Už cinkají zvonky bílé...

 a vánoční čas se blíží.

Vánoční kokosky...

jsou novinkou v mém letošním pečení vánočního cukroví. V posledních letech se počet druhů velmi razantně snížil, množství krabic také. Něco jiného bylo období, kdy naši tři kluci potajmu ochutnávali a já s tím dopředu počítala, pekla jsem proto i více. Oni mi chodili i na upečené druhy, které čekaly na spojení marmeládou či zdobení krémem. Nepohrdli ničím. Na tácy jsem si proto dávala cedulky MÁM TO SPOČÍTANÉ!, abych je alespoň mírně odradila.

Můj muž miluje kokosky. Jakmile jsme na jakémkoli jarmarku, vždy si je kupuje a já, pokud mám zbylé bílky, mu je občas i upeču, ale opravdu málokdy.

Před pár dny jsem dostala tip na vánoční kokosky, které se mi zalíbily na první pohled a překvapení pro mého muže bylo na světě.

Postupovala jsem podle videa na YouTube - Helenčino pečení - vánoční kokosky.

Zkusím sem dát odkaz, nevím zda se to z blogu otevře:

https://www.youtube.com/watch?v=T6RMVWsct3g

Dělala jsem poloviční dávku a vyšlo 70 kusů kokosek. Využila jsem upečená linecká kolečka, která jsou ozdobená čokoládovým krémem, uprostřed je malý kousek rybízové marmelády, to se spojí s upečenými kokoskami, dá na půl hodiny do lednice vychladit a pak se spodní část namáčí do čokolády.

Je to neskutečná dobrota, to musím potvrdit.

A manžel?

Jeho blažený obličej při prvním ochutnání mluvil za vše...

Odpolední adventní čas...

věnuji tvoření malých dárků pro své kamarádky, kamarády, lidičky blízké mému srdci. Každý rok mne čas, který věnuji vymýšlení a přípravě maličkostí, naplňuje radostí. Malé potěšení dávám i své kamarádce kosmetičce, kadeřnici, paní pedikérce, které se tak hezky o mne po celý rok starají. Nu, letos to bylo teda bídné, pravda!

A co jsem připravila letos?

Levandulové voničky

Koupelový sáček "Pohoda"

*obsahuje mýdlové vločky z domácího mýdla, sušené květy růží, pivoněk, ibišku, kapky esenciálního olejíčku*

Ptačí rošťáci

Látkový vánoční stromeček

Domácí mýdla

K dárečkům jsem si letos připravila i štítky s vánočními motivy. 

Využívám staré knoflíky, kousky látek a odstřižky papírů.

A pak už jenom plnila celofánové sáčky, zdobila mašličkami.

Dnes jsem již zabalila i větší část dárků pro mé milované.

Jenom doufám, že se za pár týdnů situace nezhroutí a všichni si

užijeme letošní poklidné VÁNOCE...

S NADĚJÍ...

jsem dnes v pošmourný nedělní podvečer zapálila první adventní svíčku s názvem NADĚJE. Věřím, že se brzy již naše životy vrátí do jakéhosi normálu, že na letošní rok budeme v tom příštím vzpomínat s vírou, že se nic podobného znovu neobjeví. Mnozí z nás si ponesou trpký smutek, naprosté vyčerpání, ztrátu svých blízkých, nemohouc najít další novou energii, s převládajícími myšlenkami pochmurnými.

Avšak NADĚJE nás nesmí opustit. Čas poplyne dál a většinu ran zhojí, bude lépe a lépe. Nepropadejme nicotě, vykřesejme v sobě optimismus.

Adventní čas nás povede, zklidní naši těžce zkoušenou mysl, nastolí klid a souznění. Nechme se jím objímat a laskat, poddejme se radosti a pohodě, užijme si vánoční čas co nejlépe to půjde.

Rozjímejme.

Pusťme si hudbu, kterou jsme již delší čas neslyšeli

(však nemusí to být jen koledy).

Zavolejme kamarádům, které jsme již delší čas neviděli.

Udělejme si "černou" hodinku s blízkým člověkem, kterou jsme si již delší čas nedopřáli.

Posaďme se a zavzpomínejme na milované, kteří s námi již delší čas být nemohou, neboť nenávratně odešli, avšak v našich srdcích zůstávají napořád.

Na to vše jsem myslela při škrtnutí sirkou a zapálení první adventní svíčky.

NAŠE NADĚJE.

Opatrujte se všichni...

Zamiloval se mi manžel...

naštěstí do jiné ženy ne, nemá zaječí úmysly, nekoná se partnerská krize, nehrozí rozluka či snad rozvod, zůstává v našem pevném manželském svazku, který trvá již neskutečných 41 let.

Jeho lásku na první skousnutí a naprosté zaujetí získala

Tvarohová bábovka

Recept je již starší, párkrát jsem ji pekla, nikdy se při její konzumaci nekonaly slovní ovace nad její chutí. Nedávno jsem byla nucena rychle spotřebovat tvaroh a vzpomněla jsem si na ni. Upekla jsem ji, nečekajíc ohromení či chválu za manu nebeskou.

Následné reakce mého muže mne překvapily, potěšily a i trochu rozesmály.

Jásal jak malý kluk!

Za dva dny ji snědl skoro sám.

Za pár dnů provokativně koupil dva tvarohy a s významnými pohledy je ukládal do lednice.

Prý, abych měla dostatečnou zásobu.

Recept zajisté není novinkou, žádná převratná bábovka s nezvyklými ingrediencemi se nekoná, ale třeba jste ještě tvarohovou nepekli, proto pro případ zájmu vkládám i recept.

* 250 g polohrubé mouky

*250 g tvarohu

*220 g Hery

*150 g moučkového cukru

* 4 vejce

* 1 prášek do pečiva

* 1 vanilkový cukr

- žloutky utřít s cukry a rozpuštěným tukem

- přidat tvaroh

- vmíchat střídavě mouku s práškem a sníh

- péct 40-45 minut

- upečení vyzkoušet špejlí

Mé myšlenky se nyní zaobírají spíše již vánočním pečením.

Každým rokem peču méně a méně, dávno již neplním krabice mnoha druhy cukroví, netrávím hodiny u trouby, stačí nám pár kousků oblíbených a osvědčených.

Vánoce, vánoce přicházejí...

Mrazivo, větrno...

 a bláto na cestách. Takový byl náš sobotní dvouhodinový výlet po okolí s naším vnoučkem Jonáškem. Nevídáme se s ním tak často, jak bychom si přáli, život přinesl krkolomné zvraty v jeho rodině a nám nezbývalo než se smířit se stavem, jaký před dvěma roky nastal.

Sobota vyšla a nám bylo dopřáno společně trávit celý den, který jsme využili i k malému toulání po blízkém okolí.

"Babí, mně je zima!"

"Ty nemáš rukavice? Ani v kapse bundy?"

"Nemám!"

"Tak já ti půjčím své návleky, ohrnu je a alespoň trochu tě budou hřát."

Pohlédl na ruku, na kterou mu nasazuji svůj návlek, zakroutí hlavou se odmítnutím, že jsou mu přece velké, což je pro něj evidentně naprosto nepřijatelné. Vrazí si studené ruce do kapes.

Povídáme si po cestě o zvířatech, která v lesích žijí, o stromech, chvilku vypráví o škole, které si bohužel zatím příliš jako prvňáček neužil.

"Babí, v půl 7 mne děda musí odvézt domů."

"A nechceš u nás do zítra spát?"

"To nemůžu, večer budeme s mamkou psát dopis Ježíškovi!"

"Aha, a co budeš kreslit? Co si přeješ?"

"Mobil!"...

Tak třeba budeme mít možnost si více telefonovat...

Křížem krážem...

 se touláme v blízkých krajinách, převážně v lesích a kolem rybníků. Tam nacházíme klid, pohodu a plno radosti z daného okamžiku.

Nedávno jsme objevili další neznámá místa. Žijeme v našem městě spolu mnoho let a najednou nacházíme nová a nádherná. Zřejmě je to tím, že vyhledáváme neznámé samoty, netoužíme po frekventovaných, turisty hojně navštěvovaných, lokalitách v Českém Švýcarsku, kterých je zde opravdu hojně. Ač všechna ta místa jsou našim srdcím blízká, nyní je vynecháváme.

Minulou sobotu jsme díky informaci našeho syna našli pár kilometrů od domu, hlouběji v lesích, úžasný rybník, vlastně soustavu několika rybníků, z nichž jeden je velký, ostatní droboučké. Vede tudy dokonce naučná stezka, dle našeho názoru veřejnosti málo známá, kterou vytvořili Lesy ČR. Ti také prostor rybníků dosud vlastní.  Ten den opět nebyl zkrášlen sluncem, vzduch kolem  nás však neskutečně voněl čerstvým dřevem následkem hluboké těžby lesníků, místy jsme se museli vyhýbat vytlačeným kolejím těžkou technikou, naplněných vrstvami bláta, ale vše jsme prošli bez úhony.

Před odjezdem z domova mi manžel připomněl, že bychom u rybníka mohli nafotit můj dokončený podzimní kardigan. On je tak pozorný, že myslí i na mé pletařské projekty! Neskutečné.

Mlha se líně válela nad rybníkem a fotky získaly zvláštní atmosféru.

Včerejší sváteční den jsme využili opět k malému toulání neznámými místy. Díky odkazu, na který jsem narazila na webových stránkách Českého Švýcarska v tipech na výlety, jsem se dočetla o Bělských vodopádech v Kytlici. Vůbec jsem nechápala, jak nám tato lokalita tolik let unikala pozornosti. Na místě jsem přišla na důvod.  Na hlavní cestě k Bělskému rybníku, kam často chodíme i jezdíme na kolech, se v jednom místě nachází dřevěný mostek, bez jakéhokoliv označení o směru kam pěšina vede. A ona vede k vodopádům. Na místě jsou lavičky, cesta je zpevněná dřevěnými kulánky, které ji udržují schůdnou i v jarním tání. V zimě se tam dají shlédnout ledopády. Vodopády jsou dva, Velký a Malý, ale vody zde nyní teče málo.  

A my to místo objevili až nyní. Opravdu nechápu, jak je to možné :-). Zpáteční trasu jsme zvolili lesem, věděli jsme, že po pár metrech musíme narazit na lesní zpevněnou cestu a pak už by to měl být kousek k autu. Netušili jsme však, kde všude lesní dělníci zasahují. Průchod lesem byl zpestřený.

 Jaká místa objevíme příště?