Šimravé slunce...

nás před pár dny lechtalo při namáhavé práci na zahradě a dnes poletuje sníh. Opravdu aprílové dny.

Po zimě jsme se vrhli na zahradní činnosti s velkým elánem, plní energie, nadšení a touhy měnit. Postupujeme systematicky, určíme si na den cíl, který chceme splnit a s krátkými přestávkami na oddych, vypití kávy se snažíme dobrat k jeho naplnění. 

Nevím, kdo během noci heká z nás dvou víc, ale zatím každé ráno z postele vstaneme a cítíme se po spánku odpočatí. To je důležité.

Již máme skoro hotovo, zbrzdilo nás nyní velmi chladné počasí, muž je otužilejší, nedalo mu to a šel dnes odpoledne přesadit buxusy. Já to vzdávám, nevystrčím ani nos, odpočívám.

Zahrada se probouzí velmi pomalu, nikam letos nespěchá, jaro je spíše chladné a rostliny si dávají na čas. Čeká nás zakreslení nového stavu různých zákoutí a plán nákupu nových keřů, jehličnanů, trvalek. Bohužel naše oblíbené zahradnictví je sice nedaleko, ale v jiném okrese, nemíníme porušovat opatření, vyčkáme a nákup uskutečníme později. Alespoň mám čas si rozmyslet, které rostliny přikoupíme. Listuji knihami o zahradách, které jsem vyndala z knihovny, velmi mne baví si prohlížet fotky krásných zahradních koutů.

V týdnu nám přivezli objednanou hlínu, voní za plotem do dáli. Nechápu, kam ta hlína neustále mizí! Asi nám ji kradou krtci.

Hliněné květináče, které utrpí úraz, mi je líto vyhodit a tak je většinou zakomponuji k rostlinám, ať mi ještě dělají radost.

Zakoupené hyacinty, které jsem kdysi kupovala domů a svými květy přivolávaly na sklonku zimy jarní dny, jsem sázela následně do záhonu. Letos již pomalu vykukují z hlíny.

Dříve jsme používali v prostoru rostlin mulčovací kůru, avšak dobrou zkušenost s ní nemáme. Nasekaná je příliš jemně, takže za dva roky je rozložená, je vždy nutné koupit novou a bohužel jsme si s ní do zahrady zanesli různé plevele, kterých se nemůžeme stále zbavit.

V některých místech jsme vyzkoušeli kačírek, vypadalo vše napohled moc hezky, jenže pak i v něm začínal prorůstat skrz textilii, kterou jsme pod něj dávali, nekompromisní plevel. Bohužel jsem ještě nezjistila, jak se ta nejhorší potvora jmenuje, má vínovozelené lístky ve tvaru čtyřlístku, žlutě kvete, je nízká a šíleně odnožuje, zaleze všude. Pokaždé ho potřebuji odstranit i s kořínky, pomocí lopatičky, jenže v kačírku je to práce o život. A tak šel letos všechen kačírek z půdy pryč, raději místa osázíme hustěji rostlinami, do hlíny mohu kopat motyčkou a odstraňování plevelů mi půjde snadněji.

Muž trpělivě zvětšil prostor za bazénem a všechen kačírek tam převozil. Zde se přes léto budou pyšnit mé milované palmy, které se mi daří v zimní zahradě udržovat při životě.

Mírný svah, který odděluje náš malý ovocný sad od ostatní části zahrady, nám letos nebývale podhrabali hraboši, prozradily je viditelné cestičky pod trávou. Tři keře, které zde byly zasazené, jsme raději přemístili jinam a muž celé místo bude muset pojezdit vertikutátorem, aby se tráva vzpamatovala z té invaze.

Na podzim nově připravený záhon před zídkou je nutné dosypat hlínou a v plánu je doplnit prostor bohyškami/hostami.

A tak bych mohla v psaní pokračovat, práce je stále dost, plány velké. Ještě nás často budou bolet záda, ruce a nohy, ale baví nás to a těším se na vše nové, co zasadíme.

Letošní velikonoční svátky jsou netradiční, stejně jako loni, ale malou výzdobu jsem přeci jenom doma udělala. Nastříhala jsem na zahradě před pár dny několik větviček zlatice, které rozkvetly a prozářily prostor žlutými kvítky. Z lesa jsem si přinesla malý trsík borůvčí a jeden malinkatý náletový smrček, který se dral u cesty, šanci na přežití na tom místě evidentně neměl, brzy by ho někdo zašlapal či strhl kolem, a tak jsem ho opatrně vytáhla a doma dala do vázy. Za pár dnů ho zasadíme ven.

Krásné sváteční dny...

Ála