SMĚSI KOŘENÍ...

si občas míchám sama stylem, že jdu na zahradu a

utrhnu z keříků pár různých bylinek, pokrájím a vmíchám buď do 

marinády na maso nebo přidám rovnou do připravovaného jídla.

A také směsi nakupuji.

Miluji tu vůni když se zahřejí, rozvoní se celá kuchyně, chuťové pohárky jsou

v pohotovosti a očekávají dobrotu.

Hmmm....

BOUQUET GARNI

(ozdobná kytička) není nic jiného  než svazeček různých bylinek nebo sáček s bylinkami, který se vaří s pokrmem a před jeho podáváním se opět odstraní. V jídle je žádoucí chuť bylin, nikoliv ony samy.

Může vypadat pokaždé jinak podle toho, pro jaké jídlo má být použit. Pro pokrmy z masa je nejlepší kombinace saturejky, bazalky, majoránky nebo dobromysli, rozmarýnu a šalvěje. Pro jídla z jednoho hrnce a polévky se volí saturejka, estragon, majoránka a tymián. Klasický je svazeček z petržele, tymiánu a bobkového listu, například do polévek a omáček.

CHILLI KOŘENÍ

 

 

údajně vytvořili již v 19.století angličtí osadníci v Americe ke kořenění masitých jídel v mexickém stylu.  Základními složkami tohoto červeného pálivého prášku jsou mleté jemné červené papričky, feferonky, oregano, křížový kmín, hřebíček a nové koření. Někdy v něm bývají i další přísady, jako například černý pepř, paprika a cukr.

Chilli koření je velmi ostré, přesto je však jemnější než čistý kajenský pepř. Oblíbené je především ve španělské a v mexické kuchyni. Hodí se téměř ke všem pokrmům - vaječným, masitým, dušeným, pečeným či grilovaným, jako koření do marinád, nezbytné je do mexického fazolového jídla z jednoho hrnce - chilli con carne.

KARI KOŘENÍ

se do Evropy dostalo v 18.století s koloniálními úředníky a vojáky britského impéria. Za svého pobytu v Indii si zamilovali a oceňovali tamnější kuchyni a její vysoce aromatické kořenící směsi pro rýžové pokrmy.

Základními složkami indického karí koření jsou většinou kurkuma, zázvor, koriandr, černý pepř, křížový kmín a hořčičné semeno a též kajenský pepř, chilli, muškátový květ, hřebíček,nové koření, skořice, pískavice řecké seno, případně list karí, avšak žádná sůl ani kardamom. Obě poslední přísady ovšem mohou být obsaženy v evropských směsích.

FINES HERBES

je jemná směs koření francouzské kuchyně, může se používat čerstvá nebo sušená drhaná.

Klasické  kombinace se skládají ze 3-9 bylin - například kerblík, estragon, pažitka a petržel - k nimž mohou být připojeny saturejka, bazalka, tymián, šalvěj nebo rozmarýn.

Mohou se čerstvé a najemno nasekané sypat na hotové pokrmy nebo zamíchat do tvarohu, omáček, na saláty nebo do dipů.

KOŘENÍ PĚTI VŮNÍ

je aromatická čínská prášková směs, podle staré receptury vyráběná z trojího základního koření - badyán, skořicová kůra a sečuánský pepř - s plody planého fenyklu a hřebíčkem. Klasická kombinace se míchá ze sečuánského pepře, badyánu, skořice, hřebíčku a fenyklu.

Sladce pálivá směs slouží v první řadě ke kořenění masitých a drůbežích jídel, je vhodná do omáček, marinád a láků.

PROVENSÁLSKÉ KOŘENÍ

Rozmarýn, tymián, bazalka, majorán nebo oregano, saturejka, kerblík, libeček nebo i estragon. 

Byliny prosluněné Prevence mají široké využití, hodí se k rýžovým jídlům, k nudlím, polévkám nebo salátům.

ČTVERO KOŘENÍ

Černý pepř, muškátový oříšek, hřebíček, zázvor. Tato čtyři základní koření se někdy doplňují skořicí nebo novým kořením.

Směs je oblíbená zejména ve Francii a používá se do uzenin nebo do jídel, která se dlouho vaří, například do jídel z jednoho hrnce.

GARAM MASÁLA

 

je nejdůležitější kořenící směsí severoindické kuchyně. Jedná se o kompozici nejrůznějších ingrediencí, složení se liší podle oblasti a pokrmu. Masála se může skládat ze dvou nebo tří koření, ale někdy i mnohem více.

Základní směs se skládá např. z černého pepře, křížového kmínu, koriandru, hřebíčku,muškátu, skořice a bobkového listu.

Používá se vždy opatrně, buď se vaří s jídlem nebo se přidá ke konci tepelné úpravy.

SAMBAL OELEK

V Indonésii i Malajsii se připravuje velké množství kořenících past na bázi chilli, nazývaných sambala. Skládají se červené chilli papričky, soli, hnědého cukru a octu. Jsou velmi aromatické a pro evropský jazyk leckteré extrémně pálivé. Používá se při vaření nebo se s ní dochucuje u stolu - vždy však jen ve skutečně malém množství. 

           

 

DOMÁCÍ JAHODOVÁ ZMRZLINA...

není žádná novinka, spousta z vás dělá zmrzliny různých příchutí, 

podle různých receptů.

Já jsem svoji první zmrzlinu bez zmrzlinovače /nechci kupovat další spotřebič

do mé malé kuchyně, těžko hledám místo :o(.../

zkoušela loni, obyčejnou vanilkovou a vůbec se mi nepovedla. 

Byla to zmrzlá krusta a nic víc, ani chuťově žádná sláva.

To mne na delší dobu odradilo, ale letos mi to opět nedalo a rozhodla jsem se, že

vyzkouším jahodovou, když mám zrovna po ruce tolik jahod.

Sesbírala jsem z našeho záhonu a ještě nám přivezl děda.

V mé nové Kuchařce ze Svatojánu byl recept, který mne zaujal a tak 

jsem nakoupila všechny potřebné ingredience a vše zpracovala.

Bylo toho hodně z 1,5 kg jahod.

Recept pro zájemce :

1 - 1,5 kg ovoce 
cukr podle chuti a kyselosti ovoce
500 g bílého jogurtu
250 ml zakysané smetany
500 ml smetany ke šlehání (našleháme)

 

Dala jsem do misek, strčila do mrazáku a těšila se na druhý den jak připravím

úžasné poháry.

Otevřela misku a tam nedobytná zmrzlina :o))).

Musela jsem rychle ochutnat a tak jsem škrábala lžičkou jak kočka nenasytná.

Mňam, to ale byla dobrota.

Nu nic, určitě jsem měla zmrzlinu alespoň po dvou hodinách promíchávat,

sice to v receptu napsané nebylo, ale bylo mi to nadmíru jasné.

Já bláhová očekávala, že když jsou v tom našlehané dvě šlehačky, že to bude mít

krásnou konzistenci jako když si kelímek koupím v obchodě.

Nic se však nestalo tak zásadního, protože jsme ji nechali chvíli "povolit" a pak už šla 

krásně nabírat.

Musím říct, že jsem tu dobrotu ani nestihla nazdobit ve sklence...

HÁČKOVANÉ DEKY...

se mi vždy velmi líbily a stále jsem čekala na okamžik kdy se rozhodnu, že

do tak velkého projektu půjdu.

V jednom okamžiku jsem konečně zakoupila přízi a pustila se do své první deky.

Zvolila jsem jen jednoduché dlouhé sloupky a střídala dva odstíny

zelené a hnědou, celou deku jsem nakonec obháčkovala kolem dokola.

Manžel nevěřícně kroutil hlavou, když jsem stále a stále po večerech háčkovala, když už jsem pak kolem sebe měla přibývající deku a stále háčkovala :o).

Když se dnes na ni podívám, nejsem úplně spokojena s háčkovaným lemem, ale

deka hřeje, je velmi příjemná, přestála již i praní a bylo to moje první veledílo.

Tehdy jsem zvolila přízi Elian Klasik.

Druhá deka na sebe nenechala dlouho čekat, objednala jsem si již přízi

kvalitnější, a to Baby Merino od Dropsu, čekala jsem až bude ve slevě, vybrala odstín a jaké bylo mé 

zklamání když balík byl doručen. 

Barva byla úplně jiná než na obrázku a odstín se mi vůbec nelíbil a ani nehodil.

Tak zásilka šla zpět na výměnu, podruhé už volba byla správná.

Musím říct, že z příze se mi háčkovalo nádherně, lehounká byla, ale také 

pěkně klubíčka mizela před očima. Bylo jasné, že abych uháčkovala deku na přikrytí, musela jsem přiobjednat. Cena už nebyla tak příznivá, ale nechtěla jsem háčkování na příliš dlouho odkládat, abych náhodou nezlenivěla :o) a deku vůbec doháčkovala.

Nakonec jsem to zvládla a deka měří 110 x 160 cm.

Musím říct, že je velice oblíbená a jak se pod ni na gauči zachumlám, za chvíli jsem v limbu.

Mám veliké cukání zkusit ještě jednu do třetice a tu bych možná darovala jako dárek.

Ještě uvidím, mám zatím čas...

REHABILITACE vyvolala pár vzpomínek...

Moje rehabilitace beder se blíží ke konci.

Poctivě jsem chodila celý měsíc, třikrát týdně a musím říct, že nahřívání a 

masáže dělaly mým zádům dobře.

Jen po mém pádu ze schodů, o kterém jsem psala zde jsme vynechali cvičení,

v okamžiku kdy paní uviděla tu úděsnou modřinu, věděla, že to moc nepůjde.

Jsem ráda, že rehabilitační centrum máme přímo ve městě, že jsem

nemusela nikam dojíždět.

A jak jsem poprvé do budovy šla, uvědomila jsem si, že hned vedle je  dům mé kamarádky z dětství, kde jsme spolu trávily mnoho,  mnoho nádherných chvil a vzpomínky jen naskakovaly.

Je to dům o třech patrech a vždy tam bydlela celá jejich rodina. Rodiče mé kamarádky, rodiče jejího tatínka a rodiče její maminky. Dům měl plno zajímavých zákoutí, obzvláště byty prarodičů byly pro nás až tajemné, nábytek velký dřevěný, bytelný, všude dečky, krásné záclonky, černobílé fotky v rámečkách. A většinou se domem linuly vůně.

Vařeného oběda, z každého patra jiná, sobotního pečení buchet a koláčů...

Na zahradě u plotu byl malý dřevěný altánek a tam jsme si hrávaly nejvíce. To byl náš ráj, tam jsme si říkaly ta největší tajemství, tam jsme zkoušely první šití na panenky, první háčkování.

Tam jsme si nosily staré šaty svých maminek a hrály si na dospělé, chodily v nich třeba celý den po zahradě, klopýtaly ve starých lodičkách, které nám samozřejmě byly veliké, babičky nám půjčovaly staré kabelky. To nadšení, ta radost...Byly jsme tolik šťastné.

Zůstala jsem s pusou skoro dokořán, ten altánek je tam stále.

Na zahradě bývaly ovocné stromy a keře, takže během léta až do podzimu to bylo přímé sbírání do pusy když jsme obešly zahradu. 
Krásné, staré stromy jsou tam některé ještě dnes.

Kousek od jejich domu bylo malé koupaliště, no ono to nebylo přímo koupaliště pro širokou veřejnost, vlastně to byla požární nádrž pro místní textilní podnik, ale stavebně to bylo pojmuté jako nádherný prostor pro koupání se schody do vody, s částí mělkou pro neplavce a částí s hloubkou pro plavce.

Sem mohly přes letní prázdniny chodit i děti zaměstnanců, a protože mamka zde pracovala, na vystavenou průkazku jsem mohla vzít i kamarádku.

Chodívaly jsme tam každý den pokud počasí dovolilo. Mamka mne vždy o své přestávce na svačinu přišla zkontrolovat a donesla nějakou dobrotu k snědku.
Pamatuji se, jak jsem si sebou vždy do tašky brala rohlíky a rajčata, to mi bohatě stačilo.
V poledne jsme utíkaly se domů naobědvat a honem zase zpátky. Bývaly jsme tam až do večera, kdy začalo zacházet sluníčko.
Prázdninové léto bylo tak nádherné.
 Sice nás občas domů zahnala bouřka, která se rychle přihnala, ale to se jen pročistil vzduch a druhý den už jsme tam byly zase.

Zde jsem se sama naučila plavat, tak dlouhou jsem to zkoušela, až se mi zadařilo

a mohla jsem pak chodit konečně i do hloubky.

To byly vždy mé nejkrásnější časy prázdnin.

Po skončení základní školy se naše cesty začaly rozcházet, už jsme nebyly ty malé holky, najednou jsme jezdily každá na jinou školu, najednou jsme měly jiné kamarádky, jiné zájmy.

Už se jen potkáváme, pozdravíme, popovídáme - občas.
Dnes v domě žije ona se svou rodinou, její rodiče a bratr s rodinou.
Opět rodina v celém domě.

Vzpomínky na společné dětské prožitky zůstávají v nás... na celý život.

ŠITÍ BĚHOUNŮ...

se mi zalíbilo a úplně jsem zapomněla

pochlubit se s další látkou.

Už mám ušito pár týdnů, ale teprve nyní jsem použila na jídelní stůl,
stolek a příborník.

Po náročném šití látkové kreativní knížky asi k šicímu stroji 

brzy nezasednu :o). 

Znám se však velice dobře, jakmile v obchůdku uvidím zajímavou

látku v mých oblíbených barevných odstínech, už se bude stříhat a poputuje

se mnou domů.

A také stále mám v plánu zkusit nákupní tašku. Už jsem se dívala po

pevných látkách, tak snad se přes léto do ní pustím. Kdyby se mi povedla, měla 

bych tip na hezký dárek pro kamarádky, malých drobností není nikdy dost.

MRKVOVÝ KRÉM SE ZÁZVOREM...

a recept jsem si našla v Kuchařce ze Svatojánu.

Jak už jsem několikrát zmiňovala, velice rádi jíme polévky

a tak vyhledávám stále nové a nové recepty.

Zde další, který opravdu velmi chutnal nám všem.

Recept pro zájemkyně :

2 lžíce másla

1 cibule

čerstvý zázvor - malý kousek

3/4 kila mrkve

1 l zeleninového vývaru (dala jsem kostku přímo do polévky)

100 ml mléka

150 g čerstvého smetanového sýra (dala jsem Lučinu)

sůl, pepř, petrželka

150g bílého jogurtu

- na másle osmahnout cibuli, nastrouhaný zázvor a mrkec na kolečka,

vaříme asi 20 minut, vyjmeme třetinu mrkve, polévku rozmixujeme,

přidáme mléko a sýr, necháme v polévce rozpustit.

Sejmeme z plotýnky, vmícháme zpět vyjmutou mrkev, přidáme čerstvě mletý 

pepř, osolíme.

V receptu bylo  napsáno, že bílý jogurt vmícháme celý do polévky, my jsme si

každý dal trochu přímo na talíř a ozdobila jsem snítky zelené petrželky.

Toť vše, rychlé, jednoduché, chutné...

 

TUNIKA druhá...

v barvě slonové kosti je konečně hotová a to díky nepříznivému počasí během

právě uplynulého víkendu, kdy jsem vše zdárně doháčkovala a sešila.

Venku déšť a chlad, opravdu krásné zahájení LÉTA.

Vypadá to, že nové tuniky docela užiju pokud bude stále tak chladno.

A už mám v hlavě představu tuniky pro naší Gábinku (žena našeho prostředního syna), chtěla bych překvapení, ale ona je tolik štíhlá, že nevím zda vůbec odhadnu 

velikost.

Zapojím syna, aby mi něco doma z jejích věcí změřil :o)).