a okolí, jsme si vybrali na víkendový pobyt pro další poznávání
naší vlasti.
Plánovala jsem v únoru a netušila jsem, že nás čeká koncem dubna chladné, deštivé, sněhové a místy i mrazivé, nelítostné aprílové počasí.
My ze severu jsme sice odolnější, ale čeho je moc, toho je příliš a mé těšení se na výlet, se sunulo víc a víc také k bodu mrazu. Ještě, že jsme měli rezervované ubytování, nerada bych platila za zrušení, proto jsem nereptala, ve čtvrtek sbalila věci a přála jsem si jediné, ať nechumelí a neprší, slíbila sama sobě, že chladivé dny vydržím s dostatkem vrstveného oblečení a plánovaný program zvládneme.
Kupodivu mé přání bylo vyslyšeno.
Nevytáhla jsem deštník ani jednou.
Naše ubytování jsem vybrala na okraji Olomouce a v hotelu Prachárna jsme se cítili velmi příjemně.
Asi však začínám být roztržitá :o), neboť po příjezdu a otevření kufru u auta jsem zjistila, že můj jarní baloňák si pěkně v klidu a teple visí doma na věšáku a do Olomouce se mnou nepřijel. Okamžitě jsem se stala zdrojem vtípků mého muže, ale přiznám se, že jsem se chechtala sama sobě.
Díky tomu, že jsme očekávali dny spíše chladnější, vzala jsem sebou (ač již po zimě uložené) i bundy zimní. Dobře jsem udělala, nemusela jsem shánět po obchodech něco na sebe a v této bundě jsem oběhala všechno. A jak mi v ní bylo prima.
Pátek odpoledne patřil Floře - výstavě květin. To, že přijedeme zrovna v termínu kdy se koná, jsem zjistila úplnou náhodou, v plánu to prvotně nebylo.
Výstava příjemně zpestřila naše setkání s Olomoucí.
Myslím, že slov není třeba.
Sobota - celý den patřil památkám a začali jsme návštěvou
Svatého Kopečku.
Nepřehlédnutelná dominanta.
Premonstrátský klášter s bazilikou Navštívení Panny Marie.
Odtud se vydáváme na hrad Šternberk.
Hrad Šternberk založil v polovině 13. století Zdeslav z Chlumce a ze Šternberka, příslušník starého českého šlechtického rodu. První písemný záznam najdeme v listině z roku 1269. Dokument zároveň vymezoval hranice šternberského panství a kláštera Hradisko. Z obranného sídla byl hrad v 70. letech 14. století přestavován a rozšířen. Biskup Albert II. ze Šternberka, významný církevní hodnostář a vlivný diplomat, využíval hrad jako svou rezidenci. Pozornost biskupa se upírala především ke kapli, kterou nechal vyzdobit ve stylu panujícím tehdy na dvoře Karla IV. Během prohlídky vás překvapí členitost hradu a jeho velká rozloha a bohatá výzdoba od gotiky až po secesi.V 16. století proběhla díky rodu Berků z Dubé a Lipé renesanční rekonstrukce hradu. Po rozsáhlém požáru byl hrad přestavbou rozšířen o renesanční křídlo s „Vizitkovým sálem“ a s unikátními hráňovými klenbami. Berkové také zasáhli do života v podhradí, v němž nechali vybudovat systém hospodářských a správních budov. Historie hradu Šternberka je bezprostředně spjata s rodem Šternberků i s pohnutými chvílemi českých dějin – s husitskými válkami, s potomky českého krále Jiřího z Poděbrad, s knížaty z Minstrberka i s třicetiletou válkou, během které město i hrad značně utrpěly. Kolem roku 1699 koupil sídlo kníže Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna. V držení jeho rodu zůstal hrad až do roku 1945. Hrad nebyl dlouhou dobu užíván a chátral. Teprve v roce 1886 bylo rozhodnuto o jeho generální rekonstrukci podle projektu vídeňského architekta Karla Gandolpha Kaysera v duchu romantického historismu. Vzniklo luxusní sídlo splňující požadavky moderního aristokrata Jana II., který postupně vybavil své sídlo historickým mobiliářem, obrazy, nábytkem, plastikami, gobelíny.
Vracíme se do Olomouce a procházíme již notně unavení další památky v centru města.
Odměňujeme se v kavárně Caffe Opera na Horním náměstí.
Káva a zákusek pro pozvednutí energie.
A zde důkaz, že jsem zde opravdu byla,
fotoaparát vzal občas do ruky i můj muž :o)).
Neděle - a již nás čekají dva poslední cíle.
Hrad Bouzov, na který jsem se těšila velmi a nakonec předčil má očekávání.
Stojí ve stejnojmenné vesnici jihozápadně od města Loštice. Působí dojmem dobře zachované středověké památky, jeho současná podoba však pochází z romantické přestavby z přelomu 19. a 20.století. Hrad je majetkem České republiky a jeho správu zajišťuje Národní památkový ústav. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka ČR a v roce 1999 byl zapsán na seznam národních kulturních památek. Patří mezi nejnavštěvovanější památky v Česku a je vyhledávaným místem filmařů.
Hrad byl založen na počátku 14. století. Prvním známým držitelem hradu byl Búz z Búzova v letech 1317 – 1339. Od poloviny 14. stol. jej drželi páni z Vildenberka, kteří v roce 1382 prodali panství moravskému markraběti Joštovi. Ten je pak v roce 1396 přenechal svému přívrženci Heraltovi z Kunštátu. V rukou pánů z Kunštátu zůstal hrad Bouzov s kratšími přestávkami téměř až do konce 15. století. Je pravděpodobné, že na hradě Bouzově se narodil pozdější český král Jiří z Poděbrad.
Jiří z Poděbrad postoupil panství někdy před rokem 1442 svému stoupenci Zdeňkovi Kostkovi z Postupic. V letech 1472 - 1696 byl v majetku mnoha různých českých a moravských rodů. Pak celé panství kupuje Řád německých rytířů. Majetkem řádu zůstal hrad až do 1. 10. 1939, kdy byl konfiskován jako majetek spolku - nebyl uznán jako církevní majetek. Spolu s dalším řádovým majetkem byl předán do správy Gesellschaft zur Förderung und Pflege deutscher Kulturdenkmäler se sídlem v Berlíně.
Po válce byl hrad zkonfiskován a od roku 1945 byl ve správě Národní kulturní komise, Státní památkové správy, (Krajského) Vlastivědného ústavu (muzea) v Olomouci a od 1. 1. 1994 je ve správě státní příspěvkové organizace Státní hrad Bouzov.
Řád německých rytířů stále usiluje o jeho navrácení.
Vzhledem k času jsme si vybrali pouze základní prohlídku a pak nás mrzelo, že jsme nezvolili rozšířenou.
A poslední zastavení ?
Přeci nemůžeme z Hané odjet, aniž bychom v Lošticích v podnikové prodejně firmy A.W. nezakoupili olomoucké tvarůžky.
V roce 1876 zde zahájil výrobu Josef Wessels se svým synem Aloisem.
V roce 1991 byla firma vrácena v restituci potomkům původních majitelů a v roce 2010 tvarůžky získaly chráněné zeměpisné označení.
 |
| Podniková prodejna v Lošticích - foto - webové stránky firmy. |
Rozloučili jsme se s Olomouckým krajem,
Hanou,
úrodným místem Moravy.
Snad brzy zavítáme opět ...
