Začít u sebe...

V poslední době zajisté většina z nás vnímá silný tlak z různých stran a burcování ohledně změn klimatu. Vedou se silné řeči ve špičkách politické sféry, vlád, organizací, pořádají se kongresy, scházejí se hlavy států a i jejich tématy se šíří program klimatické změny. Názory se různí, aktivisté brojí, mnozí jejich nasměrování odporu nechápou, často různé aktivity otravují život spoustě jedinců. Občas se objeví náznaky hysterie, média šílí a mnou si ruce nad báječnými tématy.

zdroj Wikipedie

Po přečtení článků v magazínech mívám pocity, že se blížíme k zániku, čas se nám neúprosně odtikává a příští generace nebudou mít kde žít. Planeta Země přestane existovat.
Záplavy a povodně, hurikány a orkány, vlny tsunami, tíživé sucho, neuhasitelné požáry, tající ledovce, krach v Přírodě. Hlad a bída v Africe, válčící země, miliony lidí na cestě za lepším životem.
Děsivé prognózy, že náš poklidný život končí, změny se nezadržitelně blíží a dobré to nebude.

Slova, slova, články jeden přes druhý, rozhovory kdekoho s kdekým bez nápadu.
Jen STRACH, EMOCE, HYSTERIE, OBAVY.
Jaká nás čeká budoucnost? Bude ještě někdy nějaká přítomnost? Nastane během desítek let naprostý krach?

Častokrát mi rezonují všelijaké otázky hlavou, bez odpovědí.

Vidím neustále kolem sebe neskutečné plýtvání. S potravinami, s ošacením, s energiemi. Na jedné straně tlak na udržitelnost, na snížení emisí CO2, na druhé straně neutuchající nabídka, nekončící reklamy na konzumní život.
Obchody narvané zbožím, které absolutně nelze spotřebovat, vyrábí se nekvalitně, za každou nejnižší možnou cenu, zneužívá se levné pracovní síly v zemích třetího světa, nejbohatší z bohatých jsou stále lačnější peněz.

zdroj Wikipedie

V poslední době se množí témata okolo uhlíkové stopy, v médiích se točí zleva zprava, nahoru dolů.
Uhlíková stopa je ukazatel, který udává množství emisí CO2, které vyprodukuje lidská aktivita svou spotřebou energií, výrobků a služeb. Díky tomu jsem se dozvěděla, že krávy na pastvinách vyprodukují příliš emisí svou plynatostí, tudíž bychom neměli konzumovat maso, neboť je totiž možné vypočítat dopad na životní prostředí skladbou i naší snídaně, oběda, večeře, naší cestou do práce nebo na dovolenou. Ano, budou to výpočty orientační, ale poukazují na náš rozmazlený život.

A tak jsem se rozhodla, že se změnami začnu u sebe. Na podzim loňského roku jsme se s mužem svobodně rozhodli a přestali nakupovat dováženou zeleninu. Nechceme rajčata, okurky, papriky, kedlubny, květák a další produkty, které se vozí přes celou Evropu, abychom si rozmazleně mohli dopřávat tyto potraviny i v zimě, ač v naší republice nerostou. Díky zavařené, zamražené a uložené zelenině máme svou. Vím, že každý tu možnost zásobit se nemá, ale potřebujeme konzumovat zeleninu, která je vypěstovaná ve sklenících, kde se například rajčatům dnem a nocí svítí? Všechna tato zelenina potřebuje spoustu vody na zalévání, potřebuje energii. Potřebuje náš organismus zeleninu, která není správně dozrálá, která stejně neobsahuje takové živiny a vitamíny, jako ta, která dozraje venku na slunci? Jablka bez chuti? Potřebujeme mít opravdu nacpané obchody tím vším? My se rozhodli, že nepotřebujeme a můžeme to dát najevo jediným způsobem, nekupovat to.
Vaříme a jíme lokální potraviny, které mají nejnižší uhlíkovou stopu, co nejvíce je to možné. Maso nakupujeme od farmáře v době porážky, drůbež sháníme od chovatelů, domácí vejce kupujeme od kamarádky. Vím, nejsou to žádné zázraky, ale protože tu možnost máme, rozhodně ji využijeme. Pravda, připlatíme si, ale za jistotu kvality nám to stojí. Nechceme kupovat levné, mnohdy pochybné potraviny, které nám mohou způsobit třeba i zdravotní potíže do budoucna. Raději všeho menší množství, ale sázet na kvalitu, kontrolovat si zdroj, původ výroby. Nemusím mít narvanou lednici, to v žádném případě není nutné.

zdroj Wikipedie

Ohledně obalů jsme zodpovědní již léta, třídíme. V obchodech se snažíme co nejméně využít igelitových sáčků, které slouží jen ke zvážení, přenesení domů a následné vyhození. Nekupuji gely na praní v plastových nádobách, vybírám prášky v papírových krabicích. Pořizujeme si zubní kartáčky ze dřeva, v papírových krabičkách. Na mytí používáme klasická mýdla (domácí), omezujeme sprchové gely. Snažím se v domácnosti vyhýbat plastům co to jenom jde, v kuchyni nahrazuji sklem, nerezem, dřevem.

akátové dřevo

odkapávač z bambusového dřeva

dřevo a břidlice

posuvný příborník z bambusového dřeva

Nejsme s mužem žádní odborníci na ekologii, přemýšlíme nad vším, jak se říká, obyčejným selským rozumem, ale cítíme, že svět v pořádku není.

A jak jinak přispět k lepším činům, k rovnováze, k  potřebnému neplýtvání?

Jedině každý sám u sebe...