DÁREK, KTERÝ MNE DOJAL...

Letošní Štědrý večer byl víceméně obvyklý, již několik let se scházíme ve stejném složení, já s mužem, nejmladší a nejstarší syn, a děda (otec mého muže-84 let). Vím, že přijde i ten čas, kdy zasedneme s mužem jen my dva, ale takový je kolotoč života a prožijeme ho všichni komu děti odrostou a založí si své rodiny. Svou vlastní rodinu má zatím náš prostřední syn a ti trávili svůj Štědrý večer v domečku.

Vánoce jsou jediné svátky, které mám opravdu ráda. Miluji vzpomínky na dětství, na to těšení a šimrání v břiše, na rychlou večeři a nedočkavost, kdy už konečně zazvoní ten zvonek. Vzpomínáme s mužem každé vánoce jak jsme po nocích vždy strojili stromeček, zamykali obývák a vymýšleli různé skrýše na zakoupené dárky. Jak jsem balila kdejakou malou hračku, jenom aby těch balíčků bylo na pohled hodně. Jak jsem jednou u stromku zůstala v obýváku sama, protože šli postavit do dětského pokoje autodráhu a začali závodit i s taťkou a na mne úplně zapomněli :o)).

Jak to rychle uteklo a jsou již dávno dospělí mužští.

I letos bylo vše během dne v poklidu přichystáno, večeře proběhla bez zapadlých kostí v krku, bez nervozity a netrpělivosti malých dětí, dárky uloženy pod stromeček, neopomenout zazvonit zvonečkem a nastal vánoční čas.

Druhý den na sváteční oběd přibyl prostřední syn s rodinou a přivezli dárky, které nám zanechal Ježíšek u nich pod stromečkem. 

 A tam v jedné nenápadné papírové vánoční tašce se ukrývaly zarámované fotky. Vyhrkly mi slzy do očí když jsem zjistila o co se jedná, neboť na fotkách byli naši synové.

Bylo mi jasné kdo byl autorem nápadu a o to víc si takového dárku vážně cením. I když své děti neustále na očích mám, protože bydlíme ve stejném městě, to ztvárnění jak jsou pospolu mne vážně dojalo.

- tři bratři -

- úsměv pro maminku (seřazeni od nejmladšího) - 

  

Nemohla jsem dojetí vůbec skrýt, prostě to nešlo.

Jsou VŠICHNI mé největší ŠTĚSTÍ V MÉM ŽIVOTĚ...