pondělí 17. června 2019

Každý den je dar...


je mottem putovní výstavy obrazů a fotek Věry Finy z blogu Carolina Mia, jejíž vernisáže jsem se s velikým potěšením  zúčastnila v pátek v Mladé Boleslavi.

Cituji ze stránek Věrky:



Dovolte mi, abych vám představila projekt "Sad nadějí".
Na podporu tohoto projektu jsem vytvořila obrazy, s kterými konáme charitativní, putovní výstavy s názvem:
"každý den je dar"
Projekt "Sad nadějí" pro onkologické pacienty a pacienty v remisi, je o NADĚJI. Pro ty, jež bojují o život v zákeřné onkologické nemoci. Je tedy projektem motivačním.
Je pro ty, kteří získali druhou šanci na život. Je také poděkováním pro ty, kdo stojí v první linii tohoto náročného boje. Lékařům, příbuzným, přátelům.
Vytvořila jsem sadu obrazů ze zvířecí říše. Názvy obrazů jsou pojmenovány pozitivními charakterovými vlastnostmi. K zamyšlení, jak blízko je svět lidí a zvířat. Nejen k zamyšlení, ale také k zastavení ve víru shonu života.
Na vernisáži výstavy bude možné zakoupit umělecké tisky obrazů v limitované edici.
Zakoupení uměleckých tisků obrazů je možné i prostřednictvím tohoto webu.
Tyto umělecké tisky obrazů, budou signovány mým originál podpisem s tím, že bude na nich uvedeno číslo, o kolikátý obraz z dané kolekce se jedná (1/40 limitovaná edice). Na zadní straně obrazu bude vloženo originální, velké, kulaté razítko s poděkováním, za vaše rozhodnutí podpořit charitativní projekt "Sad nadějí".
Výtěžek z prodeje uměleckých tisků obrazů je určen pro realizaci projektu "Sad nadějí", na transparentní účet neziskové organizace Jelimán, z.s.
Jedná se o unikátní výstavu, neboť tyto nabízené obrazy, vaší koupí pomáhají tvořit naději. Sad nadějí. Tak obrazy dostávají duši.
Putovní výstava "každý den je dar", je realizována postupně na více místech v naší zemi.

Nejenom, že se mi její obrazy velmi líbí, bonusem navíc byla příležitost poznat Věrku osobně, stisknout si ruku, podívat se do očí. Ve virtuálním světě se známe již pár let, avšak osobní kontakt všemu dodá punc lidskosti, radosti, že jsme naladěné na stejné vlně.
A aby té radosti nebylo málo, došlo v pátečním horkém podvečeru k setkání dalších milých žen s jiskrou v těle, s humorem v každém slově, s báječnou empatií, s viditelnou radostí ze života.

Inka z blogu TVOŘÍM, TVOŘÍŠ, TVOŘÍME... a Marta/Martina z blogu tak trochu vyzobaná slunečnice.

Zapomněla jsem si v pátek doma fotoaparát, což mne mrzelo, těšila jsem se na společnou fotku nás všech s Věrkou u jejích obrazů. Jaké bylo pro mne překvapení, že manžel, ač velmi nerad fotí, zachytil pár snímků na mobil. Ani jsem to nepostřehla, jak jsem byla soustředěná na dění okolo. Bohužel dnes od rána se marně snažím již hodinu stáhnout tyto fotky z jeho telefonu do počítače, má to úplně jinak než já v tom svém a nevím si rady. Pokud se mi podaří s pomocí syna fotky stáhnout, doplním dodatečně.

Pro podporu projektu "Sad nadějí" jsme si s mužem vybrali obraz Výra.

foto Věra Fina


Holky zlaté, posílám vám všem do éteru veliké děkuji, neboť pátek byl pro mne hodně těžkým odpolednem, kdy jsme se loučili v Liberci se svou kamarádkou a já měla obavy, že jet na vernisáž psychicky nezvládnu. Můj muž mne přemluvil a já byla šťastná, že jsem mu naslouchala a z Liberce odjeli rovnou do Mladé Boleslavi.

Dodaly jste mi plnou náruč energie, radosti a laskavosti.
Čím dál víc si uvědomuji pravdivost slov, že

KAŽDÝ DEN JE DAR...



10 komentářů:

  1. Alenko, krásně jsi to napsala. Vaše setkání už jsem viděla i o něm četla a muselo to být moc fajn.
    Přeji prima týden. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bylo to krátké, příště snad bude delší :o).
      Měj se Dášo hezky.
      Ála

      Vymazat
  2. Milá Álo, děkuji za Tvé krásné řádky. Vše podstatné jsme vzájemně napsaly, řekly, sdělily, ale musím Ti říci ještě jedno. Dnes jsi mě vážně svým příspěvkem rozesmála, páč já to mám úplně stejně nastavené. Techniky se nebojím, ale jak dostanu do ruky tátův mobil, je to konec. Neumím v něm ani najít kalkulačku :-) Natož když volá, ať mu mobilem posvítím... No další potvrzení od života, proč si tak hezky spolu notujeme :-)
    Krásné dny a zdravím Tvoji drahou polovičku. Věrka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věrko, já jsem doma spíše přes techniku, učila jsem před mnoha lety svého muže zacházet s počítačem, dodnes si nepamatuje jak má pustit vnoučatům pohádky na dvd :o))) atd.
      Ale ten jeho mobil nemohu prolomit.
      Tak ať se nám spolu hezky notuje i nadále.
      pa Ála

      Vymazat
  3. Álo, ráda jsem si přečetla tvé dojmy z vernisáže i od tebe. Určitě to bylo moc příjemné setkání.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já už jsem to spíše zkrátila, všechny zúčastněné vše popsaly, nechtěla jsem se opakovat :o))).
      Krásné dny Stáňo.
      Ála

      Vymazat
  4. Alenko, myslím, že bylo dobře, že jsi jela. Naprosto chápu, jak ti bylo, ale takové setkání člověka opravdu přivede na jiné myšlenky a do jiné nálady.
    Měj hezký den, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Udělala jsem nakonec moc dobře Helenko, přišla jsem na pár hodin na jiné myšlenky, prožila radost.
      Krásné dny i tobě.
      Ála

      Vymazat
  5. Alenko, i já ti ještě jednou moc děkuji za milé setkání s tebou. A i já jsem na tom podobně. Na počítači jsem začínala v bance před čtvrt stoletím a myslím, že jsem celkem zdatná, ale dotykáč mého muže používat neumím. Vlastně to ani nezkouším, páč je nesnáším a tlačítkový budu mít, i kdybych byla poslední na světě :-) Ještě jednou díky za pátek a pozdravujeme vás oba s mým mužem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, setkání se nám povedlo, pro tebe jsem byla překvapením navíc :o).
      My máme dotykový již oba, dostihl i nás, ač jsme se bránili. Všechny jeho různé vymoženosti stejně nevyužíváme, protože nás to prostě již nebaví.
      Také děkuji a posíláme oba pozdravy i vám.
      Ála

      Vymazat

Děkuji za návštěvu a čas, který jste mi věnovali.
Vážím si toho a jsem za to ráda.
Ála