MALÁ PÁTEČNÍ PROCHÁZKA...

ještě než dorazila návštěva nesměla chybět.

 Měla jsem vše hotové a tak jsem vyrazila na svůj malý okruh.

Když jsem se vracela s krásně čistou hlavou a protaženými svaly, šla jsem kolem ohrady s ovečkami, které se opět pásly blízko cesty. Bylo mi divné, že ani jedna z nich se nepase v zatáčce, kde se přechází z luční cesty na asfaltovou a kde jich vždy je velké množství a už z dáli na mne bečí.

Až když jsem přišla blíž, došlo mi proč.

Jen jsem vyjekla a celá se orosila.

V oplocení bylo zamotané jehňátko, leželo na zemi, pěnu u tlamičky a škubalo zadními nožičkami.

Málem se mi srdce zastavilo.

Věděla jsem, že do ohradníku jde elektrický proud, rukavice jsem neměla a tak jsem pádila na blízkou farmu, odkud ovce jsou, s nadějí, že tam někdo bude a pomůže. Kdybych tam nikoho nezastihla, doběhla bych domů pro manžela a společně bychom ho snad vymotali.

Naštěstí jsem zastihla přímo majitele, ten okamžitě sedl do auta a jel tam.

Prý to není poprvé.

Myslím, že typ ohradníku není pro malá neposedná jehňata vhodný, ale byla jsem ráda, že tam jel.

Bohužel nevím, zda malému jehňátku ještě bylo pomoci.

Neměla jsem sílu se tam vrátit.

Domů jsem přišla se slzami nakrajíčku, úplně roztřesená.

Stádo mu nemohlo pomoci, tak se od něj odvrátilo a aby jeho trápení ovce neviděly, přemístily se s ostatními jehňaty kus dál.

Ještě dnes mám ten smutný obraz před očima.

Někdy to v té přírodě je drastické...