Skoro měsíc ...

jsem nepsala na blog. Dny, týdny přinášely různorodé emoce v mém životě, každou chvilku jsem zažívala pocity jak na houpačce, nahoru, dolů, nahoru, dolů. Těžko se mi nyní zachycují všechny ty okamžiky, mám problém navázat tenkou nitku v chuti psát.
Stav nouze nás zaklínil v domácím prostředí, povinnost nosit roušky na veřejnosti byl mnohdy až skličující pocit a tak jsem byla vděčná za možnost trávit veškerý čas na zahradě či v lesích. Z opatrnosti jsme se stýkali pouze s rodinou, kamarády a přátele jsme "navštěvovali" pouze po telefonu. Bylo to divné, bylo to zvláštní, ale bylo to nutné.

V jedno sobotní odpoledne jsem si otevřela Facebook, kde jsem přihlášená ve dvou skupinách a moc ráda je sleduji - Online šití a Pleteme s Vlněnými sestrami. Jinak mne tato sociální sít příliš nezajímá. Najednou se mi na monitoru objevila fotka, na které se mi zdálo, že vidím při venkovním svatebním obřadu (fotka z boku) mou kamarádku kadeřnici. Oči mi málem vypadly z důlku, fakt že ano. Byla to ona. Při posledním našem setkání v kadeřnictví mi vyprávěla, že odchází od svého partnera a tentokrát je rozhodnutá definitivně. Na svatební fotce byl pro mne úplně cizí člověk! Vzhledem k omezením trávila čas na své chalupě a kamarádka ji seznámila se svým kamarádem a stalo se to, co se běžně stává v romantických filmech od Rosamundy Pilcher. Během třiceti dnů se jiskra lásky stala zažehnutým plamenem, ti dva na nic nečekali a spoutali se svatebním slibem a prsteny. Tomu říkám životní rozhodnutí. Láska se neptá, zda jí hrozí covid-19!

V loňském roce jsme s manželem dostali dárek od přátel ve formě poukazu na thajské masáže s vlastním výběrem v určité hodnotě. Poukazů jsme obdrželi od rodiny vícero a platili do konce loňského roku, museli jsme je všechny rychle vyčerpat, tyto platili však až do srpna letošního roku, chtěli jsme je využít v březnu, po zimě dodat tělu energii a nechat se hýčkat. Stalo se co se stalo a my museli vyčkávat. Začátkem června na ně došlo. Studio Sawadee v Ústí nad Labem předčilo naše očekávání. Vybrali jsme si thajskou aroma masáž na hodinu a půl. To byla jízda! Už jsem zažila mnoho masáží, ale ještě nikdy na mne, ležící na břiše, masírující neklekla a nešlapala po mne. Ona hekala a funěla a já taktéž. Měla jsem mírné obavy, zda se spolu nezřítíme z lehátka na zem, ale věděla moc dobře co dělá, to jenom já netušila co vše mne čeká. Myslela jsem na manžela, bylo mi jasné, že v další místnosti mu jiná Thajka činí to samé.
Tak protažené tělo jsem opravdu dlouho neměla. Byla to naprostá slast, zasloužící si opakování.

fotky zapůjčené z webových stránek studia

Před čtrnácti dny navečer přiběhl můj muž ze zahrady a chrlil na mne děsivou zprávu. Náš kamarád leží na JIP s rozsáhlým infarktem. Těm slovům, větám nechcete zpočátku vůbec věřit, ale pak vše do mozku dolehne a tělo se celé roztřese. Nedávno mu byla diagnostikována angina pectoris, problémy se srdcem. Měl jít na katetrizaci, ale kvůli covidu byl termín odsunutý na polovinu června. Bral léky a čekal. Srdce však nečekalo a nastalo jedno ráno, kdy svůj životní rytmus začalo vzdávat. Třikrát ho v sanitce nahazovali žehličkami, život mu naštěstí zachránili, v nemocnici následně katetrizaci urychleně provedli, nyní je již v domácím ošetřování. Všichni Andělé při něm stáli a drželi ho tady mezi námi.
Před rokem jsme přišli v naprosto stejný čas o kamarádku, nyní se málem opakovala podobná situace. A to zraňuje. To vědomí, že, jak říká můj muž - Holka, už se kácí v našem lese...

Těžko říct, zda společně navštívíme ještě naše milované moře.

Letos to určitě nebude.

Žijme každým okamžikem své životy naplno...