AMATÉRSKÉ DIVADLO ...

a to pravé vesnické, hraje náš kamarád již několik let.

Pár nadšenců nazkoušelo nejprve pohádku a zamířili mezi děti, které dovedou být pěkně nahlas kritické.

Představení se povedlo, mělo ohlas a tak nazkoušeli pohádku další.Náramně se u toho vždy bavili nejenom děti, ale i všichni přítomní dospělí

a to už byl jenom krůček vyzkoušet příběh i pro ně.

Na jedno z těchto představení jsme se v srpnu zajeli podívat a báječně jsme se pobavili.

* HODY DIVÝCH MUŽŮ *

zdroj této fotky : ruleta.rajce.net

 

Ochotnické divadlo v Srbské Kamenici

 

Bylo založeno v roce 1867. Spolek měl 18 členů. Jako první ředitel působil August Tieze č. 180. Na začátku se hrálo v hostinci č.74, později se divadlo přestěhovalo do hostince „U Růžáku“, který v roce 1887 vyhořel.   V roce 1892 se přikročilo k novému zřízení divadla.

V roce 1924 vyhořel tento hostinec podruhé. Divadlo uschované v přistavěných kolnách zůstalo zachováno, ale podium padlo opět ohni za oběť.

Nyní dozrával plán zřídit lesní divadlo. Energií tehdejších 38 členů se brzy podařilo najít hezké místo v blízkosti tzv. válečného domečku, které bylo příhodné, takže již v létě toho samého roku se konalo několik představení.

Po novém vybudování hostince „U Růžáku“ bylo divadlo opět uvedeno do provozu.

Zdroj: Kronika Srbské kamenice z let 1924-1937

V únoru 2002 se sešlo pár místních nadšenců v restauraci Pod Růžákem - Zelená hospoda. Společně nastudovali pohádkovou hru se zpěvy Kašpárkovy čertoviny. Premiéra se konala 26. 5.2002. Od té doby se uskutečnily ještě další dvě úspěšné premiéry: pohádková hra se zpěvy Půlnoční květ, jejíž děj se odehrává v Srbské Kamenici a hlavně na Růžáku a kabaretní představení. Spolek vystupuje pod názvem S.K. HOBLIK.

Amatérské divadelní sdružení S.K.HOBLIK

 2011-2013

Po krátké přestávce soubor v roce 2011 opět obnovil svoji činnost. Začal nacvičovat různé scénky, kabaret aj. Začátkem roku 2013 se zrodila myšlenka zahrát divadelní představení ve zdejším lesním divadle. Toto divadlo bylo postaveno v letech 1924-1926. V padesátých letech bylo strženo. O nápadu zahrát si v těchto prostorách se nemuselo dlouho přemýšlet. Celý prostor se musel vyčistit od náletových dřevin,  upravit jeviště, vyčistit hlediště a vyrobit lavice - o brigádníky nebyla nouze.
Vybrali jsme představení, které bylo napsáno přímo do tohoto prostředí. Dne 17.8.2013 se bude hrát pohádka „Kouzelný prsten“.

• 
• 
• 
  

Z historie

Amatérské divadelní sdružení
S.K. HOBLIK
(Srbsko kamenická Horda Bláznů a Komediantů)
S. K. HOBLIK podzim 2002

Založeno 2.2.2002. Přes svůj ryze amatérský přístup, máme ke konci divadla sezóny 2004-2005  na svědomí již čtyři premiéry. Tři pohádky, z toho  dvě čistě autorské, a jedno představení pro dospělé pod názvem Kabaret.
V květnu 2005 jsme se zúčastnili divadelního festivalu neprofesionálních souborů hrajících pro děti „Dospělí dětem 2005“ s představením „O kouzelném prstenu. Vše se konalo  v Městském divadle Nový Bor. Vítěz této přehlídky postoupil do finále v Rakovníku.
Náš soubor odborná porota pochválila za snahu, jednomyslně se shodla, že nejlepším hercem je Ála Marková. Pochválila scénář Vojty Chamradi a doporučili, abychom se raději drželi svého úmyslu – představení v exteriéru – na volném prostranství.
Náš soubor můžete ještě letos vidět při setkání „BURGULEC“ trampská osada „JITRO“ 6. 7. 2005 po obědě ve 13.00 hodin. Hrajeme pohádku „Kašpárkovy Čertoviny“. (text byl psán v červnu 2005)
V roce  2006 se ochotníci, z různých příčin nesešli ani jednou.
A na počátku roku 2007 to vypadalo, že se už ani nesejdeme.
Zakladatel našeho sdružení pan Vojtěch Chamraďa přestal  ze zdravotních a pracovních důvodů dojíždět do Srbské Kamenice a v řadách našich členů se nenašel nikdo, kdo by byl schopen soubor dále vést.
Až před prázdninami 2007 se objevila možnost. Paní Miluše Francová oslovila ochotníky s nabídkou svých služeb. V září 2007 se sešli „staří“ a noví zájemci o ochotnické divadlo. Nyní studují novou pohádkovou hru a premiéra by měla být uvedena na „Mikuláše“tohoto roku.
Proto může směle napsat divadlo žije! Tedy aspoň v Srbské Kamenici.

zdroj textu :  Obec Srbská Kamenice

zdroj této fotky : ruleta.rajce.net

Lesní divadlo mělo prostě kouzlo.

Obdivuji všechny tyto nadšence, kteří ve svém volném čase

nastudují a zahrají pro ty, kdo to ocení...

DOZVUKY PRÁZDNIN...

a poslední okamžiky u prarodičů.

Přivezli jsme si Máťu domů rovnou ze sobotní svatby.

N e d ě l e

Zajeli jsme odpoledne se podívat do lesa na houby a kdyby nás nevyhnal déšť, přinesli bychom jich určitě víc.

P o n d ě l í

Výšlap na vyhlídku nad naším městem a jelikož jsem tam již

několik let nebyla, byla jsem mírně zadýchaná :o)) a překvapená, že je to nějak vysoko.

Ú t e r ý

 Výlet na hrad Grabštejn, při zpáteční cestě jsme se museli odměnit vynikající zmrzlinou ve Lvové.

S t ř e d a

 Celodenní cyklovýlet z Hradčan do Ralska, Kuřivod a opět do Hradčan. Takové pěkné kolečko. Bohužel v mapě vyznačená cyklostezka z Hradčan v terénu vůbec nebyla, ale nezabloudili jsme a značení další již přeci jenom bylo.

Najeli jsme přes čtyřicet kilometrů a Matýnek vůbec neprotestoval.

I když se nejvíc těšil na koupání v bazénu :o)).

Č t v r t e k

Opět jsme nasadili kola na nosiče a jeli do překrásného Kyjovského údolí podél Křinice až do Zadní Doubice na hranici s Německem. Vrátili jsme se stejnou cestou zpět, nasadili kola na auto, zajeli na oběd a pak už rychle domů.

Jak jinak než k bazénu.

Večer Matýsek odjel domů.

Zažili jsme pár krásných společných dnů.

Co více si přát...

SNÍDANĚ V TRÁVĚ...

by vůbec nebyla špatná, ale kde sehnat po ránu suchou trávu, abychom mohli ve dvou romanticky posnídat?

U nás je letos celé léto taková rosa, že i když jdu ráno na zahradu v pantoflích, mám úplně mokré nohy.

Z těchto důvodů nemohu snídani v trávě připravit, i když by to pro mého muže bylo zajisté veliké překvapení (a já ho ráda občas překvapím něčím, co ho rozveselí,  protože úsměv prodlužuje život).

A tak bývají společné letní snídaně na pergole, pěkně v suchu.

Je to malé zpestření rána.

Snídani máme rádi lehkou, já většinou sýry, muž miluje vejce na různé způsoby, ale nic se nesmí přehánět, takže většinou je připravuji v neděli :o).

Neoblíbila jsem si snídani typu mléko a müsli, to mi opravdu nechutná a jogurt si dám raději k odpolední svačině.

Ani různé kaše mne nechytly za srdce, na mne je to příliš hutná snídaně.

Občas přijde k chuti některá z domácích marmelád a pokud je k ní domácí pečivo, to nemá chybu.

 Tavené sýry jsme přestali před několika lety úplně kupovat, zůstala nám jen Madetka, která je jemně smetanová a jediná nám ještě z této produkce chutná.

Patifu - pomazánka z tofu, kterou jsem měla na ochutnávku z boxu Brandnooz, manželovi nechutnala vůbec, já ji zbaštila s chutí na chlebu.

Žervé či lučinu si dávám také spíš já :o), manžel dá přednost třeba šunce. 

A nápoje ?

Ovocný čaj nebo černý s citronem si dávám s pravidelností, muž pouze ovocný a sklenku mléka nebo džus k tomu, někdy máme oba chuť na klasické kakao.

Nu a někdy je v nabídce i ovocný koláč :o).

A co nejraději snídáte vy ? ...

 

POKLADY Z PŮDY...

kterým nešlo odolat.

Když odešel manželův tatínek z našeho života, přišla na řadu, mimo jiných záležitostí, i prohlídka velké vesnické půdy, která nesla stopy dávných předků.

Tehdy se věci mírně pochroumané ihned nevyhodily, ale uschovaly na půdu, kde bylo plno místa. Co kdyby se na něco ještě mohly použít.

A tak se půda postupem let zaplňovala.

V malém domku u řeky Ohře žilo několik generací manželova rodu.

U babičky, která v brzkém věku ovdověla, trávil můj muž každý rok celé prázdniny a tu volnost, kterou mu vesnický život poskytoval, naprosto miloval. Do dneška na babičku s láskou vzpomíná a zážitky předává slovním vyprávěním i našemu vnukovi.

Za to jsem velmi ráda, protože já osobně jsem neměla to štěstí a s prarodiči jsem nic takového nezažila, jedni již zemřeli před mým narozením a druzí byli již příliš staří, abych u nich mohla být na prázdninách.

U spousty věcí, které nám půda poskytla, vzpomínal na co to babička či jeho rodiče, kteří se však do domku nastěhovali až v důchodu, používali.

Bohužel jsem si půdu v původním stavu nevyfotila.

A tak vám nabídnu alespoň pár fotek drobností, které jsem zachránila, vydrbala a s radostí používám.

Vdechla jsem jim opět život.

Nevadí mi, že talíře, které k sobě pasují vzorem jsou jenom tři páry, nevadí mi, že nádherný skleněný džbán s úžasným tvarem má k sobě jenom pět skleniček, nevadí mi, že bílý talíř je jenom mělký, nevadí mi, že hluboký talíř s jednoduchou modrou okrajovou linkou, je v jednom místě malinkato odštípnutý.

Pokaždé když je vezmu do ruky, přilétne vzpomínka.

 

 Vzpomínka i na ty, které znám jenom z černobílých fotek, vzpomínka hlavně na ty, kteří několik desítek let byli součástí i mého života.

Předci a rodiče mého muže.

Uchovávejme si vzpomínky...

 

ÚŘEDNĚ ZPEČETĚNO...

 A jsou z nich manželé.

Andrea a Petr.

Jejich cesty se spojily.

Ten den zářil sluncem a vzduch byl prosycen štěstím, 

byl to jejich překrásný den.

Žádná velká nervozita, či stres, vše plynulo tak, jak mělo (jenom svědkyně nevěsty přijela na poslední chvilku, ale vzhledem k tomu, že má dvouměsíčního chlapečka, bylo odpuštěno).

Dodržovaly se tradice - sypání rýží, střepy a zametání, polévka z jednoho talíře, krájení svatebního dortu.

 Jen u přenášení přes práh jsme již nebyli :o).

Neplakala jsem, cítila jsem jenom ohromné štěstí a v duchu jim přála svá přání do budoucna.

Svatební den se odehrával na statku i s obřadem a jak jsem si všimla, paní matrikářka byla dojatá, což se myslím nestává.

Všude panoval nesmírný klid a pohoda.

A tak pár fotozáběrů z našeho aparátu.

Oficiální fotky teprve budou :o).

Vše si naplánovali, zorganizovali a připravili sami s pomocí kamarádů.

Povedlo se jim to všem náramně.

Buďte šťastni, moji milí...

 

 

UŽ ZBÝVÁ JEN PÁR DNÍ ...

a povedu syna ke svatebním obřadu.

Divný pocit mám.

Je první z našich tří synů, který se žení - je nejstarší a dlouho čekal na tu pravou.

Moc si přeji, aby měli šťastný život, tak jako každá matka si ve svém srdci přeje jen vše dobré pro své dítě. Nic není lehké, životní cesty už vůbec ne, ale když se jde ve dvou ruku v ruce, jak ve dnech radostných, tak i ve dnech plných starostí či problémů, dá se vše zvládnout mnohem lépe.

Ve dvou.

To je základ.

Ilustrační foto

Ilustrační foto

Přemýšlím co jim napsat do blahopřání, co jim říct.

Rady, zkušenosti - to sice můžeme, ale oni si stejně tím vším musí projít sami, aby poznali, pochopili, přijali.

Nosím u sebe papírek a tam si poznamenávám myšlenky.

----------------------------------

Život není lehký, ale stojí za to ho ŽÍT.

Žijte tak, aby vás vaše děti milovaly a měly vás rády i když už budete mít plno vrásek a málo energie.

Žijte tak, abyste se nemuseli stydět při ohlédnutí zpět.

Žijte tak, že jeden znamená DVA - Dva na všechno- na lásku, na boj i bolest, na hodiny štěstí, dva na prohry i výhry, na život i na smrt - dva.
Jděte cestou životem ruku v ruce, podpírejte jeden druhého. Pak je ta cesta rovná, bez výmolů, bez pádů a velkých slz.

Vše máte ve svých rukách, ve svých srdcích.

Nic nepromarněte, nic si nepokazte.

O svou lásku se musíte starat, hýčkat ji, ona není samozřejmostí, je křehká a mnohdy slabá, tak ji dodávejte energii, posilujte ji a chraňte ji.

Žijte...

------------------------------------

Ve skříni již čekají šaty, v krabici boty, 

kadeřnice mi odjela na dovolenou,

nehty jsem si ulámala při úklidu nového bytu pro 

nejmladšího syna, který se tento týden od nás odstěhoval.

Doma potřebuji vygruntovat a zahrada si žije svým životem bez mé péče již několik týdnů.

Ono se nic nezblázní, neřeším to.

Výhoda všeho toho shonu, který se na mne nahromadil (tím vůbec nemyslím připravu svatby, tu si mladí naprosto zařizují sami)

je, že jsem zhubla tři kila a ani nevím jak. 

 

Šaty jsou světlounce béžové a v barvě květin jsem sehnala i lehké sáčko pro případ chladného počasí.

V obchodě jsem se pobavila opět při zkoušení velikostí :

šaty jsou velikost 40, sako 44

šaty německá výroba, sako česká :o)) - co dodat.

Samozřejmě, že na ramínku vše vypadá úplně jinak než oblečené.

Manžel mi výběr tuze chválil.

Tak snad synovi ostudu neudělám.

Jen vím, že budu bulet...

SVATEBNÍ KOLÁČKY ...

jsou upečené.

Já vím, měla by péct nevěstina strana.

Ale občas je to jinak a tak jsem se nabídla, že je upeču.

Svatba nemůže být bez svatebních koláčků !!

V mém letitém sešitě jsem našla několik receptů a u jednoho dokonce byla má poznámka - Naše svatba a tak mi naskočily vzpomínky. Nesměla jsem jako nevěsta koláčky péct a tak jsem jenom pokukovala jak mamka, moje sestra a tety pečou, jak to po celé kuchyni nesmírně vonělo a ženské klábosily, popíjely vínko a smích zněl na všechny strany.

Už je to tak dávno.

Kamarádka dodala recept na rychlé koláčky.

Jedno odpoledne jsem je vyzkoušela s jablkovými povidly.

Těsto báječné, tvoření malinkatých kuliček a tvarování koláčků tím nejmenším závažíčkem ze starých vah mi šlo krásně od ruky.

Po vychladnutí jsem ochutnala.

Dobré - ale není to ono.

Chuťově mi připomněly vánoce - cukroví.

Kdepak, budu zkoušet raději recept z naší svatby.

Obsahuje sice ohromné množství másla, vajec, ale určitě to budou ty správné svatební koláčky. A nebudu jich péct na kila. 
Pak jsem ještě nahlédla do mé oblíbené Velké české kuchařky, kde je opravdu všechno a našla podobný recept, jen trochu jiný poměr surovin a míchala se mouka polohrubá s hladkou.
Vyzkoušela jsem z poloviční dávky a bylo to ono.

 

Připravila jsem si náplně a každý den upekla dvě dávky.
 

Až jsem se divila, jak mi vše šlo od ruky. Jen povidla zlobila, mírně tekla z drobných koláčků ven, dodatečně jsem si uvědomila, že jsem do nich měla nastrouhat trochu piškotů, aby byla hustší. Zato jsem do nich kápla moravskou vynikající slivovičku :o).
Do máku přišla i kvalitní čokoláda.
Do tvarohu vanilkový puding (prášek), aby také nezlobil, rozinky pěkně naložené v rumu, aby tvaroh ovoněly. 
Jablková povidla mi chutnají ze všech náplní nejvíce, přiznám se, že jsem ujídala :o). 

Můj muž měl radost, protože směl ochutnávat.

Potřebovala jsem přeci vědět názor druhých.

Konečně jsou v krabicích.

Ještě připravit ke svatebnímu oznámení sáčky s koláčky a protože mladí bydlí mimo naše město, musela jsem si poradit po svém.

 
 Bavilo mne to.
 

Šaty už mám, boty také a termín svatby se blíží.

Těším se ... 

A svatební pověry ?

Proč nevěsta nesmí péct žádné pečivo, koláče, ani dorty na svou vlastní svatbu? Je tomu tak proto, že podle pověry by měla po svatbě stále uplakané oči a byla by nešťastná.

Proč nesmí ženich vidět svou nastávající před obřadem? Protože si nesmí vzít něco dřív, než je to jeho.

Proč nevěsta musí mít ve svatební den něco nového? Nová věc symbolizuje nový začátek, něčeho krásného.

Proč nevěsta ve svatební den musí mít něco půjčeného? Jedná se o víru v temnou magii, vycházející z názoru, že věci přinášejí moc. Proto by měla být půjčená věc pouze od šťastného a spokojeného člověka. Jinak by mohlo být přeneseno na nevěstu negativno.

Proč nevěsta musí mít ve svatební den něco starého? Tuto symboliku hledejte v zachovávání tradic a nezapomínání na svůj starý život.

Proč se ke svatebním šatům většinou nosí závoj a jen málo nevěst ho ve svatební den nemá? Podle staré pověry musí nevěsta zakrýt obličej, aby se do ní nedostal duch zloby, závisti a nepřejícnosti druhých.

Proč se na svatební hostině vybírá do střevíčků, nebo se vkládá do střevíčku nějaký peníz? Peníze by měly symbolizovat bohatství.

Proč se na svatební hostině rozbíjí talíř nebo jiné nádobí? Střepy podle pověry přináší štěstí. Jde také o hluk, který při rozbíjení vzniká – ten by pak měl odehnat zlé duchy.

Proč se nesmějí sourozenci brát v jeden den? Tento akt značí neštěstí pro jednoho z nich.

Proč, když svatební kolona jede na obřad či na hostinu, zběsile troubí? Důvod je stejný jako v některé z předcházejících pověr. Jedná se o snahu odehnat zlé duchy pomocí hluku.

Proč novomanželé na svatební hostině musí jíst polévku z jednoho talíře, případně jednou lžící, nebo se krmí navzájem? Tento zvyk symbolizuje spolupráci obou partnerů a jejich vzájemnou pomoc.

Proč musí ženich přenést přes práh nevěstu v den jejich svatby? Dříve lidé věřili, že se zlí duchové usazovali pod prahem domu. Proto kdyby nevěsta přecházela sama po svých, mohla by pod svou dlouhou sukni zachytit něco z negativních energií nebo zla.

Proč se nesmí ženit a vdávat v květnu? Proč se říká Svatba v máji, nevěsta na máry? Když žena otěhotněla ihned po svatbě, měla pak dítě v zimě, což je těžší než si miminko pořídit jindy.

Proč se hází rýže na novomanžely? Nejen rýže, ale veškeré další luštěniny nebo zrna symbolizují hojnost a plodnost.

Tak nyní už víte, proč zanedbávám blog :o)))...