Návrat ztracené dcery...

Moje milé, věrné čtenářky/ milí čtenáři, snad jsem vás neztratila.

Od června jsem si naordinovala malé školní prázdniny, kdy jsem se odstřihla od virtuálního světa blogů, od televizních zpráv, nechala plynout čas, trávila jsem co nejvíce hodin na zahradě a odsunovala od sebe všechny negativní zprávy, které přehlušují vše krásné a pozitivní kolem nás.

Jako kdybychom se ztráceli ve Vesmíru, jako kdybychom se řítili do Černé díry, jako kdybychom zapomínali na zdravý rozum.

Věřím však, že vše se v dobré obrátí, ale náš svět již bude úplně jiný. I tak nesmíme zapomínat svůj život ŽÍT NAPLNO. A já se opravdu snažím.

Celou dobu mé odmlky jsem pilně pracovala na zahradě, ošetřovala keře a trvalky, sklízela plody z našich malých záhonků, radovala se z každého natrhaného košíku rajčat, paprik a okurek ze skleníku a zavařila vše, co se jenom do sklenic dalo dát. Jsem opět na zimu připravená.

V létě se u nás vystřídala vnoučata, která vnesla do našich dnů nesmírně mnoho radosti, nespoutaného veselí od rána až do pozdních večerů. Naše vnitřní baterie jsou nabité ještě dnes. Jen vždy ty týdny utekly příliš rychle. 

výlet na rozhlednu Tanečnice

Od počátku roku jsme měli objednaný pobyt na začátek září do Špindlerova mlýna a ač jsme se v průběhu roku obávali zrušení, nakonec vše vyšlo a užili jsme si nádherné prosluněné dny v Krkonoších.

První výletní den jsme vyjeli autobusem na Špindlerovou boudu, kde neskutečně fičelo, a po zelené jsme se vraceli zpět. Miluji toulání po kopcích, má dušička je vždy tak šťastná a spokojená.

Druhý den jsme se svezli lanovkou ze Svatého Petra na Pláně a opět jsme se v poklidu vraceli do Špindlu.

Když jsme se rozloučili další den se Špindlem, zastavili jsme ve Vrchlabí - Herlíkovicích a vyjeli lanovkou na rozhlednu Žalý.

Ještě nás čeká jedno putování po krásách naší země, ale o tom až příště. Nechci nic zakřiknout dopředu. V dnešní době neví člověk co se změní do druhého dne :-).

Co mne spolehlivě nabíjí energií, radostí a pozitivními myšlenkami, je rozhodně naše zahrada. Ano, mívám bolavá záda, poškrábané ruce, občas olámané nehty, avšak to vše vynahradí krása rostlin, to je ta odměna...

Po delší době jsem se vám zde opět objevila a rovnou zahltila fotkami, 

snad mi prominete :-).

Doufám, že se mi podaří s vámi opět navázat kontakt a že blogovou 

nitku má odmlka nepřetrhla.

Moc vám všem děkuji za případnou přízeň...