jsem zkusila dezert Pavlova.
Při prvním pokusu jsem po přidání cukru, kakaa a balzamika, a následného dalšího zašlehání (jak radili v receptu) získala stav spíše tekutý než
hustý, našlehaný.
I přesto jsem to napatlala na pečící papír, na který jsem si nádherně
vykroužila dvě kola.
A pěkně s tím do trouby, pozvolna suším a suším.
Hm, při pozorování co to v troubě dělá si nejsem jistá, že by tohle měl být výsledek.
Po uplynutí času jsem plech vyndala, nechala vychladnout a pak se jala s tím hnout z papíru ven.
Nešlo to ani za nic, začlo to praskat, zevnitř ve vyvalila mazlavá hmota - sice sladká, ale co s tím ? Z toho žádnou krásu neudělám.
Naštvala jsem se a letělo to do koše. Ach jo, škoda cukru...
A protože se jen tak snadno nevzdávám a bílků jsem zrovna měla víc po ruce,
nasadila jsem metly do šlehače a jala se šlehat a šlehat znovu.
No vida, vypadá to lépe než předtím, ale stejně mi připadá, že to
asi není ono. Tak se podívám co nám o tom píšou na internetu.
No panečku, každý recept trochu jiný, tak co s tím ?
Opakovala jsem postup s pečením.
Výsledek ?
Trochu lepší, ale zase to sedělo na pečícím papíru, místa se kolečka nechtěla dobrovolně vzdát a když jsem použila mírného nátlaku, zase to popraskalo.
Ale alespoň už nic nevytékalo a tak to muž s radostí zbaštil jen tak, usmíval se, že konečně jsem něco zkazila a může to nepovedené sníst aniž bych ho upozorňovala, že to je i pro ostatní :o).
Řekla jsem si, že do třetice tomu dám čas. A šla jsem z kuchyně pryč.
Tuto neděli nazrála ta správná chvíle.
Musím na to jít jinak. Až našlehám bílky, lehce po částech stěrkou budu vmíchávat cukr, kakao a mírně zakápnu balzamikem.
Jéminkote, to to krásně vypadá ! Úplně jiná konzistence hmoty, nadýchaná, držící svůj objem.
Opět vykroužená kola na plechu jsem hezky potřela máslem a navrstvila krásný sníh.
Jé, najednou jsou tam hezky vysoké závěje a představte si, drží to a drží.
Trouba zahřátá na správný stupeň, šup tam s tím.
kolečka nakreslená černým fixem jsou z rubu papíru :o))
Najednou je vše tak jak má být. Po upečení, vychladnutí kolečka nádherně opustila svá místa na kružnici a mohla jsem si s nima dělat co chtěla, držela svůj tvar - ale pozor je to křehké zboží i tak - a tak jsem je schovala pod utěrku.
A dnes přišla ta chvíle, dopoledne jsem ušlehala dvě šlehačky a tu nádheru propojila s jahodami (měla jsem ještě v mrazáku), ještě nazdobit shora a nesu hrdě do lednice.
Těším se na odpoledne.
Všechno se slastně propojilo, chuť jahod se šlehačkou a mírně křupavá sousta se rozplývala v ústech.
Poslední malý kousek zbývá ještě v tuto chvíli v lednici - mám ho tam nechat, nebo si zasloužím za tu vytrvalost kousek navrch ?
Stále váhám, tak aby nebylo pozdě a než dopíšu příspěvek nebyl talířek prázdný...
I tak by mi to nevadilo, protože pochvala od všech zúčastněných z rodiny, kteří nám během odpoledne prošli bytem a ochutnali, mi stálo za všechno to trápení s dezertem
Pavlova...
Drž se, vytrvej a vydrž. Trpělivost je zázračná.
Comte de Buffon
.jpg)
.jpg)
.jpg)
