NALADĚNÁ...

na jednu strunu v myšlenkách jsem asi s kamarádkami.

Jak jinak si vysvětlit, že jedna volá v pondělí, že mne vyzvedne a dáme si spolu kávičku a skleničku.

Jak jinak si vysvětlit, že druhá volá v úterý, že ve středu přijede do města 

a zda bych měla čas se s ní potkat.

Jako kdyby věděly, vnímaly, cítily.

Mou potřebu setkání.

Potěšily mne velmi.

Zrovna jsem potřebovala si popovídat tak, jak si holky povídají.

Dostat ze sebe slova a myšlenky, které mi neustále již několik týdnů rezonují v hlavě. Otázky, na které nenacházím odpovědi a zůstávají v nitru.

 Tíha, kterou cítím v srdci.

Vím, že ne všechny dny v životech nás lidí jsou jen šťastné, ale já vždy věřím v to lepší v životě, tím se řídím. Někdy je cesta k lepšímu poznání krkolomná, má svá úskalí, ale každý z nás má možnost se zvednout, narovnat se, pochopit, vnímat, změnit. A to bez rozdílu věku.

Snad to dokáží ti, na kterých mi nesmírně záleží.

Věřím tomu, věřím jim.

Snad půjdou tou cestou ruku v ruce...