SÝROVÉ OPLATKY...

jejich zhotovení je rychlovka pokud máte pomocníka.

A nejsou to šikovné ruce manžela či dětské, je to

o p l a t k o v a č

Jednoduchý oplatkovač zakoupený asi před dvěma roky v Tchibu

ve slevě za necelou pětistovku - no odolejte, že ?

A tak míváme občas domácí slané oplatky.

Recept pro zájemkyně :

300g hladké mouky

půl lžičky soli

půl lžičky jedlé sody

půl lžičky koření (oregáno, provensálské - jaké máte v oblibě)

125 g Hery nebo másla

125 ml šlehačky

100 g sýra nastrouhaného (Eidam, Niva je také dobrá)

1 vejce

- těsto je krásně vláčné, děláme malé kuličky a ty vkládáme do 

rozehřátého oplatkovače.

Oplatky jsou krásně tenoučké a to je asi jediný rozdíl mezi vaflovačem a tímto

přístrojem, ty teflonové plotýnky na sebe krásně přiléhají...

Dají se v něm také dělat sladké kornoutky na zmrzlinu (u přístroje byla přiložená malá kuchařka), zkoušela jsem je,

je to trochu pracnější. Úplně horké se natáčejí na takový plastový

kornoutek - musí se použít rukavice na ruce, jinak to dost pálí :o)) .

SERIÁLY...

kdo by některý nesledoval, že ?

 A co nám říká Wikipedie ?

Seriál v umění je nejčastěji dramatické audiovizuální dílo rozdělené na několik dílů. Jednotlivé díly mají většinou stejný časový rozsah, zpravidla kratší než samostatné dílo (např. „celovečerní“ film).
Nejobvyklejšími druhy seriálů jsou rozhlasové a televizní seriály.
Počet dílů bývá různý. Některé seriály jich mají skutečně jen několik, jiné stovky. U seriálů je také běžné, že jsou časem přidávány navazující díly.
Některé seriály se dělí na sezóny. Sezóna obsahuje zpravidla pevný počet dílů, který se odvysílá v průběhu jednoho roku (mluvíme o premiérovém vysílání seriálu). Běžné počty dílů sezóny jsou 52 (jednou za týden), 26 (jednou za dva týdny) nebo 22 (jednou za dva týdny s vynecháním prázdnin). Některé seriály se snaží každou sezónu částečně ukončit, jiné naopak končí sezónu uprostřed dvoudílu.
Díly se většinou označují pořadovým číslem a názvem nebo číslem sezóny, pořadovým číslem v sezóně a názvem (např. 5x23 Já, Borg je 23. díl páté sezóny Star Trek: The Next Generation).
Mezi typicky seriálové žánry patří telenovela (televizní román) a sitcom (situační komedie). Jde o díla bez vysokých uměleckých cílů, vytvářená a vysílaná především pro pobavení. Je pro ně typický jednoduchý děj s důrazem na city a emoce (telenovela) či komické situace (sitcom), vyšší počet dílů a častá vysílací frekvence.
Vzhledem k počtu dílů mají seriály obvykle menší rozpočet na jednotku času než celovečerní filmy. Jejich finanční nákladnost sice snižuje například možnost znovupoužívání kulis a rekvizit, ale často navíc mají méně propracovanou výpravu a pracují na nich méně kvalitní režiséři a herci. To může následně vést k nižší umělecké kvalitě. Populární kvalitní herci také nebývají ochotní se dlouhodobě uvázat na jednom projektu. Naproti tomu ale samozřejmě existují i seriály umělecky hodnotné, ať už finančně náročné či nikoliv.
Seriály začínají pilotním dílem. Tím může být jednoduše první díl, první dva díly tvořící dvojepisodu nebo pilotní film, tedy celovečerní film použitelný samostatně i jako začátek seriálu (označuje se pak jako „nultý díl“ seriálu).

 kinematograf - zdroj Wikipedie

 

Pamatuji si asi na první americký seriál po roce 89  - Dallas, který nás připoutal k obrazovce. To byly zápletky, rodinné tragédie, lásky, nevěry, závist, nenávist, podrazy, bohatství, nečekané či očekávané zvraty. Jednomu z toho šla hlava kolem.
Můj muž když občas některý díl zahlédl, nevěřícně kroutil hlavou, smál se a říkal, že je úplně jedno jestli pár dílů neviděl, že je to pořád dokola. Měl pravdu.
S odstupem času, s přibývajícím věkem se ze mne urputná sledovatelka seriálů opravdu nestala.
Mám ale  v oblibě seriály i filmy historické, protože si mohu představovat jaké to "tehdy" bylo, obdivuji nádherné kostýmy, úžasné exteriéry i interiéry. Velmi se mi líbí seriály anglické  - Pýcha a předsudek, Láska v bílém pekle, Jana Eyrová, Návrat na Brideshead,  z nedávných Panství Downton, Pan Selfridge. A detektivní příběhy od Agathy Christie v podání Slečny Marplové nebo Hercule Poirota. To je klasika, které nikdy neodolám.
Zjistila jsem, že občas v řeči mezi některými z mých kamarádek jsem trochu mimo, protože jsem neviděla jediný díl Ulice, Ordinaci jsem sledovala asi polovinu první řady, Cesty domů do doby dokud nenechali zemřít hlavní hrdinku, neboť pak už to opět začalo směřovat někam úplně jinam a nastala klasická změť přibývajících a odcházejících postav,  u Svateb v Benátkách jsem jen se zalíbením sledovala úžasné kostýmy a účesy majitelek svatebního salonu a po pár dílech jsem seriál opět s lehkým srdcem opustila a když jsem z upoutávky zjistila, že budou oddávat Mareše s Faltýnovou, tak už jsem si jen vzdychla. Hlavně zvýšit sledovanost, že :o)...
Faktem je, že když otevřu v novinách televizní program, zjistím, že filmy, které by mne případně zaujaly, dávají tak pozdě večer, že nevydržím do té doby čekat s očima dokořán, to je nad moje síly. Program České televize jen přečtením mne naprosto ubíjí svým nekonečným opakováním starých, opotřebovaných filmů a příšerných zábavných pořadů, které jsou neustále omílané během roku několikrát. To už snad byly lepší nedělní Filmy pro pamětníky :o). Jednou v květnu, myslím, že to byl nějaký svátek, byl na ČT1 od rána do večera program celý den pro děti, jedna pohádka stíhala druhou a na závěr ještě jednu pěkně od 20,00 hodin, aby to bylo ucelené. Říkala jsem si, že snad dostávají nějaké sponzorské dary od tvůrců pohádek, že to jinak není možné. Jako kdyby vůbec neuvažovali, že vysílání České televize by mohl sledovat také dospělý člověk. Pro děti vytvořily zvláštní program na D, ale zřejmě Čt1 se od těch pohádek nechce oprostit za žádnou cenu.

Nestěžuji si, je to jen mé konstatování, protože naštěstí mám volbu. Vezmu do ruky ovladač a přijímač s klidným pocitem vypnu... Jen mi občas vadí, že ze zákona jsem povinna platit měsíční příspěvek této organizaci.

Jen tak mezi námi - ony ostatní televizní stanice na tom nejsou o nic lépe :o). 

A prosím vás, kdo seriály sledujete, sledujte je klidně dál, je to vaše volba a každý z nás preferuje něco jiného. Nic špatného na tom není, jsme prostě každý jiný a to je moc dobře. 
Já mám zase ráda detektivky, trillery, filmy historické i romantické :o).

Stejně jsem nejraději chodívala do kina.

Příjemné sledování přeji všem, kdo si vybere dle svého.
Já si jdu pustit dvd seriálu - Pan Selfridge...

TAJEMSTVÍ...

je název knížky od Rhondy Byrne a mám ji v knihovně asi tři roky. 
K jejímu objevení mne navedla má bývalá spolužačka ze střední školy Vendulka, která má zvláštní nadání a schopnosti, a také vykládá karty. Napsala mi o ní, že stojí za to si ji přečíst.

Občas v mém životě jsou okamžiky, které zmítají mou duší a mé myšlenky bývají náhle bez jakýchkoli důvodů smutné, plné strachu a obav. Ne o sebe, ale o mé blízké, o okolní svět, o životě na této planetě. Nevím proč se tomu tak děje, ale bývá to tak a já se vždy rychle snažím od těchto pocitů odpoutat a nenechat se těmito zvraty ovlivnit. Někdy to bývá hlubší, někdy jen krátký náznak, který je rychle zase pryč.
Informace, kterými nás zásobují média každý den, nejsou nijak povzbudivé, převládá tolik negativních věcí, mluví a píše se tak málo o věcech radostných, o štěstí, o lásce, o schopnosti žít bez stresů, závisti, zlobě či nenávisti.  Jako kdyby přibývalo stále víc a víc zla.

Ale zpět ke knížce.

První dojem při čtení jsem měla, že je napsaná takovým tím americkým stylem - dosáhneš všeho co chceš ty sám, nic není nemožné a zdála se mi taková "povrchní". Jenže při hlubším zamyšlení a znovu přečtení se zde uvedené některé myšlenky mi začaly jevit jako velice zajímavé.

Vyberu z knížky pár úvah.

Co je tajemství ?

Všichni pracujeme s jednou nekonečnou silou. A všechny nás provázejí naprosto totožné zákony.  Ať už jste kdekoli, všichni pracujeme s jednou silou. Jedním zákonem. A tím je přitažlivost.
Tajemství je zákon přitažlivosti !
Vše, co přichází do vašeho života, do něj přitahujete. A je to přitahování na základě představ, které máte ve své vlastní mysli. Cokoli se vám honí hlavou, to k sobě přitahujete.

Podobné věci se přitahují

Zákon přitažlivosti v zásadě říká, že podobné věci se přitahují. Fakticky však hovoříme o úrovni myšlenek.

"Každá vaše myšlenka je realita - síla." Prentice Mulford (1834-1891)

"Zásadní myšlenkou nebo vnitřním postojem je magnet, a zákon říká, že podobné věci se přitahují, z čehož plyne, že vnitřní postoj bude trvale přitahovat takové události a situace, které odpovídají jeho povaze." Charles Haanel (1896-1949)

"Vibrace duševních sil je to nejjemnější, a tudíž i nejmocnější, co existuje." Charles Haanel

Přitahujte dobro místo zla.

Problém je v tom, že většina lidí přemýšlí o tom, co nechtějí a diví se, proč se jim tyto věci pořád dokola stávají.

Zákon přitažlivosti se nestará o to, zda to, co vnímáte, je dobré nebo špatné, či zda to chcete nebo nechcete. Odpovídá na vaše myšlenky. Takže pokud se díváte na horu dluhů a je vám z ní mizerně - je to signál, který vysíláte do vesmíru. "Cítím se opravdu mizerně kvůli všem těm dluhům, které mám." Takto si je pro sebe potvrzujete. Cítíte je ve všech sférách svého bytí. Proto jich budete mít ještě víc.

Zákon přitažlivosti vskutku poslouchá. Když myslíte na věci, po kterých toužíte, a zaměříte na ně veškeré úmysly, pak vám zákon přitažlivosti dá přesně to, po čem toužíte - pokaždé. Když se zaměřujete na věci, které nechcete - "nechci přijít pozdě, nechci přijít pozdě" -, zákon přitažlivosti neslyší, že to nechcete. Projevuje věci, na které myslíte, a tak se budou objevovat neustále znovu a znovu. Zákon přitažlivosti se nepřiklání k tomu, co chcete nebo  nechcete. Když se na něco zaměříte, a je jedno, co to je, už to v oné chvíli realizujete.

Síla vaší mysli.

Přitahujete k sobě převážně myšlenky, které držíte ve svém vědomí, ať jsou to myšlenky vědomé či nevědomé. A v tom je ta potíž.

Pokud se velmi pečlivě podíváte na tajemství a sílu, kterou má vaše mysl a kterou mají naše úmysly v každodenním životě - zjistíte, že je všude kolem nás. Stačí otevřít oči a podívat se.

Zákon přitažlivosti můžete spatřit všude. Všechno k sobě přitahujete. Lidi, práci, události, zdraví, bohatství, dluhy, radost, auto, které řídíte, společenství, do kterého patříte. Všechno jste to k sobě přitáhli jako magnet. O čem přemýšlíte, to přivodíte. Celý váš život je projevem myšlenek, které se vám honí hlavou.

Je nemožné monitorovat každou naši myšlenku. Odborníci říkají, že nám denně projde myslí asi šedesát tisíc myšlenek. Umíte si představit, jak vyčerpaní byste byli, kdybyste je všechny kontrolovali ? Naštěstí je zde jednodušší způsob - pomocí vašich pocitů. Pocity nám dávají poznat, jaké máme myšlenky.


Tak to byla malá ukázka z této malé knížky.

Recenze na knihu byly rozporuplné, někdo ji vyloženě zavrhoval jako blábol, někomu změnila život. Je na každém z nás co si vybereme... I já jsem si vybrala jen něco.

 


 
 
 
 

MALÁ OSLAVA...

1.narozenin našeho Jonáška zmohla

a už dávno spinká.

Na zahradě bylo slunečno, teplo a plno prostoru pro děti, to se jim vždy samozřejmě líbí nejvíce, proháněly trampolínu, kriket, šplhaly po stromech.

Snažila jsem se zachytit okamžiky s dortem a dárky, ale

ty děti jsou jak ještěrky, vždy mi strčily hlavy tam kam jsem nepotřebovala, neustále byly v pohybu a já běhala s foťákem z jedné strany na druhou. Takže je to změť hlav, rukou a těl ze všech možných stran.

Ale to vůbec nevadí.

Jonáškovi se moc líbila tatra ověnčená balónky, obr pytel s kostkami a látková knížka :o). Hned přišel na to, že se dají některé kousky odtrhnout a velmi se mu to líbilo. Vím, že maminka s ním bude jednotlivé obrázky pečlivě probírat, ukazovat a učit všemu co se dá.

Dort ochutnal trochu na lžičce a tím skončil, raději si lezl po trávníku, zkoumal klouzačku, lezl do tatry a navečer si dal svoji kašičku.

A dort, který Jonáškovi maminka s láskou upekla byl tolik dobrý, málem jsme ho zbaštili my dospělí, náš Radek poprosil

i o kousek sebou domů :o). 

KREATIVNÍ LÁTKOVÁ KNÍŽKA...

pro našeho Jonáška, který zítra

oslaví své 1.narozeniny.

Když si vzpomenu na loňský rok a jeho příchod na svět, nebylo vše tak růžové. Narodilo se to naše sluníčko o dva měsíce dříve a mamince dával pěkně zabrat, neboť aby se jeho prudký příchod oddaloval, trávila několik týdnů v nemocnici, v těch největších vedrech a byla moc statečná.

Měla náš veliký obdiv, doma byla pětiletá Amálka, které se velmi stýskalo po mamince a mamince zase po ní.

Nakonec Jonášek zvítězil a vybojoval si prostě to své narození stejně dřív, lékařům navzdory.

Vážil 1,70 kg a měřil 43 cm.

Byl to veliký bojovník od začátku, i když tolik křehounký, že jsme se na něj všichni báli jen sáhnout.

Vše po zdravotní stránce dopadlo výborně a dneska je z něj smíšek a kluk jak má být, staví se kolem nábytku a rehabilitační sestra si může říkat co chce, že na vše má čas. On ne, on chce u všeho být, je zvědavý a tak si vše dělá po svém.

A my všichni z něj máme nesmírnou radost.

Je to naše malé velké sluníčko.

Před několika týdny mi poslala Gábinka odkaz, abych se podívala na úžasné látkové knížky pro děti a jestli bych s její tvorbou do toho šla s ní, že by to byl krásný dárek k jeho prvním narozeninám.

Mně se to moc líbilo a tak jsem na to kývla.

No opravdu jsem nevěděla do čeho jdu.

Šicí stroj mám, šít na něm umím a kdysi jsem šila hodně, ale zase takové zkušenosti s miniaturními věcmi nemám a tak mne zhotovení hodně potrápilo.

Rodiče vše nastříhali, připravili jednotlivé stránky jak by měly vypadat a já to měla vše ušít. Ono to vypadalo jednoduše, ale opak byl pravdou.

Když jsem to vše viděla, docela jsem se zalekla, ale pak jsem si řekla, že kdo nic nezkusí, nic nezkazí a když bude nejhůř, koupím základní látky nové, dílky z donesených zbytků fleeců znovu nastříhám a půjdu do toho znovu... :o)

- tohle mi přinesli -

  

Vybraly jsme s Gábinkou látky, vnitřní výztuhu a já se do toho pustila.

Málem jsem nespala několik nocí, jak jsem neustále přemýšlela jak to zvládnout, jak to nepokazit, jak ty malé kousíčky obšít, jak tam našít ty malé částečky suchých zipů, jak to pak vše dát hlavně dohromady...

Některé dílky byly tak malinké, že jsem to obšívala v ruce.

Byly ty perné chvilky, měla jsem obavy, že to prostě nezvládnu.

Jenže jsem naštěstí trpělivá a pak - bylo to pro Jonáška, tak jsem to prostě musela dokázat.

V neděli večer v půl sedmé jsem volala Gábince - HOTOVO.

Co se týká kvality šití, na to hrdá vůbec nejsem, ale pracovala jsem na té knížce celým svým srdcem a s láskou k Jonáškovi.

I kdyby jen krátký čas mu knížka přinesla radost a rozvíjela jeho kreativitu, rád si s ní hrál, bude to pro mne ta největší odměna.

Jeho úsměv na tváři, jeho ručičky na stránkách...

 

 

AU, AU, achichouvej...

Takhle naříkám od sobotního večera.

Nejsem nemehlo, bývám na sebe hodně opatrná, nepamatuji si, že bych měla

někdy v životě zásadní úraz.

V sobotu jsem měla namále.

Celé odpoledne jsem na pergole šila, neboť jsem si dala závazek, že vše musím dokončit maximálně do neděle

(o tom vás budu informovat v samostatném příspěvku)

a tak jsem pilně pracovala. 
Muž odjel po obědě do Kadaně na třídní sraz ze základky a tak jsem měla celé odpoledne pro sebe. Práce mi šla krásně od ruky, to jsem byla spokojená a nadšená.

Najednou se začalo zatahovat a když jsem zahlédla na protějším vršku tmavé mraky a z druhé strany se tlačily další, věděla jsem, že je zle.

Honem jsem vše balila a přenášela do domu, rychle utíkala zavřít skleník, uklidit deštník, který by mohl skončit v bazénu při prudkém poryvu větru, hnala jsem zavřít všechna okna v domě a stihla jsem to jen tak tak.

Jen jsem dosedla v obýváku a vydýchávala ten úprk, začala bouřka.

Uff, dobrý, zvládla jsem to.

Sprchlo pěkně, spadlo pár větších krup, ale bez vážných následků na naší zahradě. Vzduch se překrásně pročistil po tropickém parnu, které trvalo již od rána a a proto se dalo čekat, že nic dobrého z toho nevzejde.

Volal muž, že zrovna vyráží domů.

Než přijel bylo po všem, žádné škody po bouřce, prima vzduch a tak jsme se rozhodli, že je škoda prosedět večer doma a že si něco malého hodíme na gril a posedíme na pergole.

Vše jsem nachystala na tác a nesla na zahradu.

Znám mokrou variantu našich schodů, jsou hodně hodně kluzké a tak jsem zvyklá si dávat bacha, našlapuji opatrně, schod po schodu.

Na druhém se to stalo.

Je zajímavé, že přesně v té vteřině mi proběhla hlavou kosmickou rychostí myšlenka - teď spadneš - a opravdu, při došlapu na druhý schod mi pantofle sklouzla a už jsem se válela.

A  se mnou letěl podnos svou vlastní rychlostí směrem na chodníček.

Bylo slyšet jen řinčení střepů.

A já ani nehekla, nehlesla, jen jsem ležela rozvalená na těch schodech a zhluboka dýchala. Vůbec, ale vůbec se mi nechtělo vstávat.

To už běžel muž s otázkou - jsi v pořádku ? Špitla jsem, že určitě ano a začala vstávat. Šlo to, oddychla jsem si, že není nic zlomeného.

"Prosím tě pojď si sednout, já to všechno uklidím. Jsi bledá jak stěna."

Bodejť bych nebyla.

Chodím druhý týden na rehabilitaci se zádama, kde mi  krásně nahřívají, masírují a procvičují má bolavá bedra a já si tady takhle namelu.

Při té smůle vše dopadlo celkem dobře, mám jen
obroooovitou modřinu na půlce zadku :o)), mírně naraženou kostrč.
Dnes jsem na rehabilitaci hlásila, že cvičit raději nebudeme a když paní shlédla tu modrotu, souhlasila...

Opatrnosti co nejvíce přeji všem.

(ilustrační foto - zdroj Wikipedie)

 
 

KOŘENÍ...

téměř nad zlato.

Historie koření je stará jako lidstvo samo. Naši prapředkové spíše náhodně než vědecky přišli na to, že některé rostliny mohou například maso nejen učinit chutnějším, ale i stravitelnějším, a dokonce i trvanlivějším.

Dokonce i učenci se přou o rozdíl mezi bylinkami a kořením. Bylinky jsou prý jednoleté, dvouleté nebo víceleté rostliny pěstované ze semen, které lze využít prakticky, ale i v kuchyni, oproti tomu koření jsou podle nich zdřevnatělé rostliny pěstované ze semen.

Podle této definice by například vavřín, šalvěj nebo rozmarýn byly kořením, pokud bychom se zeptali kuchaře, přesvědčivě by odpověděl, že jsou to bylinky.

Třeba v provensálských bylinkách jsou mimo jiné zdřevnatělé rostliny jako například rozmarýn a tymián pohromadě s "pravými" bylinkami jako jsou bazalka, majoránka, estragon, saturejka nebo kerblík.

Vlastním knížky nejen o bylinkách, ale mám i jednu zajímavou o koření a tak se mohu neustále vzdělávat a poznávat nové a nové druhy.

Třeba informace o škumpě bylo pro mne hodně zajímavá. 

Škumpu jsme kdysi na zahradě měli, dva stromky, ale šíleně odnožovala až jsme ji dali pryč.

Plody se vaří v malém množství vody, čímž vznikne silně kyselý červený odvar, který se přidá k masovým nebo zeleninovým pokrmům.

 Potlačuje nadýmání, podporuje trávení, chuť kyselá, stahující.

V Turecku a Íránu je velice oblíbeným stolním kořením, prodává se nahrubo mletá.

A máta.

Tak tu používám hlavně do nápojů a čajů a ona má v kuchyni také své místo jako koření k salátům, zelenině, masitým pokrmům a mléčným výrobkům. Dobře se hodí ke skopovému masu, ale i jiným druhům masa a dokonce i s rybami se její typické aróma dobře snese. Máta zjemní především lilek nebo jídla z jednoho hrnce s hrachem, zelím nebo mrkví.

Yzop mám na bylinkové zahrádce.

Poněkud hořce, avšak velmi aromaticky chutnající listy dávají delikátní aroma pokrmům z fazolí a z brambor, skopové či vepřové pečeni. Stačí dát několik špiček mladých výhonů pár minut před koncem vaření, respektive pečení. Jemně nasekaný čerstvý yzop se hodí k salátům, vaječným a tvarohovým jídlům.

Kvůli obsahu hořkých látek dávkujeme v malém množství.

Koriandr mám také v oblibě.

Chutí připomíná směs šalvěje a pomerančové kůry. Aromatické plody se přidávají k zelí a luštěninám. Hrubě mletý se hodí svou kořeněnou chutí k pečení perníků i jiného pečiva.

Hodí se také k pečením, jehněčímu, hovězímu a zvěřině, ale i k rybám.

Čerstvé listy koriandru se používají především v orientální asijské kuchyni.

A také estragon.

Je to mnohostranně použitelná bylina v kuchyni, dobře se hodí ke všem salátům, polévkám, omáčkám, rybám a drůbeži. 

Vzhledem k tomu, že denně vařím, mám docela slušnou spotřebu

koření a tak si většinou objednávám v e-shopu ve větších balení než se 

prodávají v obchodech.

Ráda také používám hmoždíř na kouskové koření, ono se potom

tak nádherně rozvoní, to jsou vůně po celé kuchyni.

Zrovna ve čtvrtek mi přišel opět balíček s několika sáčky koření,

které mi dochází... a měla jsem přiložený i malý dárek - houbový vývar.

Příště ještě třeba nakoukneme do knížky na Směsi koření.

Dovětek :

Vzhledem k tomu, že jsem i já jsem byla přesvědčená, že škumpa je jedovatá, našla jsem ještě raději informaci na internetu. Takže prosím vás, svoji škumpu na zahradě nechte růst a kvést, plody netrhejte, nesušte :o)). 

Sumah

Rhus coriaria
Lidový název: Škumpa koželužská, Sumaq
Je to prášek překrásné temně červené barvy a kyselé chuti. V podstatě to jsou usušené a umleté plodové palice stromu a keře škumpy koželužské, domácí kolem Středomoří a v jihozápadní Asii. U nás některé druhy škump rovněž rostou v parcích, ale jejich plody se nepoužívají. V originálních receptech zakavkazské kuchyně se používá k rožněným masům (šašlik) nebo do jídla (čachonhbili). Kdysi se snad sumah používal u východních národů místo soli.