LEVANDULOVÉ PALIČKY...

na provonění prádelníků nebo skříní.

Návod na jejich zpracování jsem našla v mém velmi oblíbeném

časopise Krásný venkov a musela hned po sběru vlastní levandule vyzkoušet.

Bohužel letos mám levandule docela málo, keř je již opravdu letitý a

vypadá to, že budu muset obměnit.

Zkusím ho ještě po odkvětu hodně ostříhat, ale už je dost dřevitý, takže to asi nepomůže. Vůbec jsem netušila, že se má stříhat a tak jsem 

ho léta nechala růst tak, jak se mu chtělo...

Ale zpátky k paličkám.

Použijeme levanduli s co nejdelšími stonky, dále potřebujeme

kousek vázacího drátu, krajkovou stužku a špendlík.

1/ Svažte kytičku pevně drátkem a stuhou těsně pod kvítky

a nechte asi hodinu zavadnout, stonky se pak nebudou lámat.

2/ Stonky ohněte přes květy, prsty vytvarujte paličku a držátko

ovažte krajkou.

3/ V místě, kde končí květy, krajku pevně utáhněte a spíchněte

ozdobným špendlíkem.

Paličky nechte na vzdušném místě ještě dobře proschnout.

A tady suším malé svazečky levandule do pytlíčků...

 Ještě nemám všechnu levanduli ostříhanou, u nás je chladněji a tak

přeci jen kvítka jsou později.

Krásné levandulové snění...

 

POLÉVKA KVĚTÁKOVÁ S ČERVENOU ČOČKOU...

je další chutnou jemnou polévkou od Kuchařky ze Svatojánu.

Můj muž se synem si lebedí, že prý vařím jednu polévku lepší než druhou, takže to 

je velká pochvala pro paní Evu, že je tak dobře vymýšlí a já se mohu inspirovat.

Milujeme zeleninu všeho druhu, luštěniny taktéž a tak i tato kombinace byla

výtečná.

Opět jsem musela rychle fotit...

A recept ?

Zde prosím :

na 3 lžících oleje osmahneme pokrájenou cibuli,

přidáme 100 g propláchnuté červené čočky,

500 g pórku (měla jsem jen jeden)

400 g květákových růžiček (to je cca polovina velkého květáku)

250 g nahrubo nastrouhané mrkve (to jsou asi 3 velké kusy)

chvíli mícháme,

poté zalijeme 2 l zeleninového vývaru (používám zeleninový bujon),

vaříme do změknutí,

osolíme, dochutíme lahůdkovým droždím (dá se koupit v obchodech se zdravou výživou),

drceným kmínem,

zjemníme 200 ml smetany (v receptu mandlové, já klasiku).

Došlo na přídavky...

 

 

ANI KOUSEK OVOCE NAZMAR...

se přeci nemůže nechat nikde nezpracované.

U syna na zahradě mají ohromnou starou třešeň a vzhledem

k tomu, že v koupeném domě bydlí od podzima, letos 

byla pro ně první úroda.

A tak trhal, trhal, trhal, až už ho to chudáka přestávalo bavit a já se mu vůbec nedivila. Strom nebyl příliš odborně do koruny seřezávaný a tak na některá místa se prostě nedalo dostat ani

pomocí půjčeného dlouhatááánského žebříku. Už to bylo i o strach z pádů :o)).

Dostala jsem půl zeleninové přepravky, abych si taky zařádila

se zavařováním.

A jako každé ovoce, je nutné i třešně rychle zpracovat.

Vždy jsem zavařovala z nich jen kompoty a tak jsem pár sklenic

udělala, ale lákalo mne vyzkoušet i džem.

Našla jsem náhodou na blogu u Martiny

v jednom komentáři k příspěvku o džemech recept,

který mne zaujal a já si ho vypůjčila :

1 kg rozmačkaného ovoce

40 dkg cukru

- nechat prosladit do druhého dne

- vařit do zhoustnutí, vmíchat citronovou nebo

limetkovou šťávu

- plnit do vypařených sklenic a obrácené nechat

vychladnout

Chuťově je báječný...tak snad se nebude kazit, tento

postup jsem nikdy nezkoušela.

PRVNÍ DOVOLENÁ...

s naším vnukem Matýskem v Lužnici u Třeboně, kam jezdíváme s mužem každý rok se prohánět na kolech kolem rybníků,v krásné přírodě a máme tento kraj velice rádi. Jsme vždy ubytovaní zde.

  - Dvůr Hamr -

Kdysi jsme se rozhodli, že sebou na dovolenou vezmeme vnouče až bude mít první třídu za sebou, abychom měli jistotu, že si spoustu věcí bude pamatovat a zážitky si ponese ve vzpomínkách. Letos ten čas nastal a my odjeli hned v sobotu po pátečním předání vysvědčení (vše za jedna, to jsme byli pyšní)na celý týden si užít společných chvil.
A myslím, že jsme dobře udělali, neboť ty dny, které jsme s ním trávili v sedlech kol, byly překrásné a užívali jsme si tu pohodu všichni tři. Bylo to ŠTĚSTÍ...

Očekávali jsme, že bude možná reptat, že se mu každý den nebude chtít jezdit, ale velice nás překvapil, bavilo ho to a nebrumlal ani jednou. Musím říct, že první dva dny když jsme někde museli přejíždět po silnici, jsem jen trnula, aby se držel řádně krajnice a soustředil se, ale byl disciplinovaný a dodržoval vše na čem jsme se dohodli.

      - Babí, já mám v ruce malinkatého kapříka ! -

 
Jeden den jsme si udělali výletový, odpočinkový. Zajeli jsme do Jindřichova Hradce, zašli si do městského muzea kde jsou nádherné expozice a také úžasné Krýzovy jesličky. Ještě předtím jsme však zajeli do obce Deštná, kde je muzeum letectva a to samozřejmě oba dva velice zaujalo, takže si s dědou u všeho povídali, shlédli jsme i krátký dokument o nálezu spadlého letadla, jehož trosky jsou uloženy v muzeu v Jindřichově Hradci. V zámku jsme už kdysi byli a myslím, že by ho prohlídka asi ještě nezaujala.

Napadlo mne, že by si Máťa mohl během týdne psát malý deník a kupodivu se příliš nebránil. Procvičil si nejenom psaní, ale sám si musel vymyslet krátké věty kde jsme ten den byli, případně co se mu líbilo. Nejvíce se těšil, až nakonec poslední den sečteme všechny kilometry, které jsme denně najezdili :o). Bylo to číslo 221.
Takže ještě dolepíme nějaké fotky a může se v září pochlubit paní učitelce :o).

 

Byla to nádherná dovolená, na kterou budeme často vzpomínat a když jsme se Matýska ptali, zda příští rok pojedeme zase, odpověděl - No jasně a vezmeme Amálku ! - ta příští rok bude mít za sebou také první třídu a pokud bude chtít, tak pojedeme ve čtyřech.

Vážím si chvil, které trávíme společně, vím, že je to krátké a velice rychle vše uteče, až povyrostou, budou mít své zájmy a své kamarády, kterým pak dají přednost. A tak to má být.
Tak si chraňme ten ČAS, který jim věnujeme. Ať jsou to naše děti nebo vnoučata, co jim vkládáme v dětství do vzpomínek jim snad do života přinese to krásné a šťastné...

 

POLÉVKA KVĚTÁKOVÁ SE ZELENOU ČOČKOU...

je další ochutnávkou nových polévek z receptů od paní Evy ze Svatojánu, které zkouším.

Jednoduchá záležitost a chuť vynikající.

Porce na dva dny :o))

Recept pro zájemce :

350 g zelené čočky namočíme předem do vody

3 lžíce olivového oleje rozehřejeme a necháme změknout 1 cibuli

zasypeme 3 lžícemi špaldové mouky a umícháme cibulovou jíšku

zalijeme 2 litry zeleninového vývaru

přidáme scezenou čočku

1 kg květáku rozebereme na růžičky

vaříme 20 minut

okořeníme čerstvě mletým pepřem

ochutíme 2 lžícemi lahůdkového droždí

romačkáme šťouchadlem na brambory

osolíme

vmícháme 2 pokrájené naťové cibulky

na talíři posypeme sekanými bylinkami dle své chuti

Opět velice chutná polévka, zajímavá kombinace, která by mne vážně

nenapadla... 

 

VÝKLAD KARET...

je pro mne naprostá záhada.

Kartářky nevyhledávám, ale mám jednu takovou skoro nadosah a to v mé bývalé spolužačce ze střední školy. Ani vlastně nevím, kdy se kartami a jejich výkladem začala zabývat, ale každopádně na jednom školním srazu před mnoha lety se o tom mezi řečí zmínila.

Je jasné co následovalo. Nutkání vyzkoušet neznámé.

A tak se nás několik po srazu sešlo u jedné z nás ještě v domácím prostředí a

Vendy té, která z nás měla zájem, trochu z karet o samotě povykládala.

Koukala jsem jak z jara... co mi vše tehdy říkala si samozřejmě nepamatuji, ale vím že jsem byla velice překvapená tím vším co z karet vyčetla. Nic o mém životě víceméně nevěděla, nestýkaly jsme se pravidelně, nenavštěvovaly se, jen při školních srazech jsme se vídaly...

Od té doby jsem párkrát jejích znalostí využila. A vždy vše bylo pravdivé.

Jednou mi třeba řekla, že vidí svatbu, tak to jsem se vyděsila, synci žádnou větší známost neměli, teda alespoň jsem o žádné nevěděla a tak mi nasadila brouka do hlavy.

Vše se během pár dnů vysvětlilo a zároveň potvrdilo.

Zlatou svatbu se chystali slavit manželovi rodiče :o).

Faktem je, že když už jsem chtěla pomocí karet něco vědět, vždy to bylo ohledně dětí.

Svým životem, děním a konáním v něm, jsem si  tak nějak jistá a stojím nohama pevně na zemi, a nepotřebovala jsem nahlížet dopředu, co mne čeká a nemine...

Co se má stát, nechť se stane.

Věřím, že je něco mezi nebem a zemí, věřím na svého anděla, který mne opatruje, věřím na sílu myšlenky, věřím na dobro a bráním se zlu, věřím, že každý má štěstí na dosah, věřím, že láska hory přenáší, věřím svým pocitům a jsem moc ráda, že JSEM.

SRAZOVNÍK - setkání čtvrté...

se konalo v Orlických horách na horské chatě Bohemika 

v obci Čenkovice.

Byla polovina září, takže byl předpoklad, že počasí může být velice vrtkavé

a po našich zkušenostech jsme i očekávali, že bude všelijak.

O to příjemnější byl fakt, že v sobotu ráno nás probudilo sluníčko a celý den

na výšlapu jsme měli nádherně.

V plánu byl výstup na rozhlednu Suchý vrch, kam jsme zdárně dorazili, někteří v horku vyčerpaní a žízniví, děti stále plné energie.Nejvíce aktivní byli ti nejmenší - kde berou stále tu energii ?? Kdo se domníval z rodičů, že večer padnou děti do peřin, tak mu sklaplo, neboť mrňata vyřvávala za doprovodu kytary u ohně s proutky obloženými buřtíky a spát se jim vůbec nechtělo.

 Slíbila jsem ráno dětem, že když budou na výletě hodně, bude se navečer odměňovat.

Opravdu se snažily a docela i poslouchaly, nereptaly a šlapaly až nahoru :o)  a tak jsem pak rozdávala z košíku malé dárečky.

Chatu jsme měli jen sami pro sebe a proto jsme opravdu mohli řádit, aniž bychom někoho rušili.

Nedělní dopoledne se vždy tak trochu smutní a spočívá v balení, úklidu, poslední společné kávy. Nejhorší je vždy sehnat všechny na společné foto a udržet ty nejmenší v klidu než se vše nafotí na všechny foťáky, protože každý chce mít tu společnou fotku.

 

 Tak někdy příště Orlické hory...