BATÁTOVÉ PYRÉ ...

s grilovanou panenkou a fazolovými lusky s cibulkou.

Mé nedělní vaření na pergole.

Kdybych měla více prostoru jak tam vměstnat kuchyňskou skříňku, tak už ji tam mám, tolik mne baví vařit venku.

Avšak když pergola vznikala, tohle mne vůbec nenapadlo, ale i tak jsem nadšená možností vařit na plynovém grilu s hořákem navíc, který máme třetím rokem a já využívám každou možnost ve venkovním prostoru vařit. Sice mám trochu práce navíc než si ven vše nanosím, ale za ty chvíle, trávené venku na zahradě, to stojí.

Zpět k batátům.

Líbí se mi jejich barva, která zpestří každé jídlo na talíři.

Povijnice batátová (Ipomoea batatas), někdy také povijnice jedlá je druh tropické rostliny, jejíž kořenové hlízy jsou známé jako batáty či sladké brambory. 
Sladké brambory patří mezi velmi důležité užitkové rostliny tropů a subtropů. Jejich hlízy obsahují hlavně škrob, ale i cukr, díky kterým mají sladkou chuť. Stejně jako obyčejné brambory jsou mnohostranně použitelné, jak k vaření, tak i k pečení. Existují 2 druhy: červené (vhodné k vaření a zapékání) a žluté (vhodné ke smažení a do těsta k pečení).

Pyré je podle mne velmi vhodná příloha ke grilovaným masům.

Nakrájím na kousky, osolím a uvařím ve vodě.
Po změknutí scedím a vložím přiměřené množství másla, které nechám na bramborách v hrnci rozpustit.
Tyčovým mixerem rozmixuji.
Toť vše.

Znáte batáty ? Používáte v kuchyni ?

Nám moc chutnají ...

JITRA V DŽENÍNU ...

od autorky

Susan Abulhawaové.

Anotace :

Rodina Abúlhedžájových žije v malebné palestinské vesničce a živobytí jim už po generace zajišťují jejich olivové háje. Po vzniku státu Izrael v roce 1948 však náhle ztrácí sovu půdu i domov,  jsou násilně vystěhováni do utečeneckého tábora v Dženínu. Návrat na původní území se čím dál jasněji jeví jako nemožný a rodina navíc přichází o malého chlapce, jehož unese izraelský voják, aby ho se svou neplodnou manželkou vychovával podle židovských tradic.

Poutavá sága o trpkých osudech čtyř generací jedné palestinské rodiny, která ztratila všechno krom naděje, že se jednoho dne znovu vrátí do svého domova, odehrávající se na pozadí více než šedesát let trvajícího izraelsko-palestinského konfliktu - jednoho z nejkomplikovanějších konfliktů současnosti, který rozdělí nejlepší přátele a bratry postaví se zbraněmi v rukou na opačné strany barikády.

Tohle není kniha veselá, zábavná, romantická.

Je o bolesti, smutku, naději, víře, avšak i o lásce, radosti ze života, touhách.

Je plná zvratů a událostí, které obyčejný člověk změnit nemůže, ale nejvíce se ho dotýkají.

Je plná napětí a soucitu.

Vyvolává pocit nepochopení bezdůvodného zmaru lidských životů.

Jak si mohou lidé navzájem tolik ubližovat.

Ve jménu čeho?

Vždyť to slyšíme stále, vždyť to vidíme stále, vždyť o tom čteme stále.

Za vším je nenávist, netolerance, lačnost.

A ponaučení si nebereme ...

Knihu velmi doporučuji.

HLADOVÝ MUŽ ...

a hladový syn k tomu navrch, nic příjemného :o).
Oba byli v sobotu pěkně nasupení a nutno říci, že jsme k tomu měli důvod vlastně všichni tři.

Každá žena dobře ví, že nejprotivnější chlap je, když má hlad.

Ani ti mí, ač slušní, hodní, klidní (většinou) na tom nejsou jinak.

V sobotu dopoledne jsme se vydali i s nejmladším synem na nákup k našim německým sousedům, kde se občas ještě stále dá nakoupit něco levněji než u nás, ale hlavně je veliký rozdíl ve kvalitě potravin.

To mám již léty prověřené a mohou si říkat slovutné obchodní řetězce co chtějí, pro Čechy je kvalita u stejných druhů a značek velmi podřadná.

Syn si nakupoval pro sebe a já mu radila co se vyplatí, co je dobré a aby se díval do spodních regálů :o)).

Docela jsme se nasmáli a odjížděli domů s tím, že se zastavíme v restauraci u rozhledny Dymník u Rumburku, kterou máme skoro při cestě.

rozhledna Dymník

restaurace před výstupem na rozhlednu,
vpravo se nachází ještě veliká terasa 

Nebyli jsme tam poprvé a proto jsme vůbec netušili, že nás může potkat něco tak nemilého, že ani po třičtvrtěhodině od nás nikdo není schopen vzít objednávku na jídlo.

Seděli jsme na terase a lidí bylo celkem dost.

Obsluhovaly čtyři slečny, pátá byla za barem a chystala nápoje.

Po 15 minutách přišla obsluha a nám, a asi čtyřem stolům kolem nás, rozdala jídelní lístky. Když jsme si chtěli hned objednat nápoje, odvětila, že přijde kolegyně. Té to trvalo dalších cca 10 minut, učinila objednávky nápojů u nás a těch dalších stolů a odešla.

Sluníčko pralo a protože všechny stoly pod slunečníky byly obsazené když jsme přišli, bylo u stolu mimo slunečník jak ve výhni a já litovala, že jsme nešli raději dovnitř.

Tam by možná obsluha tolik nevázla.

Přestávala jsem mít hlad, žízeň převládala.

Jídlo jsme vybrané měli a stále čekali na nápoje.

Přestávali jsme komunikovat, mizel nám úsměv na tváři, můj muž začínal zatínat zuby.

Konečně další slečna začala roznášet nápoje kolem nás a došla i k nám.

To bylo radosti.

Objednávku na jídlo odmítla převzít, že přijde kolegyně.

To už by se u nás během více jak půl hodiny vystřídaly tři slečny.

U dalších stolů panovala značná nervozita, neboť ti přišli ještě před námi a nikdo z nich dosud neměl objednané jídlo.

Podívali jsme se na sebe a bylo rozhodnuto.

Dopijeme, zaplatíme a pálíme to domů.

Nechceme se rozčilovat, ani nervovat, ten hezký slunečný den si nechceme nechat zkazit neschopným personálem (či brigádnicemi?), to nám za to nestojí.

Podařilo se mi odchytit jednu slečnu opravdu hlasitým zvoláním, že chceme zaplatit. Pokývla hlavou.

A nic.

Po chvíli se objevila čtvrtá slečna, která v ruce třímala misku s polévkou a obcházela stoly, avšak nikdo z nás jídlo ještě neměl objednané, takže se k ní nikdo nehlásil a udat se jí nepodařilo. Tak ji šla asi vrátit do kuchyně a přišla s tím, zda budeme jíst. Vedle u dvou stolů sedělo celkem 8 kluků, kteří si předtím navzájem říkali co si dají. Šest po vypití nápoje se zvedlo a že na to kašlou, že to bude doba než jim to pak přinesou z kuchyně a že už jíst nebudou. Jen dva si objednali. My už jsme odmítli objednávku učinit.

Zaplacení útraty se stále nedařilo a tak můj muž vstal, že to pití zaplatí vevnitř v baru a my šli pomalu k autu. Kdybychom odešli bez zaplacení, tak si toho žádná ze slečen ani snad nevšimla, jak byly zdivočelé.

Neodpustil si poznámku a já očekávala, že jim tam určitě něco řekne, on to nevydrží nekomentovat.

"Tak vážené slečny, právě jste přišly o tržbu zhruba 3.500,-Kč, protože 9 lidí odchází, aniž by se dočkali z vaší strany převzetí objednávky na jídlo. Tak ať se vám daří, jen tak dál."
Musel si prostě ulevit.

Dojeli jsme domů, dojedli jsme polévku a synovi jsem ohřála smažený květák s novým bramborem, který mi zbyl z pátečního oběda.

A my dva jsme si ogrilovali právě zakoupenou bavorskou bílou klobásu.

Bylo to v cukuletu :o)).

Prosím vás, kdo se chystáte v létě na rozhlednu Dymník, obrňte se velikou trpělivostí nebo si vezměte svačinu z domova.

¨

Ty slečny tam asi ještě budou ...

PROUTĚNÝ KOŠ ...

na uložení usušeného prádla jsem si moc přála již několik let a na každém jarmarku nějaký okukovala.

Nyní jsem se konečně rozhodla a vybrala jsem si velký prádelní koš od české firmy 

JIPRO

Filosofie této firmy se mi líbí :

Poselství proutěných výrobků je prosté, vychází z dlouholeté historie plné příběhů.  Ten nejznámější odkazuje na prvního krále společného státu Čechů a Moravanů. 

Jeden proutek zlomil snadno. Přidal k němu další dva a pevně je zapletl. Tentokrát jeho pažím odolaly.

Legenda O třech prutech Svatoplukových byla na světě..
Stále stejně, jako za časů pracovitých rolníků a moudrých velmožů, se v podhorských chalupách pletou proutěné koše, ošatky, nůše a věnce. S úctou k tradičnímu řemeslu jsou vrbové proutky ohýbány, aby daly vzniknout krásným a užitečným nádobám.

Pohlaďte si váš košík a přivoňte k němu.

 Ucítíte slunce, které vytáhlo vrbový proutek ze země. Poznáte vodu, díky níž je ohebný. A najdete lásku.
Vložily ji do něj ruce košíkáře, který proutí věnoval stovky hodin.
Pro vaši potěchu, s respektem k přírodě  umění předků.

Vybrala jsem si rozměr š 80 x hl 56 x v 27 cm.
Klidně jsme si mohla objednat š 70, pro nás dva by úplně stačil.

A ještě nový nákupní košík.

Přírodní materiály mám nejraději ...

ŠVESTKOVÝ KOLÁČ S ČOKOLÁDOU ...

a sypáním.

Vytáhla jsem poslední švestky z mrazáku.

V plánu jsem měla koláč švestkový s mákem a skořicí, ale takhle to dopadá, když si myslíte, že v zásobě mák máte a ejhle - on tam není.

Poradila jsem si jinak.

V košíku jsem našla zbytek čokolády na vaření a sáček Staročeské sypání od Vitany, který se nalézal v některém z Brandnooz boxu. Alespoň ho spotřebuji.

Připravila jsem si své oblíbené těsto na ovocné koláče.

Fakt rychlovka, která nikdy nezklame.

A já pospíchala, neboť se mne Jonášek neustále vyptával kdy už půjdeme na tu zahradu :o).

Do koláčové formy :

- 1 hrnek polohrubé mouky

- 1/2 hrnku cukru

- lžičku prášku do pečiva

- 1 vejce

- 1/2 hrnku mléka

- trochu oleje (asi 1 dcl),

vše řádně promíchám, naliji do formy (já nemusím vysypávat).

Rozmístila půlené švestky a nastrouhala vrstvu čokolády.

Staročeské sypání pěkně vonělo :o).

Nešetřila jsem s ním a nasypala pěknou vrstvičku.

Vyhřátá trouba na 180°C byla připravená a koláč se v ní upekl cca za půl hodiny, ale raději jsem kontrolovala špejlí.

Musím říct, že se vůně linula nejenom celým domem, ale i ven na zahradu (to mi sděloval manžel).

A chutnal báječně...

KAPAROVÁ OMÁČKA ...

se přiřadila k dalším oblíbeným dipům a omáčkám k letnímu grilování.

Ráda si připravuji k masitým pokrmům různé omáčky(dresingy) a tak stále hledám nové kombinace chutí.

Vyzkoušela jsem minulou neděli k malé oslavě narozenin našeho nejmladšího kaparovou omáčku ke grilované krkovici.

Kapary jsou nerozvinutá poupata květů keře kapary trnité, naložená v soli nebo solném nálevu, případně v solném nálevu s vinným octem. Nejlepší kapary pocházejí z francouzského Provence a jsou nazývány „nonpareilles“ (nesrovnatelné). Používají se tedy hodně ve středomořské kuchyni, do  salátů, omáček, na těstoviny, pizzu i k různým masům jako je ragú, mleté řízky nebo ryby či jehněčí speciality. Kapary v nálevu lze při vaření použít bez úpravy, kvalitnější kapary nakládané pouze v soli je třeba před použitím propláchnout, aby svou chutí nepřehlušily chuť ostatních přísad pokrmu.

Polovinu plátků jsem měla naloženou ve směsi koření Vepřová pečeně ze Světa koření a druhou polovinu ve směsi od Vitany Steakové grilovací koření. Směs od Vitany jsem měla v Brandnooz boxu, tak jsme ji vyzkoušeli a musím říct, že maso bylo ochucené dobře. Já si ale raději připravuji své směsi na marinády.

Příprava omáčky je naprosto jednoduchá.

Vše jsem dala od oka :o), ale asi takhle :

Kysaná smetana jeden kelímek, půl kelímku hustého bílého jogurtu (kelímky á 200-250g). Kaparů asi tak 4-5 lžiček (bez nálevu).

Určitě tuto omáčku ještě vyzkouším na těstoviny.

Mně chutnala moc, chlapi dávali přednost mé domácí tatarce, což jsem se ani nedivila, protože ji milují :o)).

Teda mne snad také ...

REHEK DOMÁCÍ ...

každý rok hnízdí v naší pergole.

Již po několikáté snáší samička vajíčka v zavěšené hliněné nádobě, kterou kvůli nim nechávám stále na stejném místě a ničím ji neosazuji.

Letos měli rehci čtyři vajíčka.

zdroj : Wikipedie

Rehek domácí (Phoenicurus ochruros) je malý tažný pták z řádu pěvců. Lidově bývá nazýván kominíček nebo čermáček.

Rehek domácí je o něco menší než vrabec, na délku měří 14 – 15 cm, v rozpětí křídel 23 – 26 cm a váží 15 - 19 g. Od jiných drobných pěvců je dobře odlišitelný díky svému výrazně zářivě oranžovému ocasu, kterým neustále kmitá. Sameček má sytě černé, místy popelavé zabarvení a bílou skvrnu na křídle. Samička je oproti samci méně nápadná, temně šedá. Mláďata mají zpočátku tmavě šedé prachové peří, později jsou tmavohnědá.

Při vábení se ozývá ostrým fit-tek-tek, zpěv má krátký, zvučný s řadou švitoření a vrzavými úseků.

Rehek domácí hnízdí v celé Evropě a na velkém území Asie. Je převážně tažný, na zimu se stahuje do jižní a západní  Evropy a Afriky, odkud se do střední Evropy navrací na přelomu března a dubna. Jeho původním prostředím jsou skalnaté oblasti a lomy, dnes se však ve velkém počtu vyskytuje také ve městech a na vesnicích, méně početně i v řídkých lesích. V České republice se zdržuje až do listopadu, velmi vzácně zde setrvává po celý rok (ročně jen 5 - 10 jedinců). Stále je poměrně hojný, na českém území každoročně hnízdí v počtu 200 - 400 000 párů.

Mimo období hnízdění se vyskytuje samostatně. Jeho potravu tvoří nejrůznější hmyz, pavouci a bobule.

Rehek si staví hnízdo v dutině budovy nebo skály z kořínků, stébel, mechu a listí, vystýlá jej peřím a chlupy. Samička snáší pět až deset světlých vajíček, na kterých sedí přibližně 14 dní. Po vylíhnutí rodiče mláďata krmí drobným hmyzem, popř. jeho larvami. Po 12 až 14 dnech mláďata hnízdo opouští a pár si krátce poté staví nový příbytek pro novou snůšku.

zdroj : Wikipedie

Jakmile se mláďata vyklubou, je za pár dní slyšet jejich pískot.Rodiče si vždy zvyknou na naši přítomnost a krmí je celý den, od rána do večera kmitají po zahradě a okolních loukách a sbírají krmivo. Množství potravy, které jim nanosí je obdivuhodné.

Včera jsem měla to štěstí, že jsem byla svědkem vyletění mláďat z hnízda. Byla jsem potichu jako myška a lehce se pohybovala po zahradě a fotila.

Sice jenom mobilem, ale i tak se mi podařilo něco málo zachytit.

Tenhle šmudlík se chtěl vrátit do hnízda, netrefil se, mírně narazil do zdi a já už o něj měla strach. On však odcupital a odpočíval na záhonku - modře jsem ho na fotce zakroužkovala.

Rodiče ho úpěnlivě sledovali z plotu a já hlídala očima sousedovic kocoura, aby k nám nezabrousil. To by byl malér.

Další mládě odpočívalo na trámu a nechalo se mnou fotit.

Tato fotka je neostrá, ale nemohla jsem se příliš přiblížit a mobil to již lépe nezvládl.

Fascinovalo mne, že přistál na dveřích a odpočíval :o).

A tohle mládě se pak otevřeným oknem dostalo do zimní zahrady, odkud ho manžel musel mírně nasměrovat ke dveřím, aby vylétlo a jak bylo vyděšené, zamířilo ke hnízdu, ale místo nahoru už to vzal k zemi a zalezl až do rohu. Muž ho celého vytřepaného vzal jemně do ruky a postavil na stůl, kde nabíral sílu a samička ho opět neustále kontrolovala.

Měli jsme zábavu na celé odpoledne ... :o)