v jakékoli soutěži, zakoupením losu, vsazením Sportky (což jsem již léta letoucí neudělala), vyluštěním křížovky o ceny, mne prostě míjejí.
Pokud nepočítám desetikorunovou nebo dvacetikorunovou výhru z darovaného losu. To byla asi největší výhra v losech :o).
Nikdy nejsem smutná, já to víceméně vlastně čekám, že to tak dopadne a tím si samozřejmě ty nevýhry přivolávám.
I když musím říct, že jsem několikrát usilovně upínala myšlenky, že chci vyhrát, že bych mohla vyhrát, že už bych si zasloužila vyhrát.
A nic.
Tak to prostě je.
Já přeci dávno vím, že ten kdo má štěstí v lásce,
Můj muž kdysi pravidelně sázel Sportku a občas i vyhrál drobnou částku, pokud si pamatuji přes dva tisíce se nedostal.
Jednou v létě jsem v sobotu věšela venku vyprané prádlo. Vytáhla z koše mužovu košili, zatřepala jsem s ní a najednou se z malé kapsičky vyvalila hrouda drobných útržků papírků a tři pětitisícovky (to nebyla výhra, to si jen nedal peníze do peněženky).
![]() |
- naše bankovka nejvyšší hodnoty - |
Ztuhla jsem teda pěkně.
Copak bankovky, ty byly jen pěkně čisté, nepotrhané, jen trochu zmačkané, to jsem věděla, že zachráním. Jenže co to ostatní, bylo to důležité ?
Bohužel manžel byl na zahradě, viděl můj zkoprnělý výraz a jak žmoulám v ruce nějaké papírky a snažím se je vyrovnat.
Nezadržitelně se přibližoval.
Nasadila jsem úsměv - Hele co jsem ti našla v kapsičce u košile ? Penízky, penízky. Neboj nic jim není. -
-Panebože já tam měl tiket. -
- Cože ? -
- Ty si nevyndáš z kapsy peníze a papíry než dáš prádlo do koše ? -
- No já zapomněl. To ses nepodívala než si to strčila do pračky? -
- No, nepodívala, protože mne nenapadlo, že si v malé kapsičce u košile necháš peníze a nějaký důležitý papír. -
Ten tiket stál prý tisícovku, byl na několik tahů asi na dva týdny.
Ten tiket stál prý tisícovku, byl na několik tahů asi na dva týdny.
Bouřilo to mezi námi na pěknou hádku, takovou tu o blbostech, oba naštvaní, uražení, každý hájil tu svou pravdu velikou.
On si představoval, že asi přijde o miliony a já měla vztek, že to svádí na mne.
A jak to dopadlo ?
Tiket se podařilo jakžtakž zkompletovat, usušit, muž ho donesl do Trafiky a tam mu podle, naštěstí, čitelného kódu vyjeli kopii.
Vyhrál 750,- Kč.
Od té doby prohledávám všem všechny kapsy než vložím prádlo do pračky, člověk nikdy neví.
A já vím jedno naprosto jistě, že největší výhru v životě mám v něm...
Od té doby prohledávám všem všechny kapsy než vložím prádlo do pračky, člověk nikdy neví.
A já vím jedno naprosto jistě, že největší výhru v životě mám v něm...
Ali, já jsem v životě nikdy nic nevyhrála (myslím finanční výhtu). Tu největší výhru mám ve své rodině.Je miliónová:-) Petra z hájenky
OdpovědětVymazatMám to Péťo také tak :o).
VymazatMěj krásné dny.
Ála
Když jsem byla malá holka, můj tatínek sázel sportku také. Tehdy stál jed třísloupkový tiket 9 Kč. A sázel jich třeba pět nebo sedm.Byla jsem s ním v Mostě na očním, kde mu vyndavali šponu z oka a pak jsme šli do města, do cukrárny pro věnečky a šli okolo sazky a tam byla vyvěšená výherní čísla. Můj tatka, ač jedno oko zalepené, zajásal, protože podle těch čísel si pamatoval, že možná vyhrál druhou výhru. Dojeli jsme domů a zažila jsem asi největší bouři-hádku u nás doma. Tehdy paní v Sazce razítkovala tikety pěkně ručně, takovým strojkem. a jediná sázenka, která nebyla orazítkovaná, ta půlka, co měl táta, byla u nás doma!!! maminka si se sousedkou z ulice povídaly a ta zapoměla sázenku orazítkovat. naštěstí se v pondělí ukázalo, že půlka tiketu v sazce razítko má.Bylo to 22 tisíc korun a vím že padly ten rok na dvě velké události. Babičky pohřeb a sestřinu svatbu. Neteř slavila 40-ctku, tak se to stalo před 41 lety. Díky za vzpomínku, která vyplula Tvým příspěvkem. Mávám nahoru mým rodičům!
OdpovědětVymazatNo panečku to je také pěkná vzpomínka a tehdy to byla opravdu vysoká výhra, že ? Já si pamatuji, že můj děda sázel pravidelně a vyhrával a já jako malá holka od něj občas dostala malý podíl :o)).
VymazatMěj krásné dny Marcelko.
Ála
Taky jsem se zamyslela nad svými životními výhrami. Jednou jsem ve Snídani s Novou vyhrála 10 000,-kč Bylo to v době,kdy manžel na delší dobu onemocněl,podklady na nemocenskou někde zabloudily a nebýt výhry, měsíc by jsme byli se šesti dětmi bez příjmu. Na otvírací los jsem vyhrála 500,- a hned jsem to utratila za parádu- bílou šestidílnou sukni a růžové tričko- a dlouho jsem s tím dělala parádu. A jednou jsem vyhrála soutěž u stánku, co byl před Priorem- prý zásobu prášku na praní na celý rok. Bylo to v době, kdy jsem měla čtyři děti a z toho tři v plínkách- samozřejmě látkových. Takže zásoba na rok- to ani náhodou!
OdpovědětVymazatTak to máš na výhry hezké vzpomínky, pomohly v tíživé situaci,udělaly radost parádou a prášek na plenky se také hodil.
VymazatKrásné dny Marcelko.
Ála
Milý příběh... takové píše prostě jen život. Nesázím a tak nevyhrávám. Své životní výhry mám prostě asi někde jinde :o)
OdpovědětVymazatMěj hezký den Alenko, Helena
Já také nesázím Helenko, už mám tu největší výhru ve své rodině, jen si ji opečovávám :o)).
OdpovědětVymazatMěj se prima.
Ála