sobota 15. června 2019

Pouhý měsíc...

života ti zbýval a my všichni kolem tebe věřili, že se stane zázrak a nechtěli naslouchat slovům lékařů, kteří prognózovali rok. Nevinně vše začalo kašlem, zánětem průdušek, zápalem plic a během vyšetření ti zjistili leukémii a její nejhorší agresivní formu. 
9.května si mi poslala sms zprávu : Ahoj Alenko, jsem těžce nemocná, leukémie, ozvu se, ráda vás uvidím.
Byla jsem v šoku a plakala natolik, že vzít do ruky mobil a zavolat ti bylo v tu chvíli nemožné. Druhý den jsem vytočila tvé číslo. Nejsmutnější rozhovor za celé roky co se známe, obě jsme pro slzy nemohly dále již mluvit.
Začala si brát léky, plno chemie, věřila si, že pomohou, věřila si, že tě připravují na transplantaci kostní dřeně, dárce by byl vhodný jeden z tvých synů. Tolik si chtěla žít.
Naše hovory byly krátké, byla jsi velmi unavená, plná strachu a obav. A já nevěděla, jak tě rozptýlit, odmítala si veškeré návštěvy, ale spolu jsme se domluvily, že tě navštívit přijedeme.
Čekala jsem až dobereš první dávku, až tvé nevolnosti ustanou a budeš mít sílu. Volala jsem ti v pondělí, dlouho si nebrala telefon a já dostala strach. Pak ses mi ozvala jak z velké dálky a jenom těžkým hlasem potichu řekla, že jsi v nemocnici a že je ti moc špatně.
"Drahuško, odpočívej, já ti zavolám pozítří, ano?"
To byly naše poslední věty, které jsme si řekly. V úterý jsme mluvili s tvým mužem a ten již věděl, že je vše špatně. Již jsi byla utlumená léky. Ve středu tě uvedli lékaři do umělého spánku, neboť životní orgány již neměly sílu pokračovat v žití,  v neděli dopoledne se s tebou přišla rozloučit rodina a navečer si odešla. Bez bolestí. Bylo 9.června.

                                                        Včera jsme ti dali poslední sbohem.



ilustrační foto

Nikdy nezapomenu na tvůj smích, na naše setkání, na naše hovory, na naše objetí, na společné chvíle.
Budeš nám všem nesmírně chybět, vždy jsi stmelovala nás kamarády, pořádala setkání, organizovala se svým mužem cyklovýlety. Tvá radost z cestování, tvá energie, tvůj humor, vše bylo obdivuhodné.
Byla jsi mým vzorem, že stárnout lze s grácií a noblesou.

                                                           V mém srdci zůstáváš navždy...


Tvá kamarádka 




32 komentářů:

  1. Upřímnou soustrast rodině.Víc momentálně neumím.Jen mě Vaše zpráva donutila zastavit se.Uronit slzy,odpustit a opustit mysl ze své bolesti.Zorganizujte cyklovylet kamarádka by byla ráda.JP

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám v sobě zvláštní pocit prázdna, vše mi postupně dochází.
      Děkuji.
      Ála

      Vymazat
  2. Alenko, kanou mi obří slzy a je mi to moc líto. Proč musí odejít žena plná energie a elánu? Je to smutné a těžko se s tím dá smířit. Chybí mi slova.
    Dnes už bulím podruhé, ráno jsme byli s Terri na veterině a přivezli tam pejska, který umíral. Byl starý, nemocný, už nejedl, nepil a jen ležel. Veterinářka ho musela uspat, bylo to strašné. Setkání se smrtí vždy bolí.
    Přeji vám všem, kamarádům, ať na ni nikdy nezapomenete. Věřím, že v srdíčku zůstane. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsou ty životní kotrmelce, kdy člověk není schopen ničeho. Nemůže pomoci, nemohou pomoci ani lékaři. Ona si života uměla užívat se vším všudy, i když si také prošla různými peripetiemi, byla plná energie. Ale na tento krátký boj jí nestačila.
      Děkuji Dášo.
      Ála

      Vymazat
  3. Alenko, při čtení tohoto velmi smutného článku mi tečou slzy proudem.
    Co říct, osud je někdy hodně krutý.
    Na Drahušku budete všichni s láskou vzpomínat.
    Upřímnou soustrast rodině i přátelům.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dnes to na mne vše nějak dolehlo a od rána jsem plná smutku. Včera jsem vyronila spoustu slz, abych ulevila té bolesti. Čím dál víc si uvědomuji, že jsme tady jenom na návštěvě...
      Děkuji Jani.
      Ála

      Vymazat
  4. Ach můj bože, u nás to zatím dopadlo na výbornou.
    Upřímnou soustrast, protože i můj dnešní článek právě na toto téma ponese v sobě kus poselství.
    Drž se, protože ve tvém srdci zůstane navždy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc přeji Simčo, aby už bylo výborné vše nadále.
      Já už mám jen vzpomínky.
      Děkuji.
      Ála

      Vymazat
  5. Alenko, tady jsou slova zbytečná...
    Zažila jsem to samé, i když to budou už 3 roky, všechny slzy za svou přítelkyni jsem asi ještě nevyplakala... Smíření nenastalo, pořád se s ní v ducha radím, pořád myslím na její sílu, dobrotu, energii a dobrou náladu, kterou rozdávala všem po hrstech. Pořád její odchod cítím jako hroznou nespravedlnost.
    Moc ti přeji, aby bolest brzo přešla a zůstaly jen ty hezké vzpomínky.
    Moc na tebe i její rodinu myslím, držte se. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naprosto tě Helenko chápu, protože když odejde hodný člověk, empatický, plný životního elánu, dobrosrdečný, ve všem pozitivně myslící, je to neuchopitelné, nechce se uvěřit. Připadá mi, že je těch nemocí nějak víc a víc.
      Děkuji ti.
      Ála

      Vymazat
  6. Smrt blízkého přítele zasáhne. Ať postupně ty hezké vzpomínky trochu otupí bolest ze ztráty.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bolí to, ale vím, že naše vzpomínky budou vždy jenom krásné, pozitivní, humorné, ona rozdávala radost kolem sebe.
      A abychom toho neměli s mužem málo, v úterý jsme měli ve schránce další parte, umřel strýc, tam už byl věk podstatně vyšší a dlouhodobé nemoci. Tak se nám to sešlo...
      Děkuji Stáňo.
      Ála

      Vymazat
  7. Chybí slova.... smutek, lítost, prázdnota.
    E.

    OdpovědětVymazat
  8. Alenko, upřímnou soustrast😢I když vím, že čas bolest otupí,ale zapomenout nelze! S postupujícím věkem si stále více uvědomuji, že jsme tu jen na chvíli.A proto se raduji z krásných setkání i každičkého dne🤗 Alenko,opatruj se!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano Ilonko, vzpomínky opravdu zůstanou, plno fotek. Také si uvědomuji, že čas v této realitě je určitým způsobem pro každého z nás odměřený... a zkracuje se.
      Jak říká Věrka - Každý den je dar. Je, a veliký.
      Děkuji.
      Ála

      Vymazat
  9. Tak toto mám také za sebou. Už je to 11 roků, co zemřela kolegyně-kamarádka z práce.
    Byla o hodně roků mladší a svět opustila ve 47 letech. Prožívala jsem s ní dva roky jejího léčení. Vše vypadalo, že je na dobré cestě a najednou nastal zvrat.
    Nikdy nezapomenu, když mi v nemocnici vlastně několik hodin před tím,než zemřela- zubožená nemocí - řekla poslední větu : Hani, zázraky se nedějí. Vzpomínám na ni často.
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně je líto, že jsme nestihly se ještě obejmout, stisknout v náručí.
      Díky Hani.
      Ála

      Vymazat
  10. Alenko, nevím, co ti napsat, tady žádná slova útěchy nepomohou. A při čtení jsem to prožívala s tebou. Jen snad, že bude líp.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Marti.
      Útěchou je, že ji už nic netrápí, ani bolest, ani smutek, tiše odešla do spánku.
      Ála

      Vymazat
  11. Alenko, je mi to tak líto. Nedávno jsi o ní psala. To se tak stát mé kamarádce, tak minimálně 1 rok se z toho všeho budu dostávat. Jedna taková osůbka mi odešla cca před 40 léty, a to jsem byla hodně mladá a dodnes to těžce nesu a moc na ni vzpomínám. Jsou věci, které přijmu, ale srovnat si to v sobě tak lehce nejde. Ali opatruj se. Iwka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Iwko, je to tak, těžce se člověk srovnává, náhlý odchod je šok, ale pro nemocného vlastně vysvobození. Pokud je však naděje, je nutné bojovat. Ona ale již naději neměla žádnou.
      Děkuji.
      Ála

      Vymazat
  12. Alenko, jak jsem ti psala, mě zemřela kamarádka před 25lety ve 45letech.Pořád na ní myslím.Není den ,abych si na ní nevzpomenula.Už mi odešlo hodně blízkých milovaných lidiček.Nedá se nic dělat, stárnem a místo na svadby chodíme na pohřby.Alenko měj se hezky.Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Můj muž pravil - Holka, už se kácí nejenom v našich lesích, ale i v našich řadách a to není dobrý!
      Martinko děkuji a měj se hezky.
      Ála

      Vymazat
  13. Alenko, je mi to moc líto...ale už mockrát jsem psala, že určitě něco po životě existuje a vy se jednou shledáte..zní to skoro bláznivě...ale když umíral můj tatínek, tak mi tu zanechal takový malý důkaz...a já se smířila se smrtí, protože vím, že na mě tam někde čekají...nepospíchám..ale vím...Navíc Drahuška určitě cítila, tvou podporu..Kdyby člověk věděl, jak může pomoci..ale často cítíme jen bezmoc.. Včerejšek mi dlouho zůstane pod kůží...a jsem moc, moc ráda, že jsem tě mohla osobně poznat..Jsi přesně taková, jakou jsem si tě vysnila :o)..Pozdravuj manžela a jdi dál, vždyť víš, že každý den je dar! Inka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem moc ráda, že jsem ji na své cestě životem potkala, hodně mne obohatila svým přístupem k životu, svou energií, empatií k okolí, svým humorem a laskavostí. Díky ní jsem postupně získala další skvělé kamarády...
      Inko, tebe jsem si přála poznat a podařilo se, jsem za to moc ráda. A až pojedeme někdy na hory - ozvu se.
      Měj se moc hezky a mějme každý den radostný.
      Ála

      Vymazat
  14. Leukémie - slovo, které bolí, protože i já toto zažila, ne sama, ale dcerka onemocněla ve 4 letech leukémií, 2,5 roku boje a to doslova, s dobrým koncem, dnes je jí 11 !!!!
    Ale od doby léčby odešlo 5 našich kamarádů - dětí.... :-(
    My doufáme, věříme, že Johana bude zdravá...
    hodně sil i Vám a nám všem hodně zdraví, lásky a radosti ve všem co děláme a co nás těší.
    Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ach Péťo, neumím si ani představit ten strach a ničivé obavy, které jste museli doma prožívat! U dětí je ta bolest několikanásobná.
      Přeji moc moc stálého zdraví Johance.
      Ála

      Vymazat
    2. Moc děkuji :-)
      Alenko

      Vymazat
  15. Ach bože! To je smutná zpráva, Alenko...Upřímnou soustrast. Buď silná a vzpomínej jenom na ty krásné chvíle, které jsi s kamarádkou prožila. Moc držím palce.
    Jindra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Jindřiško. Zrovna dnes v rádiu hráli dvě písničky, z nichž jedna zněla na jejím pohřbu a druhá byla od M.Tučnýho Tam u nebeských bran. A už jsem slzela...
      Ála

      Vymazat

Děkuji za návštěvu a čas, který jste mi věnovali.
Vážím si toho a jsem za to ráda.
Ála