NEDĚLE MÁ BÝT...

odpočinková. 

To neustále připomínám svému muži, což v mém podání znamená výlet, procházka, prostě někam vyrazit a v jeho případě odpočívat na gauči :o).

Většinou se však i tak shodneme, on ví, že příroda je nejlepší doktor a pokud je příznivé počasí, razíme ven.

Máme velikou výhodu, že ujedeme pár kilometrů a jsme v nádherné přírodě, ať se vydáme na kteroukoli ze světových stran.

Zajeli jsme do Kytlice, která se nachází v CHKO Lužické hory.

Historie obce Kytlice

Území obce Kytlice prošlo neobyčejně složitým územním, majetkoprávním a správním vývojem. Od středověku byla vedle sklářství jeho rozhodujícím faktorem příslušnost ke dvěma různým panstvím. Sloupskému a českokamenickému. V jejich rámci se vytvořily dva samostatné katastry, které pojímaly každý po dvou obcích: Hillův Mlýn s Dolním Falknovem a Falknov s Kytlicemi a s částí Hillova Mlýna. Tyto vesnice byly samostatnými obcemi. Vzájemné vztahy byly neobyčejně složité. Prakticky u nás není známa obdobná situace.

Rozhodující význam pro vznik a vývoj zdejšího osídlení měla říčka Kamenice. Její síla poháněla vodní kola. Kamenice patřila od nejstarších známých dob k majetkům děčínské kastelánii. Od té se oddělilo kolem poloviny 13. století území Českokamenicka a Benešovska. Na tomto území se zformoval rod Markvarticů. Na konci 13. století skončil pozemek v rukou pánů z Michalovic, kteří začali s kolonizací území.  

Sklářská minulost uvedla oblast Kytlicka do širšího podvědomí. Obyvatelé byli velmi zruční a vynalézaví, odjížděli do ciziny a pomáhali českému sklu získávat ve světě dobré jméno. Řemeslná a živnostenská činnost byla velmi závislá na světových trzích. Sebemenší výkyv v cenách skla se okamžitě projevil na životních podmínkách obyvatelstva. Ale nejen trhy tuto skutečnost ovlivňovaly. Kruté následky zanechaly na Kytlicku hladomory ve 40. letech 19. století, kdy v důsledku neúrody stouply nesmírně ceny potravin, navíc vypukla odbytová krize ve sklářství. Kritickou situaci se snažili zachránit kněžna Vilemína Kinská a majitel kytlického statku dr. František Kittelt. Podařilo se jim zaměstnat stovky místních obyvatel budováním cest. 

Na každém kroku zde míjíte nádherné roubené domky, jsou rozeseté po loukách z obou stran kolem hlavní silnice a železnice.

Lesy jsou udržované, bohaté na zvěř.

Jezdíme sem hodně často a velmi rádi jak v zimě, tak vlastně po celý rok, 

vždy je zde nádherně.

A když jsem chtěla fotit v lese, oznámil mi červený text na foťáku, že

baterie je vybitá. Vytáhla jsem  mobil, že ještě něco nafotím alespoň s ním, ale najednou mi opět krátký text sdělil, že nemám místo v paměti.

Není nad technické vymoženosti.

Roubenky tedy budou příště :o). 
Tím pádem jsem vám ani nemohla ukázat krásnou chalupu, kterou obýval pan Miroslav Horníček, který zde trávil své odpočinkové dny, zde tvořil a pokud si vzpomínám, točil v Kytlici i film Táto, kup mi štěně (teda to vím z vyprávění :o), ne že bych byla tak stará a pamatovala si to).

 

Poslední fotkou byl tento pařez.

Já tam vidím krásné srdíčko.

A vy ...?