Oranžové dýně...

Hokaido máme moc rádi. V loňském roce se jim vůbec nedařilo, získala jsem jeden jediný kousek na krémovou polévku.
Letos je vše jinak. Manžel zasadil 3 či 4 rostlinky přímo na kompost, který zakryl tmavou textilií a tím se jim zřejmě zavděčil. Celý kompost je obsazený ohromnými rostlinami s mnoha malými žlutými kuličkami, které postupně narůstají do zářivě oranžových plodů a my jsme nuceni sypat veškerý kuchyňský odpad do malého kompostéru, protože se do velkého vůbec nedostaneme. Šlahouny se již derou k sousedům přes jejich nadměrné, obrovité túje (které opravdu nesnáším, neboť jsou na těsné hranici našich pozemků a kradou nám závlahu ze záhonů) a tak je musíme směrovat, aby zůstaly doma. 

A tady máme první úrodu, první sběr.

Jsem v plném nasazení zavařovacích cyklů, neboť manžel neustále sbírá plody ze záhonů a ze skleníku a tak se mi pod rukami plní skleničky rajčaty, nakládačkami, močáky, zeleninovým základem na lečo, rajčatovými omáčkami sugo, sušenými rajčaty. Prostě sklizeň v plném proudu.

Není však vše jenom o práci, také se stíhám bavit a oslavovat, neboť letos se nám to doma kulatí a půlkulatí, o tom však ráda napíši samostatný příspěvek.
V sobotu se trochu s předstihem začalo v rodině první sešlostí a tak mi hodně záleželo, abychom si setkání všichni užili s radostí, humorem a skvělou náladou.

Minizákusky si objednávám v jedné úžasné cukrárně a vždy mizí velice rychle.

Vzhledem k tomu, že máme tři kluky, je silně zastoupena mužská část osazenstva, proto nesmělo chybět dobré české pivo.

Po delší době jsem měla doma obsazené všechny postele, byl nás plný dům. Celá oslava se nám velmi vydařila, smíchu a hlučných chvilek bylo tolik, že jsem se obávala, zda nerušíme příliš noční klid a nepřijedou nás zkontrolovat místní orgány na popud některých sousedů. 

Ale jak zadržet smích, když je tak veselo? :o)))