Nic nevydrží věčně...

a ani nám se občas nevyhne nutnost se rozloučit se starými věcmi. I když se vždy snažím jim dát ještě alespoň nějakou malou šanci, nastane zádrhel, kdy marně přemýšlím co s tím. Těžko se s věcmi loučím, ale někdy není jiného zbytí.

Mám moc ráda proutěné výrobky. Mám zásoby košíků, košů, truhel, obalů na květináče a také křesla a stolky na zahradě miluji.

Letos došly síly našim letitým proutěným křesílkům, loni odešel do věčných mraků stolek z této soupravy, který se již naprosto rozpadl a tak proběhl kouř z jeho proutí komínem u krbu.

U křesel se rozlámaly opěrné části a když jsem si rozdrásala paži o jejich ostré hrany, řekla jsem A dost.

Vtrhla jsem na e-shop Ikea, vybrala křesla nová, objednala a za pár dnů byla doručená přímo k nám domů.

Líbí se mi, že jsou i užší než původní křesla, jsou lehčí a snáze se s nimi manipuluje. Na zimu půjdou se mnou bydlet do mé pracovny.

Nevím zda vydrží přes dvacet let jako křesla přecházející, mám totiž pocit, že v dnešní době se nevyrábí na kvalitu a odolnost, ale na rychlé obnovení za další nové.

Tak uvidím, zda mne přežijí :-)).

Ála

Můj problém ...

s brněním v prstech na obou rukách se včerejším vyšetřením EMG na neurologii  naplno vyostřil. Doktorův závěr zněl jednoznačně - operace na obou je nutná.

Stále jsem doufala a věřila, že nebude tak zle, ale stejně v koutku duše jsem tušila, že ty příznaky přetrvávající 6 týdnů nebudou jen tak ledajaké.

Mé nejhorší obavy se staly skutkem.

Ani klidový režim příliš nepomohl, snažila jsem se co nejvíce rukám ulevit, ale bohužel se zázrak nestal.

Od praktické lékařky jsem měla předepsané léky - MilgammaN, Nalgesin, mast Karpál akut forte, potíže se jen mírně zmírnily.

zdroj: Wikipedia

Z odborného výkladu jsem se dozvěděla:

Syndrom karpálního tunelu (latinsky syndroma canalis carpi) je útlakový syndrom způsobený postižením středního nervu (nervus medianus) v karpálním tunelu. Tlakové poškození může vzniknout např. po úrazu zápěstí, zánětu šlach a vazů v této oblasti nebo poslední dobou častým chronickým přetížením zápěstí při nevhodné ergonomii práce s počítačem (viz RSI). Jako příčina vzniku jsou uváděny také hormonální změny v organizmu, jako je užívání antikoncepce, těhotenství či menopauza.

Projevuje se častěji u žen. Mezi příznaky patří oslabená citlivost, mravenčení, pálení, trnutí a bolesti prstů rukou, které často bolí i v klidovém stavu. Postižení uvádějí, že největší bolesti pociťují v noci. Syndrom lze klinicky diagnostikovat např. vyšetřením nervového vedení či metodou EMG.

Při dlouhodobé manuální činnosti se pro úlevu doporučuje činit pravidelné přestávky, jemně si mnout oblast zápěstí, třepat rukama, mýt si ruce studenou vodou či si v pravidelných intervalech přikládat na zápěstí led. Toto tlumí bolest a urychluje hojení zánětu. Z výživového hlediska se doporučuje zvýšení příjmu vitamínu B₆.

Léčba je možná několika způsoby. V počáteční fázi je syndrom přístupný manuální fyzioterapii ^[1] spojené s nočním zapolohováním zápěstí extenční dlahou a zachováváním denního klidu. Tuto lze doplnit injekcemi kortikoidů. Při plně rozvinutém syndromu je metodou léčby dekomprese karpálního tunelu přetnutím zápěstních vazů, čímž se tlak na nerv odstraní. Operace se provádí ambulantně při lokální anestezii a trvá asi půl hodiny.

zdroj:Wikipedia

Nyní nastal čas rozhodování, kde si nechám karpální tunel operovat, kdy získám termín operace, jak dlouho bude trvat rekonvalescence, jak budu fungovat.

Nu, bude to zase nechtěný zážitek.

Ála

 

Dlouho jsem toužila...

po určitém stromu, který jsem před pár lety zahlédla na fotkách z jedné zahrady a začala po něm pátrat.

Mám ráda solitérní stromy na zahradách, ale bohužel při zakládání té naší jsme zbrkle prostor osadili rostlinami jinými a zúžili jsme si tímto možnost k jejich výsadbě.

Tím krasavcem je: 

Katalpa

(Catalpa)

je rod rostlin z čeledi trubačovité. Jsou to opadavé nebo stálozelené stromy s nápadnými, rozměrnými listy a pohlednými květy ve vrcholových květenstvích.

Přivezli jsme si ze zahradnictví tohoto krasavce, který měl malinkatý náznak  růstu lístků v korunce.

Měl by následně vypadat takto: 

Měla jsem nesmírnou radost, že je konečně letos měli v nabídce v našem oblíbeném zahradnictví, jen jsem se obávala, zda stromek vměstnáme do auta. Naštěstí vše dobře dopadlo, jen jsem ho ze sedadla přidržovala a domů jsme ho dopravili bez potíží.

Na zahradě bylo vše na zasazení připravené a dostal dočasnou provizorní oporu, protože u nás často fouká. Stromek se usadil na svém místě velmi dobře, neboť za pár dnů byl znatelný přírůstek na listech.

Čínské  a severoamerické druhy jsou pěstovány i v České republice jako atraktivní okrasné stromy a nejznámější je právě katalpa trubačovitá.

Pevně doufám a věřím, že se jí 

na naší zahradě

bude líbit a přinese nám radost svou krásou.

Těším se!

Ála

Sáhla jsem do knihovny...

 a vybrala si ke čtení jednu ze starších knih oblíbené spisovatelky: 

Joy Fielding

Panenka

Nehezké vzpomínky na dětství uzavřely Amandě cestu do rodného města Toronta v Kanadě. Žije na Floridě, živí se jako právnička a je typem moderní, úspěšné ženy. Je krásná, sebevědomá, energická a neúnavná.  

Pravda, ztroskotalo jí již druhé manželství, neboť si ve vztazích nepěstuje sentiment, nedává své city najevo, lásku zredukovala na okamžiky sexu.

Velký zvrat v jejím životě nastává po telefonickém hovoru se svým prvním exmanželem, který jí oznamuje tragickou událost její matky. Je obviněna, že úmyslně zastřelila neznámého muže v hotelu Four Seasons. On se ujal její obhajoby a snaží se Amandu přemluvit k návštěvě matky ve vězení. Amanda stojí před těžkým rozhodnutím. Má se znovu vrátit do Kanady a rozjitřit těžké vzpomínky na domov, na svou panovačnou a náladovou matku? Nakonec v ní zvítězí snaha pomoci a pochopit čin své matky. S pomocí své zarputilosti a snahám svého bývalého manžela postupně odkrývá temná tajemství a oba následně zjišťují důkazy, které objasňují motiv matčina činu. 

Odpustí Amanda své matce a změní čin její matky zásadně Amandin život? 

Neprozradím.

Jen to, že rozuzlení je velmi překvapivé.

Ála 

Můj veškerý volný čas...

nyní věnuji zahradě. Konečně jsem se dočkala slunce a tepla, mohla jsem vynosit veškerou květenu ze zimní zahrady a usadit je na místa.

Nejprve jsem se věnovala zápraží, malé terásce, kde si každé ráno dávám snídani, sluneční paprsky svítí právě tam hned od rána a nejde jim odolat. Škoda každého slunečního zašimrání, které by mne nezasáhlo.

Zde mám hlavně bylinky a pár pokojových kytek, které se zde letní. Bylinky mám tím pádem nadosah z kuchyně.

Na svá stanoviště jsem pomocí kolečka přesunovala i větší květináče, ve kterých žijí svůj život vzpřímené muškáty, které mám moc ráda.

Letos jsem si přikoupila nové anglické muškáty, které mívají jemnější květy a krásné pastelové barvy. Na fotce vykukuje bílý s růžovými šmouhanci, ten jsem na trhu nemohla nechat. Vzhledem k tomu, že mi předloni letité rostliny anglických muškátů vzaly za své a odešly do květinového nebe, radost jsem si udělala dalšími dvěma barvami.

A nyní vás nechám letmo nahlédnout do mého Ráje, tady jsem velmi šťastná a radostná. Ano, péče je zmáhající a často bolí, avšak vše překoná pohled na živoucí rostliny, na nádheru květů, bujnost zelené trávy, mohutnost keřů, bzučící včelky, štěbetající ptáky. To je odměna.

To je jedno z mých Štěstí v mém životě...

Ála

Netrpělivé očekávání...

 dnů bez mrazů je nekonečné. Letos mám pocit, že ledoví muži okupovali celé jaro, neboť jsme obdrželi pouhý balíček s pár teplými dny. Noci a rána jsou stále velmi studená. 

Jediné pozitivní co nyní přišlo, jsou dny deštivé, které zalily zahrady, pole a sady potřebnou vláhou. Jenže místy přišly i kroupy a záplavové lijáky, to nikdo nechce. Přírodě neporučíme a na jednu stranu je to správné, my jsme v ní jen ty otravné bytosti, co si myslí, že ji přetvoří k obrazu svému.

Mé nádobové květiny, které nechávám přezimovat v malé zimní zahradě, se prudce dožadují venkovního vzduchu a světla slunce. Kvetou jak zběsilé a to jsem je zatím nepřihnojovala.

Musí vydržet ony i já, nic neuspěchat, a abych ráno květináče vynosila ven a na noc je opět uklízela, na to nemám sílu a ani chuť. Dostávají napít a snad se brzy všichni teplých dnů dočkáme.

Každý rok si pěstuji ze semínek kuchyňské bylinky a dávám si je na malou terásku v blízkosti kuchyně. A opět jsem se letos trápila s klíčivostí semínek, která je rok od roku tragičtější. Stěžuje si a nadává i manžel, který se stará o sadbu zeleniny do skleníku.

takto vyrazila bazalka, v sáčku žďabínek semínek!

Kupodivu však letos vyrazila krásně petrželka kudrnka i hladkolistá, s tou jsem vždy mívala problém.

A tak jsem si raději na tržnici nakoupila již bylinky vzrostlé v malých květináčcích a přesadila si je. Dva druhy bazalky, majoránku, rukolu.

Před příchodem ledových mužů manžel z opatrnosti nanosil zbytky sadby rajčat, které slíbil sousedce, cukety a papriky do zimní zahrady, ve které je tepleji než ve skleníku.

I kedlubny čekají na svůj příhodný čas, nelze spěchat. Žijeme na severu a je tu opravdu mnohem chladněji.

Zítra je Žofie, neboli "pochcaná" Žofka a pak by mělo nastat relativně

vyvážené počasí.

Bude tomu tak?

Ála

Bez jehlic, s knihou...

se nesou mé nynější dny. Ruce stávkují nadále a já využila svou pletařskou "nemohoucnost" a sáhla jsem do knihovny, kde na mne čekaly nepřečtené knihy, které jsem dostala jako dárky již před časem.

Patrik Hartl - Manželství

Od autora jsem četla knihu Gazely, viděla jsem film podle jeho knihy Prvok, Šampón, Tečka a Karel (mám ho moc ráda), která se mi líbila a tak do knihy Manželství jsem se pustila s chutí. Celý příběh páru Jany a Martina se odehrává v období od roku 1973 do 2025 a já jej prožívala s nimi. Nástup veliké zamilovanosti, čas lásky přes překážky i čas hlubokých propadů, smutků, rozchodů a následných návratů, to vše přicházelo tak, jak v mnohých, víceletých manželstvích. Přála  jsem si, aby jejich láska vše přetrpěla, překonala. A jak to dopadlo? To už si musíte přečíst sami. Já byla dojatá.

Linda Greenová - Jediný okamžik

Finn je zvláštní desetiletý chlapec, který miluje zahradničení a nenávidí školu, kde ho spolužáci šikanují. Jak on s oblibou říká - jsem jiný.

Kaz je šedesátnice, která se celý život stará o bratra, který trpí duševní poruchou, schizofrenií. Pracuje v kavárně a zde se jednoho dne propojí osudy těchto dvou, zdánlivě velmi odlišných postav. V jednom okamžiku se stanou svědky děsivé události, která nejenom jim, ale i všem okolo nich změní život.

Jakou cenu může člověk zaplatit za to, že se ocitne ve špatný čas na špatném místě? Je vůbec možné se následně vrátit zpátky do života? Má na to sílu? Neztratil v jednom okamžiku smysl života? Lze jít dál?

Přiznám se, že po přečtení této knihy jsem dva dny na ni myslela. Na ty nelehké životní osudy, na situace, do kterých se dostali, na lidi, kteří chtějí také slušně žít. 

Je to silný příběh.

Danka Štoflová - Jak jsem rodila indiánského syna z kmene Čerokí

Jako dítě jsem milovala filmy s Vinnetouem a tato kniha rozehrála struny vzpomínek. Je však již z jiné, nové doby. Indiáni žijí v rezervacích a přišli o svou svobodu.

Vklouzneme do příběhu české ženy, začínající malířky, která se seznámila v galerii v New Yorku s přímým potomkem čerokézských indiánů, vzali se a odešli žít do Severní Karoliny, na úpatí Velkých kouřových hor, do blízkosti rezervace indiánů kmene Čerokí.

Vtipné, ale i dojemné, vyprávění ze života velké indiánské rodiny, ve které se díky ní střetávají dva světy, zcela odlišné kultury. Ve svém vyprávění nám s pokorou předává mýty, příběhy a moudrosti indiánů. Jako moderní člověk, Evropanka, se zamýšlí nad svým životem, zažitými stereotypy, nad ctí, hrdostí, láskou, vztahem k rodičům, dětem, starým a nemohoucím, k přírodě, ke zvířatům, ke smrti a k hvězdné obloze.

I ve mně příběhy vyvolávaly zamyšlení, ale často jsem se i smála.

Indiánský recept na šťastný život - Les a stromy jsou lepší než domy.

Dlouho jsem nečetla takové hezké vyprávění, úplně jsem měla pocit, že autorka vypráví svůj životní příběh.

Tim Weaver - Bez slitování

Je možné najít někoho, kdo beze stopy zmizel? Ale opravdu beze stopy? Odešel na verandu pro dřevo do krbu, v domácí obuvi, na stole zůstal mobil, všechny doklady byly na svém místě, manželka dala vařit kávu a krájela dort. A najednou manžel nebyl. Auto stálo v garáži, bydleli na samotě a neslyšela zvuk jiného vozidla, stopy ve sněhu žádné.

Zda se podaří Davidovi Rakerovi, soukromému vyšetřovateli, najít bývalého policistu v důchodu, to už si musíte přečíst sami. Já určité tušení v průběhu čtení měla, ale ten závěr mne totálně vykolejil - to jsem prostě nečekala!

Od autora ještě mohu doporučit knihu, kterou jsem četla -  Není cesty zpět.

To je pro dnešek z mé knihovny vše a

já se chystám otevřít 

Indiánský erotikon.

Ála