Léto je léto...

Léto je léto,
když lásky jsou, mládí
a žár nocí svádí je žít. 

Léto sen hlídá,
když ztrácí svou tíž.
V trávě si snídáš a spíš.
Letních zázraků a svátků
nám přáno. Budiž máj.
Když je léto, jak léto
máš ráj, svůj ráj. 

úryvek z písně Heleny Vondráčkové

Celou zimu se nesmírně těším na léto a všechny myšlenky na něj mne pár měsíců drží nad vodou. Mám ráda slunce, teplo, koupání, vlahé letní večery. Když pominu zavařování, nakládání, každodenní zalévání zahrady, tak dochází i na lenošení na lehátku s knížkou v ruce či pozorování, také vleže, honících se bílých mráčků na obloze. Narodila jsem se v srpnu, ve znamení Lva, to mluví za vše. Jak já chápu slastné lví povalování se v trávě či písku.

Letos si všeho dopřávám plnou měrou. Teploty dosahují stupňů, které zažíváme spíše na zahraničních dovolených u moře. Pravda, letos mi bohatě stačí náš letitý zahradní bazén, kde si plavu již od rána až do večera, slaná voda mi opravdu nechybí a jsem ráda, že jsme letos k moři nezamířili. A když do bazénu skočí můj muž, mám i vlny.

Užívám si všeho, nereptám, že je horko příliš horké, že slunce hřeje příliš mnoho, ale se smutkem hledím na keře, na trvalky, na stromy a trápí mne, zda vysoké teploty zvládnou. Zaléváme opravdu jen to nejnutnější, hlavně rostliny v nádobách. Zásoby dešťové vody již dávno nejsou a snažíme se co nejvíce šetřit i s vodou pitnou. Smířila jsem se s tím, že všechny surfínie jsou spálené od slunce a skončily na kompostu, již si ani vodu nedokázaly nasáknout. Smířila jsem se s tím, že většina trávníku na zahradě vypadá jak v Řecku, či Španělsku, je naprosto suchý, šustí pod nohami. Smiřuji se s tím, že floxi a denivky, a spousta jiných trvalek, jsou koncem července odkvetlé a listy jim žloutnou. Je mi jasné, že letos budeme mít zahradu připravenou na zimu již během srpna. Vše bude ostříhané, opadané, uschlé...

I přesto všechno si lebedím a nabírám sluneční energii do každé kostičky svého těla. Vím, že v zimě ji budu potřebovat, že mi pomůže přežít chladné, tmavé a krátké dny.
Mám to štěstí, že se nemusím přepravovat do zaměstnání městskou dopravou, kde bych byla zbrocená potem během chvilky po vstupu. Vnímám, že pro většinu lidí, kteří nyní pracují venku nebo v prostorách neprodyšných, těžce větratelných, jsou stávající letní teploty zničující. Není to jednoduché.
To vše si uvědomuji, ale nemohu si pomoci. Já jsem nadšená, že mohu sedět na pergole ještě v deset večer s mužem u sklenky bílého moravského vína v tílku a šortkách. Kdybych pustila řecké písně, cítila bych se jako u moře, tak příjemné večery to jsou.

A mimochodem, jen tak pod čarou.
V loňském roce jsem narazila na vinaře ze Šatova, který každou první středu v měsíci rozváží svá vína dle objednávek po republice. O tom jsem tolik let snila. Mít stálého dodavatele, přímo vinaře, moravských vín. Pan Popp, zde se dozvíte více, zastaví až u domu, vyloží krabice s víny pro nás a naše kamarády, prohodíme pár vřelých slova a rozloučíme se slovy - Tak zase za měsíc! Mějte se hezky. - No není to báječné? Je.
A motto vinaře ze Šatova, které zdobí jeho auto, krabice - Víno, to je životní styl.

Další kousek mého Štěstí v životě. Léto, slunce a voda, krásné večery...