Z jiného soudku...

než byl můj úterní vystresovaný příspěvek.

Máte rádi rekonstrukce? Ve své domácnosti asi až tolik ne, ale podívat se mezírkou někam jinam možná ano. Já totiž proměny Před a Po mám moc ráda. Bavily mne i pořady v televizi, když účastník/rodina vyhráli proměnu a mohla jsem sledovat jak se architektům, návrhářům, stavebním partám a bytovým desingérům vše povedlo. Pravda, nevěřila jsem rekonstrukcím tohoto typu proměnu během týdne, neboť všechny stavební práce mají i nutné technologické přestávky, ale budiž. Výsledky většinou byly úžasné, i když u některých lidí by mne pak následně zajímalo, jak vše dokázali užívat a udržovat.

I nás čekala rekonstrukce, vlastní, nebyla vyhraná, ale dlouho plánovaná. A já se jen tak zlehka o ní s vámi podělím, protože to je zřejmě naše poslední bytová přeměna.

Změna koupelny. 

S přibývajícím věkem si uvědomujeme víc a víc, že mohou přijít fyzické, zdravotní problémy a používání vany by mohl být problém. A nyní ještě máme energii na změnu.

A tak nás čekalo odstranění vany, instalace sádrokartonů, nové obklady a usazení sprchového koutu. Domnívala jsem se, že to až tak náročné nebude, žádné překážky by se vyskytnout neměly, vše bude hotové brzy. A vzhledem k tomu, že v podkroví je malá koupelna, nebudeme mít ani problémy s dodržováním hygieny!

Nejprve jsme rok domlouvali zedníky a až na potřetí to vyšlo. Jeden slíbil, pak měl dlouhodobé zdravotní problémy a ani se nám neozval, že přislíbenou práci nebude moci dodržet. Hledali jsme dál. Další slíbil, že se přijde podívat a zkusí nás do nějakého termínu vměstnat. Ani nezavolal, nebral telefon. Už jsem byla rozčarovaná. Náhoda však přispěla, že vše se v dobré obrátilo a díky neteři, která s manželem koupili byt a našli si firmu na rekonstrukci, jsme se s šéfem mohli domluvit na termínu. Předpoklad byl v červnu, nevyšlo to, další termín prý bude možný v září. Nakonec to byl konec října. Venku už prudký podzim. To se vám do rekonstrukce moc nechce, ale vybírat si člověk nemůže.

Nastaly různé peripetie technického rázu, ale vše se vyřešilo, pracovali u nás dva řemeslníci a byli moc šikovní.

Jeden z  nich měl rád sladké, já obden pekla koláče a ke kávě jsem mu vždy nakrájela několik kousků. Když skončili a loučili jsme se s nimi, pochválil mi mé sladkosti, že prý moc dobře peču! Tak to bylo od něj hezké. A také nám poděkoval, že jsme se k nim hezky chovali... byli Ukrajinci, kteří v Česku žijí a pracují již více let. Tak nevím, jaké měli zkušenosti.

Tak teď ještě ta fotodokumentace. 

 

Teda, dnes to bylo dlouhé, že?

Ála

Během jedné chvíle...

jsme včera před půlnocí byli s mužem v naprostém šoku. Už jsem ležela v posteli a sledovala na notebooku můj oblíbený seriál Komisař Montalbano, když mi cinkla sms. Sousedka mi psala, že nám z komína dost silně lítají jiskry. Rychle jsem na sebe naházela nějaké šatstvo a letěla do obýváku, kde se díval manžel ještě na televizi. Oba jsme se vyřítili na dvůr a náš pohled vzhůru byl jak noční můra z hororu. Z komínu létaly velké jiskry vysoko k nebi a silný vítr, který u nás vane již třetí den, je rozséval po celé střeše. Na nic jsme nečekali a okamžitě vytáčeli 150. Já jsem se i v tom mrazu celá roztřásla. Naštěstí máme v místě bydliště požární stanici hasičů Ústeckého kraje a i dobrovolné hasiče. Krátce zazněla siréna a již přijíždělo osobní auto, byli ze služebny Policie ČR a vzápětí za nimi již blikaly dvě hasičské cisterny, z kterých vystoupilo několik hasičů a začali nás uklidňovat. Během chvilky dorazilo i třetí auto, tam byl naložený písek, kdyby ho potřebovali větší množství.

zdroj: internet

Velitel zásahu vydával pokyny s tím, že to bude dobrý, že vše zapískují a nebude nutné používat vodu, jedná se jen o zahoření a jiskry. Byli u nás hodinu, vše uhasili, zkontrolovali komín termokamerou, důkladně prohlédli celou střechu. Komín byl úplně čistý, na podzim jako každý rok proběhl kominický servis. 

Při příjezdu od nás hned chtěli záznam o kontrole spalinové cesty, ten jsem i přes ten šok hned přinesla. To jsme měli v pořádku.

zdroj: internet

Celý problém vznikl na vršku komína, který máme vyvložkovaný a v části té nerezové "roury" došlo k zadehtování a tam vzniklo zahoření a k výraznému jiskření. Prý se to stává často. Nevím, topíme v domě 40 let a nikdy se nám toto nepřihodilo. Velitel zásahu sepsal protokol, informoval nás o všem co prováděli za opatření, znova nás uklidňoval. Moc jsme děkovali, všichni se chovali naprosto profesionálně. Dokonce ses mne jeden z nich ptal, jestli jsem v pořádku, jestli mi není špatně, zda jsem dostatečně obléknutá.

zdroj:internet

Nesměli jsme topit 24 h, do doby, než nám kominík vše dočistí a sepíše zprávu o možnosti opět komín používat. Ten naštěstí přijel dnes před dvanáctou a ještě jednou proběhla kontrola a vyčištění.

zdroj: internet

Teď už ze mne stres trochu opadl a tak mohu o tom psát, ale ten strach, že nastane požár a přijdeme o dům, byl opravdu veliký.

Spala jsem asi 4 hodiny a druhý den jsme děkovali sousedce, že si všimla a hned se ozvala. Ona se totiž prý šla podívat z okna na polární záři! Záře byla, ale úplně jiná než čekala.

Nakonec vše dopadlo dobře.

A tak jsme si z toho všeho museli vzít to lepší.

Střechu nad hlavou máme

a dům prolitý vodou ne.

Už nechci myslet na to, co vše se může 

během jedné chvíle stát...

Ála

Trochu jiná knížka...

než obvykle, na mne čekala pod stromečkem, byla totiž o pletení. Přiznám se, že jsem si ji vybrala, objednala a vydržela až do Štědrého dne ji nerozbalit. Já mám pevnou vůli!

Často v podcastech o pletení, které sleduji, se objevují tipy na knížky o pletení s návody, jenže jsou vždy v anglickém jazyce a já anglicky neumím. Sice pletu podle anglických návodů již zcela běžně, ale mrzelo by mne, že si nemohu přečíst doprovodné texty návrhářek, o to bych byla ochuzena.

Když na podzim loňského roku v podcastu Woolpointu, Zuzky a Bětky, vyšlo najevo, že Bětka navrhla, sepsala návody, nafotila a bude vydávat českou pletařskou knihu, zajásala jsem a předobjednala jsem si ji. 

Knížka obsahuje 10 návodů na doplňky - šátky, šály, návleky na ruce, čepice a ponožky. Vším nás provází srdečná slova o pletení, o přírodě a fotografování, které je dalším koníčkem Bětky. Všechny projekty jsou skvěle nafocené.

A musím ještě na Bětku prozradit jednu věc. Je překladatelkou knih anglického autora detektivek Tima Weavera pro nakladatelství Mysterypress, takže u mne, milovnici detektivek a krimi příběhů, získala další knižní plus.

Jako první projekt jsem si vybrala, světe div se, šátek s názvem V ostružiní, protože jsem nutně potřebovala šedočervený šátek ke svému zimnímu kabátu (a nejen k němu, mám červený i baloňák!). Při mrazení a složení šátků podle barev jsem zjistila, že do červena mám jen jeden.

Přesně na nový rok jsem šátek nahodila a dnes již vyblokovaný mohla nafotit. Použila jsem ponožkové příze, šátky z nich jsou příjemné, lehké a cenově příznivé. Šátky z merina jsou nádherné, luxusní, ale také je nutné již hlouběji sáhnout do peněženky. Pár jich takových mám a střežím si je jako oko v hlavě.

Zatím ještě nejsem rozhodnutá, který návod bude následovat, zda čepice nebo ponožky, ale jak se znám, postupně upletu z knížky vše. 

A dostala jsem ještě jednu knihu, z které jsem měla také velkou radost, to bylo opravdu vánoční překvapení. Minulé svátky mi Ježíšek přinesl Gazely, letos novinku Manželství.

 

Stále se mám na co těšit.

Ála

K čemu je mráz...

toť otázka, že? 

Většinou se zlobíme, že je nám neskutečná zima, že musíme více topit, že se nám nechce vystrčit z domu ani nos, že brzy ráno vstát a jít do práce je nadlidský výkon, že pod peřinou je nejlépe. Ano, vše naprosto chápu, mráz a ledový vítr opravdu ráda nemám.

Jenže mráz se neskutečně hodí nám pletařkám a velmi ho vítáme.

Jakmile udeří, v tu chvíli vytahujeme všechny své pleteniny, táhneme sušáky na balkon či terasu a na něj věšíme na ramínka svetry a šátky, šály a nákrčníky. Veškerá vlna miluje mráz, neboť po vymrazení je jí skvěle.

...svetry na ramínkách jsem obměňovala třikrát...

Lehce navlhne, nadýchne se a mráz hlavně zničí veškeré případné nežádoucí návštěvníky v nitkách. Tím myslím vajíčka nenáviděných šatních molů. Sama mám s nimi neblahé zkušenosti, kdy mi již, i přes veškerou péči, napadli několik svetrů. Ani je nemusíte vidět poletovat, de facto o nich ani nevíte a stejně se jim podaří škodu učinit. 

Obecně se vlněné věci nemusejí příliš prát, stačí je nechat řádně vyvětrat, v zimě přejít mrazem a jsou nadýchané, voňavé, čisté. Stačí jednou za rok oprat. Letní pleteniny samozřejmě je nutné vyprat častěji, více se potíme a také obsahují většinou bavlnu, len či hedvábí a to si vyžaduje zase jinou údržbu.

Avšak věci vlněné, ty prostě milují zimu a mráz.

Výborné je také, při větší nadílce sněhu, rozprostřít svetry přímo na sníh, a sněhem je i posypat. To jim také velmi svědčí. 

Já mám však zimních svetrů za ty roky docela hodně a nechce se mi jimi obkládat zahradu, takže je dávám na ramínka na sušák a několik hodin je nechám mrazit. 

Takže jen a jen z tohoto důvodu mám 

na chvilku ráda mráz.

Já totiž miluji Léto, Slunce a teplo.

Ála

Pletené večery...

Pod tímto názvem se schází v Děčíně skupinka žen, které milují ruční práce a zejména pletení. Shodou milých okolností mne k sobě přizvaly a já s nadšením před rokem a půl přijala. Mnohokrát jsem si říkala, že bych byla šťastná, kdyby některá z mých kamarádek pletla a mohly jsme spolu sdílet své projekty a plést, ale bohužel takovou nemám. V této skupince jsem je však našla a jsem za to velmi vděčná.

Pletařská komunita je v České republice celkem silná. Mnohokrát mne překvapilo, kolik mladých žen a dívek se pletením zabývá, což je vidět na portále Ravelry.com, kde se mohou registrovat pletařky z celého světa. A já tam mám plno virtuálních spolupletařek, z Německa, z Kanady, z Austrálie, z Japonska, ze Slovenska a jiné. 

zdroj: Ravelry.com

Vrátím se však k té naší malé a milé skupince, kdy se potkáváme každou první středu v měsíci v kavárně, pochlubíme se s novými rozpleteným projekty, s dokončenými, povídáme si o přízích, ale probereme samozřejmě i jiná témata. Před předloňskými vánocemi jsme si navzájem pletly Tajemnou záložku do knih, to byl moc hezký počin. 

Upletla jsem jich víc a použila pro obdarování i pro jiné kamarádky, které jsou milovnice knih.

O právě uplynulých svátcích byl ponechán výběr pro malý dárek na každé z nás.

Dostala jsem nápad naplnit šité sáčky mou usušenou levandulí ze zahrady a uháčkovat na ně bavlněné pytlíčky. Levandule je vhodná do prádelníků, kde uchováváme pleteniny, které tolik milují moli. Už mám s nimi vlastní zkušenosti, protože bydlíme v domku se zahradou a tak se k nám hodně stěhují. 

Do pytlíčků lze vložit místo levandule i mýdlo, oni moli ty přílišné vůně nemají prý rádi. 

Levanduli v zásobě ještě mám,

bavlněné příze také,

pytlíčky jsou rychlý projekt a

tak nekončím.

Dárků není nikdy dost.

Ála

Byly poklidné...

právě uplynulé vánoční svátky a za to jsem ráda. Vše proběhlo tak, jak jsem chtěla, až na pár drobností, které jsem však ovlivnit nemohla a cíleně jsem se nenechala rozhodit.

Co mne nejvíce uspokojilo?

Že jsme shlédli najednou tolik krásných pohádek, jak nikdy v životě a hlavně jen ty bez reklam.

Že jsme se oprostili od špatných zpráv a nesledovali televizní noviny, zpravodajství.

Že jsme se během svátků odstřihli na několik dní od sociálních sítí.

Že jsme s manželem dodrželi naše malé předsevzetí a chodili na každou adventní neděli do centra dění v našem městě. Do kostela na koncert, do kaple na prohlídku betlémů a na koncerty, do cukrárny a nové kavárny na svařáčky. Krásně jsme se prošli, nasáli atmosféru Vánoc, žádný shon, žádný stres, jen klid a radost.

O silvestrovské půlnoci jsme si popřáli co nejvíce zdraví, vše ostatní pak jde ruku v ruce. Ukončil se rok a nastává opět další nový.

Každý den stále chodíme na procházky v okolí, přírodu máme nadosah, za to jsem velmi vděčná. Kdo má oči otevřené, ten zahlédne spoustu obrazů, které nám paní Příroda namaluje.

Nikdy si nedáváme s manželem předsevzetí do roku nového, ono to velký smysl asi nemá, ale tentokrát jsme si slíbili, že se budeme co nejvíce věnovat hlavně sami sobě, dopřejeme si více kulturních zážitků, které jsme v době covidové ohledně zákazů opustili, a kdy se posléze chuť na divadla a kina vytratila. A náš pozdější poslední divadelní zážitek byl takový, že jsme o přestávce naprosto otrávení odjeli z divadla domů.  Budeme hledat i v blízkém okolí zajímavé kulturní nabídky, abychom nemuseli jezdit nikam daleko. 

 Tak se nechám překvapit

a těším se na vše nové, krásné a radostné.

Ála

Už máme nový rok...

  a já mám pro vás ještě jedno přání:

Ála