I PŘES OSLABENÍ STÍHÁM ...

jakž takž co je potřeba.
Do noci jsem včera kompletovala dárek pro Jonáška, zbytek dodělala dnes dopoledne. Sice se necítím stále vůbec dobře, ale co zvládnu, to prostě zvládnu, hlavně se  nesmím nervovat.
Upekla jsem dvě vánočky, zpracovala do košíčků čokoládové lanýže, večer ještě naplním mini košíčky. I zázvorové hrušky jsou již ve sklenicích a připravené jako dárky pro kamarády. Jen vše nestíhám fotit :o(.

Tak alespoň na obrázku malý lvíček a já doufám, že se malému bude líbit a stane se jeho kamarádem. Nejdéle mi trvala aplikace hřívy, to bylo nekonečné.

Tak jsem si chvilku odpočinula u počítače, uvařím krém do těch košíčků a sobě opět čaj s medem a citronem a pokusím se ještě během večera něco pracovního zvládnout.

Už mi zbývá jenom pátek :o).

Dny, které jsem byla zdravotně mimo, mi opravdu chybí...

 

SPIKLI SE SNAD ...

proti mně všichni čerti.
Celý rok jsem nebyla nemocná a nyní si to vybírám vše najednou. Po týdenní střevní chřipce a zřejmě vlivem oslabeného organizmu mne skolilo silné nachlazení.
V sobotu jsme totiž zajeli nasát alespoň trochu vánoční atmosféry na náš oblíbený Slet andělů na jarmarku v Úštěku a tam jsem zřejmě nastydla nebo chytila bacil v davu lidí. Každopádně v pondělí jsem se chystala na setkání s kamarádkami a najednou jsem měla pocit horkosti, naměřila jsem zvýšenou teplotu. I přesto jsem alespoň na chvilku šla. Druhý den už jsem musela zůstat v posteli a ládovala jsem se čajem s rakytníkovým sirupem. Pár dní do vánoc, nemůžu přeci dlouho ležet. Nemám upečenou vánočku, nemám zabalené dárky (hlavně, že jsem je nakoupila dva měsíce předem!), neměla jsem udělané naše oblíbené vánoční bejlíz, čokoládové lanýže, zázvorové hrušky (Helenko, tyhle dobroty mne u tebe moc zaujaly), nemám dodělaný dárek pro Jonáška. Nastoupila panika.Musím to zvládnout, prostě musím.

Zmátožila jsem se a se zabaleným krkem a kouřícím hrnkem čaje vše doháním.

Když jsme ležela v posteli, projížděla jsem telefonem mé oblíbené blogy a zjistila jsem, že v některých domácnostech stojí již ozdobený vánoční stromek. To mne docela zarazilo :o), proč tak brzo ? Neztrácí tím celý Štědrý den své kouzlo pro děti ? To těšení se na rozsvícený stromek a na DÁRKY od časného rána. Ano, pokud jsou již děti větší a ví, jak to s nadělováním je, určitě se zapojí do zdobení, ale u nás to bylo, je a bude vždy maximálně den předem :o).

Já si jdu uvařit další dávku čaje a budu si moc přát,

abych vše zvládla ...

 

 

 

DALŠÍ RADOSTNÝ OKAMŽIK ...

mi nastal příchodem obálky od Katky.

Ač jsem v její předvánoční soutěži nebyla výherkyní, rozhodla se udělat radost ještě třem dalším a byla jsem mezi nimi i já. Podruhé se na mne v tento čas usmálo štěstí.
Velmi si vážím toho, že v předvánočním hektickém období si našla chvilku a zabalila tyhle krásné ručně tvořené dárky.

 Přidala ještě na ochutnávku čajíky a bonbonky :o) a vložila ručně psané přání.


 

  

Katko, udělala jsi mi velikou radost a moc ti za to děkuji.

Dneska mám předvánoční setkání s kamarádkami a doufám, že jim svými malými dárečky udělám radost zase já.

Vždyť vánoce jsou přeci o radosti, laskavosti, štěstí a lásce ...

 

KDYŽ DOSTANU NEČEKANÝ DÁREK ...

mám radost jako malá holka.
A o mou radost se postarala Zdenička při losování na svém  blogu.
Připravila pro výherkyně nádherná přáníčka a krásné přívěsky andělíčků, které se mi tolik líbily, že jsem musela zkusit štěstí. I přesto, že nemívám štěstí ve hře, ale zato plno štěstí v lásce :o)), usmálo se přeci jenom tentokrát i na mne.
Dorazila obálka a v ní :

  

Uvnitř  bylo ručně vepsané přání k vánočním svátkům.

Zdeničko moc a moc děkuji. Andělíčka si zavěsím na kabelku nebo ke klíčům, abych ho měla stále u sebe.

Od pondělí nemám zrovna lehké období, neboť po víkendovém zápřahu mne skolila střevní chřipka a to dost razantně. Musela jsem zrušit dvě naplánovaná setkání a to mne velmi mrzí. Sice žaludek se již uklidnil, ale již dva dny nemohu nic pozřít, chuť nemám pražádnou a odejít z domova se stále ještě obávám :o).

Dneska ráno volal syn, zda bych nemohla pohlídat Jonáška, že holky také ulehly. Byla jsem na tom lépe, tak to šlo.

Myslím si, že těch KARAMBOLŮ už mi úplně stačí a vysílám prosby, abych i já už měla klid a pohodu.

  

Snad si to zasloužím :o)) ...

 

UPLYNUL ROK ...

a nás v sobotu opět navštívil pan řezník.

 

Rodinná zabijačka vepříka se v loňském roce těšila veliké radosti a úspěchu, což si zasloužilo opakování.
Už jsme věděli přesně co nachystat, co vše musíme mít po ruce a že řezník nemá rád žádné prodlevy, každý musí přiložit ruku k dílu :o).
V pátek jsme naloupali cibuli, česnek, uvařila jsem řádné množství krup, upekla jsem plech koláče, protože při zabijačce musí být po ruce sladké.
Sešlo se nás 9 dospělých, tři děti, tři psi a řezník.
V osm hodin dovezli prasátko a já málem omdlela. Z původně domluveného asi tak stokilového pašíka se vyklubal chlapák se 170 kg. Byl z domácího chovu a tam prostě žádné maloučké, bezsádelníčkové prý nechovají. Lomila jsem rukama, kamže to všechno maso a další zabijačkové pochutiny dáme. Místo krůty skončil v mrazáku krocan, místo malého vepříka se mi dral do domácnosti vepř jak hrom. Naštěstí nejmladší syn ve své mládenecké domácnosti má mrazáček naprosto prázdný a tak ho můžeme obsadit.
Sobotní den byl již od časného rána plný úkonů a já nachodila asi tak "sto jarních kilometrů", alespoň jsem se tak navečer cítila. Nějak jsem to vše přehnala a postupně mne srážela bolest zad, která se stupňovala a stupňovala. 
Byla jsem docela šťastná, když všichni odjeli, douklidila jsem co se dalo a po vydatné sprše jsem se dostala do polohy ležmo na gauč.
"Mami, ty teda vypadáš, lež ani se nehýbej, já ještě tátovi pomůžu promíchávat polívku a pak půjdu teprve domů", litoval mne syn :o).
Přes noc jsem zregenerovala síly a dopoledne se vrhla na balíčkování, na přípravu výslužek pro kamarády. Celé odpoledne jsem pak vše drhla dočista, muž uklidil v garáži a bylo hotovo.
A já byla také hotová - vyčerpaná a šťastná, že je to za mnou.

Muž hned v sobotu domluvil s řezníkem termín na příští rok.

Kdyby se tu sobotu ptali mne, asi bych řekla NE ... 

 

" VÁNOČNÍ CUKROVÍ ...

mami letos ani nepeč, raději udělej ovocný studený dort na svátky ", řekl mi nejmladší syn, který s námi bude trávit Štědrý den. " Ten kluk má pravdu," přidal se muž. " Stejně na to sladké nikdo nemá chuť, kam přijdeme, tam ho všude nabízejí, zůstává ležet na táckách a pak skončí v mrazácích. Škoda práce, času a nakonec i peněz."
Vánoce bez cukroví ?  Stále se mi honilo v hlavě - MÁM, NEMÁM ...
Psychicky jsem nevydržela a zadělala alespoň na linecké, na kakaovo skořicové kroužky a mini košíčky. Ať je trochu té symboliky vánoční na stole.
Měla jsem se na to vykašlat.
Recepty mám stejné mnoho let, některé ještě po mamince, ale nebyla jsem schopná vytvořit kompaktní těsto, stále se mi nespojovalo, drolilo se a já dumala čím to je - moukou, máslem ? Na linecké jsme použila mouku hladkou cukrárenskou, na košíčky klasickou hladkou a na poslední těsto na kroužky jsem už celá nešťastná zkusila Heru máslovou (ač vždy peču z másla), teprve toto těsto se chovalo normálně. Bylo to tedy máslem ? Ale neměla jsem koupené žádné "levné" máslo a tak bych očekávala, že kvalita je přeci jenom "zaručena".
První várku košíčků jsem jakžtakž vyklepla, ale docela se drolí i vychladlé, takže jsem zbytek těsta odložila a zítra zadělám raději jiné. Jsem z toho rozčarovaná a představa, že bych pekla jako kdysi 9-12 druhů cukroví a s každým těstem bych se podobně trápila, byla úděsná.
Někdy je asi lepší dát na radu mladších :o)), tímto synovu.
Manžel si libuje, že se mu podařilo před vánočními svátky zhubnout 7 kilogramů a já bych ho asi napečenými sladkostmi jenom dráždila. A mně také jenom prospěje příliš nemlsat (stejně na cukroví nikdy o svátcích nemám chuť).

   

-ilustrační foto pixabay.com -

V magazínu DNES jsem si přečetla zajímavý článek na téma vánoční cukroví. 

Alespoň kousek vám zde budu citovat :

Zastánkyně takzvaně tradičních metod, tedy výroby cukroví z másla či tuků na pečení, jsou poněkud vedle, když tvrdí, že tradiční vánoční cukroví má být právě takové. Blíže slovu tradice jsou paradoxně zastánkyně nových bio a raw trendů.
Naši předci, obyčejní lidé z venkovských chalup, totiž opravdu vánoční cukroví nepekli, ale připravovali dětem sladkosti ze sušeného ovoce, které nabodávali na větvičky a tvořili z nich postavičky panáčků a zvířátek. Pečené cukroví z těsta se tady objevilo, stejně jako zdobení vánočního stromku, až na počátku 19.století a bylo výsadou bohatých rodin, které měly na to, aby si koupily máslo a drahá koření dovážená z ciziny. První recepty na vánoční cukroví v podobě, v jaké ho známe dnes, se objevily v kuchařských knihách až na začátku 19.století. To, co se na Vánoce připravovalo dřív, je vlastně dnešním ideálem raw hospodyněk.

Nebylo by to sušené ovoce lepší ... ?  :o)

 

 

PŘEDVÁNOČNÍ KARAMBOLY ...

mne již ani nepřekvapují. Stávají se. Sice ne každý rok, ale když už k nim dochází, stojí za to.

Pamatuji si, jak se nám před mnoha lety porouchala televize dva dny před Štědrým dnem. Nebyla to žádná tragédie, ale kluci byli malí a na pohádky se moc těšili. Tehdy nebylo denně v televizi plno dětských programů a pohádek od rána do večera. Muž popadl televizi, naložil ji do auta (to se ještě tenkrát podařilo jedné osobě) a odvezl ji do okresního města nedaleko našeho domova. Tam jedině ještě mohl pochodit v opravně, u nás již měli zavřeno a dovolenou. Naštěstí to byla oprava jednoduchá a na Štědrý den dopoledne pro ni opět jel. Kluci byli šťastní :o).

- ilustrační foto -

- ilustrační foto -

 
Mně se v pondělí podařil parádní kousek. V dřezu jsem si chtěla posunout baterii ke zdi a ulomila jsem vyndavací sprchu. Než jsem zareagovala a zavřela páku,  stříkala voda až na okno (samozřejmě již vánočně umyté). Muž neměl radost. Viděla jsem to na něm. Okamžitě si představil jak musí odtáhnout dřez,  vše odpojit,  odmontovat rozbitou baterii a přimontovat novou. Baterii s vyndavací sprchou jsem si již nekoupila, už dvakrát se nám polámala a tak raději klasiku pákovku dřezovou.
Když se snažil tu starou odpojit, zjistil, že je vše zarezlé a nejde s tím hnout. Ani jsme nepípla :o). Nakonec se vše ulomilo a byla natošup vyndaná. Nasadit novou už bylo dílem okamžiku a já byla ráda, že montování je u konce. Vše usadil, napojil, vymyl celou dřezovou skříňku a já šla napustit vodu do konvice. Jenže jsem zjistila, že baterie je špatně usazená, páka v pozici studená voda je až u zdi. Zapomněl ji zkontrolovat zda je správně posazená uprostřed dřezu.
Nebyl na něj hezký pohled, měl docela naštvaný výraz :o)) a já se vůbec nedivila. Tak pod dřez opět vlezl a podařilo se mu baterii nějakým způsobem popostrčit, že nemusel vše znovu odpojovat.

Obden nám po celém domě praskají žárovky a muž jenom v obýváku už vyměňoval čtyři nové. Je to vždycky taková rána, že to vyhodí jistič.
Raději už domů koupil pořádnou zásobu nových žárovek :o).

- ilustrační foto -

Před pár dny jsem si pouštěla muziku na CD a najednou jsem nebyla schopná  otevřít kryt a vyměnit další CD. Ani ovladačem, ani tlačítkem na hifi věži, prostě nijak. Snad jedině násilím by to šlo, jenže jak k tomu dojde, můžu se s věží už rozloučit. Ale jak si budu přehrávat vánoční koledy ?

 

- ilustrační foto -

Na obrazovce televize se nám začaly před pár měsíci z bočních stran tvořit  mapy, takové skvrny a postupuje to. Když jsme zavolali opraváře, řekl nám, že můžeme být rádi, že to je na okraji a ne uprostřed, takže se na to ještě koukat lze, ale že oprava byl byla příliš drahá a milá televize má své odehrané, že nám doporučuje si raději koupit novou.

Když jsem minulý týden pekla koláč, zdálo se mi, že trouba nějak divně hřeje, vyzkoušela jsem i horkovzduch a ten šel taky bídně.

Jen jsem špitla, že nám asi odchází sporák...