VŠE CO ROSTE...

Opět nahlédneme do knihy Bílá magie.

Vše na zemi vibruje krásnou, nepřerušovanou silou. Tyto nevinné, avšak silné a mocné energie najdete všude. Všechno, co je zelené a co roste, je naplněno silným vědomím moudrosti a síly. A moudrost a sílu lze použít pro růst a rozkvět na duchovní úrovni. Tyto energie mohou vycházet z kůry stromu stejně jako z trávy pod našima nohama. Ač nemluví, neznamená to, že jsou mrtvé a nepotřebné. Naopak - jsou velmi živé a věřte tomu nebo ne - čekají na nás, až je budeme potřebovat a hledat jejich pomoc.

Někteří lidé se posmívají druhým, že rozmlouvají s rostlinami jako s lidmi. Bylo však dokázáno, že vztah s rostlinami má pozitivní výsledky. Obrací se k nim stále víc lidí, mnozí rostlinám dokonce zpívají nebo hrají.

Občas na mě někdo překvapení pohlédne, když na svých každodenních toulkách přírodou objímám strom. Nemohu si však pomoct - dělá mi dobře stromy objímat. Od silných a zdravých stromů získávám energii a moudrost. A těm, které vypadají trochu smutně, předávám dotykem dlaní léčivou energii zase já. Je to kouzelná zkušenost. Nejenže jsem venku v přírodě a s ní, ale cítím, že tam patřím a že jsem její součástí.

Náleží do ní nádherné rostliny, stromy, léčivé byliny a květiny. A vše má svůj smysl. Naši předkové si této pravdy byli vědomi a předali nám ji - zeleň má nejen léčivé, ale i magické účinky. Tak například heřmánek nepoužívali pouze při kolikách, horečce, na trávení nebo k mytí vlasů, ale využívali také magickou sílu heřmánku v koupelích lásky nebo ho dávali do ochranných či očistných váčků.

Vždy mám doma čerstvou bazalku a rozmarýn. Ihned po nasbírání na zahrádce je zpracuji. Rozmarýn je dobrý v kuchyni stejně jako na ochranu. A bazalka udržuje finance v pořádku a v bezpečí. Tyto silné a mocné bylinky nemohou škodit, nemíchejte je však dohromady, každá má speciální vlastnosti a nejlépe působí pro zajištění požadovaného výsledku či změny samostatně.

Tato kapitola mi mluví z duše. Pokaždé když se ocitnu v lese, u rybníků, v horách, cítím v sobě neskutečnou energii a pocit radosti. Nebylo tomu tak vždy, ale až postupem času jsem si začala uvědomovat, že právě na těchto místech se cítím tolik šťastná.

 

Jen jsem nahlédla na fotky z loňského roku a už se tolik těším.

Na to, co přijde s nadcházejícím jarem, na to, co mne čeká při našich výletech do přírody, na lesy, louky, rybníky, skály a kopce.

Je to otevřená náruč...

NEDĚLE MÁ BÝT...

odpočinková. 

To neustále připomínám svému muži, což v mém podání znamená výlet, procházka, prostě někam vyrazit a v jeho případě odpočívat na gauči :o).

Většinou se však i tak shodneme, on ví, že příroda je nejlepší doktor a pokud je příznivé počasí, razíme ven.

Máme velikou výhodu, že ujedeme pár kilometrů a jsme v nádherné přírodě, ať se vydáme na kteroukoli ze světových stran.

Zajeli jsme do Kytlice, která se nachází v CHKO Lužické hory.

Historie obce Kytlice

Území obce Kytlice prošlo neobyčejně složitým územním, majetkoprávním a správním vývojem. Od středověku byla vedle sklářství jeho rozhodujícím faktorem příslušnost ke dvěma různým panstvím. Sloupskému a českokamenickému. V jejich rámci se vytvořily dva samostatné katastry, které pojímaly každý po dvou obcích: Hillův Mlýn s Dolním Falknovem a Falknov s Kytlicemi a s částí Hillova Mlýna. Tyto vesnice byly samostatnými obcemi. Vzájemné vztahy byly neobyčejně složité. Prakticky u nás není známa obdobná situace.

Rozhodující význam pro vznik a vývoj zdejšího osídlení měla říčka Kamenice. Její síla poháněla vodní kola. Kamenice patřila od nejstarších známých dob k majetkům děčínské kastelánii. Od té se oddělilo kolem poloviny 13. století území Českokamenicka a Benešovska. Na tomto území se zformoval rod Markvarticů. Na konci 13. století skončil pozemek v rukou pánů z Michalovic, kteří začali s kolonizací území.  

Sklářská minulost uvedla oblast Kytlicka do širšího podvědomí. Obyvatelé byli velmi zruční a vynalézaví, odjížděli do ciziny a pomáhali českému sklu získávat ve světě dobré jméno. Řemeslná a živnostenská činnost byla velmi závislá na světových trzích. Sebemenší výkyv v cenách skla se okamžitě projevil na životních podmínkách obyvatelstva. Ale nejen trhy tuto skutečnost ovlivňovaly. Kruté následky zanechaly na Kytlicku hladomory ve 40. letech 19. století, kdy v důsledku neúrody stouply nesmírně ceny potravin, navíc vypukla odbytová krize ve sklářství. Kritickou situaci se snažili zachránit kněžna Vilemína Kinská a majitel kytlického statku dr. František Kittelt. Podařilo se jim zaměstnat stovky místních obyvatel budováním cest. 

Na každém kroku zde míjíte nádherné roubené domky, jsou rozeseté po loukách z obou stran kolem hlavní silnice a železnice.

Lesy jsou udržované, bohaté na zvěř.

Jezdíme sem hodně často a velmi rádi jak v zimě, tak vlastně po celý rok, 

vždy je zde nádherně.

A když jsem chtěla fotit v lese, oznámil mi červený text na foťáku, že

baterie je vybitá. Vytáhla jsem  mobil, že ještě něco nafotím alespoň s ním, ale najednou mi opět krátký text sdělil, že nemám místo v paměti.

Není nad technické vymoženosti.

Roubenky tedy budou příště :o). 
Tím pádem jsem vám ani nemohla ukázat krásnou chalupu, kterou obýval pan Miroslav Horníček, který zde trávil své odpočinkové dny, zde tvořil a pokud si vzpomínám, točil v Kytlici i film Táto, kup mi štěně (teda to vím z vyprávění :o), ne že bych byla tak stará a pamatovala si to).

 

Poslední fotkou byl tento pařez.

Já tam vidím krásné srdíčko.

A vy ...?

SOBOTNÍ ŠPACÍR...

jsem nemohla vynechat, sluníčko mne vytáhlo ven a i když jsem šla samotná, vůbec mi to nevadilo.

Manžel totiž kategoricky prohlásil, že nutně musí zalézt do skleníku, vyčistit vše, dát mu jarní čistý kabátek (to znamená, že ho vzal vabkou zevnitř i zvenku) a zasázet ředkvičky.

Na to jsem neměla žádný argument.

Popadla jsem foťák a prošla svůj malý oblíbený okruh městem.

 

 Sluníčko si však se mnou hrálo na schovávanou, na druhém kopci začalo foukat a já byla ráda, že jsem dorazila domů, kde jsem se posléze příjemně zahřála horkou kávou.

Manžel mezitím krásně očistil skleník, zasázel ředkvičky a tak jsme oba byli spokojeni, každý měl svou

hezkou chvilku ... :o).

 

MALÉ ŠÁTEČKY...

V pátek jsme byli nečekaně pozvaní na večer na malou oslavu narozenin a tak jsem vymýšlela co v rychlosti upéct a vzít sebou.

Listové těsto vždy vše zachrání.

A když je doma již to rozválené, jde příprava od ruky ještě lépe.

Rádýlkem jsem si připravila malé čtverečky, nakrájela oloupaná jablka na malé kousky, těsto jsem vkládala do papírových košíčků, doprostřed kousky jablek, poprášila zlehka skořicí, zabalila jako šáteček a dávala do formy na muffiny, kde jsem každý ještě potřela rozšlehaným vejcem.

Z jednoho těsta mi vycházelo akorát 12 kousků.

Zpracovala jsem čtyři těsta, protože když první vychladlou várku ochutnal náš Radek, jen pochvalně mručel a koulel očima s obavou, že to snad všechno odnesu pryč :o).

To jsem mu nemohla udělat, zpracovala jsem tedy všechna těsta co jsem měla v lednici a tím pádem jsem měla napečeno i na víkend.

Na návštěvě šátečky měly veliký úspěch, jen se po nich zaprášilo.

Musím říct, že v těch papírových košíčkách to vypadá moc hezky, samotné se mi to líbilo a tak příště vyzkouším i s jinými náplněmi.

Vždyť sladkých dobrot není nikdy dost...

 

TEMNÉ KOUTY...

Gillian Flynnová, která vydala tři romány s kriminální zápletkou, jež dobyly přední příčky žebříčku bestsellerů New York Times - po Ostrých předmětech (2006), Temných koutech (2009) přišla v roce 2012 Zmizelá, která tomuto žebříčku několik týdnů vévodila.

Anotace :

Libby Dayové bylo sedm, když se její matka a dvě sestry staly oběťmi „satanistické vraždy“ v kansaském městečku Kinnakee. Libby přežila – a u soudu se proslavila svědectvím, že je zabil její patnáctiletý bratr Ben. O pětadvacet let později ji vyhledají členové neoficiálního spolku zaměřeného na notoricky známé zločiny. Doufají, že objeví důkazy svědčící o Benově nevině. Libby zase doufá, že na své tragické minulosti něco vydělá… Psychothriller Temné kouty (2009) americké bestselleristky Gillian Flynnové, autorky kultovních kriminálních románů Zmizelá (2012) a Ostré předměty (2006), vyhlásil časopis Publishers Weekly nejlepší knihou roku. Hlavní roli v připravované filmové adaptaci ztvární Charlize Theronová (držitelka Oscara za snímek Zrůda).

O spisovatelce jsem četla dobré recenze, a tak jsem si vybrala z její tvorby zlatou střední cestu, zvolila jsem Temné kouty.

Když na knihách vidím označení Bestseller, mívám občas zkušenost, že to je přehnané a kniha nebývá zase až tak dobrá, či přímo vynikající.

Z Temných koutů jsem byla nejdříve v rozpacích.

Dějová linka se střídala obdobím současného života Libby jako dospělé ženy, s obdobím časového úseku jejího dětství a hlavně dne, kdy došlo k vyvraždění její rodiny, který je popisován hodinu po hodině z pohledu bratra Bena, z pohledu matky Patty. To mi nevadilo, zvykla jsem si na přeskakování v každé kapitole. Jenže při postupném rozkrývání jednotlivých postav mi rostl adrenalin z neschopné Patty, která se nedokázala postarat o rodinu, o domácnost, o farmu, když je opustil (již poněkolikáté) její manžel. Ten byl naprostý povaleč, zadlužený hráč, člověk k ničemu. A ona nebyla schopná svou rodinu před ním spolehlivě ochránit.

Vytáčela mne divokost a i až hloupost Benyho, jeho naprosté propadnutí vlivu věčně zfetované Diondry a její podivné zálibě v satanismu.

Až mne mrazilo z toho, jak psycholog může ovlivnit malou sedmiletou holku a vsunout jí do úst svědectví jak se vše tehdy odehrálo, jakým způsobem ostatní rozhodovali o osudu jednoho patnáctiletého kluka.

Na dva tři dny jsem musela knihu odložit, ale pak jsem si řekla, že vlastně v tom všem je ta psychologie, zamyslet se nad chováním jednotlivých postav, snažit se vcítit do daného prostředí a okolních vlivů.

A pak jsem už jen četla a četla.

Cítila jsem, že nic nebude tak jak se jeví, tušila jsem proč se Ben nehájil, proč se vlastně víceméně dobrovolně nechal zavřít. Bylo mi jasné, že on to nemohl spáchat, nikdy by své rodině neublížil.

A rozuzlení ?

Bylo překvapivé, nečekané a trochu mi pokazilo dojem, protože to čtenář naprosto z ničeho nemohl vydedukovat.

Skoro rána pod pás.

Přes to všechno ve mně kniha zanechala silné emoce a stopu, celý následující den se mi vracely myšlenky na dočtený příběh.

On se klidně může stát dnes, zítra, pozítří, kdykoli a kdekoli... 

 Úryvek z knihy :

Vpomínala jsem na vlastního cvokaře, k němuž jsem chodila po vraždách. Na doktora Broonera, který na naše sezení vždycky chodil v modrém, tedy v mé oblíbené barvě, a dával mi různé pamlsky, když jsem řekla, co chtěl slyšet.
Pověz mi, jak jsi viděla Bena s tou brokovnicí, jak zastřelil tvoji matku. Vím, že je to pro tebe těžké, Libby, ale když to řekneš, když to řekneš pěkně nahlas, pomůžeš tím mamince i sestrám, pomůžeš sama sobě, aby ses začala hojit. Nepotlačuj to v sobě, Libby, nepotlačuj v sobě pravdu. Můžeš nám pomoct zajistit, že bude Ben za to, co provedl tvé rodině, potrestán. Chtěla jsem být statečná holka a říct, že jsem Bena viděla, jak mi rozsekává sestru a zabíjí matku. A chtěla jsem pak dostat burákové máslo s meruňkovým džemem, svoji oblíbenou pochoutku, kterou mi doktor Brooner vždycky nosil. Nejspíš doopravdy věřil, že mi pomáhá.
Poté co jsem svou svědeckou výpovědí zpečetila Benův osud, dal mi doktor Brooner odznak ve tvaru hvězdy s nápisem Superchytrá Superstar.

 

DOPLETEN...

Early Autumn Cardigan.

Návod zde 

 

 Dokončila jsem včera svůj pletený cardigan z příze NEPAL od Dropsu.

65% Wool, 35% Alpaca

barva 0618

spotřeba necelých 70 dkg

jehlice č.4 a 5

 Vybrala jsem si velikost L, nechtěla jsem svetr příliš na tělo a musím říct, že rozměry sedí naprosto perfektně. Pletení byla pro mne výzva, neboť jsem nikdy nepletla svetr vcelku na kruhové jehlici, nepletla jsem rukávy na ponožkových jehlicích, které se posléze připojily a sedlo se pak pletlo vcelku.

Manžel když viděl jaký ranec mám v klíně, jen nevěřícně kroutil očima.

 Vše dopadlo skvěle, sešívala jsem pouze malé otvory v podpaží. Způsob pletení se mi fakt líbil a určitě si takto upletu ještě další, ze slabší příze.

Svetr je teplý, příjemný a na jaro jak dělaný :o).

Zvládla jsem to, hurá ...

 

PLNĚNÉ TORTILLY...

 

Tortilla (španělská výslovnost tortija) je placka, původem ze španělské kuchyně, která byla přes španělské dobyvatele přenesena do Nového světa, kde se ujala hlavně v Mexiku.
V mexické kuchyni se tortilla vyvinula v placku z převážně kukuřičné mouky, sloužící po zavinutí jako základ anebo příloha k mixu různých dalších ingrediencí.
V Mexiku se jedná o často používaný kulinářský prvek, něco jako chléb v Evropě anebo rýže v Asii. Může se jednat o skromnou večeři, anebo o báječnou hostinu, to vše záleží pouze na kvalitě a pestrosti náplně.
Formou polotovarů se dostaly tortilly i k nám.



Většinou kupuji balení 6 kusů tortill mexického typu, ale můžeme si placky upéct doma vlastní :

2 šálky hladké mouky
1 lžička soli
asi 50 g sádla
0,5 šálku vlažné vody

Na vále smícháme mouku, sůl a sádlo. Za postupného přilévání vody uhněteme tuhé těsto. Těsto musí být hladké. Můžeme jej dále zpracovávat okamžitě, nebo jej uložit na 24 hodin v mikroténovém sáčku do lednice. Při dalším zpracování by však mělo mít pokojovou teplotu.
Těsto rozdělíme na 10 až 12 kousků a na pomoučeném válu jej rozválíme na tenké placky, které opečeme na rozpálené suché litinové plotně, cca 30 sekund z každé strany. 

Já je ještě doma nezkusila, to se přiznám :o).

Připravím si :

- anglickou slaninu (nebo kuřecí maso)
- sušená rajčata (zde má vlastní ze zahrádky)
- zelené olivy
- červenou cibuli, česnek
- ochucenou rajčatovou omáčku
- zakysanou smetanu
- sýr Grano Padano 

Orestuji na malé kousky pokrájenou slaninu s cibulí na čtvrtky, pokud bude slanina víc prorostlá, odeberu vyškvařený tuk.

 Do pánve přidám česnek, olivy pokrájené na malá kolečka a skleničku sušených rajčat, mírně osolím, zaliji ochucenou omáčkou a chvíli společně povařím.

Tortilly můžeme ohřát na pánvi (nasucho) nebo v mikrovlnce na talíři.
Na placku rozprostřu směs a posypu sýrem, buď zaroluji jako palačinku nebo překládám do kapsičky.
Zdobím zakysanou smetanou, kterou ochutím mírně rozdrceným česnekem.

Je to vynikající oběd a pokud vynecháte slaninu a přidáte víc zeleniny, je to skvělá večeře...