RAKYTNÍK V ZAHRADĚ...

nám roste teprve třetím rokem a evidentně se mu u nás líbí.

Letos byl poprvé obsypaný plody a já měla velikou radost.

Pečlivě jsem tři dny sbírala jednotlivé kuličky, opatrně obírala jednu větvičku po druhé, a i tak jsem byla pěkně popíchaná a poškrabaná, ale to mne vůbec neodradilo.

Četla jsem různé rady jak na to : větvičky ostříhat, dát zamrazit a pak oklepat - no neumím si představit jak ty větve pracně cpu do mrazáku :o)). Také se prý dá prostěradlo pod strom, částí gumové hadice se klepe do větví až kuličky padají na zem - ani to se mi nelíbilo, mlátit do stromu.

Takže opravdu trpělivost a obrat ručně - to jediné mi z toho všeho vyšlo jako nejlepší varianta. 

 

Máme koupené dvě rostliny - samce a samičku, tak jak to má být. Oba keře se mají čile k světu a aby příliš nepřerostly, bude muset docházet k prořezu, ale to nechám na manželovi.

Já se vrhla na zpracování.

Nejdříve jsem zkusila z jedné várky sirup. Z odšťavňovače jsem získala šťávu, tu jsem smíchala v poměru na 400 g tekutiny 600 g cukru a chvíli povařila. Během varu jsem sbírala vytvořenou pěnu.

Poté jsem horké nalila do sklenic a nahoře mírně zakápla rumem (nic jiného silnějšího jsem po ruce neměla), takže snad to bude trvanlivé.

Holt to musím vyzkoušet. 

 Ze získané drtě jsem si vařila čaj,  který jsem si přisladila medem, čímž svůj organismus připravuji na přicházející podzimní plískanice, aby mne žádný bacil nebacil :o).

Z další várky jsem opět uvařila sirup, počítám s tím, že když podělím děti, moc mi toho doma nezůstane, takže ať je raději zásoba větší.

A malé zbytky jsem naložila do medu.

To jsem zaslechla v televizi, že je vynikající.

Na džem bohužel již nevyšlo.

Rakytníky jsou opadavé, dvoudomé, trnité keře nebo stromy. Listy jsou celistvé a celokrajné, vstřícné, střídavé nebo přeslenité, řapíkaté až téměř přisedlé. Květy jsou jednopohlavné, bezkorunné, uspořádané v květenstvích vyrůstajících na bázi postranních větévek. Rozkvétají před olistěním. Samčí květy mají okvětí složené ze 2 volných blanitýchkališních lístků, obsahují 4 tyčinky a jsou uspořádány v drobných hlávkách. Samičí květy mají kalich trubkovitý, zakončený 2 laloky, obsahují jediný jednopouzdrý semeník a jsou uspořádány v drobných hroznech.  Plodem je kulovitá až válcovitá peckovice, u některých druhů podélně žebrovaná. Semena jsou uzavřená v kožovitém endokarpu, který od nich může být obtížně oddělitelný.
Plody rakytníku řešetlákového mají vysoký obsah vitamínu C a jsou konzumovány syrové nebo různým způsobem upravené. Z listů rakytníku vrbolistého se v Asii připravuje čaj a plody se používají k leštění zlata a stříbra.


Z rakytníku můžeme zužitkovat opravdu všechny jeho části, tedy plody, květy, listy, kůru i kořeny. Obzvlášť oblíbené jsou oranžové plody, i pro jejich vysoký obsah vitamínu C. Zrají od srpna do října, poprvé se ale objeví většinou až na čtyřleté rostlině.
Pokud jste dostatečně otrlí, můžete konzumovat čerstvé plody nebo jejich šťávu, ale pozor, obojí bývá dost kyselé, příjemnější je jejich konzumace v podobě marmelád, likérů nebo sirupů. Plody, kůru a listy můžete nasušit a použít na přípravu výborného čaje, plody není problém zamrazit a přisypávat třeba do koláčů nebo si vždy přihodit pár kuliček ráno do jogurtu (v tom případě nechte na tácku zmrznout jednotlivé plody a až pak je sesypte do krabičky, aby nebyly spojené k sobě.)

Rakytník v medu

Očištěné a omyté plody nebo jejich šťávu z odšťavovače smíchejte s medem, nalije do sklenic a uložte v chladu. Používejte ke slazení čaje nebo jen tak umlsávejte.

Rakytník v cukru

Plody rakytníku očistěte, omyjte a smíchejte se zhruba stejným množstvím cukru. Směs částečně rozmačkejte, rozdělte do sklenic a zasypte vrstvičkou cukru. Uložte na chladném a tmavém místě. Horní vrstvu cukru obnovujte po každém odebírání ze sklenice.

Rakytníkový džem s jablky

K očištěným rakytníkový plodům přidejte stejné množství oloupaných a nakrájených jablek. Podle vlastní chuti přidejte cukr. Směs krátce povařte, rozdělte do sklenic a na závěr ještě sterilizujte při teplotě 90 °C po dobu 15 minut.

 Tímto jsem letošní zavařování uzavřela a myslím, že jsem zásob na zimu připravila opravdu dostatek.

Tak zase příští rok...