RYCHLÁ POLÉVKA...

zeleninová, ty u nás vedou i když poctivý vývar musí být každou neděli, to je již zvykem.

Polévky vařím často, víceméně obden a myslím si, že jsou základem jídelníčku a neměly by se vynechávat. Pro malé děti jsou zdrojem vitamínů a přispívají k pestré stravě.

Rychlá polévka

(inspirace v Kuchařce ze Svatojánu)

- připravíme si olej, cibuli, špaldovou mouku, 3-4 mrkve, kousek celeru, kousek hlávkového zelí a červenou čočku tak 4 lžíce (tu nemusíme předmáčet, je měkká velmi rychle),

- asi na 3 lžících oleje necháme zesklovatět pokrájenou cibuli, zasypeme 4 lžícemi špaldové mouky, osmažíme jíšku,

- postrouháme na hrubém struhadle mrkev a celer, zelí nakrájíme na tenké proužky a přidáme k jíšce,

- zalijeme 1,5 - 2 litry vroucí vody,

- přidáme červenou čočku, osolíme, vsypeme sušený či čerstvý libeček a vaříme cca 20 minut. 

 A k rychlé polévce připravím třeba i rychlé hlavní jídlo :o).
Když zbydou vařené brambory ve slupce připravím

Bramborovou lepenici

- oloupané vařené brambory postrouhám na hrubém struhadle,
- na trošce sádla nebo oleje nechám zesklovatět v pánvi jednu pokrájenou cibuli,
- přidám nadrobno nakrájenou slaninu,
- orestuji,
- vsypu do pánve nastrouhané brambory, osolím, mírně opepřím, mícháním vše spojím a chvíli opékám,
- připravím do misek domácí čalamádu a oběd je hotový.

         Lepenici má rád můj muž, protože si vždy vzpomene na svoji babičku, u které jako školák trávil každý rok celé letní prázdniny a která mu připravovala klasická česká jídla, jednoduchá a přitom chutná a výživná. A kluka, který celý den lítal po vsi a kolem řeky, byla nutnost nasytit :o).

Mne zase těší, když mi náš vnuk Matýsek řekne
 - Babíí,ty umíš tak dobře vařit. -

No není to to nejlepší ocenění ? :o))...

 



 

ROVNÉ NEBO VLNITÉ...

vlasy chce žena mít ?

Je to vždy přesně naopak. Ta s vlnitými vlasy, pravidelně žehlí žehličkou, ta s rovnými natáčí na natáčky, nahřívá kulmou či fenem, aby se vlasy alespoň trochu vlnily.

Jsme stále nespokojené s tím co máme naděleno od přírody, vždy tomu tak bylo, je a bude, s tím se asi nedá nic dělat.

- zdroj Pinterest -

- zdroj Pinterest -

- zdroj Pinterest -

Ta touha je vždy silnější. 

Mám známou, která má úplně kudrnaté vlasy, samý prstýnek a ta je nešťastná, že se vlasy nedají ani ostříhat do účesu, ani nijak učesat, jen může střídat případný odstín vlasů s melíry a to je tak vše.

Někdy ji chápu, ale stejně se mi její vlasy líbí moc.

Další má kamarádka má vlasy třapaté, stále žehlí, aby vytvořila trochu nějaký účes, jakmile vlasy venku začnou vlhnout, už neposlouchají.

Když je nosila nevyžehlené, stažené do culíku, moc se mi v nich líbila.

Nejvíce si však stěžují, že mají vlasy jemné, rovné, nic jim pořádně nedrží, vlasy jsou neustále splihlé, prostě hrůza všech hrůz :o).

A do toho ještě nutnost vlasy barvit, abychom zakryly ty nestydaté šediny, co neustále lezou na světlo, ač je žádná z nás nechce ani vidět.

I já občas řeším jak své rovné vlasy zkrášlit.

Když jsem nosila leta letoucí krátký sestřih, stačil mi gel na vlasy, kterým jsem účes jen tvarovala. S přibývajícím věkem jsem nechávala vlasy dorůstat a nyní je nosím polodlouhé (i když musím přiznat, že občas mám velikou chuť se ke krátkému účesu vrátit) a mám je rovné.

Samozřejmě se mi ukrutně líbí vlasy vlnité, husté, pěkně upravené.

JENŽE, jenže ... Každý týden chodit ke kadeřnici, aby mi vlasy natáčela a činila je krásnými se mi fakt nechce a tak se občas snažím použít kulmu. Klasickou žhavící, protože pokud si vlasy vyfoukám přes kartáč, zvlnění vydrží jen ten okamžik v koupelně :o) a za nedlouhou jsou vlasy opět rovné. Pokud jsem použila natáčky, vlasy bez sušáku schnuly celý den, doma se mi všichni pochechtávali a po sundání natáček vln příliš mnoho nebylo.

Prostě to neumím.

Před pár dny jsem si zakoupila kulmu novou, širší než tu co jsem léta měla doma a byla jsem moc zvědavá co se mi podaří na hlavě vytvořit.

A hlavně jak dlouho mi zvlněné vlasy vydrží.

Když už jsem si vymyslala toto téma na blog, tak jsem se snažila můj pokus také zdokumentovat a fotila jsem sama sebe.

Docela jsem se nachechtala, protože jsem neustále tu hrůzu mazala z foťáku, to nebylo na zveřejnění.

Nechtěla jsem žádat manžela, aby mne fotil, protože to by si asi říkal, že už pěkně blbnu :o)) kvůli blogu.

Tak tedy tady to je, 

ale prosím buďte shovívavé, fakt se nechci předvádět (není co), jen jsem měla radost, že jsem natočení delších vlasů vůbec zvládla sama.

- nezbytné nástrojem, žehličku jsem používala na krátké vlasy místo kulmy -

Ráno jsem točila, odpoledne jsme šli na procházku a vlasy stále ještě drží zvlněné.

 Tak budu trénovat, snad to vychytám ...

  

P.S. pro srovnání jaké vlasy jsem měla tak před 7 lety :o))

TIRAMISU...

Když už jsme byli v sobotu naladěni na italskou kuchyni, připravila jsem na završení nedělního oběda, na který jsem pozvala celou rodinu, oblíbený dezert Tiramisu.

Jistě velmi dobře znáte, že ?

Je mnoho receptů jak tento moučník připravit, jak nahradit mascarpone, ale já se držím co nejvíce pravých ingrediencí pokud je to možné a jen když jsem zatlačena do kouta, občas něco mírně nahradím :o).

Používám dva osvědčené recepty a o ty se s vámi nyní podělím.

Tiramisu v cukuletu

3 lžíce moučkového cukru utřu ve vodní lázni se 3 vejci

(vše šlehám ručním mixérem přímo na sporáku),

nechám vychladnout,

rozmíchám 2 mascarpone,

 (měla jsem zrovna pouze jedno, použila jsem proto vaničku tvarohu-to je zrovna to zatlačení do kouta),

přidám dohusta ušlehanou smetanu,

do hrnku silné kávy instantní nebo překapávané přidám panáka alkoholu

(např. Amaretto, Portské),

namáčím piškoty a vrstvím ve formě s krémem,

poslední vrstvu krému silně posypu kakaem,

odstavím do lednice do druhého dne.

Tiramisu s Italem v kuchyni

(Emanuel Ridi - jeho vaření jsem v televizi opravdu ráda sledovala, protože je to ohromný sympaťák a jeho kuchařku jsem dostala od mého muže dárkem)

Mějte po ruce :

5 vajec

500 g Mascarpone

5 lžic cukru

2 malé panáky mandlového likéru Amaretto

šálek silné kávy

1 sáček piškotů nebo italských Biscotti Savolardi 

kakao na posypání dezertu

- oddělíme žloutky od bílků,

- žloutky utřeme s cukrem metličkou,

- ušleháme bílek do hutného sněhu,

- do žloutkové směsi zlehka vmícháme sýr Mascarpone,

- ve finále přidáme sníh a vše něžně spojíme,

- piškoty nebo biscotti rychle namáčíme do kávy ovoněné Amarettem,

- vrstvíme do formy, zakrýváme krémem, opakujeme vrstvení dokud nám vše stačí,

- na poslední vrstvu krému poprášíme kakao,

- celému dílu dopřejeme zasloužený odpočinek v lednici.

 

A pak servíruji ke kávě a sklízím co jsem zasela.

Tedy obdiv :o).

Olizujeme se až za ušima ...

 

ITALSKÉ DOBROTY...

jsme mohli ochutnávat v sobotu, kdy jsme šli s kamarády na Italský večer.

Pomalu jsem celý den nejedla, abych si mohla dopřát jak předkrm, tak hlavní jídlo a nakonec si vybrat i dezert.

Sraz jsme měli už na šestou hodinu, abychom se necpali úplně na noc, ale moc to nepomohlo, hekali jsme stejně :o).

Každý z nás si vybral jiné jídlo a tak jsme alespoň očima mohli obdivovat porce ostatních.

- předkrm grilované krevety - 

 

 

 

 

-předkrm bylinkový tataráček -

 

 

 Většina si vybrala tyto dva předkrmy, ač jich v nabídce bylo vícero.

- hovězí steak s grilovanou kukuřicí -

-hovězí steak s grilovanou sicilskou zeleninou a pikantním italským salámem -

- fettuccine s lososem -

- gnocchi s kuřecím masem -

- vepřová panenka plněná chilli papričkou , v pozadí krémové rizoto s houbami-

Z hlavních jídel jsme vybírali dlouhou :o), chuť byla na vše !!

 

- panna cotta v kokosovém závoji -

Než jsme byli schopni si objednat dezert, zbyly v kuchyni už pouze poslední čtyři porce panna cotty a tak jsme se o ně rozdělili.

My ženy jsme k jídlu popíjely italské bílé víno a Prosecco-Bellini,

 míchaný nápoj z broskvové dřeně a šumivého vína, které je pravou italskou specialitou a velmi mi chutnalo.

- ilustrační foto, nestihla jsem nafotit :o)) -

Pánové zůstali spíše u českého piva, jen můj muž si dal také sklenku Prosecca, ten totiž musí ochutnat všechno :o)).

 

Uff, bylo to náročné, jídlo výborné a my s mužem byli docela rádi, že to máme domů kus cesty a že se, ještě před uložením do postelí, projdeme.

Nový provozovatel místního hotelu se snaží nalákat zákazníky na dobrou kuchyň, dělá jednou za měsíc večery na určité téma a to je příjemné zpestření.

Mexiko nám "uteklo" loni na podzim a to mne mrzelo. 

Tak snad se bude opakovat... 

 

COMMEDIA FINITA...

je název představení, které jsme navštívili v pátek v našem 

Kulturním domě.

Musím pochválit paní ředitelku, která se opravdu stará, abychom i v malém městečku jako je to naše, měli také možnost shlédnout zájezdové představení pražských divadel a nemuseli jezdit mnohdy hodně kilometrů do velkých měst do divadel (my s mužem tak činíme a jezdíme i jinam). I když je to prostředí kulturního domu, kde se sál využívá na všechno možné , jsou vždy v celém prostoru "hlediště" připraveny stolky pro čtyři osoby,  a atmosféra je taková domácí. Pokud nemáme jiný program, snažíme se vždy představení navštívit i z toho důvodu, abychom snažení pracovníků ohledně kulturního vyžití ve městě podpořili, protože to za předcházejícího vedení hodně chybělo. Pan ředitel se nestaral o nic.

Hrají: Valerie Zawadská, Kateřina Macháčková, Anna Kulovaná, Lucie Kožinová a Karel Soukup.
Autorka hry Viktorie Hradská mistrně vykreslila poslední léta života velké pěvkyně Emy Destinové, které trávila Čechách, očima čtyř žen, učitelky hudby, uklízečky, placené společnice a komorné. Čtyři monology plné závisti, žárlivosti, nepochopení v podání známých hereček, nám vtipnou formou ukazují stále přítomnou českou malost, která potírá velké talenty. 

Místo Kateřiny Macháčková přijela herečka jiná, ale mysleli jsme si, že je to alternace, avšak během jejího monologu jsme si povšimli, že došlo ke krátkému výpadku textu, což se může stát a stává se :o).

Představení skončilo a jediný muž v této sestavě přinesl ze zákulisí pugét a vysvětlil nám, že paní Macháčková tři dny před tímto představením onemocněla tak, že opravdu nebyla schopná přijet, její kolegyně přistoupila na to, že se text naučí aby se představení nemuselo rušit a předáním kytice jí za všechny poděkoval.

Takže žádná alternace, ale neskutečné úsilí herecké - nezklamat. A to ještě paní měla levou ruku v sádře !

 Kytici si opravdu zasloužila, neboť každá z hereček měla asi 30 minutový monolog, takže textu docela hodně.

 

Už se těším co si pro nás paní ředitelka připraví příště...

 

 

 

 

 

NEKLID...

ne, já nejsem neklidná, to je název další knihy, kterou jsem dočetla.

Můj oblíbený spisovatel

Jeffrey Deaver

Tentokrát není příběh spojený s vyšetřovateli Lyncolnem a Amélií, jedná se o samostaný román, ale zápletka, kterou Jeffrey umí mistrně na konci rozplést a čtenáři úplně zamotat hlavu, je i zde.

Při čtení jsem od začátku cítila, že vše bude samozřejmě jinak než kam mne děj navádí a směruje, v pozadí jsem tušila "zradu".

Avšak neodhalila jsem dané skutečnosti dříve než Jeffrey chtěl, aby mi jako čtenáři pomalu došlo.

A to mne opravdu bavilo.

Tajemství mezi sestrami, nevyřčené pravdy, zklamání, citová bolest, vzpomínky, které netěší, touhy a přání, těžká zrada, krutost poznání, naděje...

 

Anotace :

 Michael Hrubek je mužem paradoxů, v němž se paranoidní schizofrenie snoubí s inteligencí a téměř geniální rafinovaností. Mužem, jehož necitlivost k bolesti je téměř stejně obludná jako jeho stopadesátikilové tělo. Mužem, jehož by nikdo nechtěl mít za nepřítele. A právě tento nevyzpytatelný člověk prchá jedné noci v pytli na mrtvoly z vězeňské psychiatrické léčebny a vydává se na strastiplnou pouť, která neodvratně směřuje k jedinému cíli. Tím cílem je Lis Atchesonová – žena, která Hrubeka usvědčila z brutálních zločinů a nyní se obává jeho pomsty. Přestože Hrubeka pronásleduje policie a nezávisle na sobě i několik dalších osob, uprchlý zločinec si neohroženě klestí cestu až k domu nebohé Lis, která se kvůli povodni a silné bouři ocitá v domě odříznutá od světa i od pomoci. Jak může dopadnout tento nerovný souboj dvou hlavních hrdinů? Jeffery Deaver opět prošpikoval celý příběh nenapodobitelnými zápletkami a nečekaným rozuzlením, ale tentokrát ho navíc obohatil o řadu zasvěcených informací o vnitřním i vnějším světě duševně nemocných lidí.

Opět další kniha, která mne nezklamala...

OKO...

- do duše okno se říká v jednom přísloví.

- to prosím NENÍ mé oko :o)) -

A tak jsem si nechala oči řádně prohlédnout od paní doktorky očařky, u které jsem naposledy byla před třemi roky.

Neskutečná čekací doba pokud jdete jenom na kontrolu.

Já volala v září, sestřička mi řekla, že do konce roku již neobjednávají a ať zavolám v říjnu, to bude objednávat na leden.

Ještě, že mne neviděla jak zírám u telefonu.

No jo, takhle to prostě chodí.

Rovnou jsem v říjnu objednala i manžela, ten si již stěžoval, že hůř vidí jak na blízko, tak zejména na dálku a to potřebuje hlavně při řízení auta.

To bylo vážné, co kdyby špatně odhadl situaci na silnici a někde mne vyklopil, to bych vážně nerada :o).

Trochu to zlehčuji, ale on má jen nepatrné dioptrie na dálku.

Paní doktorka mne chválila, že se mi nijak zrak na blízko za tu dobu  nezhoršil, takže mi dioptrie nezvýší a na dálku prý vidím stále velice dobře, zatím brýle nejsou potřeba vůbec.

Ha - a já se těšila, že si koupím nové obroučky.

No to by bylo, abych si neporadila.

Zřetelně nahlas jsem si po cestě zpět v autě naordinovala nové obroučky, protože  :

- Uznej, že ty co nosím do kanceláře už jsou šílené, staré nejméně deset let, neustále se v nich uvolňuje šroubek, kdo to má pořád utahovat. -

- Tak si kup nové. -

- No to bych měla, protože ty co mám doma na čtení už mám tři roky,ty bych si nechala v kanceláři. Musíš sám uznat, že při denodenním používání dostávají brýle prostě zabrat. A to jsem na ně velmi opatrná, ukládám je do pouzdra, nikde je nebezpečně nepovaluji. -

- No to já vím, prostě si kup nové, potřebuješ je. -

A bylo domluveno.

 Nové obroučky budou, i když mi paní doktorka s dioptriemi ani nehnula.

Letos mne ještě čeká nutný nákup slunečních brýlí.

Počkám až bude slunce zářit intenzivněji ...