MINERÁLY...

a mé pokračování malého seriálu Bílé magie.

Minerály a krystaly jsou nejenom cenné, ale také nesmírně krásné. Po tisíciletí pomáhaly našim předkům po duchovní a tělesné stránce. Jakmile jednou objevíte jejich jedinečnou krásu a sílu, jejich působení vás zcela promění. Když se budete cítit znaveni či opotřebováni, minerály vám dodají pocit klidu. Stejně jako svíčka dokáže prozářit temnoty, tak i pocit duchovního osvícení vás zahřeje u srdce. Zbavíte se hněvu a začnou z vás do okolí prýštit láska a soucit.

Minerály a krystaly se dostávají opět do popředí a jejich význam je silnější než dřív. Energie každého minerálu působí v souladu s každým jednotlivcem. Pokud se energie minerálu spojí s vaší, začne to kolem jiskřit a tyto jiskry odnášejí vaše přání a potřeby do vesmíru.

Minerály nejen vyzařují energii, ale také ji pohlcují. Znamená to, že váš minerál mohlo naplnit svou energií mnoho jiných lidí, kteří ho měli v rukou před vámi. Proto je důležité ho před používáním očistit. K tomu existuje mnoho způsobů a žádný z nich není přímo dobrý nebo špatný. Můžete to udělat tak, že ho dáte do sklenice vody a přidáte lžíci soli. Vodu s minerálem a solí zamíchejte a sklenici nechte na noc venku. Potom můžete minerál použít.

Působení minerálů je široké a různorodé, nicméně obecně jde o velmi účinné ochranné a léčivé talismany, které mohou změnit váš život jakýmkoli žádaným směrem. Na vás je, abyste toužili po změně, věřili v ni a s láskou a porozuměním přistupovali k minerálům a jejich moci.

Astma

Při astmatu u sebe vždy noste růženín, popřípadě si ho dávejte pod polštář. 

Bolesti hlavy / Migrény

Bolesti hlavy ze stresu zažene náhrdelník z hematitu.

Deprese

Deprese vás mohou srazit na kolena, ale kunzit vám pomůže povstat. 

Energie

Jestliže vám chybí energie, noste co nejvíc stříbrných šperků. Stříbro vede energii a hodně vám ji dodá.

Finanční stabilita

Pro udržení finanční stability u sebe noste opály nebo si do peněženky dejte krevel.

Jasná mysl

Jestliže je vaše mysl zneklidněná problémy, vezměte si do rukou akvamarín. Přitom si představujte, jak je vaše mysl čistá a jasná, problémy jsou vyřešeny a nic vás netrápí.

Nepřátelé / Závist

V případě nepřátelského chování či závisti v zaměstnání si na svůj pracovní stůl dejte tygří oko.

Smutek

Když máte smutek v srdce z rozchodu či ztráty milované osoby, často držte v ruce ametyst. Za pár dní bolest ustoupí.

Spánek

Pokud nemůžete usnout, dejte si pod polštář do ponožky amestyst  s kapkou levandulového esenciálního oleje. Budete spát celou noc, ani se na hodiny nepodíváte.

Štěstí

Nepotká vás žádná smůla, pokud u sebe budete nosti tygří oko. Noste ho u sebe.

Minerály pro každý den v týdnu

Pondělí : Pro nalezení čistoty a ochranu v životě použijte čirý krystal křemene.

- krystal křemene - křišťál -

Úterý : Pro sílu a vášeň použijte granát.

- granát -

Středa : Abyste našli moudrost a jednotu bez sresu, použijte ametyst.

- ametyst -

Čtvrtek : Pro nalezení trpělivosti a vyrovnanosti použijte sodalit.

- sodalit -

Pátek : Pro povzbuzení lásky ve svém životě použijte avanturín.

- avanturín -

Sobota : Chcete-li se zbavit celotýdenní negativity a po celý následující týden zůstat pozitivně naladěni, použijte onyx.

- onyx -

Neděle : Abyste se uzdravili a naučili se něco nového, použijte citrín.  

- citrín - 

 

 

 Vzpomínám si, že když jsem byla opravdu hodně mladá, velmi ráda jsem nosila stříbrný prstýnek s tygřím okem, kámen se mi hodně líbil, ale tenkrát jsem vůbec věděla jaké vlastnosti minerály mají.

V dřevěné krabičce mám několik náhrdelníků a náramků z polodrahokamů, jen jsem je nějak opomněla a nenosím je. 

Určitě to napravím a přikoupím si i kameny, které jsem si vybrala z citované knížky ...

Děkuji za vypůjčené obrázky tetičce 
Wikipedii.
Citace z knihy Bílá magie
Ileana Abrevová
 

CHINOIS...

vynikající francouzský máslový koláč, kterému jsem při francouzském týdnu, kdy jsem vybírala sýry a paštiky, neodolala v Lidlu a koupila domů balení, i když mám na něj recept a i jsem ho již několikrát sama pekla.

Pohled do regálu a musela jsem ho prostě vzít :o), okamžitě.

Recept jsem kdysi našla u Moniky Brýdové.

100 ml mléka

90 g másla

2 vejce

50 g cukru krupice

300 g hladké mouky

špetka soli

20 g droždí

- kdo má pekárnu má vyhráno a je chvíli bez práce, kdo ji nemá 

napne svaly a zadělá kynuté těsto ručně.

Poté si svařte krém 

250 ml mléka

100 g cukru krupice

2 žloutky

30 g hladké mouky

- do hotového krému zašlehejte semínka pravé vanilky z půlky lusku

(kdo nemá, přidá vanilkový cukr).

Namočte si půl sáčku zlatých rozinek do rumu.

Do dna dortové formy zavřete pečící papír. Část těsta vyválejte do tenka a vložte do formy na dno.

Zbytek těsta rozválejte a potřete vychladlým vanilkovým krémem a posypte vyždímanými rozinkami.

Zarolujte jako roládu.

Krájejte cca 4 cm dlouhé kousky a řezem skládejte do formy vedle sebe. Pokud vám nějaký krém vyteče, dejte ho navrch.

Nechte dokynout 20-30 minut.

Pečte na 170°C 10 minut,

 poté snižte teplotu na 160°C a dopečte cca 20 minut. 

Lehce vychladlé potřete cukrovou směsí

- 2 lžíce moučkového cukru rozmícháte se lžící vody (nebo rumu z rozinek).

Doma vás budou milovat...

 

ŠPENÁTOVÉ PIROHY...

mne zaujaly na stránkách Kuchařky ze Svatojánu.

Je mou neustálou inspirací.

Opět jednoduché, zdravé vaření.

Večer předem promícháme v míse

150 g hladké mouky

150 g celozrnné špaldové mouky

půl lžičky soli

2 lžíce olivového oleje

150 ml vody

vyklopíme na vál a zpracujeme hladké, lesklé těsto, které dáme

do potravinářské folie a necháme v lednici do druhého dne.

300 g špenátových listů opereme, spaříme vroucí vodou, scedíme

a nasekáme (myslím, že lze použít i špenát mražený, ale opravdu listový, ne prosím protlak!),

na 2 lžicích olivového oleje necháme změknout pokrájenou červenou cibuli

a 2 stroužky česneku,

vmícháme špenát, osolíme a dusíme 5 minut,

necháme vychladnout 

a přidáme 100 g nastrouhaného přírodního sýra

(veganského, je v receptu, nebo bílého tofu)

- já použila bílý sýr syrovátkového typu z Lidlu, který jsem zrovna měla v lednici na vyzkoušení a byl ve špenátu výborný.

Těsto na vále prohněteme a rozdělíme na 12 stejných dílů, vyválíme z každého dílu placku větší jak dlaň, doprostřed dáme lžíci špenátu, přeložíme a okraje zmáčkneme vidličkou (já jsem si vypomohla "udělátkem", který za mne celý piroh důkladně uzavřel) a vkládáme do vroucí osolené vody,

vaříme 8 minut.

Na talíři zdobíme na oleji dozlatova osmahnutou cibulkou.

 Pirohy jsou po uvaření tmavší, to dělá ta špaldová mouka, ale jsou velmi chutné, manžel si přidal :o).

A to je vždy pochvala pro kuchařku, že ?...

 P.S. Vzhledem k tomu, že jsem měla půlkilový pytel čerstvého špenátu, uvařila jsem ho všechen a samozřejmě mi zbyl. Musím říct, že špenát zahuštěný tím syrovátkovým sýrem byl neskutečně dobrý. Druhý den jsem uvařila asijské širší nudle, špenát ohřála, navrstvila na nudle a posypala strouhaným sýrem Grana Padano. Byla to neskutečná dobrota, o rychlosti přípravy ani nemluvě :o)) a chutný oběd byl na stole raz dva.

MÉ OBLÍBENÉ CVIKY...

na protažení těla jsou naprosto jednoduché a účinné.

Pět Tibeťanů

- tibetský klášter -

- tibetská náhorní plošina -

je zavedený název pěti cviků, které vám nezaberou mnoho času, nemusíte odcházet z domova, nezapotíte se (příliš), vaše tělo si budete hýčkat a ono se vám odmění bezbolestným  stavem vaší páteře (a nejenom té).

 Je to soustava pěti tibetských cviků, která jako fenomén byla známa už v 1.republice. Teprve po roce 1989 se opět objevuje v minulosti zakázaná literatura na téma alternativní metody léčby.

- tibetští mniši -

Na začátku minulého století se vysloužilý důstojník britské koloniální armády plukovník Bradford (soudí se, že to nebylo jeho pravé jméno) spřátelil s panem Peterem Kelderem. Sloužil v Indii a vyprávěl o tom, že prý někde v Tibetu je klášter, kde mniši znají tajemství věčného mládí. Dlouho přemlouval pana Keldera, aby jel s ním do Tibetu a aby spolu našli ten klášter. Plukovník nakonec odjel sám. Nutno dodat, že to byl už šedivějící pán o holi, kterému se blížila šedesátka.
Po 23 letech se plukovník Bradford vrátil do Anglie a jeho přítel ho nemohl poznat. Muž, kterému by odhadoval 45 let, mladistvého věku, vzpřímené chůze, tmavé vlasy. Vyprávěl, jak našel tibetský klášter, žil s mnichy, pěstoval zeleninu a vyráběl ovčí sýr, a také jak se naučil tajné cviky tibetských mnichů, které vracejí člověku mládí.
Pan Kelder po několik týdnů sepisoval zážitky z vyprávění plukovníka Bradforda a potom vydal o této cestě do Tibetu knihu, která byla přeložena do mnoha jazyků.
V současnosti jsou také v České republice stovky nadšenců, fitness centra a kluby, kde se pět tibeťanů cvičí.

Z hlediska medicíny jde o velmi účinnou sestavu cviků na obnovu pohyblivosti páteře.
Z hlediska jogínské literatury jde o speciální cviky, které otevírají čakry (jakési energetické uzly v lidském těle, kudy proudí kosmická energie), ačkoli plukovník Bradford nepřinesl žádné jogínské učení – pouze sestavu pěti účinných cviků.

Provedení pěti cviků

Cviky se mají provádět denně, a to v množství minimálně 3krát od každého cviku a maximálně 21krát. Cviky se mají provádět pomalu a soustředěně a pouze tolik, abychom se extrémně neunavovali. Začíná se s minimálním počtem cviků a je možné každý týden maximálně o jeden počet cviků zvýšit.
Obecně platí: provádím-li cvik, nadechuji se, vracím-li se do základní polohy, vydechuje se. S výjimkou prvního cviku máme v každém cviku chvilku setrvat. Nejsou to tedy cviky na rychlost (v žádném případě to není aerobik v rychlém rytmu podle hudby!), ale na výdrž. Každý cvičí pomalu, individuální rychlostí.

1. tibeťan:

 

Ve stoji spatném rozpažíme, dlaně dolů. Pozvolna se začínáme otáčet drobnými bočními kroky ve směru hodinových ručiček. Snažíme se zrychlit otáčení tak, aby ruce rotovaly v horizontu odstředivou silou. Zaměřte se na jeden směr (například slunce) podle kterého se orientujete a počítáte otáčky. Poté opět pozvolna snižujeme otáčky, tak aby se nám ideálně vůbec, netočila hlava. Dýcháme pomalu rovnoměrně.

2. tibeťan:

V leže, paže podél těla – zvedáme hlavu na prsa a nohy kolmo vzhůru, špičky nohou k sobě – nádech. Při položení hlavy a nohou špičky nohou od sebe - výdech.

3. tibeťan:

V kleče rukama se přidržujeme hýždí. Nohy jsou bosé. Špičky nohou ohnuty a zapřeny o zem. Záklon tělem i hlavou – nádech. Návrat těla do kolmé polohy, hlava skloněna na prsa – výdech.

4. tibeťan:

Nejobtížnější cvik! Velmi obtížné zpočátku pro starší a méně pohyblivé lidi. Ze sedu, ruce položeny na zemi dlaněni dolů těsně vedle hýždí. S nádechem zdviháme břicho vzhůru, z podpory na patách došlapujeme na plná chodidla, zakláníme hlavu dozadu. Výdrž s bedry co nejvýše a návrat do základní polohy s výdechem do sedu. Ruce i nohy jsou stále na stejném místě!

5. tibeťan:

Základní poloha se velmi podobá „klikům“, tedy podporu ležmo. Liší se tím, že nohama jsme vzepřeni na špičkách (stejně jako u 3. cviku) a ruce máme napjaté. Tělo je prohnuté, avšak břicho se nedotýká země. Hlava je zakloněná. S nádechem skláníme hlavu na prsa a vytrčíme zadek co nejvíce vzhůru. Nohy jsou napjaté a s tělem tvoří jakousi střechu. Do základní polohy se vracíme s výdechem. Po dobu cvičení tohoto cviku se nedotýkáme země trupem!

Cvičím je již několik let, i když musím říct popravdě, že jsem měla dva roky přestávku (po prodělané chřipce jsem nenastartovala hned se cvičením a zlenivěla jsem, což se mi vymstilo loňskými velkými bolestmi zad v bedrech).

Letos jsem v lednu opět začala a to první týden se třemi provedeními a každý týden 1x přidávám, až se dostanu na maximální počet cviků 21x.

Nemá cenu spěchat, tělo vám samo napoví. Již po 14 dnech cvičení si troufám říct, že poznáte jak jste najednou více ohební, jak se na cviky těšíte.

Cvičím vždy v podvečer tak hodinu před večeří.

Ke cvikům doporučuji mít karimatku.

Znáte tibeťany ?

Cvičíte je ?

Já jsem moc a moc ráda, že jsem se k nim pokorně vrátila...

Tímto děkuji tetičce Wikipedii za vypůjčení 
názorných obrázků. 

KAPR PO MLYNÁŘSKU...

Nikdy na vánoce nesníme celého kapra, připravím na večeři pouze pár porcí, neboť vím přesně kdo si ho dá a kdo raději zvolí řízek či klobásu.

A tak zbytek při porcování uložím do mrazáku a sní se jindy.

Ryby v mrazáku nenechávám dlouho a snažím se, aby alespoň jednou v týdnu ryba byla na jídelníčku.

Z kapra například máme rádi recept po mlynářsku.

- porce kapra osolím

- do hladké mouky přidám červenou sladkou papriku a sušenou bazalku

(nešetřím ani jedním)

- kapra pomalu smažím 

- jako přílohu volíme většinou k rybě vařený brambor nebo 

bramborovou kaši

A to je vše.

Jak snadné, že ... ? 

 

NEDĚLNÍ TOULAVÁ KAMERA...

Toulavou kameru sledujeme pravidelně každou neděli, už je to takový náš malý rituál, na stolku je uvařená káva a těšíme se na nové tipy na výlety.

Pokaždé se radujeme když se objeví místo, které jsme navštívili, které známe, které je třeba i nedaleko od nás.

A tak tomu bylo i tuto neděli.

Zlatý vrch

-  půjčený obrázek z Wikipedie -

Lom byl na Zlatém vrchu otevřen kolem roku 1870. V roce 1940 byla v lomech (včetně sousedního Stříbrného vrchu) ukončena těžba a oba vrchy byly prohlášeny za chráněné. Ještě před koncem druhé světové války byla těžba obnovena a pokračovala i po roce 1945. Zlatý vrch byl podruhé vyhlášen chráněným územím v roce 1964, ale již bez sousedního Stříbrného vrchu. Těžba v lomu byla definitivně zastavena 27. listopadu 1973, kdy byla odkryta celá lomová stěna, kterou tvoří až 30 metrů vysoké, dokonale vyvinuté čedičové sloupy.
Čedičové sloupy ze Zlatého vrchu se údajně používaly i při stavbě mořských hrází v Nizozemí.
Skalnatý vrchol Zlatého vrchu a sutěmi pokryté jeho svahy pokrývá přirozeně rozvolněný přibližně 120 let starý řídký bukový les s příměsí klenu, jasanu a ojediněle i dubu. V jeho podrostu bylo nalezeno 76 různých druhů rostlin, z nichž k nejzajímavějším druhům patří bažanka vytrvalá, kyčelnice devítilistá,samorostlík klasnatý, kakost smrdutý a mařinka vonná.

Nadmořská výška vrchu je 656,6 metru. Geomorfologicky spadá do celku Lužické hory, podcelku Kytlická hornatina.

Byla jsem na 100% přesvědčena, že z našeho výletu na Zlatý vrch v loňském roce mám uložené fotky, že jsem sebou foťák měla, že jsem fotila.

Pamatuji se, že to bylo v neděli, volali jsme našim kamarádům zda nechtějí vyrazit s námi, ale ti nebrali ani jeden mobil :o), tak měli smůlu, jeli jsme sami.

Ať dnes hledám jak hledám v počítači, nikde ani fotečka.

Ptala jsem se manžela, zda si pamatuje jestli jsem fotila.

Kroutil hlavou, že vůbec netuší. 

Ach jo, on nefotí a tak tohle v hlavě nenosí :o)).

Musela jsem si tím pádem vypůjčit fotky na internetu.

Hned si píšu do sešitu, že na Zlatý vrch musíme zajet, nemáme to daleko, bude to hezká pěší túra a tentokrát si foťák doma určitě nezapomenu.

V reportáži Toulavé kamery o Zlatém vrchu byla také zmínka o

Pustém zámku,

který je nedaleko. 

- Pustý zámek - skalní stěna , foto z Wikipedie -

Pustý zámek je název kopce (405 m n. m.) a také přírodní památky, a bývá tak nazývána i zřícenina hradu Fredevald na jeho svahu. Geomorfologicky spadá do celku Lužické hory,podcelku Kytlická  hornatina. Nachází se na území chráněné krajinné oblasti Lužické hory.
Pod kopcem teče říčka Kamenice. Přírodní památka je na jižním svahu kopce. Hrad Fredevald je na severovýchodním svahu a pod vrcholem.
PP Pustý zámek je chráněnou lokalitou s rozlohou 2,03 ha (dříve 1,08 ha) v nadmořské výšce 358 až 405 metrů n.m. Týká se horizontálního uspořádání znělcových sloupců. (nedaleké Varhany – Panská skála mají sloupce svislé). Sloupce se obnažily při stavbě silnice a železniční tratě. Jsou dlouhé až 25 metrů, tloušťka až 1,85 metru. Výška stěny je 50 metrů.

I Pustý zámek jsme si připsali do letočních tipů na výlety, jezdíme okolo na kolech do Kytlické hornatiny a na kopec nevylezeme :o), což musíme napravit.

Taková krásná místa máme na dosah ...

 

 

NEDĚLNÍ TOULKY ...

kolem Sedla.

Sedlo (447 m) je vrchol, který tvoří protáhlý hřeben s čedičovými skalami, které mají místy patrnou sloupcovou nebo deskovou odlučnost. Dříve odtud byl pěkný rozhled do okolí, ale dnes už je vrchol zcela zarostlý a výhledy jsou možné jen od dolního okraje lesa. Vrch býval známý výskytem stepních a suťových porostů s vzácným hořcem německým a v křídových slínech za nádražím se dříve nacházely zajímavé zkameněliny. V roce 1423 na úpatí kopce údajně tábořilo husitské vojsko, které tehdy obsadilo město, a za selských bouří v roce 1775 se zde shromažďovali nespokojení sedláci.

Vyrazili jsme hned po obědě (k obědu byl segedín s knedlíkem a tak pohyb byl zapotřebí) s tím, že nahoru na vrchol nepůjdeme, to si necháme až bude slunečné počasí. Tentokrát jsme to vzali úpatím a i tak jsme se místy museli hodně vyhýbat blátu. Nad hlavami nám pískala káňata, na pastvině bečely ovce s mláďaty a když nás zahlédly, pelášily pryč. Když jsme procházeli kolem ohromných křovisek, ptala jsem se muže, zda by tady nemohla být divoká prasata, že jsou vidět skrz křoví vyšlapané pěšinky. Odvětil, že asi jo a tak jsem začala mluvit víc nahlas, abych je případně odradila od útoku :o).

Asi po dvou hodinách jsme se vraceli domů, najednou začalo krásně svítit sluníčko a to jsem byla trochu naštvaná, že nevykouklo dřív, protože by fotky byly daleko hezčí.

 Výhodou našeho žití v malém městě je, že vyjdeme z domu a po několika metrech jsme již v přírodě, to už bych nevyměnila za nic na světě.

Skutečné štěstí je vždycky tam, kde je nehledáme. Přichází vždy jako dar a nedá se na životě vybojovat, ani vyvzdorovat.

Nicolai Hartmann