Mé nachlazení, kdy mne bacil manželův bacil a my si doma kašlali jeden přes druhého, si následně přehodilo výhybku a zamířilo do nosních uliček a posléze i do krku. Polykání se stalo mírným utrpením a já uznala, že domácího léčení již bylo dost a zamířila jsem pokorně k naší praktické lékařce. Odešla jsem s receptem na antibiotika, která jsem nebrala opravdu mnoho let, a s doporučením domácího klidového režimu. Poslechla jsem a dva dny poctivě ležela, popíjela čaje a v klidu si pochrupovala. Stav se opravdu lepšil, já se oklepala a třetí den již sáhla po jehlicích, pustila si podcasty Vlněných sester, pletla jsem si a bylo mi fajn.
To trvalo do té doby, než jsem začala přemýšlet co budu plést, až dokončím rozpletený svetr. V hlavě mi bliklo, že mám ještě schované přadýnko ručně barvené příze, které jsem dostala ve vánočním setu pletacích dárků pod stromeček. V setu bylo krásné přadýnko příze Emiteri Yarns, barva Imagine, projektová taštička na zip, látková taška, malé nůžky, dřevěné kuličky odpuzující moly, kartička do rámečku. Vše laděné do stejných barevných odstínů.
Co já si z něj upletu? Zatím si ho tedy smotám do klubíčka. Hledám v koši, pátrám v pracovně v košíkách s přízemi, šmátrám v pletacích taštičkách, přadýnko nikde. Vše mám precizně urovnané, přehledné, nikde nic v chaosu, tak kde jenom může být? Pátrala jsem snad hodinu, pak si vyčerpaně sedám na gauč. Jako poslední beru do ruky košík, kde mám zbytky z ponožkových přízí a tam - světe div se!! Vykouklo na mne malé klubíčko schované v etiketě. Ano, je to má hledaná příze. Evidentně jsem z ní již pletla, když mám jen malý zbytek.
"Já už vážně blbnu," říkám si v duchu. "Jak mohu zapomenout, že už jsem z ní pletla?"
Následně se mi v hlavě samozřejmě rozsvítilo se a já si uvědomila, že jsem přízi vypletla do posledního šátku Metalouse.
Tak to byl příběh jednoho přadýnka, jedné vlny.
Někdy to má pletařka vážně těžké...
Ála
