PRVNÍ DOVOLENÁ...

s naším vnukem Matýskem v Lužnici u Třeboně, kam jezdíváme s mužem každý rok se prohánět na kolech kolem rybníků,v krásné přírodě a máme tento kraj velice rádi. Jsme vždy ubytovaní zde.

  - Dvůr Hamr -

Kdysi jsme se rozhodli, že sebou na dovolenou vezmeme vnouče až bude mít první třídu za sebou, abychom měli jistotu, že si spoustu věcí bude pamatovat a zážitky si ponese ve vzpomínkách. Letos ten čas nastal a my odjeli hned v sobotu po pátečním předání vysvědčení (vše za jedna, to jsme byli pyšní)na celý týden si užít společných chvil.
A myslím, že jsme dobře udělali, neboť ty dny, které jsme s ním trávili v sedlech kol, byly překrásné a užívali jsme si tu pohodu všichni tři. Bylo to ŠTĚSTÍ...

Očekávali jsme, že bude možná reptat, že se mu každý den nebude chtít jezdit, ale velice nás překvapil, bavilo ho to a nebrumlal ani jednou. Musím říct, že první dva dny když jsme někde museli přejíždět po silnici, jsem jen trnula, aby se držel řádně krajnice a soustředil se, ale byl disciplinovaný a dodržoval vše na čem jsme se dohodli.

      - Babí, já mám v ruce malinkatého kapříka ! -

 
Jeden den jsme si udělali výletový, odpočinkový. Zajeli jsme do Jindřichova Hradce, zašli si do městského muzea kde jsou nádherné expozice a také úžasné Krýzovy jesličky. Ještě předtím jsme však zajeli do obce Deštná, kde je muzeum letectva a to samozřejmě oba dva velice zaujalo, takže si s dědou u všeho povídali, shlédli jsme i krátký dokument o nálezu spadlého letadla, jehož trosky jsou uloženy v muzeu v Jindřichově Hradci. V zámku jsme už kdysi byli a myslím, že by ho prohlídka asi ještě nezaujala.

Napadlo mne, že by si Máťa mohl během týdne psát malý deník a kupodivu se příliš nebránil. Procvičil si nejenom psaní, ale sám si musel vymyslet krátké věty kde jsme ten den byli, případně co se mu líbilo. Nejvíce se těšil, až nakonec poslední den sečteme všechny kilometry, které jsme denně najezdili :o). Bylo to číslo 221.
Takže ještě dolepíme nějaké fotky a může se v září pochlubit paní učitelce :o).

 

Byla to nádherná dovolená, na kterou budeme často vzpomínat a když jsme se Matýska ptali, zda příští rok pojedeme zase, odpověděl - No jasně a vezmeme Amálku ! - ta příští rok bude mít za sebou také první třídu a pokud bude chtít, tak pojedeme ve čtyřech.

Vážím si chvil, které trávíme společně, vím, že je to krátké a velice rychle vše uteče, až povyrostou, budou mít své zájmy a své kamarády, kterým pak dají přednost. A tak to má být.
Tak si chraňme ten ČAS, který jim věnujeme. Ať jsou to naše děti nebo vnoučata, co jim vkládáme v dětství do vzpomínek jim snad do života přinese to krásné a šťastné...