Pavement...

je další svetr v mých dokončených pletařských projektech.

Pavement
by Veera Välimäki 

Příze : Donegal-merino 50g/190m
Spotřeba : 260 g
Jehlice : tělo č.4 a lemy č.3,5
Velikost : S

Poprvé jsem svetr zahlédla u Vlněných sester a moc se mi líbila jeho pasáž v horní části rukávů a hlavně spodní zakončení bočními oblouky.
Návod byl pouze v angličtině a já, odvážná pletařka, se pustila do boje s neznámými výrazy. Když člověk hodně chce, opravdu dokáže ledacos. Pomáhaly mi překlady anglických výrazů u Vlněných sester, jejich videa, překladač Google (tam jsem se hodně nasmála) a má tvrdošíjnost. Jsem narozená ve znamení Lva, ten chce pokořit kde co a být vládcem a pánem světa! Tak to já tedy taková nejsem, ale zabejčenost v sobě mám velkou. Pomalými krůčky jsem svetr nakonec uplést zvládla.
I když. Párala jsem dost velký kus, neboť jsem zjistila, že mnou vybraná velikost - dle změření obvodu přes prsa - byla nakonec tak velká, že bych k sobě mohla pod svetr skrýt a zahřát malé slůně. Nakonec po přepočítání a přeměřování došlo na velikost S. Já, s pasovými galuzkami, zimními kily navíc, a pletu velikost S?? Jo, opravdu tomu tak je.

Bohužel k návodu mám některé výhrady, není dle mého názoru správně vyvážený v počtech ok, průramky na rukávy jsou úzké a tělo zase příliš široké. Pokud bych ho pletla ještě jednou, zapsala jsem si do svého sešitu nutnost přepočítat poměr ok rukávů a těla již od výstřihu. Výstřih je zbytečně veliký, musela jsem ho ještě v závěru oplést vínovou barvou a zmenšit.
Pravda ale je ta, že návod je připravený pro přízi fingering a Donegal je označen jako typ DK, jenže on má svou specifičnost v měnění tloušťky od "lace" po "sport" a já ho chtěla již konečně na svetru vyzkoušet. Pletení z Donegalu byla pro mne nová zkušenost, neboť se síla příze měnila a technika pletení byla trochu jiná. Příze je však velmi příjemná na nošení, to jsem již odzkoušela. Nekouše, ač jsem si myslela, že by mírně mohla. Po "vykoupání" v Wooll Balsamu je vše naprosto v pohodě.
Nakonec mám svetr, který jsem si již delší čas přála - volný a delší.

Nyní mám rozpletené dokonce dva projekty.

Svetr Mira a kardigan Paulie, a opět pro mne. 

Kdo jiný mi udělá radost, než já sama sobě :o)...

Proběhla delší pauza...

než se dostávám opět k psaní na blogu, ale již je vše na svém místě, já nabrala znovu energii, sílu a chuť.
Nebudu se rozepisovat o různých komplikacích, které nás během tapetování provázely, pro mne je důležité hlavně to, že jsme vše ve zdraví s mužem přežili a veškeré práce dokončili.
Kdo nic nedělá - nic nezkazí. Tak asi tak :o).

A když jsem vám ukázala co nás čeká ve vyklizeném pokoji, nechám vás nahlédnout na výsledek našeho snažení.

Obývák :

Chodba :

Na pár let máme klid.

Tedy alespoň doufám...

Vzhůru nohama...

je doma vše kolem nás. Stále ještě tapetujeme.

Bydlíme v rodinném domku typu Okál a v něm nelze pokoje vymalovat (jedině pokud bychom natáhli nové vnitřní omítky), ale pouze tapetovat. A tak nás vždy po pár letech čeká výběr nových tapet, strhávání starých, nekonečné lepení pruhů nových. Vždy si tapetujeme, či malujeme (podkroví z půdy je ze sádrokartonu, tam to již jde) s mužem sami. Dovolím si říct, že jsme celkem sehraná dvojka a vždy šla práce od ruky, dokázali jsme pracovat dlouho do noci, když byli kluci malí, byl největší klid.
Dneska nás již omezuje rychlá ztráta energie a nastupující únava, navzájem na sebe voláme - Přestávka! a šetříme silami. Jinak to nejde. I když mne trochu štve, že naše tempo už není zrovna nejrychlejší, nejraději bych již měla uklizeno a vše na svém místě, ale nemá smysl hrotit úsilí a pak totálně odpadnout.
Pro dotapetování chodby jsme byli nuceni týden čekat na zásilku chybějících rolí (jak jsem psala v předminulém příspěvku), chodba byla celkem vbrzku hotová a pak začala nejhorší část všeho dění. Na to jsem se vážně netěšila. Vystěhovat knihy ze tří knihoven z obýváku, odmontovat je a odnést, všechen ostatní nábytek zahalit do igelitu, vybílit strop, rozdělat lepidlo, stříhat pruhy a lepit, lepit, lepit.
Po nalepení všech částí si kreslím tužkou linku pro nalepení bordury a modlím se, aby se dobře přichytila.

Dnes bylo nutné, abych zasedla k počítači a vyřídila pár záležitostí, čehož jsem využila k rychlému nahlédnutí na blog a napsání krátkého příspěvku.

Pár momentek pro vás:

nová kombinace tapet

předcházející kombinace

Já běžím nastříhat poslední metry...

Vláčný chleba...

s vařenými bramborami jsem chtěla vyzkoušet již dlouho, ale kdykoliv jsem si na něj vzpomněla, neměla jsem samozřejmě uvařené brambory a přiznám se bez mučení, byla jsem líná čekat až se uvaří, vychladnou a já budu moci zadělat těsto.
Naše zazimované brambory již nabírají malé klíčky a nastává čas je rychle spotřebovat. Brambory jsou v naší kuchyni velmi oblíbenou přílohou a také jako samostatná jídla. Dala jsem jich vařit hrnec s tím, že ono se nějaké využití najde a měla jsem v plánu z části udělat placky nasucho, část jich konečně použít na chleba. Nakonec placky nebyly, protože můj muž miluje ze svého dětství brambory na loupačku, které si s babičkou často o prázdninách dělávali. Uzmul jich pár kousků z hrnce a pár si jich zabavil, že si udělá k večeři opečené s cibulí. Vlastně jsem jen tak tak zachránila asi osm kulaťoučkých brambor a vyhlásila na ně stav okamžitého nebezpečí při dotyku. Vydržely!

Recept mám opět z Kuchařky ze Svatojánu.

Bramborové bochníčky

* 100 g žitné mouky
* 300 g celozrnné špaldové mouky
* 400 g hladké bílé mouky
* 1 sáček instantního droždí
* 1 a 1/2 lžičky soli
* 1 lžička drceného kmínu
* 300 g vařených postrouhaných brambor
* 350 vlažné vody
* kmín na posypání

V míse rozmícháme mouky s droždím, solí a kmínem, zalijeme 380 ml vlažné vody, promícháme a zapracujeme strouhané brambory. Pečlivě vymíchané  těsto (pomohla jsem si vyndáním na vál a pracovala rukama, jde to rychleji než vařečkou) v míse zahalíme utěrkou a dáme kynout do tepla na 45 minut. Poté vyklopíme na vál, rozdělíme na dvě půlky a vytvarujeme bochníčky, posypeme je kmínem a necháme na pečícím papíru ještě 15 minut odpočinout. Rozpálíme troubu i s plechem na 200-220 °C (dle vaší trouby), na dno dáme plechový hrneček nebo misku s vodou a bochníčky i s papírem přesuneme na horký plech (opatrně!). Pečeme  30-35 minut dozlatova.

Zapomněla jsem je pokmínovat!

Chleba je úžasně vláčný a vzhledem k tomu, že jsem původně jeden bochníček chtěla dát synovi, ale ten se u nás zrovna nestavil, krájíme ho již třetí den a je stále vynikající. Balím do utěrky a ještě dávám do igelitové tašky. Já vím, ten igelit! Jenže pokud nechám chleba jenom v utěrce, vysychá.

A jak uchováváte chleba u vás doma?

Mám další recept, který se osvědčil ...

Jarní prázdniny ve třech...

s vnukem máme za sebou. Kdo má doma dvanáctiletého kluka ví, že dnešní děti není snadné zaujmout, neboť ze všeho nejvíce jsou spokojené na gauči s mobilem v ruce. A to já špatně snáším, ale zvykám si, je těžké s tím bojovat. Občas jsem zavelela s úsměvem na rtech - "Odložit!" a kupodivu odložil, jenže netrvalo dlouho a v nestřeženém okamžiku už měl opět černou placatou věcičku v ruce. Je to pro ně tolik lákavé.
I tak se nám podařilo protáhnout jeho tělo aktivně. Absolvoval s dědou hodinu bowlingu a hned přejeli do jiného města na sledování hokejového zápasu. Vrátili se večer v devět. Druhý den se plavalo a skotačilo v bazénu, byl ve svém živlu, cachtání, potápění, plavání má ze všech sportovních pohybů nejraději. Další den byl příznivý na turistiku, vybrali jsem nedaleký skalní útvar s krásnými výhledy do okolí a při zpáteční cestě loukami a lesem probrali plno zajímavých témat. Nejvíce nás s mužem rozesmálo Máťovo rozjímání kam nás po naší smrti uloží - zda nás nechá pohřbít do země nebo zpopelnit! Smála jsem se tak, že se mi podlamovaly kolena a břišní svaly rezonovaly pár minut. Uklidnili jsme ho, že o tom asi pak rozhodnou jeho tatínek a strejdové, ale on se svého plánu, že se o nás postará, nechtěl vzdát. Je to zlatíčko, taková péče do budoucna o nás v něm je.
Týden se krátil a nás čekal výjezd až do západních Čech, kde měl muž pracovní povinnosti, které se nedaly zrušit a tak nás "vyvezl". Využili jsme výlet k prohlídce Klášterce n.Ohří, muzea porcelánu a odměnili se obědem v lázních Evženie, o kterých jsem vůbec netušila, že v Klášterci jsou.
Poslední den byl již ve znamení balení věcí do tašky, dopisování posledních úkolů do školy (ano, dostaly na prázdniny úkoly!) a prohlížení nafocených záběrů ze společného týdne.

A pár jich mám i pro vás.

Dutý kámen u Cvikova

Oblast skalního masivu Dutého kamene se tyčí nad Cvikovským rybníkem u města Cvikov. Skály východně od Cvikova byly nazývány Kunratickým Švýcarskem. Je zde dobře znatelné působení sopečného magmatu na pískovec, díky němuž vznikly pěti a šestiboké sloupky vysoké 2-3 metry, ve tvaru obilného snopu. Bývají nazývány jako Vějíř či Varhany. V jižní části lokality jsou vytesány úzké schody na vrcholovou plošinu Široký kámen. Schody vytesali v letech 1913-1914 členové Horského spolku pro nejsevernější Čechy. U těchto schodů byl dvěma cvikovskými amatérskými umělci v roce 1913 do pískovce vytesán reliéf hlavy básníka Theodora Körnera. Přes hřeben vede cesta k vyhlídkovému místu Karolínin odpočinek. Okolní vzrostlé stromy dnes výhled znesnadňují. Na této plošince jsou do skály vytesané lavice. Poblíž vyhlídky je vyhloubená jeskyně Šustrova díra. Nejvyšším útvarem celého masivu je Sloupská jehla u kamenných schodů.
- zdroj Wikipedie -

Klášterec nad Ohří

Mezi lety 1150 až 1405 zde klášter řádu benediktinů z Postoloprt měl své probošství.

Významným majitelem panství a budovatelem města v letech 1452–1620 byl saský rod pánů Oplů z Fictumu, rádců českých králů, povýšených roku 1472 do panského stavu, kteří postavili vodní tvrz na místě zámku. Roku 1514 obýval Hanuš Fictum z Fictumu hrad Nový Šumburk s poplužním dvorem v Klášterci a roku 1541 se objevuje označení hradu jako zámku. Kryštof Fictum se stále ještě nazývá pánem na Šumburce a Klášterci. Za účast ve stavovském povstání z roku 1618 byl tomuto rodu majetek zkonfiskován a roku 1620 Fictumové uprchli zpět do Saska.

Důležitou etapu v rozvoji města představoval další majitel panství z let 1621–1945, katolický, původem jihotyrolský rod Thunů. Ti postavili barokní kostel Nejsvětější Trojice, přestavěli zámek nejdříve v barokním stylu a později v dnešní novogotické podobě a vybudovali také rozsáhlý anglický zámecký park se sala terrenou.

V roce 1794 zde byla založena druhá nejstarší česká manufaktura na porcelán. U jejího zrodu stál Johann Nikolaus Weber, továrnu propachtoval a k největším úspěchům dovedl jeho syn Maxmillian Weber. Dodnes prosperující továrna používá pro své výrobky značku THUN.

- zdroj Wikipedie -

 

Kynšperská lávka
Dřevěná lávka v Kynšperku nad Ohří spojuje centrum s levobřežní částí města. Postavena byla na počátku 20.století a sloužila pro výběr mýta. Původně byla železobetonová, avšak roku 1945 byla těžce poškozena ustupující německou armádou a byla proto nahrazena dřevěnou konstrukcí. Kynšperská lávka je po rechli v Českém Krumlově druhou nejdelší dřevěnou lávkou v České republice.

Když jsem ji z auta viděla, okamžitě jsem zavzpomínala na film Madisonské mosty. Bylo to nachystané překvapení od mého muže, který si již doma vyhledal informace, jak se k lávce dostaneme.

Lázně Evženie
Na jihozápadním okraji města Klášterce nad Ohří vyvěrají minerální prameny. Nejstarší z nich, Evženie, byl zachycen téměř devět metrů hlubokou studní roku 1897. Výskyt kyselky souvisí s polohou v blízkosti krušnohorského zlomového pásma a vulkanické oblasti Doupovských hor. Voda z pramene Evženie je slabě mineralizovaná hydrouhličitano-sodná kyselka se zvýšeným obsahem fluoru.
- zdroj Wikipedie -

Pár společných dnů je již minulostí, ale domnívám se, že nezapomenutelné zážitky byly na obou stranách, snažili jsme se, aby každý den byl zajímavý a náš prožitý čas umocněný smíchem, radostí, pohodou, objímáním a láskou.

To si za peníze nikde nekoupíme...

Nahozeno, rozpleteno...

Než jsme začali s pracemi na novém hávu našeho obýváku a chodby, měla jsem dodělanou objednávku od kamarádky na háčkované košíky, šité ptáčky a šitá srdíčka a byla jsem rozhodnutá nic nového nezačínat, abych ruce nechala odpočívat a byly připravené na generální úklid.
Vynucenou přestávkou, o které jsem psala v minulém příspěvku, jsem však získala několik dní volna a já prostě neodolala, vybrala ze zásob přízi, vytiskla koupený návod a jala se studovat jak na to. Ano, pracně studovat, neboť návod je pouze v angličtině a já neznalec anglických slov v textu naprosto tápu. Jsem pevně vnitřně rozhodnutá, že to musím zvládnout. Naštěstí si vypomohu přehledným překladem anglických výrazů pro pletení od Vlněných sester, jejich pomocnými videi, překladačem Google a postupuji řádek po řádku s nahozenými oky na svých oblíbených jehlicích Knit Pro. Jsem tak ponořená do slov v textu, že během večerů nepromluvím u televize ani slovo, nevnímám okolí, jsem zahloubaná jak vědátor ve výzkumném ústavu.
Sláva, já to dám, křičím v duchu, když zvládám začátek a vidím, že vše postupně chápu a vzniká již krční lem, dopracovávám se postupně k oddělení rukávů a těla. Vyměňuji lanko za delší s přibývajícími nahozenými oky, svetr se rozšiřuje. Aha, špatně jsem utáhla výměnné lanko k jehlici, musím ještě trochu přidat své síly, aby se mi jehlice nepovolovala. Utáhnu ještě trochu a prd - dřevěná jehlice praská a rozlamuje se. Tupě zírám na rozkřáplou jehlici a nahlas ječím -"To ne, ne, ne!" Muž sebou trhne jak se lekne, vidím jeho zděšené oči na mne hledící. "Co se děje, co tak řveš, si mne fakt vyděsila!"
Ukazuji mu zlomenou jehlici. Náhradní v daném čísle nemám a tak vyhrabu své staré kovové jehlice, přepletu vše na ně a jsem za ně v tu chvíli velmi vděčná.


Pavement od Veera Välimäki    návod zde

netušila jsem, že mám takovou páru

zde již přesunuto na kovové jehlice

Jsem sama na sebe pyšná, že jsem se odvážila pokořit návod v angličtině, že jsem se nevzdala a i když anglicky neumím, zjišťuji, že s různými pomocníky se text pro pletení zvládnout dá.

Jupíííí...

Tapetujeme...

chodbu a obývací pokoj.

Ilustrační foto - zdroj Tapety Most -

Sbírali jsme síly již od loňska, kdy celá akce měla proběhnout, jenže brzké a hlavně velmi teplé jaro nás zlákalo k naprosto jiným činnostem, než je rozbordelařený byt. A tak se vše odložilo. Rozhodnutí bylo velmi rychlé a oboustranně přijaté s obrovskou úlevou, že tomu unikneme. Je však naprosto jasné, že se jedná jenom o valení balvanu před sebou a jednou to prostě přijít stejně musí. Letos se držíme našeho plánu zuby nehty a nejlepší pojistka bylo vybrat, objednat a zaplatit tapety během února. Jakmile dorazily v krabici domů, nešlo již couvnout, začalo těšení, že budeme mít doma opět nově a krásně. Já většinou vybírám barvy, dekory, rozmýšlím a kombinuji, a manžel měří a počítá, nahlásí mi počet rolí tapet, já dokončím objednávku.

Tapety v úterý dorazily, netrpělivě jsem krabici rozbalovala, neboť přeci jenom odstíny vybírám přes monitor a ne na vlastní oči. Nebyla jsem zklamaná, vše bylo dle našich představ. Kupodivu i manžel byl natěšený na práci, neboť ještě ten den vybílil strop v chodbě s tím, že začne tam. Ve středu začal tapetovat. Já se přemístila na celé odpoledne do pracovny, kde jsem šila, sledovala filmy na notebooku a v klidu si přemítala. Byla jsem přesvědčená, že druhý den chodbu muž dodělá, já uklidím, zavěsíme obrázky, police, zrcadlo a bude hotovo.

Ilustrační foto - zdroj Tapety Most - tuto tapetu budeme mít v chodbě

Navečer mi se zkroušeným výrazem ve tváři muž sdělil, že se nějak přepočítal a rolí tapet do chodby je málo. "Jak MÁLO? Vždyť jsi mi tvrdil, že si měřil 3x!" a dusím v sobě mírné naštvání, neboť je mi okamžitě jasné, že se vkládá do ukončení jasná pauza - než dorazí potřebný zbytek tapet. "Tady mám schovaný lístek s počtem rolí od tebe, hele dívej se! Já to jenom opsala!"
Hledáme papír s jeho výpočty, který zůstal na skříňce a najednou oba vidíme, kde se stala chyba, jednoduché překouknutí. Původně jsme totiž zamýšleli použít dvě různé tapety oddělené bordurou a tak měřil vrchní část zvlášť, spodní část zvlášť - 25 pruhů á 1,5 m jedné a 21 pruhů á 1m druhé, a poznamenal si na papír k jednomu výpočtu 3 role, pak tam měl jakési další výpočty, asi spotřebu bordury, a pokračovalo to druhou tapetou a opět poznamenáno 3 role. Posléze jsme se rozhodli pro pouhý jeden druh tapety a on si bohužel na papírek s údaji pro mne přepsal - Chodba 3 role a nepřipočetl tu spodní část. Vše vysvětleno, zasmáli jsme se nad pokračujícími karamboly, které nás v poslední době zasahují, a bylo nám oběma jasné, že bude hůř.

Druhý den ráno jsem doobjednala a týden budeme čekat na dodání (tapety se dovážejí z Německa).

Ještě, že se to nestalo u obývacího pokoje...