NEKLID...

ne, já nejsem neklidná, to je název další knihy, kterou jsem dočetla.

Můj oblíbený spisovatel

Jeffrey Deaver

Tentokrát není příběh spojený s vyšetřovateli Lyncolnem a Amélií, jedná se o samostaný román, ale zápletka, kterou Jeffrey umí mistrně na konci rozplést a čtenáři úplně zamotat hlavu, je i zde.

Při čtení jsem od začátku cítila, že vše bude samozřejmě jinak než kam mne děj navádí a směruje, v pozadí jsem tušila "zradu".

Avšak neodhalila jsem dané skutečnosti dříve než Jeffrey chtěl, aby mi jako čtenáři pomalu došlo.

A to mne opravdu bavilo.

Tajemství mezi sestrami, nevyřčené pravdy, zklamání, citová bolest, vzpomínky, které netěší, touhy a přání, těžká zrada, krutost poznání, naděje...

 

Anotace :

 Michael Hrubek je mužem paradoxů, v němž se paranoidní schizofrenie snoubí s inteligencí a téměř geniální rafinovaností. Mužem, jehož necitlivost k bolesti je téměř stejně obludná jako jeho stopadesátikilové tělo. Mužem, jehož by nikdo nechtěl mít za nepřítele. A právě tento nevyzpytatelný člověk prchá jedné noci v pytli na mrtvoly z vězeňské psychiatrické léčebny a vydává se na strastiplnou pouť, která neodvratně směřuje k jedinému cíli. Tím cílem je Lis Atchesonová – žena, která Hrubeka usvědčila z brutálních zločinů a nyní se obává jeho pomsty. Přestože Hrubeka pronásleduje policie a nezávisle na sobě i několik dalších osob, uprchlý zločinec si neohroženě klestí cestu až k domu nebohé Lis, která se kvůli povodni a silné bouři ocitá v domě odříznutá od světa i od pomoci. Jak může dopadnout tento nerovný souboj dvou hlavních hrdinů? Jeffery Deaver opět prošpikoval celý příběh nenapodobitelnými zápletkami a nečekaným rozuzlením, ale tentokrát ho navíc obohatil o řadu zasvěcených informací o vnitřním i vnějším světě duševně nemocných lidí.

Opět další kniha, která mne nezklamala...

OKO...

- do duše okno se říká v jednom přísloví.

- to prosím NENÍ mé oko :o)) -

A tak jsem si nechala oči řádně prohlédnout od paní doktorky očařky, u které jsem naposledy byla před třemi roky.

Neskutečná čekací doba pokud jdete jenom na kontrolu.

Já volala v září, sestřička mi řekla, že do konce roku již neobjednávají a ať zavolám v říjnu, to bude objednávat na leden.

Ještě, že mne neviděla jak zírám u telefonu.

No jo, takhle to prostě chodí.

Rovnou jsem v říjnu objednala i manžela, ten si již stěžoval, že hůř vidí jak na blízko, tak zejména na dálku a to potřebuje hlavně při řízení auta.

To bylo vážné, co kdyby špatně odhadl situaci na silnici a někde mne vyklopil, to bych vážně nerada :o).

Trochu to zlehčuji, ale on má jen nepatrné dioptrie na dálku.

Paní doktorka mne chválila, že se mi nijak zrak na blízko za tu dobu  nezhoršil, takže mi dioptrie nezvýší a na dálku prý vidím stále velice dobře, zatím brýle nejsou potřeba vůbec.

Ha - a já se těšila, že si koupím nové obroučky.

No to by bylo, abych si neporadila.

Zřetelně nahlas jsem si po cestě zpět v autě naordinovala nové obroučky, protože  :

- Uznej, že ty co nosím do kanceláře už jsou šílené, staré nejméně deset let, neustále se v nich uvolňuje šroubek, kdo to má pořád utahovat. -

- Tak si kup nové. -

- No to bych měla, protože ty co mám doma na čtení už mám tři roky,ty bych si nechala v kanceláři. Musíš sám uznat, že při denodenním používání dostávají brýle prostě zabrat. A to jsem na ně velmi opatrná, ukládám je do pouzdra, nikde je nebezpečně nepovaluji. -

- No to já vím, prostě si kup nové, potřebuješ je. -

A bylo domluveno.

 Nové obroučky budou, i když mi paní doktorka s dioptriemi ani nehnula.

Letos mne ještě čeká nutný nákup slunečních brýlí.

Počkám až bude slunce zářit intenzivněji ...

 

VÝHRY...

v jakékoli soutěži, zakoupením losu, vsazením Sportky (což jsem již léta letoucí neudělala), vyluštěním křížovky o ceny, mne prostě míjejí.

Pokud nepočítám desetikorunovou nebo dvacetikorunovou výhru z darovaného losu. To byla asi největší výhra v losech :o).

Nikdy nejsem smutná, já to víceméně vlastně čekám, že to tak dopadne a tím si samozřejmě ty nevýhry přivolávám.

I když musím říct, že jsem několikrát usilovně upínala myšlenky, že chci vyhrát, že bych mohla vyhrát, že už bych si zasloužila vyhrát.

A nic.

Tak to prostě je.

Já přeci dávno vím, že ten kdo má  štěstí v lásce,

nemá štěstí ve hře.

- koruna česká -

- tikety Sportky -

    

Můj muž kdysi pravidelně sázel Sportku a občas i vyhrál drobnou částku, pokud si pamatuji přes dva tisíce se nedostal.

Jednou v létě jsem v sobotu věšela venku vyprané prádlo. Vytáhla z koše mužovu košili, zatřepala jsem s ní a najednou se z malé kapsičky vyvalila hrouda drobných útržků papírků a tři pětitisícovky (to nebyla výhra, to si jen nedal peníze do peněženky).

- naše bankovka nejvyšší hodnoty -

Ztuhla jsem teda pěkně.

Copak bankovky, ty byly jen pěkně čisté, nepotrhané, jen trochu zmačkané, to jsem věděla, že zachráním. Jenže co to ostatní, bylo to důležité ?

Bohužel manžel byl na zahradě, viděl můj zkoprnělý výraz a jak žmoulám v ruce nějaké papírky a snažím se je vyrovnat.

Nezadržitelně se přibližoval.

Nasadila jsem úsměv - Hele co jsem ti našla v kapsičce u košile ? Penízky, penízky. Neboj nic jim není. -

-Panebože já tam měl tiket. -

- Cože ? -

- Ty si nevyndáš z kapsy peníze a papíry než dáš prádlo do koše ? -

- No já zapomněl. To ses nepodívala než si to strčila do pračky? -

- No, nepodívala, protože mne nenapadlo, že si v malé kapsičce u košile necháš peníze a nějaký důležitý papír. -

Ten tiket stál prý tisícovku, byl na několik tahů asi na dva týdny.
 

Bouřilo to mezi námi na pěknou hádku, takovou tu o blbostech, oba naštvaní, uražení, každý hájil tu svou pravdu velikou.

On si představoval, že asi přijde o miliony a já měla vztek, že to svádí na mne.

A jak to dopadlo ?

Tiket se podařilo jakžtakž zkompletovat, usušit, muž ho donesl do Trafiky a tam mu podle, naštěstí, čitelného kódu vyjeli kopii.

Vyhrál 750,- Kč. 

Od té doby prohledávám všem všechny kapsy než vložím prádlo do pračky, člověk nikdy neví.

A já vím jedno naprosto jistě, že největší výhru v životě mám v něm...

 

KRB...

jak ze škatulky.

Krb v domě přináší v zimních dnech nejen luxusní požitek v podobě tepla a romantiky živého ohně, ale také pár starostí navíc. Jednou z nich je udržování "ohniště" v čistotě. Saze se neodstraňují snadno, ale několik účinných a zároveň jednoduchých metod existuje.

* Cihly nebo dlaždice kolem krbu snadno vyčistíte rýžákem, který budete namáčet do bílého octa.

* Stopy po sazích uvnitř krbu nebo na dlaždicích poblíž vydrhnete měkkou gumou na tužky, modelovací hmotou nebo chlebovou střídkou.

* Na sklo použijte navlhčené noviny, na které nachytáte popel - tím odstraníte nečistoty, suchým ubrouskem pak sklo vyleštíte.

* Po vyčištění krbu a vymetení popele a sazí postavte dovnitř na den talíř s jedlou sodou - odstraníte tak čpící pach sazí.

- moderní krbová kamna -

Otevřený oheň je fascinující, vydržela bych se do něj dívat hodiny a hodiny.

Je mi jedno, zda je to malé ohniště, u kterého se sedí na polenách kolem dokola, někdo zručný brnká na kytaru, ostatní pobrukují s ním a čas jen tak plyne.

Je mi jedno, zda je to krb na pergole, ke kterému si sedneme v páru a mlčky hledíme jen tak do ohně, občas jeden z nás pronese pár vět, pak se zase zasníme a rozjímáme.

Je mi jedno, zda by to byla krbová kamna určená k vytápění bytu a přikládáním se všude po bytě usazuje prach, který se neustále musí utírat.

- kdysi jsme taková kamna měli v kuřárně v přízemí domu -

Vždy jsem si přála krb mít a v zimních večerech u něj sedávat s hrnkem vroucího čaje, knížkou v ruce, obložená polštářky, hořícími svíčkami v pozadí.

Splnil se mi jen ten venkovní krb na pergole, ale jsem za něj tolik vděčná, neboť posezení v letních večerch za praskotu polen, za jasu jiskřiček vylétajících z ohořelých kusů, se ničemu nevyrovná.

A na ty nadcházející letní večery se těším celou zimu, díky myšlenkám na ně ji přežiju bez depresí :o)) z pošmourných dnů.

Už se moc těším...

Rady jsem čerpala z časopisu

DOMA Dnes

za fotky díky tetičce Wikipedii 

 

 

RECYKLACE...

starého prostěradla.

Návod jsem zahlédla kdysi dávno na jednom blogu, ale už bohužel nevím přesně na kterém,

možná Fizule71.

Jakmile mne něco zaujme, učiním vše pro to, abych dané vyzkoušela a proto jsem nastříhala staré prostěradlo na proužky (kolem dokola jsem pořád stříhala na podlaze v obýváku, až se manžel přišel podívat co to tam vyluzuji za zvuky) a posléze smotala do klubíčka.
Bylo to klubko jako hrom (teda to nevím jak by to byla změřitelná velikost, ale říká se to asi proto, že hrom je obrovitý :o), tak nevím).

Největším háčkem co jsem měla v zásobárně jsem háčkovala košík.

 Byla to neuvěřitelná práce, prsty mne tolik bolely, že jsem myslela, že s tím praštím do kouta a bude klid.

Jsem však tvor docela trpělivý a tak jsem vydržela, košík uháčkovala a schraňuji v něm klubíčka Sněhurky na jemné háčkování.
Pravdou je, že košík je takový bytelný, líbil a hodil by se mi ještě jeden.

Moje předsevzetí však znělo jasně.

  Z klasického prostěradla již nikdy více...

 

SOBOTNÍ PEČENÍ...

Matýsek u nás byl na víkend.

Chystali se s dědou jet lyžovat a tak jsem věděla, že přijedou utahaní, vymrzlí a Matýsek bude určitě shánět nějaké laskominy. Všechno do něj nyní padá jako do mlýna, roste nějak rychle a žádnému jídlu neřekne ne.

To, že napadl dostatek sněhu, se muselo využít ke sportování.

Dnešní děti bych řekla jsou trochu líné, takový malí povaleči :o),

příliš se do sportů nehrnou.

No, děda by si rád zalyžoval, ale protože je Matýsek ve fázi učně, přijel děda utahaný jako kotě, celý večer u televize jen zíval :o)) a Mates byl v pohodě.

Máťa je tvrdohlavý a prý nechtěl vůbec vnímat a hlavně poslouchat rady, takže se neustále válel ve sněhu, děda ho zvedal, padaly prý i slzičky, které střídal vztek.

Těžká doba začátečníků, ale bez toho to nejde. 

A já mezitím doma pekla.

Bublanina s třešněmi

(recept dle Kuchařky ze Svatojánu)

Je vynikající, já si jen upravila gramáž do koláčové formy :

původní - má úprava

250 ml mléka - 200 ml mléka

60 g cukru

lžičku strouhané citr.kůry 

170 g polohrubé mouky - 140 g polohrubé mouky

špetka soli

5 žloutků - 3 žloutky

po vymíchání jemně přidáme sníh ze zbylých bílků.

Srnčí hřbet

 

 Jednoduchý piškot do známé formy.

Máťa byl nadšený z názvu a když si nemohl vzpomenout, ptal se dědy a ten bleskurychle odpověděl - jehněčí hřbet.

Já mám letitý recept na piškotové těsto od své tchyňky Alenky

(ano :o), slavily jsme spolu svátek).

Na 1 vejce 30 g cukru a 30 g polohrubé mouky.

Vejce šlehat dostatečně dlouho s cukrem a pak jen stěrkou lehce vmíchat mouku.

Dávám do studené trouby a peču cca na 170°C dorůžova.

Na dort poměr na 5 vajec, na srnčí hřbet 3-4 podle velikosti.

Sluníčkové bulky

jsem pekla poprvé, konečně jsem si koupila nový vykrajovač na jablka.

250 ml vlažné vody

50 ml oleje

1 lžíce medu

500 g hladké mouky

1 lžíce Solamylu (zrovna jsem neměla, nevadilo)

půlka čerstvého droždí nebo sáček sušeného na 500 g mouky

1 lžička soli

- zpracujete těsto buď v pekárně nebo pěkně ručně jako já

a necháte kynout,

- vyválíte si postupně placky asi 3 cm vysoké a vykrajujete kolečka, která

rozmáčknete vykrajovačem (ne až nadoraz!),

- na plechu s pečícím papírem ještě nechte kynout cca 15-20 min,

- potřete rozšleným bílkem a posypte semínky,

- pečte na 190°C a do trouby vložte hrnek nebo misku s vroucí vodou

(pečivo je vláčnější a chutnější),

- pečeme 15 minut

K večeři jsem naplánovala plněné bulky vepřovými plátky smaženými v kořeněném těstíčku

(vejce, hladká mouka, koření např.Argentina, Country, trochu smetany),

ke kterým jsem připravila 

Balzamiko cibulku

Cibuli nakrájím na tenké proužky nebo kolečka (záleží na velikosti cibule),

na trošce oleje ji smažím,

až začne zlátnout přidám 1 kávovou lžičku krystalového cukru na 1 cibuli

(většinou počítám s 1 cibulí na osobu),

opékám tak dlouho, aby se cukru rozpustil a začal karamelizovat,

poté přidám 1 lžičku balzamikového octa,

lehce osolím,

nechám odpařit tekutinu

a chutná cibulka je hotová.

Je vynikající do plněných housek s mletou, masem nebo na grilovaná masa.

Na dochucení jsem ještě připravila domácí dresing

- majolka, bílý jogurt, sůl, pepř, francouzská hořčice.

  

 A to jsem měla na sobotu v plánu, že vytáhnu šicí stroj a budu šít povlaky na malé polštářky a zatím

jsem nevytáhla paty z kuchyně...

  

  

DNY V TÝDNU A PLANETY...

je název druhé kapitoly z knížky Bíla magie

a můj malý seriál o svíčkách (a nejen o nich) pokračuje.

Dny v týdnu bereme jako něco předem daného a zpravidla si je spojujeme se svým obvyklým programem.

Díváme se na pondělí, úterý, středu, čtvrtek a pátek jako na pracovní dny, popřípadě dny domácích prací nebo vyučování. Sobota pro nás představuje den, který trávíme doháněním věcí, které jsme během týdne nestihli. A neděle je den, kdy se snažíme setkat s rodinou, přáteli, jít do kina, nebo dočíst rozečtenou knihu.

Všechny dny v týdnu jsou úzce spjaté s planetami a naši předkové je využívali, aby zachytili jejich esence do svých magických a léčivých rituálů. Každá planeta má těsné spojení s některým dnem v týdnu.

Dny v týdnu můžete při kouzlení využívat společně s planetami. Společně probouzejí silné energie a předávají naše potřeby a touhy vesmíru. Pokud se například chystáte k finančnímu kouzlu, nejlepším dnem je čtvrtek, který představuje den finančních zisků a bohatství. Kouzlo lásky je zase nejlepší provádět v pátek, který je spojen s bohyní lásky Venuší.

Neděle - Slunce

Slunce je nejjasnější hvězda ve středu naší sluneční soustavy. Jeho dnem je neděle a energii Slunce můžete využít spolu se svou tvořivostí pro kouzla k získání něčeho, co si přejete. Neděle je báječný den pro kouzlení, pokud prodáváte dům nebo podnik, také při nákupu domu či auta. Slunce vám dodá naději, pokud vám chybí. 

Pondělí - Měsíc

  

Pondělí je spojeno s oblíbeným Měsícem a v tento den je možné zvládnout cokoli. Měsíc představuje mnoho citů a lásky. V pondělí můžete kouzlit za účelem vyléčení, můžete nahlédnout do budoucnosti.

Úterý - Mars

Úterý je plné sebedůvěry. Je to díky vlivu Marsu, který představuje mužský princip a přináší značnou rozhodnost. Představuje vhodný den k práci a dokončení opožděných záležitostí.

Středa - Merkur

  

Středa znamená prostředek pracovního týdne, potom už se týden "láme". Merkur napomáhá komunikaci v rodině nebo při diskusích se soupeři. Středa je vhodný den pro vítězství ve sporech, přípravu na cestu nebo prosazování přání spjatých s dovolenou. Merkur pomáhá lidem vyjádřit, co skutečně chtějí nebo o čem přemítají. Pokud chcete zjistit, zda vás někdo miluje, pak je středa ten pravý den pro kouzla ke zjištění pravdivé odpovědi.

Čtvrtek - Jupiter

  

Jupiter je největší planetou naší sluneční soustavy. Proto kouzla spojená s financemi provádíme právě ve čtvrtek. Tato planeta působí také při kouzlech k utišení hněvu nebo k odstranění závislostí.

Pátek - Venuše

  

Pátek má vztah k Venuši, která je bohyní lásky. Je to čas příhodný pro kouzla lásky. V pátek můžete provádět kouzla pro získání něčí pozornosti, přátelství, kouzla spojená s milostným životem a pro objasnění různých záležitostí. Venuše a pátek přinášejí do našeho světa potěšení.

Sobota - Saturn

  

Sobota je dnem magie. Jestliže jste skutečně odhodlaní, pak je to vhodný den, abysto to vesmíru dali najevo. V sobotu provádějte ochranná kouzla a kouzla pro odstranění negativních energií. Saturn je velmi přísný a tvrdohlavý, a právě proto je zapotřebí v sobotu provádět kouzla zaměřená proti negativní energii - Saturn vám totiž dodá rozhodnost a napomůže soustředěnosti na daný záměr. Zamilujte si sobotu, je to váš den, pokud potřebujete ochranu.

 Zvláštní.

Teď už je mi jasné, proč mám některé dny v týdnu

víc v oblibě ... 

citace z knihy Bílá magie

Ileana Abrevová

Děkuji za zapůjčení obrázků opět 

tetičce Wikipedii, je na ní spolehnutí...

  

MOUČKOVÝ NEBO KRUPICOVÝ...

či snad krystalový CUKR ?

Včera navečer se mi na druhý den na dopoledne ohlásila návštěva a já rychle sáhla po svých receptech a hledala rychlý moučník, který bych nahonem upekla.

A hele Jablečný koláč, rozpis tak akorát do koláčové formy, ten udělám.

 

V televizi stejně nic nedávali, tak můžu v poklidu tvořit v kuchyni dobrotu.

Recept jednoduchý, linecké těsto :

160 g másla

250 g hladké mouky

80 g moučkového cukru

1 žloutek

4-5 jablek postrouhat

posypat třtinovým cukrem

chvíli povařit

těsto dát do formy

na 180°C péct 12 min

vyndat a navršit povařená jablka

péct na 190°C cca 25 min

Zapřemýšlela jsem zda dát moučkový cukr, ten dávám spíš jen do těst na vánoční cukroví.

Ale co, zkusím to jak je psáno a přestala jsem nad tím špekulovat.

Když jsem zpracovávala těsto, myslela jsem na to, abych si nechala malý kousek buď na mřížky nebo na malé ozdůbky na povrch jablek.

Zjišťuji jak jsem nesoustředěná až když je forma s těstem v troubě

a na vále žádný odkrojený kousek.

Ach jo.

No nic, udělám trochu drobenky.

Koláč jsem upekla, večer to v kuchyni báječně vonělo jablíčky a můj muž

mlsně nasával.

-Zapomeň, že by si ochutnával, bude dlouho horký a pak už na noc nemůžeš přeci nic takového jíst !-

Byl zklamán.

O to víc si  dopřál k snídani, rovnou dva kousky.

Já k snídani sladké nemám v oblibě, věděla jsem, že si kousek dopřeji

až s návštěvou.

Muž chválil (jen měl poznámku, že je to spíš na vidličku, že 

se drobí a propadá pod silnou vrstvou jablek).

 

- Také se vám stává, že poslední zbytek ze šlehačkové lahve je již jen pěna  ?-

 

- takže zbytek šlehačky byl pro mne, vypadá to hrozně -

Když jsem ochutnala první sousto, musela jsem zkonstatovat, že těsto bylo takové jiné, suché, drobivé a i když chuťově byl koláč s jablky moc dobrý, příště již moučkový cukr zaručeně nepoužiji.

A tak se ptám, zdatné pekařky či cukrářky - 

moučkový, krystalový či krupicový ?

Jaké máte zkušenosti vy ?

Ale že mizí co ?... :o)

 

 

CVAKY, CVAK...

oprášila jsem jehlice a upletla si svetr z

Alpaky od Dropsu,

 začátek pletení

a včera po posledních úpravách svetr připraven k nošení.

Spotřeba 300 g, velikost 42, barva č. 7233 olivová,

délka svetru 70 cm, jehlice 3,5,

3/4 rukávy.

Nakonec jsem zvolila variantu č.4

a našila skleněnou aplikaci ze starého přetrženého 

náhrdelníku.

Jakmila jsem schovala zbytky Alpacy,

vytáhla přadýnka Limy také od Dropsu a začala plést

vestu bez rukávů.

Lima je silnější příze a je to směs vlny a alpacy.

Načrtla jsem si na papírky jak by vesta mohla vypadat

(já jsem taková papírková - už bych si konečně měla pořídit

blok nebo sešit a čmárat si tam).

 Vestu pletu z těchto dvou barev.

A tak si cvakám cvaky, cvak...