ŠTĚSTÍ v mém životě

úterý 3. ledna 2017

VÁNOČNÍ POHÁDKOVÁ SMRŠŤ ...

nastala již před svátky a panovala celý sváteční čas. Na programu České televize na mne z nich již šly mrákoty. Někdy jsem měla pocit, že se z ČT1 stal dětský program, neboť se pohádky táhly celým dnem až do večera a pak ještě navrch jako hlavní program.
Nedá mi, abych se k nim zde na blogu nevyjádřila.
Mám pohádky ráda a na mnohé se opravdu o vánocích těším a s chutí je shlédnu, ale co je moc, to je prostě moc. Ještě jsem nezažila žádné z našich dětí když byly malé, ani z vnoučat, že by s radostí hltaly studiové pohádky ze 60,,70. a 80 let minulého století. Vůbec nechápu proč je neustále vysílají na ČT1. Vlastně vím, zaplňují vysílací čas.
Letošní Štědrý večer jsme snad poprvé viděli novou pohádku celou, vždy zrovna v daný čas panovala vánoční atmosféra u stromečku a rozbalování dárků, proto nikdo z nás televizi nesledoval. Nové pohádky letos zářily z obrazovky ČT i na Boží hod a na Štěpána. Schválně jsme se s mužem dívali a musím říct, že to byla docela tragédie.

anotace :

Pravý rytíř

Vincent (Jan Komínek) je rozvážný mladík, který rád čte a maluje a je pravým opakem svého otce, vysloužilého rytíře (Lukáš Vaculík), který má potřebu svého syna neustále kontrolovat a opatrovat. Dokonce ho doprovází i na zkušenou do světa. Na cestě se setkají s černokněžníkem, vystaví nebezpečí říši víl a musejí svoji chybu napravit. A samozřejmě musejí také osvobodit krásnou princeznu (Lucie Černá).

- Musím říct, že vysloužilý rytíř ztvárněný panem Vaculíkem mi totálně lezl na nervy :o)), hrál ho tak nemotorně a neohrabaně, s divným patosem, že mi ho až bylo nakonec líto ...

anotace :

Slíbená princezna

Pohádka vycházející z tradičního českého motivu, původně lidového vyprávění, které literárně zpracoval Karel Jaromír Erben a publikoval pod názvem Zlatovláska. Diváci se mohou těšit na dobrodružnou podívanou se spoustou reálných zvířat a efektních triků. Mimo jiné hrají: Marta Dancingerová, Jan Cina, Samuel Mužík, Jan Dolanský, Jitka Čvančarová, Martin Stránský, Ondrej Kovaľ, Václav Vydra či Karel Čepek.

Na začátku Slíbené princezny je tak kůže kouzelného hada, kdo ji ochutná, porozumí řeči zvířat. Ochutná ji i zlý kníže Honorád. Ani to ho však neodradí od nesmyslné krutosti vůči všem a všemu. A když si potom usmyslí, že chce zlatovlasou nevěstu, vyšle svého čeledína Jiříka, aby ji přivedl. Po řadě dobrodružných situací se Jiřík nakonec dostane až ke království, kde nejmladší ze dvanácti dcer je právě zlatovlasá princezna Radost. Zadarmo si ji ovšem Jiřík neodvede. Musí splnit nejen tři úkoly, ale především porazit svého soka, prohnaného piráta Za Bié Ocradé.

- Když pohádka začala a královna pronesla, že královská koruna je těžká jako kráva... - bylo to již podezřelé. Aha, bude to zmodernizované, aby se to dnešním dětem víc líbilo. Princezny byly oblečené, neoblečené a chovaly se, nu prapodivně. Převážná část děje se odehrávala na pobřeží moře, protože Jiřík musel porazit svého soka. Ale proč byl zrovna pirát ?
A takových různých otázek jsme si kladli celou dobu plno. To by u pohádky ale být nemělo, že? Děj by nás měl pohádkově unášet...

Pohádka Slíbená princezna, vychází z tradičního českého motivu. „Všichni ten příběh známe. Jde o původně lidové vyprávění, které Karel Jaromír Erben literárně zpracoval a publikoval pod názvem Zlatovláska," přibližuje kreativní producentka Kateřina Ondřejková.
„Dějová linka, která je u Erbena velmi jednoduchá, je scenáristkou Ivou Procházkovou obohacena o řadu dobrodružných i humorných prvků a staví na tradici české filmové pohádky s vtipnými dialogy, vyhraněnými charaktery, ale i překvapivými momenty. Diváci se můžou těšit na dobrodružnou podívanou se spoustou reálných zvířat a efektních triků," dodává Ondřejková.
Stejně jako u Zlatovlásky je na začátku Slíbené princezny kůže kouzelného hada a kdo ji ochutná, porozumí řeči zvířat. Ochutná ji i zlý kníže Honorád, který si navíc usmyslí, že chce zlatovlasou nevěstu, pošle svého služebníka Jiříka, aby ji našel. Po řadě dobrodružství se Jiřík nakonec dostane až ke království, kde nejmladší ze dvanácti dcer je právě zlatovlasá princezna Radost. Aby princeznu získal, musí Jiřík splnit nejen tři úkoly, ale také porazit svého soka, piráta Za Bié Ocradé.
Pohádku Zázračný nos představí Česká televize 26. prosince. Princezna Diana se rozhodne podrobit lásku svého snoubence zkoušce a ve snaze zjistit pravdu o jeho citech vypije kouzelný elixír. Místo odpovědí však získá dlouhý nos. Vydává se hledat kouzelníka, od kterého nápoj dostala. Na svém putování se setká s dobrem i zlem a hlavně najde pravou lásku.
„Diana je vychovávaná velmi přísně, a protože má dobrodružného ducha, má to přesně opačný účinek, než by si její otec přál. Touží žít naplno. A když se má provdat, tak to musí být z oboustranné lásky. Není to klasický typ princezny, je lidská, zvědavá a tak trochu rebelka," komentuje svojí roli slovenská herečka Kristína Kanátová. V pohádce se také objeví například Vladislav Plevčík, Iva Janžurová nebo Martin Donutil.

Zdroj: https://globe24.cz/kultura/18910-ceska-televize-na-vanoce-pripravila-ctyri-nove-pohadky-i-filmove-premiery

Zdroj: https://globe24.cz/kultura/18910-ceska-televize-na-vanoce-pripravila-ctyri-nove-pohadky-i-filmove-premiery

anotace :

Zázračný nos

Princezna Diana (Kristína Kanátová) se v tomto romantickém příběhu rozhodne podrobit lásku svého snoubence náročnému testu a ve snaze zjistit pravdu o jeho citech vypije zázračný elixír. Namísto odpovědí ale získá něco jiného – dlouhý nos. Vydává se tedy v přestrojení hledat kouzelníka, který jí nápoj věnoval.

- Asi z těch tří pohádek snad nejvíce pohádková...

Sama pro sebe jsem si vyhodnotila, že nejvíce pohádkového zasnění mi opět přinesla pohádka Tři oříšky pro popelku, která i po těch mnoha letech je stále snová, kouzelná, hravá, laskavá a milá.

Ale jedna pohádka nás s mužem oslovila, shlédli jsem ji tak trochu náhodou a byli jsme velmi příjemně překvapeni a obzvláště i tím, že to byla pohádka ruská. Z ruské kinematografie se u nás asi smí uvádět jenom Mrazík :o)) a najednou tu byla nějaká nová!

Dračí princ

anotace :

Zlý drak unese princeznu Miroslavu uprostřed svatby a uvězní ji na hradě, který stojí na opuštěném ostrově. Princezna přijde o všechno – svou rodinu, přátele i ženicha. Jediné, co jí zbylo, je život v kleci a pravidelné setkání se záhadným mladíkem jménem Arman... jenže co je Arman zač a jak se dostal na drakův opuštěný ostrov? Pravdu se Miroslava dozvídá až příliš pozdě. Láska k dračímu princi je hořká a strašidelná.

- Anotace i překlad názvu je trochu zavádějící (On - drak), nejedná se o prince, ani Miroslavu nedrží na hradě, ale na ostrově plném jeskyní. Je to krásně ztvárněný pohádkový příběh a poprvé jsem viděla úžasně zanimovaného draka, který se mi fakt líbil.
Pokud jste neviděli, doporučuji...

Vánoční pohádková smršť skončila. Však ono nás to čeká zase brzy o jarních svátcích, protože ve všech televizních stanicích si myslí, že pohádek je stále málo a všichni na ně čekáme. Jen zapomínají, že na některé se opravdu již dneska nedá dívat.

Já vím, máme možnost volby a také ji využívám :o)).

Stačí jedno malé tlačítko na ovladači ...

neděle 1. ledna 2017

MRAZÍK ...

je dobře známá pohádka pro velké i malé. V poslední odpoledne končícího roku jsme se zajeli do sousední malé vsi pobavit s místními ochotníky, kteří si pohádku mírně upravili a odehráli v mrazivém dni pro všechny legrace chtivé návštěvníky. A málo nás kupodivu nebylo.

Ochutnala jsme připravený svařák , muž si dal horký čaj (řídil, měl tedy smůlu) a pak už jsme se jenom smáli a smáli. Vím, že přítomné děti byly možná trochu zklamané velmi zkrácenou verzí a mnohým replikám neporozumněly, ale snad jim to vše rodiče náležitě vysvětlili. Avšak repující Nastěnka se určitě i jim líbila :o)).

Nový rok jsme přivítali s mužem odpolední procházkou, sice mrzlo pořádně, ale naštěstí svítilo sluníčko a bylo pohádkově. Říká se jak na Nový rok, tak po celý rok, takže já doufám, že podnikneme mnoho výletů po naší krásné zemičce, že některá místa budeme brázdit na kolech, že třeba i zajedeme letos k moři dočerpat energii, že zažijeme spoustu krásných okamžiků s kamarády, s rodinou, s vnoučaty, že se třeba zadaří a rozrosteme se (to však neovlivníme :o) ani jeden z nás dvou), že budeme zdraví, šťastní a radostní, že se všem mým milovaným bude ve všem dařit.

Nikdy si nedávám žádná předsevzetí, nechystám se napravit sebe ani ty druhé (stejně to nejde, každý jsme svůj), mám jenom své sny a touhy.

Snad se mi splní alespoň některé ...

Tuhle nádheru vidím z okna.

sobota 31. prosince 2016

V ZÁVĚRU STARÉHO ROKU ...

jsme zajeli ještě na malý výlet s vnoučaty.
Do sklářského města Nového Boru, do sklářského muzea. Můj muž měl obavy, že děti to bavit nebude, ale na výlet do přírody počasí nepřálo a tohle byl takový můj rychlý nápad.
A ono je to bavilo :o). Povídali jsme si o procesu výroby skla a Máťa vzpomínal, jak byl s maminkou na Dni otevřených dveří ve známé firmě Preciossa-Lustry v Kamenickém Šenově a docela dost informací z té doby si pamatoval.
Nakoukněte s námi.

Bořek Šípek byl spoluzakladatel sklárny Ajeto a v Novém Boru často pobýval.

Skleněné šaty jak pro Popelku - na návrh Blanky Matragi vyrobili skláři ve firmě Ajeto.

V nově přistavené galerii je výstava moderní tvorby Jitky Kamencové. Já bych si vybrala hned ...


Tento úžasný zelenobílý lustr visel nad schodištěm.

Nám s Amálkou se nejvíce líbily skleněné šaty :o).

Pokud budete mít cestu přes Nový Bor, zajeďte na náměstí a muzeum navštivte, stojí to opravdu za to. A můžete doplnit návštěvou muzea v Kamenickém Šenově, je skoro u hlavní silnice.

Z muzea jsme se přemístili do restaurace Ajeto, kde je úžasné prostředí, dobře tam vaří a při konzumaci můžete pozorovat přes skleněné tabule skláře při práci ve sklářské dílně. Dali jsme si dezerty, každý jsme si vybrali jiný a potom labužnicky hleděli tomu druhému do talíře, jakou dobrotu si zvolil.

Amálka odběhla na WC a vrátila se s vykulenýma očima :

"Alenko, oni tam jsou skleněná umyvadla!! "

No, vždyť jsme ve sklářské restauraci, ne ?? :o)) ...

HODINY TIKAJÍ ...

a odměřují poslední čas letošního roku.

Mnoho jsme dostali, něco nám i vzal.

Je na každém z nás jak v novém roce naložíme

se zdravím,

se štěstím,

s láskou.

pátek 30. prosince 2016

DOPLETEN ...

zimní svetr pro Matýska.
Učím se plést svetry odshora a v jednom kuse, prokousávám se návodem, měřím a počítám, vkládám značky.
Náš Máťa je na svůj věk dost vysoký a také žádný hubeňourek, zvolila jsem proto velikost 9-11 let a pečlivě jsem si ho změřila, abych mohla míry porovnávat když ho nebudu mít zrovna po ruce.
Stejně jsem párala.
Tělo hotové, jeden rukáv hotový a druhý skoro u konce, když přišel a já hned poměřovala. Rukávy úzké, krátké, tělo krátké. Musela jsem rukávy vypárat celé a plést širší, u těla jenom náplet a prodloužit. Ještě, že jsem pletla jenom hladce, žádný vzorek, to bych s tím asi na chvíli někam mrskla.
Včera jsem konečně zapošila všechny camfousky a dneska hotový na něm vyzkoušela.
Jooo, nemusím s ním už nic dělat. Rukávy jsou mírně delší, tak snad je nebude moc vytahovat :o)).

- příze Merino od Vlnapu -

Jak je vidno na fotkách, děsně ho zkoušení a focení "bavilo", ale já byla neodbytná a co by přeci jenom pro babičku neudělal.

Tak za rok možná dostane i rolák ... :o))

ČERSTVÝ VZDUCH ...

a z plna hrdla se nadechnout jsem již potřebovala po více jak týdnu kdy jsem doma jenom kašlala, kýchala a byla bez energie. Potřebuji ji doplnit a kde jinde nejlépe než v přírodě.

Ve středu jsem vychytala chvilku po obědě kdy zrovna nepršelo a mírně se vyjasnilo, naházela na sebe sportovní oblečení a vyrazila do okolí. Dýchala jsem opravdu zhluboka a rozradostněle jsem si ty chvilky užívala. To bylo pohlazení po duši. Domů jsem se vrátila s úsměvem na tváři a vůbec mi nevadilo, že jsem si musela cestou zpátky nasadit kapuci, neboť opět začalo poprchávat. Jen jsem litovala, že nepoletuje sníh, protože vánoční svátky na vodě nejsou zrovna idylické, co si budeme povídat, že ?

Ve čtvrtek ráno louky a všechny kaluže z předcházejících deštivých dní byly omrzlé, svítilo slunce a po nebi pluly šedobílé mraky. Zajásala jsem a opět po obědě vyrazila na má oblíbená místa. A tentokrát jsem nezapomněla do kapsy bundy strčit i fotoaparát.

Na leden nás straší s většími mrazíky, na což se zrovna moc netěším, ale snad to nebude příliš tragické a postihne to jenom horské výšiny, tam to lyžaři při umělém zasněžování jenom přivítají.

Letošní konec roku je opravdu rozmarný, že ? ...

čtvrtek 29. prosince 2016

SVÁTEČNÍ DORT ...

jsem tentokrát připravila jednoduchý,mandarinkový.
Jak se mi opět potvrdilo, nikdo nechtěl cukroví, ale kousek ovocného, želatinového dortíku, vychlazeného v lednici, si dal po obědě skoro každý.

Na Boží hod vánoční se nás sešlo u našeho stolu 11, z toho 4 děti. A to se zajisté ještě budeme v budoucnu rozrůstat, neboť náš nejmladší je prozatím singl ;o).
Úplně nejlepší jsou naše rodinná setkání v létě, kdy můžeme být na zahradě a děti mají velký prostor pro své lumpačiny. Doma běhají z pokoje do pokoje, po schodech nahoru dolů a já jenom vždy trnu, aby se hlavně nikomu nic nestalo. Naštěstí mám vždy plno práce v kuchyni a ratolesti si musí hlídat rodiče.

Letos mi u našeho společného oběda moc a moc chyběl manželův otec, můj druhý táta. Chyběl mi na Štědrý den, chyběl mi každou chvilku. Byl to první Štědrý večer, kdy s námi neseděl u jednoho stolu. Z generace rodičů už s mužem nemáme nikoho...