mne letitý společník v mé kuchyňské říši. Malý, ale naprosto spolehlivý, spotřebič pro šlehání, hnětení různých dobrot, vydatný pomocník při pečení a vaření. Bohužel došlo k mechanickému kolapsu při zasunování metel, a to již nelze opravit. Je konec našeho kamarádství.
Ruční šlehač značky Moulinex jsem si zakoupila v roce 1996 v malém obchodě pana Klečky, který si otevřel jako soukromník v našem městečku svou prodejnu Elektro. Vím to naprosto přesně proto, že v krabici, ve které jsem měla šlehač ve skříňce umístěný, jsem našla záruční list s razítkem a datem prodeje. Na krabičce jsem objevila dokonce i nalepenou cenovku - rovných 1.099,- Kč. Na tehdejší dobu celkem vysoká částka, ale byl to ZNAČKOVÝ spotřebič! A byl dokonce vyrobený ještě opravdu ve Francii, jak bylo vytištěno na krabici - Made in France. Dnes se již vše vyrábí v Číně nebo Asii (a podle toho vypadá i kvalita všeho).
Nastalo nekonečné vybírání na internetu v e-shopech, kdy jsem zjistila, že firma Moulinex v České republice již své výrobky vůbec nenabízí. Nu, nedá se nic dělat, musím hledat jinak. Nabídka pestrá, o tom žádná spekulace, ale jakmile si výrobek nemohu osahat, potěžkat, uchopit, rozhoduje se mi hůře. Avšak doba je jaká je a mohu být ráda za to, že vůbec existují e-shopy! Zaměřuji se hlavně na příkon spotřebiče, neboť líného pomocníka, který by nebyl schopen ani ušlehat pořádný sníh z bílků, natož bramborovou kaši, opravdu nepotřebuji. Po mnoha úvahách volím ruční šlehač s příkonem 500W, snad to bude stačit. Můj polámaný kamarád měl příkon 180 W, jenže tehdy se vyráběli spotřebiče s podstatně lepším výkonem motůrku, dnes je vše odlehčené, v plastu a tím pádem jsou technické parametry úplně jiné.
Před pár dny dorazil. Porovnávám oba. V jedné ruce mám staříčka, bývalého kamaráda v kuchyni a v druhé třímám načinčaného nového fešáka, který mi může do mísy i posvítit LED žárovkou, je lehčí, má blbější umístění turbo tlačítka (že by o něm rozhodoval chlap?), jeho metličky jsou tenoučké a já již z pohledu na ně mám obavy zda budou schopné porazit brambory na kaši. "Mami neboj, já mám u šlehače úplně stejné metličky a kaši zvládnou", uklidňuje mne syn, který se zrovna u nás objevil, když dorazil balíček. Vidí mou tvář, můj smutek nad skutečností, že se musím rozloučit s věrným přítelem, který se mnou zvládl nezměrné množství hodin šlehání a hnětení.
Tak sbohem kamaráde můj věrný.
Strávili jsme spolu kus života, 24 let je opravdu hodně.
Nastal čas tvého odchodu a odpočinku.
A já se budu pomalu sžívat s tvým nástupcem...
