PODZIM V BÍLÉM ZÁVOJI ...

 jsem nazvala mé nedělní toulání okolní přírodou.

Slunce svítilo, vzduch byl voňavý čistotou a já našlapovala na spadané listí pokryté sněhovým popraškem. Mínusová teplota vše držela, sluneční paprsky nestačily malé krystalky rozehřát, kaluž plná vody byla i odpoledne stále zamrzlá.
Byla to čistá radost z prostoru, ze vzduchu, ze slunečních paprsků, z lehkosti obyčejného bytí.
Na vrcholcích okolních kopců bylo bílo.

 

Šla jsem sama a všude kolem panovalo naprosté ticho, jen v dáli na louce u lesa občas zabučela kravka na své kolegyňky stračky. Přemýšlela jsem o té kráse, kterou mnozí ani nevidí, nemají čas na procházky v přírodě a často o víkendu raději zajedou s dětmi do obchodního centra, kde se přeci děti tak hezky "vyřádí" v dětském koutku.
Naštěstí snad převládá rozum.

 Pomalu si vpouštím do myšlenek nadcházející adventní čas.
Letos neháčkuji hvězdičky, ani andílky, ani srdíčka, neboť mám ještě zásobu z loňska a chci vše spotřebovat.
Obdivuji na mých oblíbených blozích jak jste pilné a tvořivé, jaká krása vychází z vašich rukou.
Je radost vše sledovat. Ukládám si inspirace na příští rok, budu mít z čeho čerpat.

Moje ruce však také nezahálejí, kompletuji dárek pro Jonáška a rozpletla jsem šátek s ozdobnou krajkou.

Zatím nevím zda si ho nechám, či zda se stane dárkem.

Po návratu jsem se odměnila kávou a jahodovým dezertem, který se chladil v lednici a protože byl vynikající, podělím se s vámi o recept.

Ale to zase až příště ...