úterý 10. dubna 2018

Balzám na duši...

a dávku tolik potřebné energie mi nyní dodává naše zahrada.


Necítím se vůbec dobře a má psychika je sražená až na kolena.
Víkend nebyl vůbec hezký.

Každá máma mi dá za pravdu, že když má trápení její dítě, a to i když je velmi dospělé, nenechá ji to klidnou. Nemůže vygumovat z hlavy myšlenky, obavy, strachy, bolest.
Již jsem se několikrát v náznacích zmiňovala, že jakési trápení se míhá kolem nás.
Bohužel situace tak gradují, že zřejmě již není cesty, která by vedla jednoho z našich synů ve vztahu tam, kde by vládlo štěstí, radost, pohoda, láska a porozumění.
I on se dopouští chyb, jako každý člověk, každý z nás, a nikdo nejsme bez chyb, dokáže si je však přiznat, ale někde během let se naprosto vytratila láska, zpřetrhalo se citové pouto, které by dva lidi na společné cestě drželo při sobě. 
Cesta se rozděluje.



Každou mámu tohle moc bolí, nespí, nic ji nebaví, v hlavě třepotají neustále myšlenky jak vše dopadne. Nemůže vůbec nic dělat, může jenom podat pomocnou ruku, obejmout, hledat slova, která poradí, avšak jakékoliv rozhodnutí je již jenom na nich, na našich dětech, které si jdou svým životem, zakopávají, padají a zase se zvedají, ale i ty těžké chvíle je někam posouvají. Jsou to zkušenosti, které je povedou zase dál. 
Není to lehké.

A já bojuji s vlastní bolestí v duši a i když mi můj muž říká ať se nestresuji, nejde to, neumím uzamknout v hlavě  neklidné myšlenky do šuplíčku a zahodit klíč.

Protože jsem MÁMA, která má a vždy bude mít otevřenou náruč pro své děti...

Dnes mé psaní není radostné, šťastné.
I o tom je však ten náš lidský ŽIVOT...


49 komentářů:

  1. Alenko, objímám Tě na dálku. Napsala jsi to ze srdce, tak jak to cítíš ty a každá mám. Já, i když jsem své syny neporodila, ale jen vychovala od jejich 6 a 8 let, mám stejné pocity, když se tam v dálce u nich cosi děje. Někdy mi to nemusí ani říkat a při rozmluvě přes skype, to na nich poznám. Jsou dospělí a přesto nás to bolí, asi stejně ,jako kdysi naše rodiče. Držím pěsti, aby vše dobré bylo, i kdyby se cesty rozdělily, aby to zvládli s úctou k sobě navzájem a láskou k jejich dětem. Rodiče zůstanou napořád. Ty poslechni manžela, stres je zrádný. Drž se holka zlatá, myslím na Tebe! Marcela

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také poznám všechny smutky a starosti, které prožívají, ale pokud nechtějí říct, více se nevyptávám. Marcelko, děkuji za souznění. Jen jsem si tady na blogu povzdychla, že mne smutek tíží.
      Měj se hezky.
      Ála

      Vymazat
  2. Citim s Vami.Mam trochu jine starosti s dosp.synem...A tak me vse dojima.Mate pravdu,i kdyz se jim do zivota clovek neplete,boli kazdou mamku kdyz se jeji byt dospele dite trapi...A jestli jsou v tom i vnoucata tak to boli jeste vic.Mejte se co nejlepe.Drzte se.JP

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to těžké paní Jiřko, věřím, že čas tyhle nejhorší rány, který nyní padají, zahojí.
      Děkuji Vám za slova.
      Ála

      Vymazat
  3. Milá Alenko, před 16lety jsem prožila podobné s dcerou.Tak jsem se stresovala, neradila jsem , nemělo to cenu.Bylo mi moc líto tříletého vnoučka.Pořád jsem věřila, že manželství se nerozpadne.Stalo se a já jsem z těch stresů onemocněla silnou kožňí alergii.Dodnes se jí nemohu zcela zbavit.Alenko , dovedu si představit, co prozivate.Jednou jsem Vám napsala, že mladých život neřešíme a chceme dožít v klidu.No teď už je vše lepší.Mějte krásné dny a myslete především na své zdraví. Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tolik jsme se všemu chtěli vyhnout, nenechat se "zatáhnout" do problémů dvou, kteří žijí spolu a my u jejich soužití neasistujeme. Bohužel to tak lehce nejde. Když už si myslím, že je naděje a najednou padne rána přímo do zad, to se těžko vstřebává.
      Moc děkuji. Také chceme mít s mužem klid, pohodu a těšit se z vnoučat.
      Zdravím Vás.
      Ála

      Vymazat
  4. Milá Alenko,
    i naše cesty se po 17 letech rozdělili :-o
    Je to už 9 roků, ale stále to ponesu v sobě, že jsem v manželské životní zkoušce neobstála !
    I to i když jsem já v nynějším vztahu šťastná a spokojená, už nikdy nechci tohle všechno podstupovat znovu!!!
    Ale nejhorší na tom je, že nejvíc jsou rozvodem poznamenány děti a troufám so říct, že napořád!
    Nezáleží na tom jestli jsou v té době malí, či v pubertě nebo už dospělé, možná čím starší, tím je to poznamená více!
    Bohužel, i my teď už pár měsíců prožíváme velmi náročné období s pubertální dcerou :-o
    Ale, jak píší Martina přede mnou, je to jejich život, jejich volba, jejich rozhodnutí!
    Vím také jako trojnásobná máma,, že to pro tebe není jednoduché!
    Ale opravdu musíš myslet i sama na sebe!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ilonko, před pár dny jsem psala o našem svatebním výročí a vždy jsem si přála, aby si i naše děti našly to své životní štěstí.
      Je to však vždy jejich volba, jejich výběr, to je naprostá pravda. Ať nyní vše dopadne jak má.
      Děkuji a měj se hezky. Já se budu snažit zklidnit myšlenky.
      Ála

      Vymazat
  5. Milá Alenko, věřte, že v tom nejste sama, prožívám podobnou situaci, na mysl mi jdou otázky proč, čas vše ukáže, mámy jsou prostě takové, vše špatné je k něčemu dobré, čas pomalu vše zhojí a musíme jít a žít dál, abychom mohly fungovat mi mamky ve zdraví pro své velké děti... myslím na Vás Ifka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to tak Ifko. Když se ve vztahu nedaří a nikdo z nich není šťastný, je to pak na jejich rozhodnutí jak se vším naloží.
      Děkuji Vám.
      Ála

      Vymazat
  6. Milá Alenko, moc smutné povídání. Taky jsem trojnásobná máma a vím, že podobná situace by mě zasáhla stejně jako Tebe. Bohužel tady nejde nic dělat, tohle si musí mladí vyřešit sami a my mámy můžeme jen podat pomocnou ruku a obejmout. Je to těžké a Ty musíš myslet i na sebe a své zdraví, tak jak to píše Martinka s Ilonkou.
    A přesně to co říká Tvůj muž je jako bych slyšela toho svého. Chlapy to asi mají jinak.
    Alenko, myslím na Tebe a nezapomeň myslet na své zdravíčko.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To stále dokola opakujeme, že si vše musí vyřešit sami. Můžeme být jenom oporou.
      Ještě že již mohu pracovat na zahradě, čistím si hlavu, řádná únava zklidní mysl.
      Jani děkuji.
      Ála

      Vymazat
  7. Ani netušíte,jak moc vám rozumím.Prožila jsem to dvakrát. Hanka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není to vůbec jednoduché...
      Hanko, mějte se hezky.
      Ála

      Vymazat
  8. Alenko, každý den nesvítí bohužel slunce...Nejhorší je bezmoc...
    Život nikoho jiného ale odžít nejde, proto nezbývá než mít jen otevřenou náruč na obejmutí...
    Musíme se naučit vždycky změnit to, co můžeme a přijmout to, co změnit nedokážeme...
    Velké obětí posílám na dálku s vírou, aby se vše brzy vyřešilo minimálně v klidu...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No právě, my nemůžeme dělat nic, jen případně naslouchat, ale rozhodnutí činit nemůžeme, nežijeme s našimi dětmi a jejich vztahy řešit nemůžeme. Víme to, ale i tak klid nemáme.
      Hani, děkuji a moc zdravím.
      Ála

      Vymazat
  9. Ó, jak tohle důvěrně znám, ale můžeme mít jen poradní hlas, na který většinou není brán zřetel a oni si musí vybojovat svůj boj sami. A máma - ta nespí a trápí se, přemýšlí, co a jak a nakonec musí ona pomoci, protože už to jinak ani nejde.....Nemusíme s rozhodnutím dětí-hlavně těch dospělých souhlasit, ale pomoci jim musíme, ať se děje co se děje...od toho jsme MÁMY. Držím tedy pěsti, aby rozhodnutí bylo schůdné pro všechny zúčastněné a co nejméně bolavé. A přeji pevné nervy. Olina z Jizerek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bolet to bude a bolí už nyní, ale jak já říkám, čas všechny rány zhojí a zase může být lépe. Oni mají svůj život před sebou, ať spolu nebo bez sebe, to si musí rozhodnout sami, ale situace je již velmi vyhrocená a zákeřná, to se těžko vrací zpátky...
      Děkuji Olino a zdravím.
      Ála

      Vymazat
    2. Alenko, pevné nervy, nestresujte se víc, než je zdrávo, ublížíte si. Procházka přírodou a práce na zahradě mne taky vždycky dokáže nabít. A štípání dřeva-místo polena si představuji jistou osobu a jde to samo....držte se. O.

      Vymazat
  10. Alenko, každá životní cesta má sem tam nejakou tu zatáčku, za kterou nevidíme. Netušíme, kam vede a co nám přinese. Ale nemusí to být jen špatné. Třeba syna čeká něco mnohem lepšího. Trápení, které má teď a ty ho s ním prožíváš pomine a zase bude dobře, uvidíš.
    Měj se hezky a nesmutni.
    Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já v to lepší také moc doufám a moc bychom mu to přáli.
      Nyní jsem moc smutná, nemohu to zastavit...
      Děkuji Petro a zdravím.
      Ála

      Vymazat
  11. Alenka,citim s Vami. Ja som trápenie prežívala trikrát a vlastne stále preživam. Neviem,či moje rady,pohladenia a plač,keď som bola sama pomohli,ale na zdraví mi ten stres nepridal. A potom problém budete mať so sebou. Dajte na manžela,určite to myslí dobre. Eva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evo, vím, že se nesmím trápit tím, co nemohu ovlivnit, stále si to říkám, ale i tak to člověka semele.
      S manželem držíme jeden druhého za ruce a věříme... v to dobré.
      Děkuji a zdravím.
      Ála

      Vymazat
  12. Alenko, snad ses z toho alespoň trochu vypsala. Chápu to, ač jsou děti dospělé, dýchaly bychom za ně... Rozumím ti, musí to být moc těžké!
    Drž se, moc tě zdravím a na dálku hladím! Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem to napsala, v náznacích, protože jsem moc smutná a nedokážu zde napsat vlastně nic pořádného, ten víkend mi sebral úsměv...
      Helenko moc děkuji.
      Ála

      Vymazat
  13. Zase bude dobře....držím palečky..Ila

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc bych to našemu synovi přála.
      A děkuji Ilonko.
      Ála

      Vymazat
  14. Alenko, musí to být těžké, smířit se s tím, že se synovi vztah nepovedl, ale pevně věřím, že vše přebolí a bude zase dobře. Držím pěsti. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já také Dášo věřím, že bude zase dobře, ale vše je nyní těžké. Takové zpřetrhané...
      Díky.
      Ála

      Vymazat
  15. Alenko, ještě jednou musím otevřít svou těžkou introvertní duši a svěřit se, přeji synovi aby mu vše vyšlo lépe než mé dceři.Po tolika letech pořád tápe ve svém životě a vláčí jím svého syna,mého milovaného vnuka.Naštěstí je již plnoletý a půjde svou cestou.Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martino moc Vám děkuji za pochopení. Děti to vždy odnášejí nejvíce, jejich dušička nechápe vůbec nic...
      Ála

      Vymazat
  16. Álo, už dlouho cítím, že se s Tebou něco děje, z Tvých reakcí, komentářů...jako bys nebyla ve své kůži.... ale nechtěla jsem zbytečně šťourat a jitřit Tvoji duši....je mi to líto. Chápu Tě jako máma, ale věř (však Ty víš), že čas vše zhojí a on určitě časem potká tu pravou lásku.Drž se! Moc Tě zdravím. ZaZa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ZaZo, ono je vše již čtyři roky jak na houpačce, ale v posledních měsících vše graduje a velmi nehezky. Nám nezbývá nic jiného než jenom být oporou a věřit.
      Děkuji a zdravím.
      Ála

      Vymazat
  17. Alenko, máš pravdu, jsme MÁMY a někdy to není jednoduché..Moc ti rozumím a přála bych ti, aby se vše spravilo..bohužel často slepovaný vztah není možná to pravé ořechové..čas to často vyřeší a doufej, že vše se v dobré obrátí..a třeba i v jiném vztahu..život je někdy hodně "složitej"..myslím na Tebe ..opatruj se..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Inko děkuji. Nevím, zda by se ještě dalo něco zachránit. Jak se říká - pohár přetekl...
      Ano, život bývá někdy hodně složitý, ale i tak stojí za to ho žít, že?
      Moc zdravím.
      Ála

      Vymazat
  18. Ano, je to přesně tak, jak jsi napsala. Když pláče naše dcera, pláčeme s manželem s ní, když je šťastná, jsme šťastní s ní. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vystihla jsi to Marti naprosto dokonale. Děkuji a zdravím.
      Ála

      Vymazat
  19. Álo, pocit, že se dítě trápí a člověk to trápení nemůže vyřešit, je vždycky těžký (a pokud jde o vztahy, kde jsou děti, zvlášt). Věřím, že ti to stále "sedí za krkem" a myšlenky se k tomu vrací, i když bys nechtěla. Myslím na tebe a držím palce, ať se vše vyřeší tak, aby si všichni zúčastnění odnesli co nejméně šrámů na duši

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je to, pomoct můžeme jenom radou a pochopením, ale řešení si musí každý zvolit sám. Myšlenky opravdu zůstávají, ať dělám co dělám. Ty šrámy jsou a už zůstanou.
      STáni, děkuji a zdravím.
      Ála

      Vymazat
  20. Alenko, máma neovlivní co má v srdci, v hlavě. Nebo já to neumím pokud jde o starost dětí a o děti. Přeji vše dobré a čas, časem snad vše přebolí, drž se. J

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vím, že čas spoustu zhojí, ale nyní je to příliš "živé".
      Jani děkuji a zdravím.
      Ála

      Vymazat
  21. Milá Alenko jak moc dobře vím,co prožíváš. Čím si procházíš..
    Moc dobře vím jak moc to bolí a jak je těžká bezmocnost.. Můj nejstarší syn od nás odešel bez slůvka důvodu před mnoha lety.A dodnes se nevidáme a jen z okolí o něm vím.. Vím,že mám dva vnuky a fotky vidím jen na fb.. a trápím se trápím.. Občas mám slzavé období,ale doufám, že jednou je určitě uvidím.
    Přeji ti mnoho sil a držím palečky.Z ❤

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ach Zdeničko, to je snad to nejhorší, co může mámu potkat, nebýt v kontaktu s vlastním dítětem. To nikdy nemůže přestat bolet. A hlavně nevědět proč!! U nás je naděje, že vše nějak dopadne a pak zase vysvitne slunce...
      Děkuji ti a přeji i tobě sílu, trpělivost a hlavně Zdeničko, naděje nikdy neumírá!
      Ála

      Vymazat
  22. Alenko, já jsem zažila před pěti lety úplně to samé, takže ti naprosto rozumím a vyrovnávala jsem se s tím dlouho, hlavně když jsou v tom už vnoučata. Po čase to bylo lepší, ale teď opět problémy vygradovaly a já se opět několik dní trápím, ale nemůžu udělat nic, jen podpořit a přihlížet a nezasahovat. Jen si přát, aby se vše uklidnilo. Vlastně tady poprvé o tom píšu a ani to nechci rozebírat, jen na svého syna furt myslím. S odstupem času musím ovšem přiznat, že radikální řešení mého syna bylo to nejlepší, co mohl udělat. Člověk má život jen jeden.
    Alenko, drž se, čas je náš přítel.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My už chceme také, aby byl klid a nějak se to rozhodlo, táhne se to čtyři roky a vše stejně jenom graduje. Myslím, že o víkendu to bylo pro syna již tou poslední kapkou. Ale vše je jenom na něm.
      Martinko, ani jsem nečekala, že většina z vás, které ke mně na blog "chodíte" má podobné starosti, zkušenosti, trápení. Na otázku - Proč zrovna u nás - není žádná odpověď, prostě se to stane. Jen mi přijde, že v dnešní době je těch nesvárů nějak strašně moc.
      Také nechci psát žádné podrobnosti, to není důležité. Jsem moc smutná a utrápená a neustále čekám další "ránu" zezadu...
      Děkuji Martinko, budu.
      Ála

      Vymazat
  23. Jako mnohé pisatelky přede mnou, tak i já vím Alenko, co prožíváš. Musela jsem vynaložit velké úsilí být jakýmsi neviditelným opěrným sloupem pro mladšího syna, kterému se manželství rozpadlo. Svým způsobem už se to usadilo, ale v sobě to mám a mít budu.
    Ano, čas rány hojí ale úplně ne, víme,,že dospělé děti mají svůj život,ale kvůli nezdaru svých dětí se trápíme ať je to tak nebo tak.
    Snaž se dělat to, co Tě baví. Svoje doma máš hezké, čerpej z toho.
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, moc děkuji a já vím, že ať to dopadne jakkoliv, budu to mít v sobě uložené a již nikdy to nebude jako dřív. Kvůli vnoučeti člověk uzavře pusu a spolkne mnoho slov, aby vše nebylo ještě horší.
      Doma se držíme navzájem, ale nesmí nás to pohltit. To nesmíme připustit.
      Ála

      Vymazat
  24. Dnes tiše a s pokorou našlapuji, protože jako máma mámě rozumím, jak chutnají ty slzy, které tečou kvůli našim dětem. Jsou slanější, s hořkou příchutí zmaru, ale přesto... nad každým z nás vysvitne zase sluníčko a já tobě i celé tvé rodině přeji mnoho teplých a hřejivých paprsků.
    Držím palce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc ti děkuji za hezká slova pochopení jak ty smutky bývají hluboké.
      Ála

      Vymazat

Děkuji za návštěvu a čas, který jste mi věnovali.
Vážím si toho a jsem za to ráda.
Ála