Cuketový chléb...

Stále nám ještě zbývají krásné cukety ze zahrady a tak jsem hledala nový recept na jejich zpracování. Ponořila jsem se do knížek Kuchařky ze Svatojánu a objevila chléb s cuketou a tento tip jsem okamžitě zrealizovala. Měla jsem totiž takové pečící a vařící odpoledne. Občas mne popadne chuť si navařit a napéct "do foroty". 

Zadělala jsem těsto na chléb, na kynuté knedlíky a připravila si těsto na linecké sušenky. Pouštěla jsem si oblíbené CD a z kuchyně se posléze začaly linout velmi příjemné vůně. Manžel maloval v přízemí a volal na mne, že mu dělám chutě!

Cuketový chléb

A jak na chleba s cuketou? Upravila jsem si mouku, v receptu je 500 g tmavé žitné chlebové - tu jsem neměla.

* 400 g hladké mouky

* 100 g špaldové mouky

* 25 g droždí

* 1 lžička cukru

* 2 lžičky soli

* 1/2 lžičky mletého pepře

* 3 lžíce olivového oleje

* 300 g jemně nastrouhané cukety i se slupkou

V míse s moukou v důlečku rozdrobené droždí zasypu lžičkou cukru a zaliji 125 ml vlažné vody. Nechám vzejít kvásek, osolím, přidám pepř, 3 lžíce oleje a strouhanou cuketu (včetně vody, kterou pustí), zpracuji těsto a nechám v teple, přikryté utěrkou, kynout hodinu. Na vále těsto prohnětu, podsypávám trochou mouky, a vytvaruji bochánek, ten přemístím do formy (mám Simax), vymaštěné máslem, přikryji víkem a v rozpálené troubě na 230 °C peču 30 minut, pak poklici sundám a peču ještě 15 minut bez ní. Upečený chléb vyndám z formy a ještě nechám asi 5 minut dopéct v troubě, aby byla kůrka i z boků. Nechám chladnout pod utěrkou na mřížce.

Chleba je naprosto vynikající, vláčný, s mírně křupavou kůrkou.

Kynuté knedlíky si nedopřáváme často, ale ke klasickým omáčkám si je občas dáme. A tak si někdy uvařím dva knedlíky, rozkrájím, připravím porce a dám do mrazáku.

Stává se vám také, že zaděláváte těsto naprosto stejným způsobem, knedlíky jsou nádherné, neprasknou, jeden jako druhý, ale někdy hned jeden praskne, těsto se chová jinak? Já si myslím, že je to moukou :-), ne mýma rukama.

Naše dózy na sušenky zely prázdnotou, ani koka sušenky, ani linecká kolečka. Musela jsem to napravit, neboť když se dostaví neoblomná chuť na malý kousek sladkosti, je příhodné mít kam sáhnout.

Linecká kolečka nikdy nezklamou a já mám nekončící zásoby marmelád, kterými je slepuji. Pravda, u prvního plechu jsem mírně zaváhala s dohledem a kolečka se blížila k barvě hnědé. Můj manžel se vždy ochomýtá u pečení cukroví a sušenek, pečlivě dohlíží, abych ani zlomený kousek náhodou nevyhodila, takže jsem je dala stranou, zda o ně bude mít zájem. Měl!

Tak  jsme spolu nahlédli na jedno mé kuchyňské odpoledne.

A ještě malý dovětek. Dnes jsem vařila další novinku.

Dýňové ovocné knedlíky.

Nechystala jsem se fotit a dávat recept na blog, takže jsem rychle zvěčnila jenom porci na talíři.

Manželovi totiž náramně chutnaly!

A to je pro dnešek o vaření a pečení už opravdu dost.

Přeji všem krásné podzimní dny...