejít a někteří diváci tak učinili.

V naprosté přemíře sprostých slov mi nějak unikal smysl celého jejich hraní. Neustále jsem měla pocit, že mluví "o ničem" a bylo to jenom trapné.

Panu Hrušínskému nebylo skoro rozumět, spoustu vět odmumlal otočený zády k hledišti. Herci přehrávali, přemisťovali se po jevišti jako panáci.

Zívala jsem a myslela na něco jiného, těšila se na konec.

Takový pocit zmaru jsem v divadle snad ještě nikdy neměla.

 

Anotace :

Ve hře úspěšného severoirského autora Owena McCaffertyho má čtveřice kumpánů vydlaždičkovat veřejné záchodky a umývárnu. Příběh se odehrává v pátek, na konci pracovního týdne. Ležérní řemeslníky, které dobře známe i u nás a kteří se mezi sebou baví jako dlaždiči, s gustem hrají Jan Hrušínský, Vlastimil Zavřel, Martin Sitta a Václav Liška.

 „Jako každá dobrá hra je tato komedie o mnoha věcech. Pro mě je o hledání lidské důstojnosti a štěstí, pochopitelně skrze ponižující a trapné, nešťastné situace,“ říká režisér Jan Hřebejk. „Je to pravdivý a velice zábavný a přitom i vážný a dojemný příběh. Mně už se, upřímně řečeno, líbí máloco. A tenhle kus se mi líbil hned a moc,“ dodává Hřebejk, který v Divadle Na Jezerce režíruje už popáté.

„Práskni do bot se svým způsobem vymyká repertoáru Divadla Na Jezerce, a přesto cítím, že do něj patří. Je to zábavná i tragická hra. Má drsný jazyk, který je ovšem přirozenou mluvou současných řemeslníků,“ uvádí principál divadla Jan Hrušínský. Čtveřice obkladačů hledá podle jeho slov štěstí. Každý ho nalézá po svém, a díky svým mentálním i životním schopnostem občas velmi legračně. 
 
„Všichni máme zkušenosti s některými českými stavbaři. Bývají nespolehliví, drzí, občas i kradou. Investory přivádějí na pokraj nervového zhroucení. Zlaté české ručičky přitom zůstaly kdesi v nenávratnu první republiky. I proto jsme přesunuli dějiště hry ze severoirského prostředí do české reality - na stavbu fotbalového stadiónu,“ říká Jan Hrušínský.

 "Práskni do bot" mělo na Jezerce premiéru 7. března 2013.

RECENZE: Práskni do bot v Divadle Na Jezerce. Sprostými slovy nešetří

Komedii severoirského autora Owena McCaffertyho s názvem Práskni do bot si vzalo pod křídla Divadlo Na Jezerce a pod režisérskou taktovku Jan Hřebejk. Pohled do duší českých instalatérů diváky nadchnul. Otázkou zůstává, zda se na Jezerce neprodává laciná zábava.

Hlavní a jediná zápletka McCaffertyho hry se točí okolo čtyř instalatérů, kteří pracují na stavbě. Každý z nich má svůj životní sen. Snaží si ho splnit tím, že o polední pauze ukradnou paletu dlaždiček, a tu posléze prodají. Stejný záměr  mají obě dvojice dělníků, z čehož vycházejí vtipné situace založené na situačním humoru.
Situační humor je ale vybudovaný na jednoduchých slovních přestřelkách okořeněných peprnými výrazy. Inscenace se především zaměřuje na charaktery českých dělníků, v širším rámci pak na charaktery Čechů jako takových.
Sprostými slovy se opravdu nešetří. Ta sice patří k dělnické hantýrce, ale založit na mistrovství světa vulgarismů celou inscenaci mi přišlo málo. Diváci neskrývali nadšení, a to právě z četnosti nespisovné mluvy. Z komerčního hlediska se tak sázka na sprosté dialogy ukázala jako trumf.

Očima Dominiky Frejtichové: Divadlo Na Jezerce a inscenace Práskni do bot se u diváků těší oblibě. Svědčí o tom vyprodaný sál, neustávající smích a nakonec i potlesk vestoje. Naplnění představy o sprostých dlaždičích tvoří hlavní stavební prvek hry. Po odmyšlení sprostých slov mi však příběh ani dialogy zábavné nepřipadaly. Herecké výkony neurazily ani nenadchly, někteří protagonisté vypadávali na můj vkus příliš často z role. Celkově jsem měla pocit jako při sledování Xté epizody lepšího komediálního seriálu.

Sám režisér Jan Hřebejk se o inscenaci vyjádřil, že je komedie Práskni do bot o mnoha věcech. Pro Hřebejka je o hledání lidské důstojnosti a štěstí, skrze ponižující a trapné, nešťastné situace. Metafora o smyslu života a o hledání štěstí šla v dialozích snadno najít. Proto mi připadalo, že jednotlivé postavy nedostaly šanci rozvést své charaktery tak, aby se s nimi mohl divák ztotožnit. Inscenace připomínala jinou verzi pořadu Na stojáka.
Dodat hloubku komedii měl její konec, kdy se ani jedné z dvojic jejich plán nepodaří. Navíc jeden z hlavních hrdinů náhle umírá, aby si ostatní mohli uvědomit, co je v životě opravdu důležité. Závěr stojí za zamyšlení, ale v kontextu celé inscenace vyznívá jako tečka za větou, která kdyby chyběla, nic se nestane.

Herecké výkony měly své klady, ale i zápory. U Jana Hrušínského v roli Šulina utkvěl v divákovi pocit, že principál divadla pouze recituje text a že svůj divadelní cit nechal ležet v šatně na věšáku.
Naopak Martin Sitta, známý jako táta od rodiny z Účastníků zájezdu, do své role opravdu pasoval. Sittova postava Drátěnky působila věrohodně a jako jediná zábavným způsobem vystihovala dělnickou povahu. Za pozitivní lze označit i scénu. Poměrně detailní kulisy staveniště podtrhovaly jako jedny z mála autentičnost prostředí.
Práskni do bot má ambice diváka pobavit jednoduchou a velmi lehkou formou. Ve výsledku o to asi divákovi v dnešním ustaraném světě jde.
(zdroj:www.fiftyfifty.cz)

 Škoda, že jsem si tohle vše nepřečetla dříve ...